Současné studie naznačují, že „chytré“ konstrukční materiály se zvýšenou elektrickou vodivostí mohou být využity pro detekci strukturních změn materiálu nebo konstrukce, a tím umožnit její snazší monitorování a následnou údržbu. Tato studie je zaměřena na použití sazí jako vodivého plniva v popílkových geopolymerních maltách. Geopolymery s obsahem sazí 0,5–4,0 % byly posouzeny z hlediska vlivu sazí na vybrané elektrické vlastnosti, mechanické vlastnosti a změny v mikrostruktuře matrice. Přestože rostoucí obsah sazí způsobil značné zlepšení elektrické vodivosti, byl spojen také s vyšším obsahem pórů v pojivu a sníženou pevností.

Most, ktorého súčasťou bol skúmaný železobetónový priehradový nosník, bol postavený medzi rokmi 1910 a 1919 v maďarskom okrese Nýiregyháza. Most bol využívaný až do roku 2012. Priehradový nosník sa odobral počas demolačných prác z mosta nad riekou Érpatak pri obci Nyírszőlős. Jeden nosník sa podrobil nedeštruktívnym a deštruktívnym skúškam. Na základe diagnostiky sa špecifikoval aktuálny fyzický a chemický stav betónu, včítane rozsahu karbonatizácie. Výsledky experimentálnych overení poskytujú hodnotný súhrn poznatkov o trvanlivosti približne sto rokov starého, železobetónového priehradového nosníka.

V administrativně bytovém komplexu budov Trinity v Bratislavě došlo v roce 2012 ke zřícení části stropních desek. V návaznosti na tuto událost bylo nutné ověřit statické působení již postavených částí objektu, tj. ověřovalo se namáhání i částí mimo vlastní propad. Dle výsledků přepočtů bylo poté nutné navrhnout a provést řadu náročných sanací železobetonové konstrukce výškových částí objektu. Tento příspěvek pojednává o návrhu a realizaci sanací vlastního nosného systému věžových částí.

Použitím vhodných druhotných surovin je možné snížit objemovou hmotnost pórobetonu při zachování fyzikálně-mechanických vlastností, např. pevnosti. Díky tomu se sníží celková hmotnost konstrukce a je možné širší využití například při aplikacích materiálu za účelem snížení zatížení nenosných stěn nebo u nadstaveb domů. Zkoumáno bylo především využití 10%, 30% a 50% příměsi fluidních úletových i ložových popelovin a škváry, vzniklé při vysokoteplotním spalování v pórobetonu. Pórobeton s příměsí druhotných surovin byl ošetřován v hydrotermálních podmínkách autoklávu při 7hodinové izotermní výdrži na 190 °C. Výsledky ukázaly, že množství příměsi fluidního úletového a ložového popele i škváry má vliv na reologické vlastnosti. Výzkum ukázal, že 10% využití příměsi druhotných surovin výrazně neovlivní fyzikální vlastnosti vzorků.

Ukazuje sa, že viaceré predpäté mosty, ktoré sú v prevádzke viac ako 60 rokov, sú dnes v zlom alebo až havarijnom technickom stave. Na konštrukciách sa zistili zistené viaceré závažné poruchy, ako sú nadmerné deformácie, rozsiahle trhliny, korózia predpínacej výstuže, korózia v kotevnej zóne, a pod. V procese hodnotenia spoľahlivosti existujúcich predpätých konštrukcií býva najdôležitejšou úlohou stanoviť aktuálnu úroveň predpätia, ktorá pôsobí v konštrukcii v danom čase. Za dlhšie obdobie bolo vyvinutých vo svete aj u nás viacero metód, ktorými je možné aktuálnu úroveň predpätia predikovať. Tento príspevok sa zaoberá možnosťami stanovenia úrovne predpätia na existujúcej konštrukcií, využitím nepriamej metódy – Structural response method, alebo tzv. metódy odozvy. Metóda je aplikovaná na príklade podrobnej analýzy prefabrikovaného predpätého nosníka po asi 60 rokoch prevádzky.

Cieľom experimentálneho výskumu je porovnať pôsobenie nosníkov vystužených oceľovou a GFRP (glass fiber reinforced polymer) výstužou dodanou lokálnym výrobcom. Šmyková odolnosť nosníkov bola overená zaťažovacími skúškami. Celkovo bolo odskúšaných 26 nosníkov dĺžky 1,5 m. Spolu so skúšaním nosníkov boli namerané aj pevnostné a deformačné vlastnosti použitých materiálov. Pevnosť betónu bola meraná na troch kockových a valcových vzorkách, modul pružnosti betónu bol nameraný na troch hranoloch. Na základe výsledkov experimentu boli porovnané rôzne výpočtové vzťahy pre určenie šmykovej odolnosti.

Příspěvek pojednává o možnostech využití mikromleté recyklované chemicky aktivované betonové moučky. Jedná se o jemnou frakci odpadního betonu, která v praxi doposud neměla žádné širší využití. Kombinace mikromletí a chemické aktivace pomocí vhodné příměsi, jako je např. popílek nebo struska, ukazuje jednu z možných variant, jak pro tento odpadní materiál najít uplatnění ve speciálních aplikacích při výrobě nového cementu a betonu. V příspěvku je řešena mikroskopická analýza a vliv chemické aktivace na hydrataci a na výsledné pevnosti.

Drátkobeton se stále více uplatňuje ve stavební výrobě tam, kde lze využít jeho vlastností – zejména tahové a reziduální pevnosti po vzniku trhlin. Pro aplikace v nosných drátkobetonových konstrukcích je třeba zajistit rovnoměrnost rozptýlení ocelových drátků v jeho struktuře. Příspěvek shrnuje dosavadní poznatky o výrobě drátkobetonu a zkušebních metodách, kterými lze sledovat rovnoměrnost rozptýlení drátků jak v čerstvém, tak v zatvrdlém drátkobetonu.

Tento výskum sa nachádza vo svojej prvej fáze, v ktorej sa venuje príprave vysokopevnostných ťažkých betónov na základe cementových spojív s použitím druhotných surovín a dvoch ťažkých kamenív (baryt a magnetit). Príprava vychádza zo šiestich receptúr, z ktorých sú vyrábané betónové kocky a hranoly pre skúšky fyzikálnych a mechanických vlastností.