Stropem rozumíme celý konstrukční systém. Přitom rozlišujeme tři funkční vrstvy: skladbu podlahy, nosnou strukturu a stropní podhled. Protože zvolená nosná struktura je dominantní vrstva, označují se stropní systémy podle této nosné vrstvy. Je to trámový strop, panelový strop s dřevěnými žebry, masivní dřevěný strop a spřažený strop ze dřeva a betonu.

Příspěvek pojednává o možnostech sanace napadených dřevěných prvků prostřednictvím mikrovlnného záření. Budou zde popsány přístroje pro mikrovlnnou sterilizaci dřevěných prvků. Dále pak princip mikrovlnné sterilizace. Následuje popis prováděné experimentální činnosti na jednotlivých druzích škůdců. Z prováděné experimentální činnosti byly stanoveny potřebné intenzity mikrovlnného záření pro likvidaci jednotlivých škůdců. V závěru bude doporučena potřebná doba mikrovlnné radiace s ohledem na výkon mikrovlnného zářiče nezbytného pro úspěšnost samotné sterilizace. Budou také doporučena související opatření s ohledem na co nejvyšší úspěšnost a efektivitu zásahu.

Recenzovaný Ve stavební praxi se často setkáváme s problematikou zvýšené vlhkosti stavebních materiálů nebo systémů, protože většina budov přichází do kontaktu s vodou v různé formě. Dlouhodobé působení vlhkosti na kteroukoliv část stavební konstrukce (střecha, stěny, základy…) má za následek snížení užitných vlastností stavby a zhoršování její kvality. Ohřev mikrovlnným zářením představuje jednu z nejefektivnějších metod vysoušení a fyzikální sterilizace dřevařských výrobků.

Pod pojmem ochrana dřeva rozumíme souhrn veškerých opatření, která se provádějí za účelem preventivní ochrany dřeva proti vzniku jeho poruch od biologických a nebiologických vlivů. Nabízíme komentované rozdělení s názornými příklady.

V príspevku sú predstavené výsledky jedinečného experimentu, ktorý sa zameriava na dlhodobé namáhanie drevených priehradových nosníkov s oceľovými doskami s prelisovanými tŕňmi.

K výrazným současným trendům ve stavebnictví lze jednoznačně zařadit použití dřeva jako stavebního konstrukčního materiálu. V oblasti výstavby dřevostaveb byly v několika posledních letech učiněny významné pokroky.

Hlavní potřeba vrtání dřeva ve stavebnictví je u prací tesařských, betonářských – na bednění, kolejářských – na pražce apod. Na trhu je větší množství druhů vrtáků do dřeva a k orientaci ve výběru jejich správného typu je vhodné znát některé jejich vlastnosti. Zopakujeme si je a zamysleme se nad tím, proč se vrtáky do pražců nevyrábí sériově.

Jedním z klíčových problémů efektivního používání dřeva jako konstrukčního materiálu je garance jeho technických parametrů. Na rozdíl od umělých konstrukčních materiálů (oceli, betonu, plastů), jejichž jakost lze při výrobě ovlivnit podle účelu použití, lze u dřeva zabezpečit požadovanou jakost pouze tříděním. Přitom se rozlišuje třídění konstrukčního řeziva (v praxi dřevěných konstrukcí je převládající) a třídění výřezů/kulatiny pro nosné účely.

U dřevěných nosníků se někdy používají zářezy v místech uložení – zpravidla na dolní straně nosníku pro zmenšení celkové výšky konstrukce stropu, popř. střechy nebo pro vyrovnání úrovně horního okraje nosníku s přilehlými konstrukčními prvky, méně často na horní straně nosníku, například pro osazení střešního okapu. Podíváme se na pravidla pro dřevěné nosníky se zářezem v podpoře.

V pórovitých materiálech, ke kterým patří také dřevo a materiály vyrobené na bázi dřeva, je obsaženo vždy určité množství vody. A to v závislosti na teplotě, vlhkosti a tlaku okolního vzduchu. Jedná se o vodu fyzikálně vázanou. Ta může být ve dřevě obsažena jak v buněčných stěnách (tzv. voda vázaná), tak také v buněčných dutinách (tzv. voda volná).

Nejčastější systém montovaných domů na bázi dřeva s nosnou kostrou z řeziva a nosnými nebo výztužnými plášti z deskových materiálů se podle způsobu konstrukce a provádění buď vyrábí z jednotlivých přířezů řeziva a deskových materiálů v zásadě na staveništi nebo domy pozůstávají z prefabrikovaných stěnových případně i stropních panelů.