Hlavní potřeba vrtání dřeva ve stavebnictví je u prací tesařských, betonářských – na bednění, kolejářských – na pražce apod. Na trhu je větší množství druhů vrtáků do dřeva a k orientaci ve výběru jejich správného typu je vhodné znát některé jejich vlastnosti. Zopakujeme si je a zamysleme se nad tím, proč se vrtáky do pražců nevyrábí sériově.

Jedním z klíčových problémů efektivního používání dřeva jako konstrukčního materiálu je garance jeho technických parametrů. Na rozdíl od umělých konstrukčních materiálů (oceli, betonu, plastů), jejichž jakost lze při výrobě ovlivnit podle účelu použití, lze u dřeva zabezpečit požadovanou jakost pouze tříděním. Přitom se rozlišuje třídění konstrukčního řeziva (v praxi dřevěných konstrukcí je převládající) a třídění výřezů/kulatiny pro nosné účely.

U dřevěných nosníků se někdy používají zářezy v místech uložení – zpravidla na dolní straně nosníku pro zmenšení celkové výšky konstrukce stropu, popř. střechy nebo pro vyrovnání úrovně horního okraje nosníku s přilehlými konstrukčními prvky, méně často na horní straně nosníku, například pro osazení střešního okapu. Podíváme se na pravidla pro dřevěné nosníky se zářezem v podpoře.

V pórovitých materiálech, ke kterým patří také dřevo a materiály vyrobené na bázi dřeva, je obsaženo vždy určité množství vody. A to v závislosti na teplotě, vlhkosti a tlaku okolního vzduchu. Jedná se o vodu fyzikálně vázanou. Ta může být ve dřevě obsažena jak v buněčných stěnách (tzv. voda vázaná), tak také v buněčných dutinách (tzv. voda volná).

Nejčastější systém montovaných domů na bázi dřeva s nosnou kostrou z řeziva a nosnými nebo výztužnými plášti z deskových materiálů se podle způsobu konstrukce a provádění buď vyrábí z jednotlivých přířezů řeziva a deskových materiálů v zásadě na staveništi nebo domy pozůstávají z prefabrikovaných stěnových případně i stropních panelů.

Příspěvek popisuje po dobu 16 let měřeného, horizontálně lany – monostrandy předepnutého pokusného zděného objektu. Zabývá se specifickými problémy tohoto způsobu zesilování.

V poslední době se při realizaci dřevostaveb začíná stále více uplatňovat masivní deskový systém z křížem vrstveného dřeva. V současnosti je nejrozšířenějším způsobem spojování jednotlivých vrstev tohoto deskového systému celoplošné lepení pomocí polyuretanových, fenolických a melaminových lepidel. Alternativou lepícího procesu je využití mechanických spojovacích prostředků.

Nedílnou součástí současných staveb jsou různé typy dřevěných konstrukcí krovů. Příspěvek zachycuje diagnostický průzkum, jehož účelem bylo odhalení příčiny výrazných akustických jevů v nedávno dokončené konstrukci dřevěného vazníkového krovu v objektu rodinného domu.

V 70. a 80. rokoch minulého storočia bolo vyvinutých viacero typizovaných nosných konštrukčných sústav na báze dreva, ktoré vyrábali vtedajšie štátne drevo spracovateľské závody. Viacero z týchto sústav bolo cielene vyvinutých pre oblasť poľnohospodárstva.

Článek popisuje experimentální výzkum spřažených dřevobetonových konstrukcí s rozptýlenou výztuží. Únosnost a tuhost spřažení byly získány z výsledků protlačovací zkoušky, provedené podle ČSN EN 26891. Z provedených protlačovacích zkoušek vzorků byly zjištěny závislosti zatížení na posunutí, ze kterých byly určeny návrhové hodnoty modulu prokluzu spojovacího prostředku a jeho maximální návrhová únosnost. Na základě těchto provedených zkoušek byl kalibrován numerický model. Bylo docíleno velmi dobré shody mezi experimentem a numerickou simulací.

Dnešní dřevobetonové kompozitní konstrukce jsou pro spojení dobrých vlastností obou materiálů vhodným řešením pro novostavby i rekonstrukce stropních konstrukcí obytných, či občanských budov. Cílem této práce bylo navrhnout technologicky nenáročný způsob spřažení, otestovat jeho únosnost a porovnat výsledky s jiným obdobným systémem spřažení.