Hodnocení kročejové neprůzvučnosti v budovách

V souladu s ČSN 73 0532 se kročejová neprůzvučnost v budovách hodnotí pomocí veličiny vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku L´_n,w. Pouze v případech, kdy buzená konstrukce není společnou dělicí stavební konstrukcí (například pro horizontální přenos kročejového zvuku), se používá vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku L´_nT,w. Ta se určí podle ČSN EN ISO 717-2 obdobným způsobem, avšak s použitím souboru šestnácti hodnot hladin L´_nT, pro které platí:

L´_nT = L₂ − 10 ‧ lgT₂T₀[dB](62)

kde T₂ je doba dozvuku místnosti příjmu a T₀ je referenční doba dozvuku (pro byty daná hodnotou 0,5 s). Doba dozvuku místnosti příjmu má vliv na změřené hodnoty hladiny L₂. V průběhu měření, kdy jsou místnosti často ještě nezařízené, může být doba dozvuku výrazně delší (a hladina L₂ vyšší) než ve stavu, který odpovídá budoucímu běžnému užívání místnosti. Normování má za cíl tento vliv z hodnocení vyloučit.

Vážená normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku jakožto jednočíselná veličina nemusí v některých případech poskytovat dostatečnou informaci o zvukové izolaci mezi místnostmi. To se týká zejména stavebních prvků, které vykazují výrazné výchylky hladiny kročejového zvuku v některém z kmitočtových pásem (typicky lehké trámové stropy v oblasti nízkých kmitočtů). Kromě toho bylo prokázáno, že nevážená hladina akustického tlaku způsobená normalizovaným zdrojem kročejového zvuku více odpovídá vážené hladině akustického tlaku A vznikající chůzí po všech typech stropů. Z těchto důvodů byl do hodnocení zvukové izolace zaveden faktor přizpůsobení spektru C_I. Faktor se uvádí samostatně vedle hodnoty vážené hladiny kročejového zvuku. Při používání faktoru přizpůsobení spektru se s požadavky porovnává součet jednočíselné veličiny zvukové izolace a faktoru přizpůsobení spektru, tj. L´_n,w+C_I.