Neprůzvučnost

Neprůzvučnost vyjadřuje schopnost stavebního prvku omezovat přenos zvuku přenášeného vzduchem přes tento prvek z místnosti zdroje do místnosti příjmu. Lze ji určit z činitele průzvučnosti podle následujícího vztahu:

R = 10 ‧ lg 1τ  = 10 ‧ lg W_iW_t [dB].(4)

Za předpokladu difúzního zvukového pole v místnosti zdroje i místnosti příjmu lze odvodit praktický vztah pro stanovení neprůzvučnosti. Akustický výkon vyzařovaný dělicím prvkem do místnosti příjmu je dán vztahem:

[W](5)

kde je průměrný akustický tlak v místnosti zdroje a S je plocha dělicího prvku. Pro akustický výkon pohlcovaný v místnosti příjmu platí vztah:

[W](6)

kde je průměrný akustický tlak v místnosti příjmu a A₂ je celková ekvivalentní plocha pohlcování v místnosti příjmu. Z rovnosti akustických výkonů v místnosti příjmu (W_t,2 = W_a,2) a s využitím vztahu (4) získáme konečný vztah pro výpočet neprůzvučnosti ve tvaru:

R = L₁ − L₂ + 10 ‧ lg SA₂ [dB](7)

Obr. 3 – K definici neprůzvučnosti podle vztahu (7)

kde L₁ je hladina akustického tlaku v místnosti zdroje a L₂ je hladina akustického tlaku v místnosti příjmu. Tento vztah se využívá především při stanovování neprůzvučnosti měřením v laboratoři s vyloučeným bočním přenosem zvuku (veškerý akustický výkon je přenášený výhradně samotným prvkem). V upraveném tvaru ho však lze použít také k odhadu stavební neprůzvučnosti mezi místnostmi v budově nebo hladiny akustického tlaku v místnosti příjmu, jsou-li dány vlastnosti konkrétního zdroje zvuku a je-li známa neprůzvučnost.