Kročejová neprůzvučnost mezi místnostmi v budovách

Celková stavební normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku L´_n in-situ je dána energetickým součtem hladiny kročejového zvuku L_n způsobené přímým přenosem a hladin kročejového zvuku L_n,ij způsobených bočním přenosem zvuku:

[dB].(58)

Význam indexů ij viz stavební neprůzvučnost. V případě horizontálního přenosu kročejového zvuku mezi místnostmi se vztah zredukuje pouze na boční přenos:

[dB].(59)

Obr. 20 – Vybrané cesty přenosu kročejového zvuku mezi místnostmi

Obvykle se uvažují celkem 4 boční přenosové cesty pro vertikální přenos a 2 boční přenosové cesty pro horizontální přenos kročejového zvuku.

Podle ČSN EN 12354-2 se hladina kročejového zvuku způsobená bočním přenosem určí ze vztahu:

[dB](60)

kde R_i je neprůzvučnost buzeného (dělicího) prvku i, R_j je neprůzvučnost bočního prvku j, D_v,ij je rozdíl hladin rychlosti ve styku při přenosu z prvku i do prvku j, S_i je plocha buzeného (dělicího) prvku a S_j je plocha bočního prvku j vyzařujícího zvuk do místnosti příjmu.

V běžných stavbách s těžkými stavebními prvky je podíl bočního přenosu kročejového zvuku na celkovém přenosu poměrně malý a zanedbává se. Podle ČSN 73 0532 lze váženou stavební normovanou hladinu akustického tlaku kročejového zvuku odhadnout ze vztahu:

L´_n,w = L_n,w + k₂[dB](61)

kde k₂ je empirická korekce závislá na bočních cestách přenosu zvuku (obvykle se rovná 0 až 2 dB).