Informační obsah zvuku a okolnosti jeho působení – limity hluku

Čtvrtou vlastností zvuku je jeho informační obsah. Míra rušení zvukem nezávisí jen na fyzikálních parametrech zvuku, ale je ovlivněna i postojem lidí k danému zvuku a jeho zdroji. Uživatelé budov všeobecně více tolerují hluk přicházející do budovy zvenčí ve srovnání s hlukem vznikajícím v budově. Více je tolerován hluk ze zdrojů, které jsou obecně považovány za neutišitelné (přírodní zvuky – hřmění při bouřce), a ze zdrojů, u kterých lze obtížně určit konkrétního původce hluku (např. silniční doprava). Naopak se lze setkat se stížnostmi i na hluboce podlimitní hluk působený jinými uživateli budovy.

Menší rozmrzelost způsobí zvuk, o němž je předem známo, že bude trvat jen určitou vymezenou dobu resp. vymezený počet opakování. Při provádění hlučných stavebních prací se vždy vyplatí předem o tom předem uvědomit okolí. Předejde se tak mnohým stížnostem na hluk. O stupni rozmrzelosti rozhoduje i denní doba. Nejhůře je hluk snášen večer a v noci. Hůře působí hluk v létě než v zimě. Horší je snášenlivost hluku v menších než ve větších bytech.

Obtěžování hlukem je tím větší, čím více hluk upoutává naši neúmyslnou pozornost tj. čím je nejen silnější, ale i odlišnější, méně známý a méně očekávaný, čím více se u něj prosazuje nutnost identifikovat a klasifikovat ho v rámci dosavadních zkušeností. Informační hodnota zvuku může být v konkrétních případech i významnější než jeho intenzita, což lze demonstrovat na známé zkušenosti, kdy zvuková kulisa indiferentního zdroje zvuku pomáhá při učení v situacích, kdy se v okolí hovoří.

Vypracovat metodu hodnocení informačního obsahu zvuku použitelnou v praxi se zatím jeví jako neřešitelný úkol. Okolnosti působení zvuku se při hodnocení uplatňují tím způsobem, že jsou stanoveny odlišné limity hluku pro různá prostředí, různou dobu a různé zdroje. Tak existují rozdílné limity pro pracovní prostředí, pro hluk ve venkovním prostoru a uvnitř budov, kde se jiným způsobem hodnotí hluk ze zdrojů umístěných vně a uvnitř budovy. Dalšího členění limitů je dosaženo pomocí korekcí základní limitní hladiny. Tyto korekce jsou stanoveny v závislosti na druhu vykonávané práce, charakteru území, způsobu využití místností v budově, denní době apod. Je dobré zapamatovat si alespoň tři základní limitní hodnoty: L_Aeq = 85, 65 a 35 dB.

Při hodnocení hluku v pracovním prostředí je důležitý limit L_Aeq = 85 dB. Tato hodnota se vztahuje k časovému intervalu v délce trvání pracovní směny a je-li překročena, pak se jedná o pracoviště rizikové z hlediska hluku. Po dlouhodobé (dlouholeté) expozici hlukem na takovém pracovišti může dojít ke vzniku a vývoji trvalé sluchové ztráty. Při uvádění takových pracovišť do provozu musí být věrohodně doloženo, že nelze použít jiné řešení, které by zajistilo dostatečnou ochranu pracovníků před hlukem. Pracovníci na rizikových pracovištích podléhají zvláštnímu režimu, který zahrnuje:

1. používáni osobních ochranných pomůcek proti hluku,
2. snížení expozice hlukem zařazením tichých přestávek nebo vystřídáním pracovníků na hlučném místě,
3. pravidelné lékařské prohlídky, při kterých se audiometrickým vyšetřením včas rozpozná vznikající sluchová ztráta, což musí mít za následek přeřazení pracovníka na tiché pracoviště.

Za dodržování režimu na pracovišti rizikovém z hlediska hluku je odpovědný zaměstnavatel a jeho odpovědnost je spojena s povinností vyplácet velké náhrady pracovníkům, dojde-li v důsledku nedodržení tohoto režimu k poškození jejich sluchu. Přesto je poškození sluchu u nás dosud nejčastější nemocí z povolání.

Asi od L_Aeq = 65 dB může být rušena komunikace pracovníků řečí. Rušení je však závislé na vzájemné vzdálenosti pracovníků a je nižší při možnosti vizuálního kontaktu (odezírání řeči). V mimopracovním prostředí je důležitá hodnota L_Aeq = 35 dB, která se považuje za limitní z hlediska rušení spánku.

Nejvyšší přípustné hodnoty hluku

Zásady ochrany proti hluku jsou zakotveny v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Nejvyšší přípustné limity hluku stanoví Nařízení vlády č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Nejvyšší přípustné hodnoty hluku jsou stanoveny pro:

1. pracoviště = místo určené nebo obvyklé pro výkon činnosti zaměstnanců.
2. chráněný vnitřní prostor staveb = obytné a pobytové místnosti s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování.
3. chráněný venkovní prostor = nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť.
4. chráněný venkovní prostor staveb = prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb

Obsahuje-li zvuk tónové složky, nebo má-li výrazně informační charakter, přičte se s výjimkou hluku z dopravy další korekce – 5 dB. Za hluk s tónovými složkami se např. považuje hudba nebo zpěv, informační charakter má řeč.

Pro ostatní druhy chráněného vnitřního prostoru v tabulce jmenovitě neuvedené platí hodnoty pro prostory funkčně obdobné.

Uvedené hygienické limity se nevztahují na hluk způsobený používáním chráněné místnosti.

Kritériem hluku ve chráněném venkovním prostoru a ve chráněném venkovním prostoru staveb je L_Aeq,T (dB) ekvivalentní hladina akustického tlaku A. Pro stacionární zdroje tj. zdroje s výjimkou zvuku dopravy pozemní i letecké se stanoví v denní době pro 8 nejvíce hlučných po sobě jdoucích hodin (L_Aeq,8h) a v noční době pro nejhlučnější hodinu (L_Aeq,1h). Pro hluk z pozemní dopravy s výjimkou účelových komunikací a pro hluk leteckého provozu se stanoví pro celou denní (L_Aeq,16h) resp. noční (L_Aeq,8h) dobu. Limitní hodnota se stanoví součtem 50 + korekce podle tabulky 6.

Korekce uvedené v tabulce 6 se navzájem nesčítají.

Pro noční dobu se pro venkovní prostor staveb přičítá další korekce −10 dB s výjimkou hluku dopravy po železničních drahách, kde se použije korekce −5 dB.

Vysvětlivky k tabulce 6

• 1) Použije se pro hluk z provozu stacionárních zdrojů, hluk z veřejné produkce hudby, dále pro hluk na účelových komunikacích a hluk železničních stanic zajišťujících vlakotvorné práce, zejména rozřaďování a sestavu nákladních vlaků, prohlídku vlaků a opravy vozů.
• 2) Použije se pro hluk z dopravy na sinicích III. třídy a místních komunikacích III. třídy a drahách.
• 3) Použije se pro hluk z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a místních komunikací I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích. Použije se pro hluk z dopravy v ochranném pásmu dráhy.
• 4) Použije se v případě staré hlukové zátěže z dopravy na pozemních komunikacích s výjimkou účelových komunikací a drahách uvedených v bodu 2) a 3). Tato korekce zůstává zachována i po položení nového povrchu vozovky, prováděné údržbě a rekonstrukci železničních drah nebo rozšíření vozovek při zachování směrového nebo výškového vedení pozemní komunikace, nebo dráhy, při kterém nesmí dojít ke zhoršení stávající hlučnosti v chráněném venkovním prostoru staveb nebo v chráněném venkovním prostoru, a pro krátkodobé objízdné trasy. Tato korekce se dále použije i v chráněných venkovních prostorech staveb při umístění bytu v přístavbě nebo nástavbě stávajícího obytného objektu nebo víceúčelového objektu v rámci dostavby proluk, a výstavby ojedinělých obytných nebo víceúčelových objektů v rámci dostavby center obcí a jejich historických částí.