Při tepelnětechnickém a energetickém posuzování stávajících budov bývá často problém určit součinitel prostupu tepla U. V mnoha případech k tomu je možné použít poměrně jednoduché měřící zařízení.
Mezi nejstarší sanační opatření patří izolace pomocí vzduchových dutin. Nejúčinnějším řešením je vytvoření celoplošných dutin pod podlahami konstruovaných tak, aby byl zajištěn pohyb vzduchu. Tím dochází k difuzi vodní páry z konstrukcí a tím ke snižování vlhkosti. Tato opatření nemohou být prováděna samostatně, jsou vždy součástí kombinace sanačních zásahů. Příklad takového řešení je uveden na komplikovaném historickém objektu uprostřed Prahy – v paláci, který je situován v prudkém terénním zářezu pod Pražským hradem.
Energetická náročnost budovy je zásadně ovlivňována její obálkou. Prosklené i neprůsvitné části obvodového pláště ovlivňují obě strany tepelné bilance – tepelné zisky i ztráty. Záleží však na spoustě dalších faktorů, jaký konkrétně bude jejich vliv. Nelze tedy obecně a jednoznačně říci, jak jednotlivé prvky obvodového pláště navrhnout pro dosažení optimálního poměru zisků a ztrát. Příspěvek se zaměřuje na rodinné domy a sleduje, jak se pro různé varianty domů s různými parametry obvodového pláště mění vliv prosklení a stínění a jejich případné optimum z hlediska tepelné bilance v zimním a letním období.
Podkladní vrstva podlahy, ať už z betonové mazaniny či na bázi anhydritů, sice není na první pohled vidět, ale může významným způsobem ovlivnit konečný estetický dojem i funkčnost a životnost nášlapné vrstvy podlahy. V dnešní uspěchané době se technologické přestávky zkracují na minimum, často dochází k pokládce nášlapné vrstvy, ačkoliv podklad ještě není připraven. Je proto důležité zkontrolovat jeho připravenost (tj. vlhkost) před pokládkou finální vrstvy vhodným způsobem. Příspěvek představuje metody používané u nás i v zahraničí ke zjištění vlhkostního stavu podkladní vrstvy podlahy. U každé metody jsou představeny jak jejich výhody, tak i nevýhody a omezení.
V souvislosti s novým zněním Evropské směrnice o energetické náročnosti budov EPBD (přepracování), 2010 [1]) je jistě potřebné diskutovat o další generaci budov s minimalizovanou potřebou energie. Je namístě připomenout vazbu mezi jasně popsanými kategoriemi nízkoenergetických a pasivních budov na straně jedné a budovami energeticky nulovými na straně druhé. Zmíněná směrnice ovšem obsahuje řadu dalších významných bodů, kterými je potřebné se bezodkladně zabývat.
Zajistit ekologickou likvidaci a případnou recyklaci starého a poškozeného oblečení je v praxi poměrně problematické. Problémem při likvidaci textilního odpadu je skutečnost, že oděvní odpad je směsicí přírodních a syntetických vláken. Příspěvek se věnuje možnostem vývoje a výroby izolačních materiálů na bázi odpadních textilních vláken a jejich následného uplatnění v novodobých podlahových konstrukcích.
Již delší dobu začínám mít alergii na slovo ekologie i ekologická architektura. Za ta slova si dosazujeme mnoho věcí, podle toho co zrovna potřebujeme, a proto se pokusím zasadit své postoje do konkrétnějšího rámce. Co je vlastně ekologická architektura? Proč je současná architektura NENORMÁLNÍ tím, že normální je plýtvat? Jaká je v ČR situace pro využívání „POTENCIÁLU ÚSPOR“? Jak se daří v ČR architektuře k životnímu prostředí šetrné?
Příčiny poruch a chyb při zakládání se hůře odhalují než příčiny při výstavbě nadzemní části objektu. Pro nedostatečný, někdy i nemožný přístup k základové spáře a základové konstrukci, je i způsob sanace obtížnější. Vlhkost pak patří mezi nejobávanější příčiny poruch. Kromě vnějších konstrukcí nad terénem (zejména stěn a střech), způsobuje podstatné škody i v podzemí, kde však jsou poruchy ve srovnání s nadzemní částí mnohem hůře opravitelné. Proto je třeba se příčinami poruch v podzemní části staveb zabývat (v první části textu), analyzovat je a hledat optimální způsob jejich oprav (2. část textu).
Příčiny poruch a chyb při zakládání se hůře odhalují než příčiny při výstavbě nadzemní části objektu. Pro nedostatečný, někdy i nemožný přístup k základové spáře a základové konstrukci, je i způsob sanace obtížnější. Vlhkost pak patří mezi nejobávanější příčiny poruch. Kromě vnějších konstrukcí nad terénem (zejména stěn a střech), způsobuje podstatné škody i v podzemí, kde však jsou poruchy ve srovnání s nadzemní částí mnohem hůře opravitelné. Proto je třeba se příčinami poruch v podzemní části staveb zabývat (1.část textu), analyzovat je a hledat optimální způsob jejich oprav (2. část textu).
Keramické tvarovky s vertikální orientovanými dutinami patří k velmi často používaným stavebním materiálům. Výrobci pro ně standardně uvádějí pouze ekvivalentní tepelné vodivosti ve vodorovném směru kolmo na povrch stěny, což ve většině běžných případů postačuje, protože tepelný tok přes zdivo je obvykle orientován právě takto.
Nadměrná vlhkost může u objektů dřevěných lidových staveb negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce, kterými jsou tyto objekty tvořeny. To proto, že pokud některý z dřevěných prvků vykazuje nadměrnou vlhkost, hrozí u něj riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně).
K hlavním škodám způsobeným ohněm v betonových konstrukcích patří porušení pevnosti betonu, jeho praskání, odlupování, změna barvy a deformace prvků. Z těchto škod podstatného významu nabývá snížení pevnosti betonu spojené s jeho následným praskáním. Ačkoliv vyčíslit přesné změny jeho pevnosti je nereálné, lze do jisté míry stanovit jeho poškození na základě měření rychlosti ultrazvuku.
Šikmé střechy plní v dnešní době nejen funkci ochrany před deštěm. Využití podkrovních prostor k obytným účelům z nich udělalo obvodové pláště, které musí odolávat vlhkostním vlivům, jak z exteriéru, tak z interiéru. Často diskutovaným problémem je skladba konstrukce a použité materiály. Tyto dva faktory výrazně ovlivňují tepelně vlhkostní režim v konstrukci a tím i kvalitu vnitřního mikroklimatu.
V rámci grantového projektu Dřevěné vícepodlažní budovy byla v laboratořích Akademie věd a Tazus v Praze provedena m.j. řada zkoušek styčníků s ocelovými deskami, které potvrdily teoretické předpoklady a výpočty a prokázaly jejich spolehlivost a funkční i ekonomickou výhodnost pro využití v praxi. Zde několik výsledků z experimentálních zkoušek.
Rodinné domy patří mezi jednoduché stavby, které jsou obvykle prováděny klasickým zděným způsobem s malorozponovými stropy. Ačkoliv jejich technologie výstavby není náročná, je možno při hrubém zanedbání základních technologických postupů a ochrany stavby v průběhu jejího budování způsobit takové škody, které lze jen obtížně odstranit, a to ještě za zvýšených finančních nákladů. Dokladem toho je ukázka jednoho rodinného domku ze zástavby individuálních domků v okolí Prahy na základě znaleckého posudku.
V príspevku je predstavené experimentálne meranie odolnosti a tuhosti dvojice drevených priehradových nosníkov s oceľovými doskami s prelisovanými tŕňmi. Experimenty boli realizované priamo u výrobcu týchto nosníkov vo firme Tectum Novum v Zemnom. Spolupráca STU v Bratislave a výrobcu drevených konštrukcií sa ukázala ako obojstranne prospešná v spoločnom výskumno-realizačnom projekte.