Ekologická architektura v České republice
Již delší dobu začínám mít alergii na slovo ekologie i ekologická architektura. Za ta slova si dosazujeme mnoho věcí, podle toho co zrovna potřebujeme, a proto se pokusím zasadit své postoje do konkrétnějšího rámce. Co je vlastně ekologická architektura? Proč je současná architektura NENORMÁLNÍ tím, že normální je plýtvat? Jaká je v ČR situace pro využívání „POTENCIÁLU ÚSPOR“? Jak se daří v ČR architektuře k životnímu prostředí šetrné?
MOTTO:
Šetrné využívání energií a možnosti místních a přírodních materiálů je jeden z nevyužívaných potenciálů k osvobozování se ze závislosti na plýtvání.
Co je to ekologická architektura
Již delší dobu začínám mít alergii na slovo ekologie i ekologická architektura. Za ta slova si dosazujeme mnoho věcí, podle toho co zrovna potřebujeme, a proto se pokusím zasadit své postoje do konkrétnějšího rámce. Ekologie je relativně mladý obor uznaný od r. 1910, který si všímá schopnosti organismů a živočichů vytvářet vazbami propojený vyvážený systém schopný přizpůsobovat se změnám a zásahům, tedy se schopností adaptovat se. Paradoxně o něj jako o ekosystém se začínáme zajímat až ve chvíli, kdy míra zásahů překročí možnosti adaptace a tedy když už nejde o ekosystém, ale nastává kolaps, a to v době, kdy jsme již řadu ekosystémů nenávratně zlikvidovali. Není jistě bez souvislostí, že tento pojem měl potřebu někdo pojmenovat (1866 Ernst Haeckel) v době, kdy začalo využívání energetických konzerv, tedy zdrojů energie v reálném čase neobnovitelných.
Když vznikalo občanské sdružení Ekodům, dva roky se vedla diskuze o názvu, protože důsledně vzato ekologický dům je pojmový nesmysl. Žádná budova není schopna být ekosystémem, vždy jde o zásah do životního prostředí a široce srozumitelný název ekodům musel být doplněn vysvětlující definicí, že jde o hledání „přírodě a člověku přátelského stavění“. Když půjdeme do důsledku, nejde o žádnou ekologickou architekturu, ale o architekturu normální.
Proč je současná architektura nenormální tím, že normální je plýtvat?
Za posledních cca 150 let se změnilo skoro vše. Tehdy ještě většina lidí na venkově pracovala i žila. Průměrná rodina obývala jednu (maximálně dvě) místnosti s černou kuchyní, která byla jediným zdrojem tepla od vaření pro sednici i pro ohřívání vody. Suchý záchod (pokud byl) byl u hnoje venku a koupelnou byla jednou týdně sednice, kde se v neckách v jedné vodě postupně vystřídali všichni od nejmenších dětí po tatínka. Vše se odehrávalo na cca 40 m2.
Dnes je sociální bydlení do 150 m2 a vytápí se v celé ploše na teploty nad 20 °C. Panelové domy, ve kterých v ČR bydlí 1/3 obyvatel, byly ještě nedávno provozovány s topením na maximum a teplota se regulovala otevřením oken. Bohužel ještě dnes trvá stav, že se staví nové domy na technologické úrovni devatenáctého století, ale komfort se v nich zajišťuje jako v teplém středomoří. Naše obytné domy jsou tak spíše průtokové ohřívače než normální domy, a v nich je stále ještě normální plýtvat.
Jak je možné, že se to ekonomicky vyplácí, přestože technicky dnes umíme stavět na principech pasivního domu (PD), kde vystačíme s 10 % toho, co je (ne)normální? Je to proto, že máme deformovaný tržní ekonomický systém a v ceně, kterou platíme, neplatíme škody na ekosystému (tzv. externality). Při provozu a obsluze budov se dnes spotřebovává 40 % procent světové spotřeby energie. Pokud připočteme ještě energii celého cyklu života stavby, tedy nejen provoz, ale výrobou materiálů, dopravu, vlastní stavbu a následnou údržbu, opravy a likvidaci po dožití, dostaneme se minimálně na 50 % z celkové spotřeby energie. Logicky z toho vyplývá, že současná architektura je tedy 50 % toho, čím zasahujeme do ekosystému planety a jeho destabilizace, protože k tomu v naprosté většině používáme neobnovitelné zdroje, tedy přidáváme do něj více energie, než na kolik je tento ekosystém vyvážen přídělem ze slunce. Proto má architektura jako samostatné odvětví největší potenciál úspor. Tím může přispět k řešení tohoto našeho ohrožení, protože člověk je jeho součástí, byť to někdy přestáváme vnímat.
Jaká je v ČR situace pro využívání potenciálu úspor
Situace v ČR je komplikovaná. Naše průmyslová a totalitní historie zapustila hluboké podprahové kořeny „víry“ v průmyslový pokrok i poroučení větru s deštěm. Proto je pro většinu lidí i politiků mentálně těžko přijatelná představa konceptu známého jako Faktor 10 = „Desetkrát levněji, ale desetkrát efektivněji“ (pojem zavedený Němcem Paulem Hawkenem a Američany Amory a Huntera Lovinsovými v knize Přírodní kapitalismus, MF 2003), tak jak to umí PD.
To se například projevilo při vytváření energetické koncepce státu, kdy pro úředníky MPO bylo nepředstavitelné, že by byl možný ekonomický růst bez růstu spotřeby energií. Dosažený kompromis, že by naše spotřeba nadále již neměla růst, byl velmi obtížný, ale nechápu jak je možné, že jde jen o kus papíru, který následnými vládami není naplňovaný? To, že je v našem prostředí velký problém jasné stanovení cíle a následně volba správných prostředků, se ukázalo i při podpoře obnovitelných zdrojů. Na nátlak prezidenta Klause došlo k podpoře pouze výroby elektrické energie, přestože podpora výroby tepla má větší význam i možnosti, ale nebyl naplněn hlavní cíl takové podpory, tzn. snížení využívání neobnovitelných zdrojů. Když jsem se na jedné konferenci na to zeptal úředníka energetického regulačního úřadu, bez začervenání odpověděl: „To po nás v EU nepožadovali.“ Znamená to, že naši zákonodárci nepochopili cíl takové podpory, ke které jsme se zavázali, špatně proto nastavili parametry podpory, která skokově narostla hlavně na zemědělské půdě, přestože měla být logicky (jako v Německu) přednostně zaměřena na již odebrané urbanizované plochy. Skokový nárůst výkonu fotovoltaiky byl následně prezentován jako hrozba zdražování elektrické energie a toho okamžitě energetická lobby využila k propagaci prolomení limitů těžby a dostavby dalších dvou bloků JE, přestože každý rok 20-40 % vyrobené energie vyvážíme. S tím jsou spojeny i škody na krajině a zdraví občanů. To jen dokumentuje, že naši politici nechápou, co se děje na úrovni EU a jaké jsou cíle politiky, na které se dnes můžeme aktivně podílet. Místo toho se chováme jako pohrobci RVHP, kteří chtějí získávat výhody a dotace, ale nemají vlastní pozitivní koncept. Logicky pak dochází k nelogickému zavádění směrnic EU (ty pouze vytvářejí rámec), u kterých z důvodu našeho nepochopení cílů končí jejich realizace nesmyslem. Za špatný výsledek nikdo nebere osobní odpovědnost, zástupce z Parlamentu ČR konstatuje, že „se to nepovedlo“. V takové atmosféře zmatení pojmů a cílů je těžké, aby začala veřejná diskuze o potenciálu úspor, bez kterého ani nemá smysl rozvíjet potenciál obnovitelných zdrojů. Plýtvání neekologické nelze nahradit plýtváním ekologickým. Jde o to, jak přestat plýtvat!
K tomu směřuje EU směrnicí EPBD II., jejímž cílem je od roku 2020 stavět již pouze domy „téměř nulové“. Ve vzduchu je otázka, jakým způsobem se ji asi podaří (ne)realizovat? Její správně realizované cíle by měly osvobozující dopady i na naši ekonomiku, protože by snížily energetickou závislost na zdrojích, které nám chybí (ropa, plyn), občanům by se snížilo riziko z nekontrolovatelného možného nárůstu cen energií, které hrozí v éře ropného zlomu. Využíváním místních obnovitelných zdrojů se podrží kapitál v republice a realizace úsporných opatření vytvoří pracovní místa, jak již ukázal program Zelená úsporám, díky němuž a jeho 20 miliardám vzniklo 35 000 pracovních míst.
Jak se daří v ČR architektuře k životnímu prostředí šetrné?
Česko je v této oblasti stále ještě popelkou. Pasivní domy se u nás zatím počítají v řádu několika set, ale jen RD, a to díky osvětě neziskových organizací - například v rámci poradenské sítě Centra pasivního domu, které šíří o nich informace a materiály. U občanských staveb jde o dlouhodobou stagnaci, přestože občanské stavby (školy, školky, nemocnice, administrativa, bytové domy, ubytovací provozy atp…) jsou ideálně realizovatelné koncepcí PD (kompaktní tvar, velký objem budov a vnitřní zisky).
Archa Country Life – Nenačovice jako nízkoenergetický dům 2004
Prvním společností, která chtěla stavět šetrně k životnímu prostředí, byla společnost Country Life (2004), která má za sebou duchovní napojení na myšlenkový základ Adventistů sedmého dne, takže mimoekonomickou motivaci etické odpovědnosti, přestože se zabývá činností komerční. V Nenačovicích u Loděnice realizovali ekofarmu a rekonstrukci s dostavbou původního kravína na multifunkční objekt s administrativou, školou, výrobou a zpracováním biopotravin spolu s velkoobchodním skladem.
Seminární centrum v Hostětíně jako pasivní dům 2008
Jinak ale u staveb z veřejných rozpočtů chybí motivace, kde se musí domluvit a propojit příliš mnoho zájmů, takže jde o nadlidský úkol, který se podaří jedině pokud se najde osvícená osobnost. Tak tomu bylo Hostětíně, kde díky systematickému a dlouhodobému úsilí Yvonny Gailly vznikla ukázková symbióza spolupráce o.s. Veronika s obcí Hostětín a dnes mají kořenovou čistírnu, biomasovou výtopnu, šetrné veřejné osvětlení, Hostětínskou naučnou cestu, moštárnu na zpracování místních původních odrůd jablek v kvalitě bio, sušárnu ovoce, svépomocné solární systémy a Seminární centrum – pasivní dům postavený s použitím řady obnovitelných a snadno recyklovatelných materiálů.
U Nenačovic (obr. 1) i u Hostětína (obr. 2) je zohledňováno nejen hledisko energetické náročnosti, bez kterého ekostavbu nejde postavit, ale i vztah k okolí a vazby v krajině, hospodaření s vodou a odpady, použité materiály, vnitřní prostředí, zaměstnání v místě stavby, tedy šetrnost po stránce materiální i sociální, jak by to mělo být normální.
V obci Slivenec se nově zvolenému zastupitelstvu se starostkou Janou Plamínkovou podařilo prosadit hned dva projekty. I tady výsledky stojí na poučených zastupitelích, kteří nechtějí obec do budoucna zatížit vysokými provozními účty, ale také chtějí pro děti hygienicky nezávadné prostředí. Nejdříve se zrealizovala rekonstrukce části školy a právě se začíná stavět školka.
Dostavba a rekonstrukce školní budovy ZŠ Slivenec
Původní spotřeba 203 kWh/(m2a) proměněna na 21 kWh/(m2a). Jde o první veřejnou stavbu rekonstrukce, kde se ukázalo, že promyšleným projektem lze i starší stavbu (z roku 1968) změnit o 98 %. Hlavně se zde vyzkoušelo, že pokud by stavba neměla řízené větrání s rekuperací tepla, byly by děti během jedné hodiny v nevyhovujícím prostředí s hodnotami koncentrace CO2 nad 2000 ppm a po čtvrté vyučovací hodině by zde byl stav jako v ponorce.
Při zapnuté vzduchotechnice jsou hodnoty okolo 700 ppm. Dle norem má být v obytném prostoru koncentrace CO2 maximálně 1000 ppm. Vyšší koncentrace už přináší únavu a ospalost, zhoršené soustředění a obtížné pamatování. To opravdu pak není prostředí vhodné pro učení, když děti jsou vystavené stresu, že si látku nepamatují. Taková situace se bohužel týká naprosté většiny školských zařízení v topné sezóně.
Přístavba MŠ Slivenec – pasivní dům ve výstavbě
Protože štěstí přeje připraveným, mohla starostka ze Slivence ve vhodnou chvíli předložit připravený projekt na Magistrát hl.m. Prahy, který zaujal a dnes se rozbíhá stavba čtyřtřídní dvoupodlažní školky pro 100 dětí, plné přírodních zdravotně nezávadných materiálů a izolovaná recyklovaným papírem.
Developerské projekty na bydlení mají v ČR špatnou pověst, bývají stavěné s minimem nákladů často i za hranicí norem s maximalizovaným ziskem. Chybí motivace poptávky po kvalitě i po úsporách energií od poučených klientů. Developer si zpravidla nechce přidělávat problémy při výstavbě a provozní náklady pak hradí uživatel. Podobná situace je i u nájemních administrativních objektů, firmy provozní náklady nejsnáze dávají do okamžitých odpisů – zase i daňově nejvýhodnější je plýtvat!
První pasivní bytový dům – developerský projekt JRD
Je nadějné, když se i v takovémto nepříznivém prostředí vyskytl developer, který se dlouhodobě zaměřuje na domy nízkenergetické a nyní se pouští do domu pasivního. Ten se právě začal stavět a již i v době krize má většinu bytů prodaných.
Informační a vzdělávací centrum EVVO-DŮM STROMŮ, téměř nulový dům
Poslední z příkladů je projekt, který předznamenává budoucí vývoj. Jde o dům pasivní, kde dopadající sluneční záření aktivuje většinu povrchů domu. Kolektory záření přeměňují na TUV nebo elektrickou energii. V projektu se uvažuje se zařízením, které uloží elektrickou energii do rozkladu vody na vodík (nepustí energii do rozvodné sítě). Vodík pak lze kdykoli zpět přeměnit na elektrický proud nebo použít na pohon třeba auta. Tato zařízení znamenají převrat v energetice, protože odbourají pojem nočního proudu a vytvoří předpoklad, že se elektrický proud bude používat jen na specifické funkce, které nelze zajistit jinak. To bude ten technologický převrat, který je již na dohled.
Ostatní plochy jsou s vegetační fasádou a střešní zahradou. V letním období tyto ozeleněné plochy zajistí ochlazování domu, protože umožní odpaření vody ze zeleně. Celá stavba je přátelská k životnímu prostředí, konstrukce i tepelné izolace je výhradně na přírodní bázi: sláma, celulóza a dřevěné vlákno. Moderní skeletová dřevostavba s použitím výplní z nepálených cihel, dusané hlíny i hliněných vnitřních omítek, které dodávají dřevostavbě tepelnou stabilitu jako v prostředí zděné stavby. Teplo v zimním čase doplňuje automatický kotel na dřevěné peletky, hospodaření s vodou – kořenová čistička doplněná kompostovací toaletou.
Taková řešení domů ukazují, že Faktor 10 už je realita na dohled.
obr. 1 Archa Country Life – Nenačovice jako nízkoenergetický dům 2004
Architektura:
Aleš Brotánek, Jan Brotánek, Jan Praisler
AB Ateliér
Projektant: Jan Praisler
Potřeba tepla na vytápění:
A: 20 kWh/(m2a)
B: 31 kWh/(m2a)
obr. 2 Seminární centrum v Hostětíně jako pasivní dům 2008
Architektura:
Architekt Georg W. Reinberg
Architekturbüro Reinberg ZT GmbH
Ateliér Zlámal a Stolek
Projektant: Ivo Stolek
Potřeba tepla na vytápění 16,5 kWh/(m2a) (dle měření v prvním roce provozu)
obr. 3 Dostavba a rekonstrukce školní budovy ZŠ Slivenec
Původní spotřeba 203 kWh/(m2a) snížena na 21 kWh/(m2a), tedy zlepšení o 98 %
Architektura:
Aleš Brotánek, Jan Praisler, Jan Márton
AB Ateliér
Projektant: Jiří Čech
Potřeba tepla na vytápění 21 kWh/(m2a)
obr. 4 Přístavba MŠ Slivenec pasivní dům ve výstavbě
Architektura:
Aleš Brotánek, Jan Praisler, Jan Márton
AB Ateliér
Projektant: Jiří Čech
Předpokládaná potřeba tepla na vytápění 14,8 kWh/(m2a)
obr. 5 První pasivní bytový dům – developerský projekt JRD
Architektura:
Aleš Brotánek, Jan Praisler
AB Ateliér
Projektant: Jiří Čech
Předpokládaná potřeba tepla na vytápění 15 kWh/(m2a)
obr. 6 Informační a vzdělávací centrum EVVO-DŮM STROMŮ, téměř nulový dům
Architektura:
Josef Smola, Aleš Brotánek, Jan Praisler
Atelier kadet ve spolupráci s AB Ateliérem
Projektant: Jiří Čech
Předpokládaná potřeba tepla na vytápění 15 kWh/(m2a) + fotovoltaika
Recenze článku – autor doc. Ing. František Kulhánek, CSc.
For some time I start to have an allergy to the word ecology and ecological architecture. These words can mean many things, depending on what you need. So I'll try to put my opinion into a more specific framework. What is green architecture? Why is modern architecture abnormal when waste is normal? What is the situation in the Czech Republic for the use of "POTENTIAL SAVINGS?" How is the Czech Republic architecture environmentally friendly?
