Odborné recenzované články

Podkladní vrstva podlahy, ať už z betonové mazaniny či na bázi anhydritů, sice není na první pohled vidět, ale může významným způsobem ovlivnit konečný estetický dojem i funkčnost a životnost nášlapné vrstvy podlahy. V dnešní uspěchané době se technologické přestávky zkracují na minimum, často dochází k pokládce nášlapné vrstvy, ačkoliv podklad ještě není připraven. Je proto důležité zkontrolovat jeho připravenost (tj. vlhkost) před pokládkou finální vrstvy vhodným způsobem. Příspěvek představuje metody používané u nás i v zahraničí ke zjištění vlhkostního stavu podkladní vrstvy podlahy. U každé metody jsou představeny jak jejich výhody, tak i nevýhody a omezení.

V souvislosti s novým zněním Evropské směrnice o energetické náročnosti budov EPBD (přepracování), 2010 [1]) je jistě potřebné diskutovat o další generaci budov s minimalizovanou potřebou energie. Je namístě připomenout vazbu mezi jasně popsanými kategoriemi nízkoenergetických a pasivních budov na straně jedné a budovami energeticky nulovými na straně druhé. Zmíněná směrnice ovšem obsahuje řadu dalších významných bodů, kterými je potřebné se bezodkladně zabývat.

Zajistit ekologickou likvidaci a případnou recyklaci starého a poškozeného oblečení je v praxi poměrně problematické. Problémem při likvidaci textilního odpadu je skutečnost, že oděvní odpad je směsicí přírodních a syntetických vláken. Příspěvek se věnuje možnostem vývoje a výroby izolačních materiálů na bázi odpadních textilních vláken a jejich následného uplatnění v novodobých podlahových konstrukcích.

Příspěvek popisuje výsledky výzkumu zaměřeného na studium reálného tepelně vlhkostního chování různých druhů pórobetonových výrobků určených pro zděné konstrukce, a to především z pohledu závislosti tepelněizolačních vlastností na teplotě a vlhkostním obsahu materiálu.

Součinitel prostupu tepla konstrukcemi přilehlými k zemině počítaný přibližnými metodami podle ČSN EN ISO 13370 je odlišně definovaný proti definicím v dalších normách, např. v ČSN EN ISO 6946, přitom s ohledem na stavební praxi nejsou přibližné výpočty uvedené v ČSN EN ISO 13370 příliš výstižné.

Již delší dobu začínám mít alergii na slovo ekologie i ekologická architektura. Za ta slova si dosazujeme mnoho věcí, podle toho co zrovna potřebujeme, a proto se pokusím zasadit své postoje do konkrétnějšího rámce. Co je vlastně ekologická architektura? Proč je současná architektura NENORMÁLNÍ tím, že normální je plýtvat? Jaká je v ČR situace pro využívání „POTENCIÁLU ÚSPOR“? Jak se daří v ČR architektuře k životnímu prostředí šetrné?

Autorka se ve svém příspěvku detailně zabývá jednotlivými kroky, ze kterých se skládá průběh výběrového řízení na poskytovatele energetických služeb. Zvláštní pozornost věnuje zejména oblasti hodnocení nabídek podaných ve výběrovém řízení.

Příčiny poruch a chyb při zakládání se hůře odhalují než příčiny při výstavbě nadzemní části objektu. Pro nedostatečný, někdy i nemožný přístup k základové spáře a základové konstrukci, je i způsob sanace obtížnější. Vlhkost pak patří mezi nejobávanější příčiny poruch. Kromě vnějších konstrukcí nad terénem (zejména stěn a střech), způsobuje podstatné škody i v podzemí, kde však jsou poruchy ve srovnání s nadzemní částí mnohem hůře opravitelné. Proto je třeba se příčinami poruch v podzemní části staveb zabývat (v první části textu), analyzovat je a hledat optimální způsob jejich oprav (2. část textu).

Příčiny poruch a chyb při zakládání se hůře odhalují než příčiny při výstavbě nadzemní části objektu. Pro nedostatečný, někdy i nemožný přístup k základové spáře a základové konstrukci, je i způsob sanace obtížnější. Vlhkost pak patří mezi nejobávanější příčiny poruch. Kromě vnějších konstrukcí nad terénem (zejména stěn a střech), způsobuje podstatné škody i v podzemí, kde však jsou poruchy ve srovnání s nadzemní částí mnohem hůře opravitelné. Proto je třeba se příčinami poruch v podzemní části staveb zabývat (1.část textu), analyzovat je a hledat optimální způsob jejich oprav (2. část textu).

Keramické tvarovky s vertikální orientovanými dutinami patří k velmi často používaným stavebním materiálům. Výrobci pro ně standardně uvádějí pouze ekvivalentní tepelné vodivosti ve vodorovném směru kolmo na povrch stěny, což ve většině běžných případů postačuje, protože tepelný tok přes zdivo je obvykle orientován právě takto.

Nadměrná vlhkost může u objektů dřevěných lidových staveb negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce, kterými jsou tyto objekty tvořeny. To proto, že pokud některý z dřevěných prvků vykazuje nadměrnou vlhkost, hrozí u něj riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně).

K hlavním škodám způsobeným ohněm v betonových konstrukcích patří porušení pevnosti betonu, jeho praskání, odlupování, změna barvy a deformace prvků. Z těchto škod podstatného významu nabývá snížení pevnosti betonu spojené s jeho následným praskáním. Ačkoliv vyčíslit přesné změny jeho pevnosti je nereálné, lze do jisté míry stanovit jeho poškození na základě měření rychlosti ultrazvuku.

Šikmé střechy plní v dnešní době nejen funkci ochrany před deštěm. Využití podkrovních prostor k obytným účelům z nich udělalo obvodové pláště, které musí odolávat vlhkostním vlivům, jak z exteriéru, tak z interiéru. Často diskutovaným problémem je skladba konstrukce a použité materiály. Tyto dva faktory výrazně ovlivňují tepelně vlhkostní režim v konstrukci a tím i kvalitu vnitřního mikroklimatu.

V rámci grantového projektu Dřevěné vícepodlažní budovy byla v laboratořích Akademie věd a Tazus v Praze provedena m.j. řada zkoušek styčníků s ocelovými deskami, které potvrdily teoretické předpoklady a výpočty a prokázaly jejich spolehlivost a funkční i ekonomickou výhodnost pro využití v praxi. Zde několik výsledků z experimentálních zkoušek.

Rodinné domy patří mezi jednoduché stavby, které jsou obvykle prováděny klasickým zděným způsobem s malorozponovými stropy. Ačkoliv jejich technologie výstavby není náročná, je možno při hrubém zanedbání základních technologických postupů a ochrany stavby v průběhu jejího budování způsobit takové škody, které lze jen obtížně odstranit, a to ještě za zvýšených finančních nákladů. Dokladem toho je ukázka jednoho rodinného domku ze zástavby individuálních domků v okolí Prahy na základě znaleckého posudku.

V príspevku je predstavené experimentálne meranie odolnosti a tuhosti dvojice drevených priehradových nosníkov s oceľovými doskami s prelisovanými tŕňmi. Experimenty boli realizované priamo u výrobcu týchto nosníkov vo firme Tectum Novum v Zemnom. Spolupráca STU v Bratislave a výrobcu drevených konštrukcií sa ukázala ako obojstranne prospešná v spoločnom výskumno-realizačnom projekte.

Stromy a vegetace mohou přispívat ke stabilizaci terénu. Na druhé straně je však třeba znát i jejich negativní vliv na stavby, které mohou způsobit jejich poruchy a tím i škody. A právě tyto problémy jsou předmětem tohoto příspěvku.

Cílem výzkumu bylo zjištění vlivu chemické degradace povrchových vrstev dřevěných konstrukčních prvků na jejich mechanické vlastnosti a hloubky, do které toto poškození zasahuje. Degradaci povrchových vrstev dřeva konstrukčních prvků způsobily chemické reakce některých sloučenin obsažených v protipožárních nátěrech v minulosti opakovaně aplikovaných na dřevěné konstrukce historických objektů. K takovým chemikáliím patří např. síran amonný a fosforečnan amonný.

Příspěvek se zaměřuje na stavebně-technické průzkumy šikmých i plochých střešních plášťů postižených vlhkostními vadami a poruchami. Popisuje dostupné měřicí či diagnostické metody používané ke kontrole vodotěsnosti a k lokalizaci poruch v ploše, resp. defektoskopii plochy.

"Téměř stejně dlouho jako se vyvíjí vědomí o nutnosti ochrany životního prostředí trvá také diskuze o rozvoji. Na úkor toho podstatného je tato diskuze řízena ideologicky." Přinášíme našim čtenářům zamyšlení předního evropského propagátora pasivních domů a udržitelného rozvoje Prof. Dr. Wolfganga Feista.