Novela stavebního zákona: Cesta z Papui Nové Guinei k Velké Británii
Novela stavebního zákona krok správným směrem. Nicméně v délce složitosti a transparentnosti povolovacích procesů se blížíme zemím, jako je Čína či Papua Nová Guinea, přičemž samotná délka procesu by nemusela být tím největším problémem, pokud by bylo možné ji předvídat.
Hlavní novinkou v novele je možnost sloučení nyní oddělených procesů - územního řízení, stavebního řízení a posuzování vlivu na životní prostředí, tzv. velká EIA. Nově bude moci být provedeno posouzení vlivu stavby na životní prostředí a současně být stavba umístěna a povolena jedním úředním rozhodnutím. „Možnost využití sloučeného řízení a vyloučení některých duplicit určitě přinese zrychlení,“ říká Jan Lehký, vedoucí pracovní skupiny AFI a CzechInvestu pro oblast povolovacích procesů. Současně ale dodává: „Naprosto zásadním posunem novely je kromě možnosti sjednocení jednotlivých řízení vyloučení opakovaných vstupů veřejnosti, zejména ekologických spolků, do procesu. Veřejnost bude mít možnost revidovat vydané společné povolení pouze jednou v odvolání a případně prostřednictvím správní žaloby, přesto - pokud bude takticky používat vhodné námitky v průběhu společného řízení - bude mít stále možnost řízení blokovat na dlouhé měsíce.“
V současné době u nás mají ekologické spolky, na rozdíl např. od Rakouska, Německa nebo Polska, zcela bezprecedentní přístup do řízení o umístění stavby nebo řízení o vydání stavebního povolení s možností efektivně blokovat vydání konečného stavebního povolení v řádech měsíců nebo dokonce let. Děje se tak přitom nejen při přípravě staveb na zelené louce, ale dokonce na územích, která byla schválena jako průmyslové zóny na území bývalých brownfieldů. Toto v podstatě neomezené právo umožňuje některým ekologickým spolkům - bez ohledu na jejich odbornost či motivaci - prostřednictvím vznesených námitek záměrně blokovat obdržení stavebních povolení, a to i na takových místech, jakými jsou státem zřízené a povolené strategické průmyslové zóny.
„Z hlediska délky a složitosti schvalovacích procesů se Česká republika v posledních deseti letech dostala nejen daleko za Německo a Velkou Británii, ale i za Polsko či Maďarsko. Před deseti lety v Česku vyřízení všech povolení pro výstavbu výrobního závodu na zelené louce trvalo pět až šest měsíců. Dnes jsme se dostali na dvojnásobek této doby, přičemž obsahy dokumentací se příliš nezměnily. Málokterá země v našem sousedství používá proces obdobný územnímu řízení, pokud je investice plánována na pozemku, který je správně definován v územním plánu.“ říká Jan Bobek, obchodní ředitel pro region střední a východní Evropy konzultační a inženýrské společnosti Tebodin. V délce složitosti a transparentnosti povolovacích procesů se blížíme zemím, jako je Čína či Papua Nová Guinea. Čína nicméně v poslední době systém svých povolení k výstavbě výrazně zlepšila.
„Samotná délka procesu by nemusela být tím největším problémem, pokud by bylo možné ji předvídat. Z našich zkušeností s mnoha zahraničními investory vyplývá, že právě nepředvídatelnost délky veřejných řízení při získávání stavebního povolení je tím nejzávažnějším znevýhodňujícím kritériem při rozhodování o umístění investice,“ doplňuje Martin Krejčí, ředitel divize Investice agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Ilustrací takovýchto případů může být aktuální investiční projekt korejské společnosti Nexen Tire, která se chystá žatecké průmyslové zóně Triangl stavět továrnu na výrobu pneumatik. „Nejednoznačnost v povolovacích řízeních v České republice je pro náš záměr největší zátěží, která zpočátku velmi nadějnou investici prodražuje a prakticky ji tak maří,“ popisuje stávající situaci Petr Pospíšil, ředitel pro vnější vztahy firmy Nexen Tire Czech, která se již téměř dva roky pokouší získat pro svůj projekt stavební povolení.
Zefektivnění povolovacího řízení by mohla přinést inspirace ve Velké Británii, ale třeba i v Maďarsku, kde je podstatně větší zodpovědnost za podobu projektů a splnění technických a jiných požadavků na samotných investorech. Na druhou stranu, v případě, že investor poruší stanovené předpisy, pak nejen, že mu úřady nepovolí zahájit provoz, ale dokonce jej donutí odstranit stavbu. Případné negativní důsledky stavby si nesou sami stavebníci a role orgánů veřejného řízení v povolovací fázi je tím umenšena. V České republice panuje bohužel naprosto opačný přístup, úřady preventivně úkolují investora sebemenšími detaily v rámci vydávání příslušných povolení, pokud však investor postaví stavbu v rozporu s povolením, pak se problém vždy nějak vyřeší, přičemž téměř neexistuje případ, kdy by stavební úřad donutil odstranit stavebníka stavbu postavenou v rozporu s právními předpisy.
„Největší problém souvisí s přijatou novela Zákona o vyhodnocení vlivu staveb na životní prostředí. Tato novela celkově špatnou situaci dále dramaticky zhoršila, a to zejména v ustanoveních o účasti veřejnosti, která jdou za rámec stanovený příslušnou Směrnicí EK a nahrávají pokusům o vydírání. Ironií, nebo spíše tragédii je, že tímto si vlastně sám stát prakticky zastavil na dlouhou dobu vlastní investice do infrastruktury, kterou tak naléhavě potřebuje a kterou by z velké části měly hradit fondy EU,“ komentuje situaci Jan Amos Havelka, poradce náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, Tomáše Novotného.
Novela zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona) prošla spolu s novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) tzv. prvním čtením v Poslanecké sněmovně a nyní ji budou projednávat výbory. Účinnosti by novely měly nabýt v polovině příštího roku.
