Odborné recenzované články

K výrazným současným trendům ve stavebnictví lze jednoznačně zařadit použití dřeva jako stavebního konstrukčního materiálu. V oblasti výstavby dřevostaveb byly v několika posledních letech učiněny významné pokroky.

V současné době není možné jednoznačně stanovit, který izolační systém je nejméně a který naopak nejvíce poruchový. Lze specifikovat, co je rizikové a které systémy riziko poruch maximálně eliminují.

V rámci experimentálních prací byl sledován vliv různých variant disperzní vláknové výztuže (skelná, čedičová, polymerní a ocelová vlákna v délce od 12 do 55 mm a jejich kombinace) na fyzikálně mechanické vlastnosti kompozitu a jeho odolnost vůči výbuchu. Z vyvinutého materiálu byl navržen bezpečnostní odpadkový koš, jehož konečné rozměry, geometrie a skladebné řešení bylo definováno pomocí numerických simulací v programu LS-Dyna.

Seznámení se základními normami a zákonnými předpisy, jimiž se řídí zpracování kotevních plánů systémů mechanicky kotvených pružných střešních hydroizolačních povlaků (MEFAWAME). Hlavní důraz je kladen na nejčastější chyby při stanovení hodnot sání větru a posouzení odolnosti kotevního systému.

Článek navazuje na podrobný popis schodiště a představuje znalecký posudek na kvalitativní stav interiérového čepového schodiště kombinace nerez – dřevo – sklo, kde bylo znaleckým úkolem řešit kvalitativní stav dřevěných stupnic. Schodiště bylo samonosné dvouramenné s mezipodestou bez podstupnic a ve 2 NP byla galerie, jejíž zábradlí bylo konstrukčně spojeno se zábradlím schodišťovým, a tudíž lze konstatovat, že galerie byla součástí schodiště.

Velké logistické a výrobní haly se začaly v České republice stavět od poloviny devadesátých let minulého století, boom jejich výstavby vrcholil v letech 2000–2009. Některé ploché střechy těchto staveb vykazují mnoho defektů a je nutné přistupovat k rozsáhlým opravám i celkovým rekonstrukcím.

Článek popisuje schodiště z pohledu konstrukčního, designového, architektonického a v neposlední řadě i vnímání schodiště jako podstatného konstrukčního celku u vícepodlažních stavebních celků z pohledu uživatelů jednotlivých bytů, rodinných domů návštěvníků nákupních center.

Při stavebních úpravách bytových domů se společenství vlastníků bytových jednotek rozhodují dle svých finančních možností. Nezřídka nastává situace, kdy se vymění výplně okenních otvorů a zateplí se fasády obytných pater. Soklová část budovy a střecha je často v ústraní zájmů a následné zateplení střechy pak přináší řadu projekčních i realizačních problémů.

Hlavní potřeba vrtání dřeva ve stavebnictví je u prací tesařských, betonářských – na bednění, kolejářských – na pražce apod. Na trhu je větší množství druhů vrtáků do dřeva a k orientaci ve výběru jejich správného typu je vhodné znát některé jejich vlastnosti. Zopakujeme si je a zamysleme se nad tím, proč se vrtáky do pražců nevyrábí sériově.

Jedním z klíčových problémů efektivního používání dřeva jako konstrukčního materiálu je garance jeho technických parametrů. Na rozdíl od umělých konstrukčních materiálů (oceli, betonu, plastů), jejichž jakost lze při výrobě ovlivnit podle účelu použití, lze u dřeva zabezpečit požadovanou jakost pouze tříděním. Přitom se rozlišuje třídění konstrukčního řeziva (v praxi dřevěných konstrukcí je převládající) a třídění výřezů/kulatiny pro nosné účely.

Koncepce střechy s opačným pořadím vrstev přináší ve srovnání se skladbou s klasickým pořadím vrstev určité výhody. Především se jedná o příznivější difuzní tok skladbou střechy a ochranu hydroizolační vrstvy před teplotním namáháním a možným mechanickým poškozením jak při realizaci, tak při užívání. Materiálové řešení střech s opačným pořadím izolačních vrstev umožňuje spektrum kombinací použitých materiálů a typu stabilizační a provozní vrstvy.

V současné době se stále více setkáváme s nutností komplexních stavebních úprav u objektů, které s ohledem na jejich stáří v podstatě považujeme za novostavby a takové opatření bychom u nich nepředpokládali. V drtivé většině případů souvisejí tyto stavební úpravy s poruchami nebo vadami izolací střešních konstrukcí.

Výpočet lineárního činitele prostupu tepla je obvykle založen na řešení 2D teplotního pole pomocí počítačových simulací FEM. V projekční praxi rozšířené výpočetní nástroje ovšem obvykle pracují pouze v kartézském souřadnicovém systému.

Zajištění dokonalé bezpečnosti práce by mělo být zásadním požadavkem, respektovaným ze strany všech účastníků stavebního procesu. To platí především z důvodu rozmanitosti vykonávaných prací a obtížnosti pracovních podmínek ve stavebnictví, stejně jako s ohledem na jednotlivá rizika ohrožení života a zdraví pracovníků během přípravy i realizace stavebních prací.

Roky dohadů o správné montáži otvorových výplní definitivně končí. 1. května vešla v platnost nová a historicky první prováděcí norma ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování, jež vychází z doposud platné technické normalizační informace TNI 74 6077 a nahrazuje ji.

Hydroizolace střechy je obvykle přístupná, zatímco hydroizolace spodní stavby je vždy velmi složitě přístupná a jakákoliv její oprava je finančně velmi náročná. Rozhodujícím prvkem kvality je pak realizace hydroizolací.

U dřevěných nosníků se někdy používají zářezy v místech uložení – zpravidla na dolní straně nosníku pro zmenšení celkové výšky konstrukce stropu, popř. střechy nebo pro vyrovnání úrovně horního okraje nosníku s přilehlými konstrukčními prvky, méně často na horní straně nosníku, například pro osazení střešního okapu. Podíváme se na pravidla pro dřevěné nosníky se zářezem v podpoře.

Je třeba rozšířit zkoušky drátkobetonu do oblasti tahových pevností. Diagram odolnosti, který je v článku uveden, je výchozím materiálem pro určení tahových pevností drátkobetonu. V článku jsou uvedeny vzorce pro výpočet napětí, podle kterých může výrobce drátkobetonu vystavit doklad o jeho pevnostní třídě při vzniku makrotrhliny a při dohodnutém průhybu δ_t,1 = 3,5 mm.

V pórovitých materiálech, ke kterým patří také dřevo a materiály vyrobené na bázi dřeva, je obsaženo vždy určité množství vody. A to v závislosti na teplotě, vlhkosti a tlaku okolního vzduchu. Jedná se o vodu fyzikálně vázanou. Ta může být ve dřevě obsažena jak v buněčných stěnách (tzv. voda vázaná), tak také v buněčných dutinách (tzv. voda volná).

Hlavní překážkou, která brání většímu využívání vláknobetonu v praxi, je nedostatek podkladů pro projektanty, kteří by mohli navrhovat vláknobetonové konstrukce, nebo nosné prvky. Mezi podstatné nedostatky patří nejednotný způsob zkoušení vláknobetonu, samotné zatřídění vláknobetonu do příslušných pevnostních tříd.