Zdravotní rizika světelné techniky v nových pražských stavebních předpisech
Nové pražské stavební předpisy mění kromě jiného i požadavky stavební světelné techniky. Zmírňují hygienické požadavky a podceňují význam slunečního záření a denního světla pro zdraví člověka. Změny hygienických požadavků nelze neprojednat se zdravotníky. Doufejme, že k takovému projednání a k uvedení předpisů do souladu se zásadami ochrany zdraví bude ještě příležitost.
1. Úvod
Sluneční světlo je nenahraditelné pro veškerý pozemský život. Přímé i rozptýlené v atmosféře nás spolu s dalšími atributy životního prostředí, kterými jsou vzduch, voda a proteiny v potravě, provází od pravěku během našeho vývoje po miliony let. Rozdíl je jen v době, po kterou jsme schopni snášet nepohodlí. Bez vzduchu vydržíme několik minut, bez vody řádově dny a bez potravy týdny. Nedostatkem denního světla a slunečního záření jsme schopni trpět celá léta. To ale neznamená, že sluneční záření a denní světlo při svém dlouhodobém působení nemají vliv na naše zdraví.
Projevilo se to zejména v době průmyslové revoluce, kdy v důsledku spekulací s pozemky a v důsledku neregulované výstavby ignorující hygienické požadavky docházelo k omezování přístupu denního světla a slunečního záření do bytů. To bylo provázeno šířením nakažlivých nemocí a vysokou předčasnou úmrtností. Přední urbanisté první poloviny minulého století na tento vývoj reagovali v Athénské chartě (1933), kde mimo jiné požadovali situovat obytné čtvrti na základě hygienických hledisek (čl. 24 Charty) a stanovit minimální dobu oslunění pro každý byt (čl. 26 Charty). Během osmdesáti let se pohled na Athénskou chartu mnohokrát měnil, avšak principy výše uvedených článků nebyly zpochybněny žádným jiným dosud vydaným dokumentem obdobného významu.
Od poslední třetiny minulého století se neopomenutelnou součástí každého uvažování o rozvoji civilizace včetně uvažování o plánování a stavbě měst stal udržitelný rozvoj. Udržitelným rozvojem se rozumí takové naplňování potřeb přítomných generací, které by neohrožovalo schopnost naplňovat je i generacím budoucím. Princip udržitelného rozvoje dobře charakterizuje citát spisovatele Saint-Exupéryho: „Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji vypůjčujeme od našich dětí.” Prostředkem k zajištění udržitelného rozvoje je využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční záření nepochybně takovým zdrojem je. Má řadu příznivých účinků na naše zdraví i na obydlí, ve kterém žijeme. Hřeje, léčí a těší zadarmo. Jeho využívání není spojeno se znečišťováním životního prostředí. V horizontu miliard let se tento zdroj nevyčerpá. Přímé využití slunečního záření je tak důležitou součástí úsilí o udržitelný rozvoj.
Oprávněné požadavky na přístup denního světla a přímého slunečního záření do lidských příbytků formulované v Athénské chartě byly převzaty do legislativy evropských států a postupně uváděny v život při poválečné výstavbě Evropy na obou stranách železné opony. Socialistická hromadná výstavba sídlišť však některé články Charty nerespektovala. S měnícími se společenskými podmínkami po roce 1989 se proto tato sídliště stávala častým terčem kritiky. Závažným pochybením této panelové výstavby bylo například snížení světlé výšky obytných místností na pouhých 2,6 m.
Stavebnictví během posledního čtvrtstoletí prošlo významným vývojem. Novodobé konstrukční systémy umožňují architektům navrhovat mnohem vyšší a tvarově rozmanitější budovy, než tomu bylo ještě před několika málo desetiletími. Specielně v Praze je již většina stavebních parcel v atraktivním centru zastavěna a dalšímu zastavování zejména uvnitř dvorů bloků obytných domů brání požadavky na denní osvětlení a proslunění bytů. Přestože požadavky ČSN 730580-1,2 Denní osvětlení budov byly v roce 2007 významným způsobem zmírněny, část současné mladé generace stavebních podnikatelů a architektů v tomto kontextu vnímá tyto požadavky jako zbytečné a zastaralé (protože v jejich pohledu se socialistickými sídlišti spojené) omezování své práce.
Obr. 1: Vývoj požadavků na denní osvětlení obytných místností. Uvedeny jsou hodnoty činitele denní osvětlenosti (daylight factor) v procentech
2. Pražské stavební předpisy (PSP)
Rada hlavního města Prahy se usnesla dne 15. července 2014 vydat nařízení č. 11/2014 kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (tzv. pražské stavební předpisy – dále jen PSP). Nařízení nabývá účinnosti od 1. října 2014 a nahradí dosud platnou vyhlášku č. 26/1999 o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze.
Nové pražské stavební předpisy se z hlediska proslunění a denního osvětlení liší od dosud platné vyhlášky 26/1999 ve dvou věcech:
- vypouštějí požadavky na proslunění bytů zcela a bez náhrady. Je tedy přípustné ignorovat požadavky na přístup přímého slunečního záření do bytů.
- snižují požadavek na denní osvětlení některých (vybraných) obytných místností zhruba na polovinu. To znamená významné snížení přístupu denního světla do bytů.
Plné znění Pražských stavebních předpisů: Nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy
3. Zdravotní riziko
Požadavky na proslunění a denní osvětlení vznikly jako výsledek hodnocení zdravotního rizika nedostatku denního světla a slunečního záření v bytech a jakákoli změna v těchto požadavcích musí být z tohoto hlediska znovu zvážena. Tak se postupuje i při úpravách českých technických norem, kde v příslušné Technické normalizační komisi pro osvětlení (TNK 76) zřízené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví pracuje i několik odborníků ze zdravotních ústavů a vysokých škol lékařského zaměření. K hodnocení zdravotního rizika nově vydaných PSP však nemůže tato komise sloužit, protože její statut jí dovoluje vyjadřovat se pouze k technickým normám, nikoli však k nařízením a vyhláškám.
Pro hodnocení zdravotních rizik čehokoli máme v našem státě vysoce profesionální instituce, které jsou podle zákona 258/2000 Sb. za ochranu veřejného zdraví odpovědné a které průběžně sledují zdravotní stav obyvatelstva, shromažďují poznatky o vlivu životních podmínek na zdraví a vedou v této věci vlastní výzkum. Těmito institucemi jsou Hlavní hygienik České republiky spolu s Odborem ochrany veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví, dále síť zdravotních ústavů a hygienických stanic a vědeckovýzkumná základna, kterou je Státní zdravotní ústav. Pro uklidnění veřejnosti i sporů, které se až dosud ve věci stavební světelné techniky v PSP vedly, jakož i pro budoucí kvalitní a úspěšnou společnou práci investorů, architektů, projektantů a státní správy při plánování rozvoje našeho hlavního města, je naprosto nezbytné zveřejnit, na jaké úrovni a s jakým výsledkem byly PSP s orgány zdravotní prevence projednány. Skutečnost, že tato věc dosud ve známost dána nebyla, i moje vlastní šetření na Ministerstvu zdravotnictví však naznačují, že pražské stavební předpisy se zdravotnictvím projednány nebyly.
Institut pro rozvoj měst a obcí (IRMO) www.irmo.cz zaslal dne 26. 8. 2014 otevřený dopis Magistrátu města Prahy, Hlavnímu hygienikovi ČR a Ministerstvu pro místní rozvoj s požadavkem pozdržení platnosti PSP do doby, než se věc s projednáním tohoto nařízení s hygienickou službou vyjasní. Pražské zastupitelstvo na svém 41. jednání dne 11. 9. 2014 poměrem hlasů 38:2 schválilo usnesení Z-2967, kterým navrhuje pozdržet platnost PSP do 1. ledna 2016. Do tohoto termínu by bylo možno četné nejasnosti včetně projednání s hygienickou službou vyřešit. Přesto PSP začínají platit 1. října 2014. Stávající právní úprava nepochybně umožňuje desetičlenné Radě města uvést nařízení v platnost nejen bez odborného názoru zdravotníka, ale i proti vůli Zastupitelstva hlavního města. Právně je to asi průchodné, neúčast zdravotnictví na projednání legislativy, která závažným způsobem snižuje hygienické požadavky, je však hrubou chybou autorů PSP. Pouhé porovnání s legislativou některých západních velkoměst zde jako důkaz neobstojí. Vždyť i zdravotníci mají své mezinárodní konference a mezinárodní spolupráci a mohou tak porovnání provést s větší mírou odbornosti. Správně zhodnotit zdravotní riziko změn, které pražské stavební předpisy přinášejí, může opravdu jen zdravotník.
Každé zmírnění hygienických požadavků je spojeno se zvýšením zdravotního rizika. Význam slunečního záření a denního světla pro zdraví uživatelů bytu spočívá v dlouhodobém působení. Zda zdravotní riziko nařízení Rady hlavního města Prahy číslo 11/2014, které vstoupilo v platnost, bylo únosné, se proto dozvíme nejdříve asi za deset až dvacet let.
Článek se zabývá kritikou nově navrhovaných pražských stavebních předpisů, které bez řádných konzultací s patřičnými orgány (Hlavní hygienik atd.) snižují požadavky na denní osvětlení vybraných obytných místností a vypouštějí bez náhrady požadavky na proslunění bytů. Úvodní část je věnována vlivu slunečního světla na zdraví člověka. V souladu s udržitelným rozvojem jsou zde citovány požadavky stávajících norem na denní osvětlení. Pražské stavební předpisy navrhují snížení limitů bez ohledu na zdravotní rizika, které vyplývají z nedostatku denního světla. Je zde konstatováno, že snížení limitů nebylo konzultováno ani s útvarem Hlavního hygienika ani se Státním zdravotním ústavem. Z článku vyplývá, že i přesto popsané výhrady začnou kritizované předpisy od 1. října 2014 platit.
Závěrem lze konstatovat, že článek objektivním způsobem kritizuje snížení limitů na denní osvětlení bytů a úplně vypouští požadavky na oslunění. Je zřejmé, že toto snížení souvisí s komerčními cíli Rady hlavního města Prahy a nerespektuje zvýšení zdravotních rizik s tímto souvisejících.
The new Prague building codes vary among other the requirements of building lighting technology. They reduce health requirements and underestimate the importance of sunlight and daylight for human health. Changing of the hygiene requirements must always be discussed with health professionals. Let us hope that such discussion and putting regulations in accordance with the principles of health will be more opportunity.
