Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Pražské stavební předpisy - rozbor základních požadavků na stavby (2. díl)

Pražské stavební předpisy aktuálně představují diskutované a kontroverzní téma jak mezi odborníky, tak mezi veřejností. Jedná se o nové pojetí právního předpisu, do kterého jsou významnou měrou implementovány základní poznatky urbanistické teorie i praxe. V článku jsou shrnuty základní principy nového předpisu v oblasti požadavků na stavby. Doplněn je stručný komentář k některým ustanovením.

Definice pojmů

Obytná místnost

Podle § 2 písm. l) se obytnou místností rozumí místnost bytu splňující podmínky stanovené tímto nařízením, která je určena k trvalému bydlení, má plochu alespoň 8 m2, má zajištěno přímé denní osvětlení, přímé větrání a vytápění s možností regulace teploty; kuchyň se za obytnou místnost považuje, pokud má plochu alespoň 12 m2.

Toto znění v podstatě odpovídá požadavkům na obytnou místnost stanovenou v ČSN 73 4301 Obytné budovy v čl. 3.2.3 a 5.2.2.1. Oproti normě je v PSP vypuštěno slovo „dostatečné“ v souvislosti s přímým denním osvětlením.

Pobytovou místností se rozumí místnost splňující podmínky stanovené tímto nařízením, která svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňuje požadavky na to, aby se v ní zdržovaly osoby (zejména kanceláře, ordinace, výukové prostory, pokoje ve zdravotnických zařízeních).

Hrubá podlažní plocha

Hrubou podlažní plochou se rozumí součet ploch vymezených vnějším obrysem konstrukcí jednotlivých podlaží budovy kromě otevřených a částečně otevřených částí (balkony, lodžie, průchody, střešní terasy apod.); v podlažích se šikmými stěnami či šikmým stropem se započítává vnější obrys konstrukcí v úrovni 1,2 m nad úrovní podlahy.

Předpokládané použití definice je jednak v rámci PSP, jednak i v rámci územně plánovací dokumentace. S tímto pojmem pracuje například příloha č. 2 pro výpočet počtu stání, kde výpočet vychází z tzv. „hrubé podlažní plochy účelu užívání“.


Znázornění výpočtu hrubé podlažní plochy

Podkroví

Podkrovím se rozumí prostor převážně vymezený konstrukcí šikmé střechy; v podkroví se mohou nacházet podkrovní podlaží. Podkroví je definováno rozdílně od dosavadní úpravy s cílem ošetřit případy, kdy se v jednom podkroví může nacházet více úrovní.

Podlaží

Podlaží je definováno jako přístupná část budovy vymezená dvěma nad sebou následujícími vrchními líci nosné konstrukce stropu nebo vrchním lícem hrubé podlahy na terénu nebo konstrukcí střechy; za jedno podlaží se považují i ty části budovy, které mají rozdílné úrovně podlah až do výšky poloviny tohoto podlaží; přičemž

  1. podzemním podlažím se rozumí podlaží, které má úroveň převažující části podlahy níže než 0,8 m pod nejvyšším bodem přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby,
  2. nadzemním podlažím se rozumí každé podlaží kromě podlaží podzemních, a to včetně podlaží ustupujícího a podkrovního,
  3. ustupujícím podlažím se rozumí podlaží nad posledním plnohodnotným podlažím nebo jiným ustupujícím podlažím, jehož obvodové stěny ustupují alespoň od jedné hrany převažující roviny vnější obvodové stěny budovy,
  4. podkrovním podlažím se rozumí podlaží nad posledním plnohodnotným podlažím, popřípadě nad ustupujícím nebo jiným podkrovním podlažím, převážně vymezené konstrukcí šikmé střechy, v němž maximálně polovina obvodových stěn přesahuje výšku 1,6 m od úrovně podlahy,

Podlaží je zde nově definováno. Navíc je uvedena dosud neexistující definice ustupujícího podlaží a definice podkrovního podlaží. Za ustupující podlaží je považováno podlaží s pouze jedinou ustupující stěnou, přičemž velikost tohoto ustoupení není stanovena. V praxi to může znamenat, že ustupující podlaží bude podle potřeby investora navrhováno jako téměř plné, pokud v budoucnu vzniklá územně plánovací dokumentace toto ustoupení nestanoví v konkrétních případech přesněji. V definici podkrovního podlaží je obsažena možnost, že je v téže budově více podkrovních podlaží. Upřesněna je výška obvodových stěn, kdy je ještě možno podlaží považovat za podkroví (výška “půdní nadezdívky“).

Stání

Předpis zavádí nové názvosloví a obsah problematiky dopravy v klidu. Stáním obecně rozumí plochy k parkování nebo odstavení vozidla (odlišně od stávajícího rozdělení na parkovací a odstavná stání) a nově stání rozděluje na vázaná a návštěvnická.

Vázaným stáním se rozumí stání sloužící k parkování nebo odstavení osobních vozidel vyhrazené pro jednotlivý účel užívání ve stavbě nebo v souboru staveb, zpravidla určené pro zaměstnance nebo pro rezidenty. Návštěvnickým stáním se rozumí stání sloužící k parkování osobních vozidel návštěvníků všech účelů užívání ve stavbě nebo souboru staveb.

Je třeba říci, že nová definice je srozumitelnější a logičtější. Dále s tímto pojmem pracuje příloha č. 2, která potřebný počet stání vztahuje k tzv. hrubé podlažní ploše účelu užívání.

Jak je uvedeno v příloze č. 2, hrubou podlažní plochou účelu užívání se rozumí součet hrubých podlažních ploch (§ 2 odst. 2 písm. g)) všech částí budovy nebo souboru budov pro vybraný účel užívání; nezapočítávají se plochy garáží, sklepů, technických a pomocných prostor a objektů technické infrastruktury.

Je zajímavé, že tento klíčový pojem je zařazen nikoli do předpisu, ale pouze do jeho přílohy a že není specifikováno, co se například rozumí pojmem pomocné prostory. Lze se tak jen dohadovat, zda snad pomocným prostorem v administrativní budově nejsou například sklady, archiv nebo prostory kopírek apod., protože potom by stačilo nazvat v projektu kancelář skladem a hrubá podlažní plocha účelu užívání by byla jen zlomkem skutečné hrubé podlažní plochy objektu.

V každém případě „hrubá podlažní plocha účelu užívání“ je principiálně něco jiného, než „ hrubá podlažní plocha“, ačkoli je definována jako součet HPP všech objektů.

Stavba individuálního bydlení

Předpis nově pracuje s tímto pojmem s cílem zahrnout sem i jiné typologické formy vhodné pro městské bydlení, které se vymykají dosavadní definici rodinného domu, avšak nemají charakter hromadného bydlení.

Z toho důvodu je v předpise ponechána jednak dosavadní definice rodinného domu, vycházející z ČSN 73 4301 Obytné budovy a jednak je pojem individuálního bydlení rozšířen o další stavby pro bydlení, ve kterých více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a jsou k tomuto účelu určeny, a které mají nejvýše tři samostatné byty a nejvýše pět podlaží, z nichž nejvýše čtyři jsou nadzemní.

Zavedení této definice má mimo jiné významný vliv na vytvoření přiměřené městské koncentrace individuálního bydlení.

Základní zásady a požadavky na stavby

Tato část předpisu vychází vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň členěním odpovídá příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 Sb., kde je uvedeno sedm základních požadavků na stavby:

  1. Mechanická odolnost a stabilita
  2. Požární bezpečnost
  3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
  4. Bezpečnost a přístupnost při užívání
  5. Ochrana proti hluku
  6. Úspora energie a tepla
  7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Vyjma obecného požadavku pod bodem 7. byly ostatní požadavky převzaty do PSP. Stavba musí splňovat zmíněné požadavky při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby.

Tyto požadavky jsou v dalších ustanoveních rozpracovány tzv. indikativními odkazy na normy, tedy odkazy, které obecně odkazují na normové hodnoty příslušné oblasti, nikoli na konkrétní čísla norem. To umožní bez změny předpisu reagovat na změny ve vydávaných normách.

Světlé výšky a plochy místností

Minimální světlá výška obytných i pobytových místností je v § 44 stanovena na 2,6 m. Zde je zřejmé zpřísnění dosavadního předpisu, který umožňoval u rodinných domů světlou výšku jen 2,5 m. Výjimky z tohoto ustanovení jsou možné v případě originálních konstrukčních a objemových řešení staveb, kdy stropy nejsou v jedné vodorovné úrovni a výšky jednotlivých místností mohou být různé. V takovém případě je třeba minimální výšku zajistit alespoň v jedné obytné místnosti o ploše alespoň 16 m2, v ostatních obytných místnostech může být světlá výška nižší.

K tomu je vhodné připomenout, že taková řešení byla běžná například u funkcionalistických staveb ze třicátých let 20. století, které jsou dodnes vzorem kvality bydlení. Tato ustanovení se týkají pouze obytných a pobytových místností.

Minimální výška v pobytových místnostech ve stavbách pro rodinnou rekreaci byla například oproti vyhlášce č. 268/2009 Sb. snížena z 2,5 m na 2,4 m. U změn staveb je možné výšku obytných a pobytových místností v podkrovním podlaží snížit až na 2,3 m.

Požadavky na denní a umělé osvětlení

Jsou upraveny v § 45. Je třeba zdůraznit, že základní ustanovení v odst. 1 a odst. 3 vyžaduje splnění normových hodnot jak pro nově umísťované i stavbou ovlivněné obytné místnosti a jednotky dlouhodobého ubytování. Nejedná se tedy o zmírnění požadavků na osvětlení. Snížení požadavků na denní osvětlení je možné pouze v případech nově umísťovaných staveb a změn staveb v uliční frontě s uzavřenou stavební čarou - viz odst. 2, 4 a 5.

Takové výjimky jsou na místě, protože jen těžko si lze představit například řešení úprav objektu v kompaktní městské zástavbě z 19. století podle současných norem, protože by došlo k rozbití urbanistických kvalit takového území, kde soudobé normy na osvětlení stejně splněny nejsou a žádný problém to v praxi nepředstavuje.

Stání v garážích

Ustanovení § 57 popisuje zřejmě problematiku hromadných garáží, i když to není nikde takto výslovně stanoveno. Předpis připouští snížení minimální podchodné výšky na 1,8 při zadní stěně parkovacího stání, což reaguje na častou potřebu vést zde různá vedení. Jsou také stanoveny základní rozměry parkovacích stání , které mohou být dle potřeby upravovány. Důležitý je požadavek na zajíždění do kolmých a šikmých stání jízdou vpřed s maximálně jedním nadjetím, což umožní při provedení širších stání zúžit vnitřní komunikaci.

Požadavky na stavby pro reklamu

Jsou obsaženy v § 77 a následujících. Ustanovení jsou uvozena obecnými požadavky na stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení.

Předpis rozlišuje:

  • Samostatně stojící stavby pro reklamu a samostatně stojící reklamní a informační zařízení.
  • Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné nad rovinou střechy.
  • Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné kolmo k fasádě.
  • Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné na fasádě a předsazené před fasádou.
  • Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení na oplocení, opěrných zdech a zábradlí.

Pro každou z těchto skupin jsou stanoveny podmínky pro jejich umísťování. Obecně je kladen důraz na přiměřenost reklamy, která je vnímána jako nutná součást veřejného prostranství a jako nutná součást fungování občanského vybavení, avšak jsou stanovovány přesné hodnoty, které autoři předpisu zřejmě považují za přiměřenou kompromisní míru regulace. Obecně lze uvést, že požadavek na regulaci reklamy je žádoucí a měl by fungovat ve všech českých veřejných prostorech. Řada měst již regulaci reklamy řeší obecně závaznými vyhláškami.

Důležité je také rozlišení povahy obsahu takového zařízení, kde mírnější požadavky jsou kladeny na obsah nereklamního charakteru, tedy například informační zařízení, označování provozoven apod.

V památkově chráněných lokalitách je paušálně použití reklamních staveb a zařízení omezeno plochou 4 m2. Aby nedocházelo k obcházení zákona „rozdrobením“ reklamních ploch na menší části je v § 77 odst. 3 uvedeno, že stavby pro reklamu nebo reklamní či informační zařízení, které společně vytvářejí jeden celek nebo mohou být jako jeden celek vnímány, se pro účely § 77 až 82 považují za jedinou stavbu pro reklamu nebo reklamní či informační zařízení.

Samostatně stojící stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení

Samostatně stojící stavby pro reklamu a samostatně stojící reklamní a informační zařízení o ploše nad 6 m2 lze v zastavitelném území umístit pouze, jsou-li určeny ke zprostředkování informace, která nemá reklamní povahu, nebo označují-li konkrétní provozovnu nebo budovu instituce; tyto musí být umístěny na pozemku stavby, kterou označují, nebo v její bezprostřední blízkosti.

V parcích, lesích, přírodních parcích, zvláště chráněných územích a jejich ochranných pásmech, stromořadích, na mostech přes vodní toky a v pěších cestách nelze umístit samostatně stojící stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení, vyjma zařízení menších než 4 m2 určených ke zprostředkování informace, která nemá reklamní povahu, nebo zařízení, která označují konkrétní provozovnu nebo budovu instituce; tyto musí být umístěny na pozemku stavby, kterou označují, nebo v její bezprostřední blízkosti. Ve vodních plochách a tocích a výsadbových prostorech pro stromy nelze umístit samostatně stojící stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení.

Samostatně stojící stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení se v souladu s § 16 odst. 3 ve veřejném prostranství umisťují tak, aby nepřiměřeně neomezovaly pěší pohyb a aby byl zachován průchod o čisté šířce nejméně 1,5 m.

Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné nad rovinou střechy

Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné nad rovinou střechy musí být složené pouze z písmen, číslic a log, nejedná-li se o stavby nebo zařízení určené ke zprostředkování informace, která nemá reklamní povahu. Nesmí být vyšší než 2 m a u šikmých střech s úhlem větším než 30 ° nesmí přesáhnout hlavní hřeben střechy.

Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné kolmo k fasádě

Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, reklamní a informační zařízení umístěné kolmo k fasádě nesmí vystupovat více než 0,8 m před fasádu a nesmí přesáhnout plochu 6,5 m2. Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, stavby pro reklamu kolmo k fasádě nelze umístit.

Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné na fasádě a předsazené před fasádou

Nestanoví-li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné na fasádě a předsazené před fasádou musí být mimo parter staveb s vývěsními štíty složené pouze z písmen, číslic a log. Nesmí být vyšší než 3 m, mají-li převažující horizontální rozměr, a širší než 2 m, mají-li převažující vertikální rozměr. Tato ustanovení se nevztahuje na stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení, pokud jsou součástí architektonického řešení stavby, pokud jsou umístěny na slepých štítových stěnách a slepých fasádách nebo pokud jsou určené ke zprostředkování informace, která nemá reklamní povahu. Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení umístěné na slepých štítových stěnách a slepých fasádách nesmí přesáhnout jejich obrys.

Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení na oplocení, opěrných zdech a zábradlí

Reklamní a informační zařízení umístěné na oplocení a opěrných zdech s výjimkou dočasných ohrazení stavenišť nesmí zaujímat celkovou plochu větší než 4 m2. Stavby pro reklamu nelze umístit na oplocení a opěrných zdech s výjimkou dočasných ohrazení stavenišť.
Stavby pro reklamu, reklamní a informační zařízení umístěné na oplocení a opěrných zdech nesmí přesahovat jejich výšku o více než 0,3 m.
Stavby pro reklamu a reklamní a informační zařízení nelze umístit na zábradlí ve veřejném prostranství.


Znázornění limitů reklamních zařízení

Použitá literatura

Pražské stavební předpisy. Úplné znění nařízení. [online]. IPR Praha.[vid. 17.9.2014]

Pražské stavební předpisy. Odůvodnění návrhu nařízení. [online]. IPR Praha.[vid. 17.9.2014]

English Synopsis
Prague Building Regulations – The Analysis of the Fundamental Principles of Building Requirements (part 2)

Prague building regulations currently represent debated and controversial topic among both professionals and the public. This is a new concept of law to which they are greatly implemented basic knowledge of urban theory and practice. The article summarizes the basic principles of the new regulation in the field of building requirements.