Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

Obora Obelisk

Víte, kde naleznete největší komponovanou krajinu v Evropě? Nedaleko Lednice se nachází Obora Obelisk. Území je součástí evropsky významné lokality Niva Dyje soustavy NATURA 2000 se stanovenými prioritními druhy organizmů a biotopů. Projekt do původní lužní krajiny vrátil vodu a tím i život.

Stanislav Komenda: „I facka je způsob komunikace.“

Nádhera současných vodních prvků v Oboře Obelisk
Nádhera současných vodních prvků v Oboře Obelisk
Období sucha s popraskanou krustou povrchu
Období sucha s popraskanou krustou povrchu

Obora Obelisk patří do skupiny necelých dvou set oficiálních obor v naší zemi. Výraz je pochopitelně starší, nicméně zákonem o myslivosti (z roku 2001) je definována obora v současnosti jako ohrazená část území vyhrazená pro chov zvěře. Většina našich obor má předobraz ve středověku, kdy movitější šlechtické rody zakládaly obory v celé Evropě. Obory byly součástí myslivosti, ale i chovů vzácných nebo ohrožených druhů zvěře. V naší zemi se chovy v oborách týkaly hlavně jelení zvěře, daňků, muflonů, prasat a některých jiných zvířat. Oplocení je součástí opatření řízeného pohybu lidí i zvěře, a to oběma směry. Je nezbytné oddělit běžného návštěvníka od bachyně, která nebude mít pochopení pro váš obdiv k jejím pruhovaným dětem, stejně jako jelen v říji nebývá vhodným partnerem pro jeho obdivovatele. Ve většině obor je nezbytné zvěř dokrmovat, starat se o její zdraví a kondici, zachovávat kvalitu tohoto chovu, včetně jeho řízené regulace. Každá obora má své limity zvané úživnost, tedy vlastnosti, kdy uživí určité množství chované zvěře ve vztahu ke kapacitě obory, ostatním zvířatům zde a vůči přírodě a celému ekosystému. Počínání těch, kteří se podílejí na proporcionálním spravování celého systému přírodního zdravého prostředí obory, je bez nadsázky nazýváno prací dobrého a osvíceného hospodáře. Pokud se takovýto počin zadaří, jde o běh na dlouhou trať a stejně jako u jiných činností asi nikdy nenastane chvíle, že „máte hotovo“. Je to kontinuální proces, kdy se snažíte dostat komplexně přírodu a zvěř v ní do skvělé kondice a v ní setrvat co možná napořád. To rozhodně není úkol ani snadný, a hlavně ani levný.

Úkol nesnadný, ne však neřešitelný

To, že je obory a chovy v nich soustavně potřeba dotovat, věděli už naši osvícení předci ve středověku. Myslet si, že celá tato činnost byla věcí panské kratochvíle, bezuzdných lovů a „pouštění žilou“ přírodě i zvěři v ní, by bylo pošetilou představou generací odchovaných neúctou k práci našich předků, byť byli aristokratického původu. Kdyby všichni žili s velkopanskými manýrami, tak zdůrazňovanými předešlou érou, zbyly by nám zde jen velmi stěží ty všechny neskutečné klenoty v podobě hradů, zámků, historických měst, lesů, polností, systému správy celé země, a vlastně celé naší historie vůbec.

Povětšinou mluvíme o obrovsky vzdělaných, osvícených a pracovitých hospodářích a správcích majetků svých předků. Se stejnou přičinlivostí přistupovali k oborám, ať už to byla kupříkladu obora Lánská, Hukvaldy, Bulhary, Klentnice nebo Obora Obelisk, která je předmětem našeho dnešního povídání. Ten minulý čas, kdy předešlí hospodáři přistupovali ke správě obory, je zavádějící. Pokud obora nemá zůstat minulostí a matnou vzpomínkou, je třeba použít i čas přítomný a budoucí. Proto ta zmínka o, pokud možno, nikdy nekončícím kontinuálním procesu péče dobrého hospodáře. Má-li naše počínání „vypadat k světu“ a pokud ho chceme zanechat dalším generacím, pak nezbývá, než odvést vlastní dobrou práci a dílo předat v „kondici“. Pokud si myslíte, že se to týká výhradně obory Obelisk, pak vás vyvedu z omylu. Týká se to jakékoliv konstruktivní lidské činnosti, jež posouvá náš svět kupředu. Ó jak prosté! Že se to lépe řekne než udělá, je nabíledni. Nicméně součástí tohoto procesu musí být také nezbytná dávka odvahy, hlavně umanutosti, bez které neuděláte takřka nic. Také, v neposlední řadě, velkého množství peněz. A pokud má být proces opravdu kontinuální, pak ho pochopitelně nemůžete vzdát. Jestliže se vám zdá tohle povídání mentorováním, pak vězte, že mám na mysli příklady zcela reálné. Jak jinak nazvat kupříkladu práci dobrého správce a hospodáře v podobě rodu Lichtenštejnů (zámek Lednice jim patřil od roku 1249), což je více než 770 let od jejich příchodu na Moravu, a to už je něco práce a kontinuita neskutečná. Že podklady, dochované v archívech po jejich skvělé práci ve zdejší lokalitě, byly součástí procesu revitalizace území obory Obelisk tudíž ani moc nepřekvapí.

Vize řešení z roku 2003
Vize řešení z roku 2003
Návrh využití území
Návrh využití území
Původní využití
Původní využití

Obora Obelisk je zvláštní jméno

Kdo ví, co je obelisk, nebude překvapený. Obelisk je monument většinou jehlanovitého tvaru na podstavci vytesaný ze žuly. Byl to dějinný artefakt jako součást náměstí, stavby, upomínka na nějaké výročí, významné datum, či nějaký dějinný milník. Často byly zdobeny reliéfy, hieroglyfy a nápisy. Čtyřboký jehlan bývá zakončený malým zlaceným jehlanem, pyramidiem, což je zároveň odkaz na místo největšího původního rozšíření obelisku, kterým byl starověký Egypt. Výška monumentů se pohybuje převážně od 20 metrů do 35 metrů. Vyzděný Washingtonův obelisk je 169 metrů vysoký. Šířka k výšce byla stanovena poměrem 1:10. Váha některých monumentů dosahovala až 300 tun. Jejich výroba, přesun z lomů a instalace je dodnes oříškem pro vědeckou obec. Je proto vcelku udivující, že v Římě je dnes více původně „odvezených“ egyptských obelisků než v samotném Egyptě. Často sloužil obelisk jako dominanta v nějaké krajinné nebo architektonické ose. Barokní a empírové obelisky na našem území dosahují menších rozměrů, účel je totožný s předlohou. Jeden z nejznámějších, 18,3 metrů vysoké žulové torzo, vytvořil na hradním nádvoří Pražského hradu k 10. výročí vzniku Československa pro prezidenta T. G. Masaryka světoznámý architekt Josip Plečnik.

Obelisk v Oboře Obelisk

Náš obelisk, který dal základ názvu nevšední obory je monument z roku 1798 o výšce 23 metrů a stojí zde jako připomínka mírové smlouvy mezi Rakouskem a Francií uzavřené v Itálii v Compo Formiu roku 1797. Arcivévoda Karel Habsburský smlouvu uzavřel s císařem Napoleonem Bonaparte. Byl a je na celkem opuštěném místě v polích, na okraji památkové zóny Lednicko-valtického areálu nedaleko Dyje a Květného jezera. Zábavnější je jeho místní název, obelisku se zde říká Facka. Prý zde chytil facku knížepán od milostivé kněžny za vesnici prohranou v kartách. Je vidět, že milostivá držela na prostý lid. Jen moc nechápu, proč knížepán tuto evidentní prohru v kartách i ve vztahu, kdy žena fackuje nekorektně svého chotě, označil tímto monumentálním a nákladným artefaktem. Bůh ví, kdo tam komu dal facku za všechny peníze, a koho že to pak tlačilo svědomí. Každopádně tento úderný název naleznete i v mapách. Proto ten citát na začátku našeho povídání.

Záběr obory s Dyjí vlevo
Záběr obory s Dyjí vlevo
Vodní prvky Obory Obelisk
Vodní prvky Obory Obelisk
Obelisk U facky
Obelisk U facky

Pak už se zcela logicky nabízí zúročit tento potenciál monumentu a oboru nazvat libozvučně Obelisk. Napadá mě, zda to není slovní spojení faktu, že facky padly dvě, tedy z obou stran. Na Moravě se fackovat říká lisknout, tudíž obé-lisk. No, to byl jen takový lingvistický pokus…

Největší komponovaná krajina v Evropě

Nedaleko Břeclavi, mezi obcemi Podivín, Rakvice, Přítluky, Bulhary, Nejdek a Lednice naleznete Oboru Obelisk. Jednou stranou nepravidelného tvaru o výměře 700 hektarů přiléhá k řece Dyji. Za vybudováním obory Obelisk stojí místní podnikatel František Fabičovic. Projekt obory shrnutý do jedné věty umožnil, aby se do zdejší přírody, díky složitým a nákladným úpravám, vrátila voda a suchá krajina znovu ožila.

Území je součástí evropsky významné lokality Niva Dyje soustavy NATURA 2000 se stanovenými prioritními druhy organizmů a biotopů. Prostor má také významný historický kontext, neboť se zde nachází stavba Obelisk, která je součástí památek Lednicko-valtického areálu zapsaných na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Těch památek je v blízkém okolí velké množství, a to velmi krásných a významných. Mimo ikon v podobě Lednického zámku a Valtického zámku se svými zámeckými areály. V blízkosti naleznete 16 drobných architektonických skvostů, zvaných salety, které jsou taktéž „z dílny“ Lichtenštejnů. Tímto výčtem to ovšem zdaleka nekončí, takže neváhejte, nebudete litovat. Přespíte třeba v hotelu stejného jména Salety ve Valticích.

Nádherné vodní prvky Obory Obelisk
Nádherné vodní prvky Obory Obelisk
Typická scenérie lužního lesa
Typická scenérie lužního lesa
Širší územní souvislosti
Širší územní souvislosti

Tato obora je výjimečná z mnoha důvodů. Celý projekt, který stále probíhá, obnovil stará ramena Dyje, navázal na historický systém řešení z dob Lichtenštejnů a tím vrátil zdejší krajině ztracený ráz krajiny lužní. Lužní les je specifická lokalita, často zvaná luh. Je to krajina s velkým procentem podmáčeného lesa se záplavovým cyklem a vysokou spodní vodou. Zní to rádoby banálně, ale celá složitá a nákladná rekultivace a revitalizace sleduje comeback k původní tradiční krajině, která zde byla po staletí. Výraz byla je důležitý, protože „fundované“ zásahy do krajiny zde napáchaly často nevratné škody. Využívání půdy nevhodné k pěstebním účelům, bez zjevných výnosů, krajinářské a vodohospodářské zásahy, byly pro život lužního lesa smrtící. Krajina, která fungovala jako přirozený poldr, dokázala zvládnout každoroční vyšší vodu, záplavy i povodně. Ta krajina z vody a s vodou žila v nezbytné symbióze. Tento přirozený biotop si v tomto systému liboval, byl na to nastavený, počítala s tím krajina, příroda, rostliny i živočichové. Ne až tak lidé. To taky bylo důvodem pro regulace toků, vytvoření Novomlýnských nádrží, nesmyslného odvodnění krajiny. Krajina začala chřadnout, ztrácet svůj původní charakter a smysl, mizeli někteří živočichové. Je zbytečné si zde vykládat o smyslu obnovy přirozených biotopů, mokřadů, slepých ramen Dyje, tůní, kanálů pro redukci a zavodňování oběma směry, celkový ráz lužních lesů. Zde není o čem diskutovat, tohle je prakticky jediná cesta k záchraně těchto historických hodnot zdejší krajiny. Nelze dost dobře oddělit nádherný Lednicko-valtický areál, zrekonstruovat samotné budovy zámků, parky s vodními prvky a dendrologickými cennostmi, vše v nedozírné hodnotě, a za plotem zámeckého parku ponechat vysušenou krajinu, ochuzenou o základní atributy jejího smyslu, jejího života. Ta krajina neodmyslitelně patřila ke krásným vesnicím a obcím se svojí kulturou a historií, vinohrady a políčky, včetně neskutečných památek.

Lužní krajina je součástí zdejšího dědictví a malebnosti tohoto krásného kouta Jižní Moravy. Pokud někdo neslyší na tohle volání po znovuoživení této krajiny, pak snad zabere argument, že krajina takto ošetřená funguje jako účelný „nárazník i tlumič“ pro velkou vodu, včetně stoleté vody, útočiště stáda jelení zvěře, životní prostor pro spoustu živočichů, kteří zde znovu žijí v symbióze s lužní krajinou. Funguje zároveň jako nezbytný rezervoár vody, plíce krajiny, stejně jako „klimatizace“ pro zdárné přežití přírody v parných měsících. Podnebí je zde výrazně teplé, jedno z nejteplejších na území ČR. Niva Dyje je srážkami poměrně chudší. Klima niv je charakteristické slabými přízemními teplotními inverzemi, celkově se však podnebí bioregionu blíží podnebí Podunajských nížin.

Podmáčené louky lužního lesa
Podmáčené louky lužního lesa
Záběr Obory Obelisk z dronu
Záběr Obory Obelisk z dronu
Krajina s obeliskem U facky
Krajina s obeliskem U facky

Tuším, že snímek krajiny z dronu s termovizí v létě by překvapil teplotními rozdíly mezi touto lokalitou a okolní vyprahlou krajinou. Je zcela neoddiskutovatelné, že Obora Obelisk vyhrává jasně na body nad okolní krajinou zemědělskou, ale i krajinou neobdělávanou. Její biodiverzita je opravdu nesrovnatelně vyšší. Vlhkost je zde 80–100 % oproti 40–60 % vlhkosti okolní zemědělské krajiny. Stejně tak teploty na loukách obory nepřesahují 28 °C, kdy okolní pole mají 39 °C. Teplota okolí se sice mění podle ročních období, ale rozhodně ne k lepšímu. Obora tak tvoří pomyslný „tepelný ostrov“ v této krajině. Ovšem výraz tepelný ostrov se užívá například pro přehřátou zastavěnou městskou aglomeraci v okolní krajině. Zde je ten význam zcela opačný. Obora Obelisk je tím přirozeně klimatizovaným ostrovem života, zeleně a vody, v okolní přehřáté žíznivé krajině. To jsou všechno benefity, které jsou odměnou nejen matce přírodě, ale i panu Fabičovicovi a lidem, kteří na tomto rozsáhlém díle pracují. Ono to té naší planetě tak trochu „hodně“ dlužíme, jen si to někteří neuvědomují. Skvělá zpráva je, že někteří to naopak pochopili a jsou ochotni pro to i něco udělat. Ten předobraz zde máme v našich předcích. Ne každý byl marnotratný synek aristokratického původu s touhou odřít poddané na svém panství z kůže a pak prohrát majetek v kartách. Lichtenštejnům se přičítá nadměrná těžba palivového a stavebního dřeva, čímž údajně změnili druhovou skladbu zdejších lesů. Nicméně převaha těchto lidí byla velmi vzdělaná a osvícená, se snahou rozhojnit dědictví svých předků.

A hlavně byla velmi prozíravými hospodáři. Jak jinak nazírat to, že rádi nahlédneme do archívů a pokusíme se kus „novodobě přetvořené“ krajiny navrátit do stavu, který, byť v dnešních intencích, kopíruje to dobré, co zde kdysi bylo. Pochopitelně na nás je to vše navrátit do skvělé nebo slušné kondice a přidat k tomu svůj díl práce a vylepšení. Pokud tohle dílo předáme dalším generacím, pak jsme nežili zbytečně. Stejná věta se „záporným znaménkem“ je jasným sdělením těm, co věci vidí jinak, těm, co nechtějí nebo nemají zájem. Ať jsou jejich důvody jakékoliv. Že je to životní povinnost každé generace, zní trochu jako banální floskule. To už je však na každém z nás.

Záběry původního území, rok 2003
Záběry původního území, rok 2003
Nádherné vodní prvky Obory Obelisk
Nádherné vodní prvky Obory Obelisk
Zástupce spárkaté zvěře
Zástupce spárkaté zvěře

Co zde naleznete za „poklady“

Následující informace platí obecně pro lužní lesy stejně jako pro Oboru Obelisk. Najdeme zde vzácnosti a specifika, která jinde nejsou běžná. Některá vymizela, jako řezan pilolistý nebo leknín bílý (v roce 1972). Tyto dvě rostliny byly doménou zmíněného Květného jezera, které je od roku 1956 přírodní památkou. Je tvořeno mrtvým ramenem řeky Dyje, ležícím v nivě Lednicko-valtického areálu. Chráněna je tůň se zbytkem lužního lesa. Bohužel při regulaci řeky poklesla hladina podzemní vody a jezero na čas dokonce vyschlo. Dnes opět „žije“ díky tomu, že je nedílnou součástí přírody Obory Obelisk. Specifické složení půdního reliéfu s podkladem z třetihorních sedimentů a fluviálními štěrkopísky z období pleistocénu s písčitými hlínami období mladších čtvrtohor je unikátní. Podzemní voda a nedostatek kyslíku v půdě dávají vzniknout takzvaným glejovým půdám se specifickým zbarvením a zápachem. Výška spodní vody a tvrdé nebo měkké dřeviny, zde rostoucí, dělí lužní lesy na tvrdý a měkký luh. Je jasné, že takové prostředí je velmi specifické a specifická je zde flóra i fauna. Na tomto podkladu rostou javory, jasany, duby (zástupci tvrdého luhu), pod nimi střemcha, zimolez, svída, kalina, bez, níže pod nimi bledule, orsej, druhy ostřic, pryšce. Nalezneme zde roháče, tesaříky, mravence lužního, žáby z čeledi blatnicovitých, skokany, čolky, z ptáků lejsky, pěnice, budníčka, červenku, žluvu, volavku, kvakoše, čápa bílého i černého, labutě, kačeny, husy, luňáky, motáky, káňata, jestřáby a rarohy.

Potkáte zde nesmyslně přemnoženého bobra, kterého rádi vidí ochránci přírody, méně už lesníci a dendrologové. Jejich vražedné tempo a přičinlivost, se kterou ničí dřeviny včetně těch vzácných, je opravdu obrovským problémem. Kmen okolo 15 centimetrů vydrží stát asi tak 30 minut. Okolo regulované Dyje stromy o průměru více jak 10 cm hledáte už jen obtížně, i když zde byly celkem nedávno. Z větších savců zde naleznete prase divoké, daňky, srnčí a jelení zvěř. Nalezneme zde nevšední druh jelena lužního, který patří mezi české a evropské rarity stran bohatého paroží. Tohle všechno jsou atributy lužního lesa a přirozeného biotopu zdejší krajiny, její fauny a flóry. Ten výčet není přehnaně vyčerpávající, odborníci by si smlsli na ještě pregnantnější terminologii. Nicméně píšu povídání o projektu jedné, více než podařené, revitalizace a návratu přírody ke smysluplnému přírodnímu biotopu. Článek si neklade za úkol poskytnout encyklopedický vyčerpávající popis všeho, včetně latinských názvů.

Pan bobr vcelku bez ostychu
Pan bobr vcelku bez ostychu
Záběry obory Obelisk z dronu
Záběry obory Obelisk z dronu
Záběry obory Obelisk z dronu

Poblíž obory nalezneme jednu podobnou výjimku s prvky zachovaného, a hlavně chráněného území, s původní biodiverzitou. Nedaleko Obory Obelisk za tokem Dyje nalezneme na 30 hektarech národní přírodní památku zvanou Pastvisko u Lednice. Je jí mokřadní biotop tvořený soustavou mokřadů, kanálů a tůní. Chráněným územím byla vyhlášena v roce 1990. Díky mimořádně vzácné fauně a flóře mokřadů je zde zákaz vstupu. Hnízdí zde kupříkladu nádherné a vzácné vlhy pestré. Spoustu dalších unikátů z říše rostlin i zvířat společných lokalitě lužního lesa najdete níže.

Obnova lužní krajiny Obory Obelisk v Lednicko-valtickém areálu (UNESCO) slovy autorů

Obora Obelisk se nachází v nivě řeky Dyje v Lednicko-valtickém areálu zapsaném na seznamu UNESCO. Po staletí byla tato plocha zaplavována na jaře vodou. Po roce 1970 byla provedena regulace řeky Dyje a řeka byla uvězněna v korytu. Meandry a mrtvá ramena byla záměrně vysušena a zavezena. Nivní krajina zanikla. Pravidelně zaplavované louky člověk rozoral. Nivní půda však není vhodná pro polní kultury. Pole nedávala očekávaný výnos, přirozený vodní systém byl zničen. Celý ekosystém se zhroutil. Původní flóra a fauna z lokality zmizely. V roce 2000 přišel do mrtvé vysušené krajiny soukromý vlastník, který území na 500 ha zcelil, aby krajinu vrátil do původního stavu. Podepsal celkem 5 000 smluv s původními vlastníky.

V roce 2003 jsme vytvořili první vizi obnovy území, která se postupně naplňuje. Podrobně jsme analyzovali historické mapy území, které jsme použili pro rekonstrukci původních přírodních procesů podložených výzkumem území. Prvních patnáct let trvaly přípravy. Jako krajinářští architekti jsme měli možnost znovu navrhnout zaniklou krajinu, kterou jsme měli zachycenou na historických mapách a leteckých snímcích. Návrh spočíval v obnovení vodního režimu území a následné dokomponování vegetace. Navržené krajinářské úpravy jsou plně komponované a navazují na tradici krajinářských úprav Liechtensteinů, díky níž je Lednicko-valtický areál zapsán v UNESCO. Součástí komponovaných panoramat je i samotný obelisk, postavený na památku uzavření míru mezi Francií a Rakouskem v roce 1797. Dále je součástí kompozice světoznámá vyhlídková věž Minaret a kostelní věže v okolí.

Management velké vody – systém 2.0
Management velké vody – systém 2.0
Typická ukázka písčitého hrúdu
Typická ukázka písčitého hrúdu
Lužní louky
Lužní louky

Hlavní krajinářské práce byly provedeny v letech 2012–2019 a práce stále pokračují. Prvním krokem bylo obnovení infrastruktury vodního systému. Mrtvá ramena byla znovu vyhloubena a jsou zavodňována chytrým systémem. V území se musel navrhnout a vytvořit vodní systém 2.0, který mrtvá ramena opět napájí vodou. Systém umožňuje plné řízení vodního režimu v krajině, aby simuloval přirozený vodní management zničený neuváženým zásahem člověka. Území je suchý poldr, který se v době záplav zatopí vodou. Proto je v celém území navržen systém vyvýšených míst, kam se živočichové mohou před vodou v době záplav schovat.

Pole byla převedena na louky, kde dnes probíhá jarní simulace záplav. Louky byly obnoveny navezením sena se semeny rostlin z místních společenstev nivních luk. Vysušená půda opět zadržuje vodu. I přes letní měsíce je půda dostatečně vlhká a vytváří zelený ostrov v okolní vyprahlé krajině polí. V území bylo vysazeno 1 500 solitérních stromů a stromů v alejích. Další desetitisíce menších lesnických sazenic bylo vysazeno v malých skupinách a lesících.

Prvotním záměrem bylo vytvořit oboru pro chov jelenů, ale tento záměr přerostl v rezervaci, která díky oplocení umožnila návrat původním živočichům a rostlinám z nivní krajiny. Rezervace je uzavřená plotem a není zde možný přístup psů, a i pohyb lidí je omezen. To umožnilo nebývalý rozvoj ptactva, drobných živočichů i rostlin. Živočichové nejsou v území rušeni člověkem, ale ani většími predátory. V prvních letech nebývale stoupla diverzita druhů, které v oboře našly klidné prostředí pro život.

Obora Obelisk se svými 500 hektary je ukázkou obnovy přirozených přírodních procesů v lužní krajině, která může sloužit jako modelový příklad pro obdobné lokality u nás i v Evropě. Na oboru již navazuje dalších 200 hektarů nárazníkového pásma a okolní obce plánují a realizují obdobná opatření na zadržení vody v krajině, aby mírnily dopady klimatické změny. Obora Obelisk je skvělým příkladem území, kde se podařilo spojit zájmy ochrany přírody, ochrany památek i moderního chovu zvěře.

Nástin metod obnovy krajiny

Krajina v Oboře Obelisk není obnovována nahodile, ale důsledně podle historických podkladů. Pro analýzu bylo použito vojenské mapování a císařské otisky a indikační skicy řešeného území. Významným podkladem jsou i letecké snímky území z roku 1938 a 1950, tedy z období před regulací řeky Dyje, která naprosto změnila charakter území. Mapy jsou podrobně analyzovány a rozložení původní vegetace a původních vodních toků, zaniklých ramen a tůní jsou převedeny do současné katastrální mapy. Po zapracování do současných podkladů se vyhodnocuje současný stav a možnost obnovení původního prvku. Pokud je prvek vyhodnocen, že je vhodný k obnově, je zapracován do konceptu obnovy celého území.

Po ukončení prostorové analýzy dochází k technologickému popisu obnovy prvku a k nacenění obnovy. Po zpracování dokumentace jako celku dojde k projednání s dotčenými orgány, které stanoví podmínky realizace úprav (včetně dopadu NATURA 2000 a podobně). Po zapracování připomínek se přistupuje k realizaci záměru. Významným aspektem je nastavení managementu péče.

Krmelce pro zvěř
Krmelce pro zvěř
Území obory, rok 2003
Území obory, rok 2003
Území obory, rok 2018 – zřetelné rozdíly
Území obory, rok 2018 – zřetelné rozdíly

Ochrana přírody

Na území obory se nachází potenciálně cenná luční a mokřadní společenstva, jenž volně navazují na polnosti a lesní porosty v lužní krajině. Zájmové území se nachází na ploše rovinaté, levobřežní, údolní nivy řeky Dyje. Území je součástí evropsky významné lokality Niva Dyje soustavy NATURA 2000 se stanovenými prioritními druhy organizmů a biotopů. Prostor má také významný historický kontext, neboť se zde nachází stavba Obelisk, která je součástí památek Lednicko-valtického areálu zapsaných na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Předmětné území je součástí zpracovaného Plánu lokálního územního systému ekologické stability k. ú. Břeclav, Hlohovec, Lanžhot, Lednice, Milovice, Sedlec, Valtice (Bauer 1994), Generelu místního územního systému ekologické stability pro katastrální území Nové Mlýny, Přítluky, Rakvice (Legát, Nedomová 1995) a Generelu místních systémů ekologické stability k. ú. Nosislav, Velké Němčice, Velké Bílovice, Podivín. Podle zpracovaného ÚSES??? jsou větší části zbytků lužního lesa vymezeny jako biokoridory nebo biocentra místního významu (projekt do nich nezasahuje). Louky U facky a území mezi Obeliskem a zregulovaným tokem Dyje, včetně přírodní památky Květné jezero, jsou součástí biocentra nadregionálního významu.

Krajinné úpravy v Oboře Obelisk

Účelem navrhovaných úprav je zvýšení biodiverzity a mozaikovitosti v prostorové struktuře krajiny a obnova jejich historických a přírodních aspektů. Krajinné úpravy obory v sobě zahrnují zvyšování podílu luk na úkor orné půdy a částečné zalesňování vybraných menších ploch. Zvláštní důraz je kladen na výsadby solitérních stromů, malých skupin stromů a alejí, které byly historicky typické pro zdejší lužní krajinu a poskytovaly útočiště mnoha druhům živočichů.

Základní podmínkou návratu biodiverzity území je obnova vodního režimu území. V rozsáhlých vodohospodářských úpravách se krajina vrací do období před rok 1973, kdy došlo k velmi násilné regulaci řeky Dyje. Nezbytnou součástí je zavodnění vybraných mokřadů – bývalých slepých ramen Dyje. Tyto zásahy vedou ke zvyšování, či lépe řečeno k obnově biodiverzity území, rozmanitosti biotopů a větší ekologické stabilitě území.

  • Převod orné půdy na louku
    Velkou částí úprav krajiny v navrhované oboře bude přeměna orné půdy na louky. Důvodem je jednak zvýšení biodiverzity území, dále větší úživnost pro chovanou zvěř a v neposlední řadě také estetická kritéria zohledňující situaci před kolektivizací. Při obnově se vychází z historických map, které dokládají stav území v 19. století.
V pozadí je zatravněná partie hrúdů
V pozadí je zatravněná partie hrúdů
Květné jezero a slepé rameno
Květné jezero a slepé rameno
Vlevo Obora Obelisk
Vlevo Obora Obelisk

  • Převod ruderalizovaných ploch na les
    Značná část ploch, které byly v minulosti ornou půdou a byly ponechány bez jakékoliv péče, postupně podléhá tlaku ruderálních rostlin. Tam, kde není plocha atakována rákosem, je možné navrhnout její zalesnění. Zalesněním dojde ke zvýšení prostorové diverzity území, což bude přínosné především pro chovanou zvěř, ale i pro ostatní živočichy v dané lokalitě.
  • Převod orné půdy na les
    V rámci krajinných úprav jsou navrženy plochy orné půdy vhodné k zalesnění. Tento zásah povede k žádoucímu zvýšení podílu lesních porostů v oboře a zároveň k vytvoření přirozené bariéry chránící vnitřní území obory.
  • Revitalizace starých ramen
    V současnosti dochází k přirozenému zazemňování bývalých ramen řeky Dyje, voda se zde objevuje periodicky ve vlhčích obdobích na jaře a na podzim. Ramena jsou doprovázena solitérya skupinami vrb a bylinnou vegetací typickou pro tento biotop. Některé části ramen jsou zarostlé také keřovými skupinami. Pro revitalizaci je navržen systém ramen za Obeliskem. Půjde o jejich nezbytně nutné prohloubení s tím, že nesmí být poškozeny stávající porosty vrb. Do prohloubených ramen bude napuštěna voda z vodního kanálu procházejícího těsně kolem systému ramen. Kanál je během roku trvale zásoben vodou a umožňuje i dlouhodobé zásobování ramen. Celý systém vyžívá vodu z regulované Dyje a pomocí mechanických stavidel udržuje potřebný rovnovážný stav vodních prvků v oboře. Systém zavodnění je velmi propracovaný a jeho odtok využívá přilehlého potoka Trkmanky.
  • Luční porost – doplnění solitérů a skupin
    Vybrané luční porosty, převážně nově zakládané, ale i některé stávající, budou doplněny solitérními stromy, skupinami stromů a keři v rámci prostorové a druhové diverzifikace lokality.

Tohle jsou jen některé dílčí body projektu. Je to práce obrovského rozsahu, v obrovském časovém úseku, se stohy papírů a netušíte, co vše je třeba zpracovat, co vše zkreslit, projednat, odsouhlasit než může dílo tohoto významu vzniknout. Při pochůzce oborou jsem pochopil, že tohle je další „adoptivní dítě“ majitele i autorského týmu, dodavatelů, a v neposlední řadě i skupiny, které areál neustále udržuje. To dítě už je dospělé, je mu krásných něco víc než 20 let, je vitální a ve skvělé kondici, ale je třeba mít na zřeteli, co dětských nemocí a dřiny a peněz se za tímto úspěchem skrývá.

Jako vždy bonus na závěr

Ve spojitosti s krajinou lužních lesů můžete narazit na podivně znějící výraz hrúdy. Zní mi tak nějak staromoravsky.

Hrúdy byly štěrkopískové vyvýšeniny, jako pozůstatek písečných dun z třetihorního období a naplavenin řek. V minulosti dosahovaly i 10 metrů výšky. Postupem času se vrchní partie hrúdů přiblížily výšce okolního terénu a dnes již vystupují jen několik metrů. Stále však jejich výškový rozdíl pohodlně zvěři, v celkem rovinatém reliéfu lužní přírody, skýtá možnosti přirozených útočišť před vysokou vodou. Chudý a písčitý typ půdy hrúdů, bez zalesnění větší vegetace, je možností pro kosatec, hvozdík, diviznu, kostřavu, ostřici, rozrazil i mateřídoušku, ale i stepní trávy kavilovité. Tato anomálie zde umožnuje život spoustě motýlů nebo i kudlance. Daří se zde žábám a čolkům, raritou je blatnice skvrnitá, která se zahrabává přes parný den do hloubky až jeden metr (díky písčité půdě) a její pulci, žijící v tůních, jsou obři okolo 15 centimetrů. Teplomilní a suchomilní živočiši a rostliny jsou zde prostě doma. Dřívější pokusy o zalesnění a stínění hrúdů se ukázalo jako nevhodné pro tuto faunu a flóru.

Skicy ke studii jsou krásnou ruční prací, která se dá klidně zarámovat
Skicy ke studii jsou krásnou ruční prací, která se dá klidně zarámovat

No a když romantika, pak několik místních názvů. Vodní plochy v okolí jako například Fraumil, Pansvart neboli Mahenovo jezero, Šutrkol, Šutrák, Jezérko, Křivé jezero, potoky Trníček a Trkmanka patří k místnímu koloritu.

Od roku 2000 se stala Obora Obelisk místem, kam se vrací původní život. Obnovením vodního režimu se stabilizovala původní lužní krajina. V místech nesmyslně převedených na ornou půdu roste dnes opět louka. V roce 2013 bylo vysázeno 459 nových stromů jako základ nové kompozice, navazující na tradiční vzhled lužní krajiny. V roce 2014 bylo vysázeno dalších 1 208 vzrostlých sazenic stromů. Obora není jen místem pro chov zvěře, je místem, kde byla obnovena původní lužní krajina dávající místu unikátní atmosféru a přirozené prostředí, které skýtá podmínky chovu trofejní vysoké zvěře. Opět se můžeme kochat fungující biodiverzitou, nádherou rozmanitosti a pestrostí zdejší lokality. Tento příklad je nad všechny sympozia a plamenné přednášky, co by se mělo. Tady to prostě je. A je to velmi, velmi inspirativní! Příroda při naší dobré vůli dokáže opravdu divy.

Ze své pozice mohu napsat co nejlepší povídání, nafotit fotografie a zprostředkovat to dobré. Ale také zde mohu těm, co to dokázali a stále v tom pokračují, vysmeknout poklonu a poděkovat.

Technické informace

Rozloha řešeného území: 500 ha (700 ha)
Výsadba: 1500 ks solitérních stromů
Realizace výsadeb: 2013–2014, 2016
Realizace vodohospodářských úprav: 2012–2018

Místo realizace: Obora Obelisk, katastr Lednice, Podivín, Rakvice a Přítluky
Investor: Ing. František Fabičovic, Valtice
Autoři návrhu: Doc. Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D., Ing. Kamila Krejčiříková, Ph.D./Ateliér Krejčiříkovi, s.r.o.
Spoluautoři: Ing. Luděk Halaš – vodohospodářské úpravy
Spolupráce: Ing. Magdaléna Nečaská Činovská/Ateliér Krejčiříkovi, s.r.o.
Ing. Jana Drochytková/Ateliér Krejčiříkovi, s.r.o.
Dodavatel: Zahradnické úpravy, s.r.o. Třebíč, Cercis, s.r.o., Brno

Použité zdroje:

  • DPS textová zpráva – Obora Obelisk a DPS textová zpráva – Obora Obelisk 2. etapa
  • Text – Obora Obelisk, František Fabičovic, Přemysl Krejčiřík
  • Fotografie a kresby – Ateliér Krejčiříkovi, s.r.o.
  • Citáty – http://www.citaty.net
  • Fotografie – autor a Ing. Michal Brandejský
 
 
Reklama