U Novosedel se část krajiny vrací k původnímu lužnímu lesu

Jan Amos Komenský: „Má-li být však náprava úspěšná, musí být komplexní a všestranná, neboť nebude-li současně napravovat všechno, co vzájemně souvisí, nikdy se nedostanete kupředu…“

Budoucí lužní krajina
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Znovu zde vláčíme dříví do lesa, tentokrát lesa lužního

Ač bytostný optimista, musím si povzdechnout nad lidskou pošetilostí: „Kolikrát už vše bylo řečeno, napsáno a pořád málo.“ Pokud vezmeme pouze náš server TZB-info nebo naši rubriku, která se zabývá revitalizací krajiny, vodními prvky v ní, návratem k rozumnému chování i hospodaření, asi nalezneme množství příkladů. Nicméně, stále málo.

Příklad skvělého vyřešení původně zničené a zdevastované krajiny špatným záměrem, je kupříkladu projekt Obora Obelisk u Lednice stejně, jako revitalizace vzácného Lednického zámeckého rybníka. Můžete u nás polemizovat o revitalizaci potoka Trkmanky, na vzácných pozůstatcích unikátního Kobylského a Čejčského jezera. Naleznete u nás také revitalizaci Kníničského potoka nebo novější povodňování lužních lesů. Povídání o bobrech, kteří jsou krajinotvorbou posedlí tak, že ji v současnosti více devastují, než tvoří. Tak můžeme snášet příklady stále dál. Trochu únavné, ale asi nezbytné. Je prostě třeba stále pracovat na odstraňování lidských pokusů, být moudřejší než příroda než naši předkové, kteří jí naslouchali, vnímali, a tak se taky chovali. Ne vždy, ale většinově. Znáte ty kapry, kteří si nevypustí vlastní rybník. I když do Lichtenštejnského okrasného zámeckého rybníka dáte nadměrnou obsádku kaprů, nevypustí si ho, ale „vyžerou“ a zničí kompletní faunu a flóru, podryjí břehy až o 5 metrů k pevnině.

Budoucí lužní krajina
Foto: Ing. Michal Brandejský

Do vody popadají vzrostlé stromy, sinice zahubí zbytek života ve vodě a zkáza se rovná tomu vypuštěnému rybníku. To však není sebevražda rybí obsádky, ale nesmyslné extenzívní hospodaření generace, co pohrdla počínáním aristokracie včetně toho dobrého, co s sebou po století přinášela. Mimo toho, co jí bylo vyčítáno, často po právu, vnesla do naší země vzdělanost, osvětu, zaměstnanost a většinově snahu o dobré a smysluplné hospodaření, s rodovou kontinuitou. O architektuře a památkách nemluvě. Ale hlavně se chovali ke krajině a naší zemi tak, aby bylo co předat dalším generacím. Po vzoru našeho domnělého „bratra“ jsme rozorali meze, jako jinde celinu, spojili jsme pošetile lány ve velké celky, začali hospodařit intenzívně s umělými hnojivy za zády. Nedali jsme půdě odpočinout, společně s erozí, monokulturami na polích i v lesích jsme krajinu udojili takřka k smrti. To vše nesmyslně bez respektu k rázu krajiny, její fauny a flóry, bez respektu k biodiverzitě. Bez ohledu na klima, na vodní prvky v krajině. Těch příkladů ekologických pochybení je nespočet a vyjmenovávat všechny by bylo únavné. Každý si dosaďte své zkušenosti, své znalosti, své vědomosti, případně jejich opak. Výsledek nebude zrovna moc veselý, i když naše země nám ty neustálé rány vrací „zatím“ laskavě, když každé jaro rozkvete, zazelení se a zkusí to s námi po tisící opět znovu. Jak dlouho ale ještě dokáže vybalancovávat naše chyby z neznalosti, tuposti, pošetilosti nebo nenasytnosti?

Nově vzniklé biotopy
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Náprava chyb je nesnadná, ale nezbytná

Tak se opět znovu pustíme do toho Sisyfovského úkolu, protože je to naše povinnost. Takže pokud to, o čem si zde povídáme, občas podrobím ironii nebo kritice, nejde o to, co bylo vytvořeno, napraveno, zrekonstruováno, revitalizováno, ale proč k tomu došlo a jaký stav se napravuje. Zdlouhavá věta, proto uvedu příklad. Opět ohrázovaná koryta, toky potoka a řeky jako podle pravítka. Pokolikáté již? Intenzívní hospodaření, tedy pokus o něho, vytlačil lužní krajinu a s ní vše, co k ní patřilo. Že půda lužních lesů, lužních luk se svojí mimořádnou faunou a flórou a svým složením není předurčena k zemědělství, není žádným tajemstvím. Podzemní voda a nedostatek kyslíku v půdě dávají vzniknout takzvaným glejovým půdám se specifickým zbarvením a zápachem. Na těchto půdách nežije a neroste cokoliv nebo lépe, jen tak něco. Tato místa, jež po věky dokázala fungovat jako houba, jako retenční nádrže, jako „odpružení“ cyklických jarních záplav, nelze hloupým rozhodnutím přesunout do kolonky zemědělská půda. Kukuřice, co zde na polích vyrostla do výšky 50 centimetrů, je toho živým důkazem. Zbytečné snášet další důkazy. Dokonce ani ten kdysi primární uváděný důvod, jímž byly jarní zaplavené obce, silnice, pole, se neukázal jako takto řešitelný. Regulované toky zamezily vsakování a zadržení vody v krajině, voda z krajiny naopak mizí, sucho je často devastující a zcela mimořádné, ale záplavy jsou ještě horší. A často i na místech, kde to nečekáte. Takže čeho jsme dosáhli? Odpovězte si sami.

Vyprahlá zemědělská krajina vlevo, vpravo nově vzniklé biotopy

Nově vzniklé biotopy

Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Soutok řeky Dyje a Baštýnského potoka je to místo

Takže to rovné ohrázované koryto se týká soutoku řeky Dyje a Baštýnského potoka poblíž Novosedel. Potok i řeka se zde „vine“ krajinou opravdu jako podle pravítka. Po původní lužní krajině zde nebylo stopy. Intenzívní zemědělství, obrovská výheň a sucho. Nově vzniklý projekt na 5,8 hektarech nyní periodicky zaplavované nivy, přirozené koryto, tůně a tůňky a 17,5 hektarů nového lužního lesa je základem pro návrat lužní krajiny, slanisek, lužních druhů živočichů a rostlin. Rozmanitost lužní krajiny doplňují útočiště pro život v době zvýšené hladiny, vyvýšená místa zvaná „hrúd“. Je to fenomén lužní krajiny a zní tak nějak staromoravsky. Hrúd byla štěrkopískové vyvýšeniny jako pozůstatek písečných dun z třetihorního období a naplavenin řek. V minulosti dosahovaly i 10 metrů výšky. Postupem času se vyvýšeniny přiblížily výšce okolního terénu a dnes již vystupují jen několik metrů. Stále však jejich výškový rozdíl pohodlně skýtá možnosti přirozených útočišť před vysokou vodou zvěři, v celkem rovinatém reliéfu lužní přírody. Chudý a písčitý typ půdy vyvýšenin bez zalesnění větší vegetace, je útočištěm pro kosatec, hvozdík, diviznu, kostřavu, ostřici, rozrazil i mateřídoušku, ale i stepní trávy kavilovité. Ta plocha revitalizace není konečná, protože je předpoklad, že změní ráz v celé okolní krajině.

Přečtěte si také Zdravá architektura Více k tématu

Původní hráze bylo potřeba udržovat a kosit, aby nezarůstaly. Nově upravené koryto je víceméně bezúdržbové a kosit se nemusí. Počet vodohospodářských staveb se snížil, projekt počítá s dalším samovolným morfologickým vývojem nově vzniklého přirozeného koryta. Schopnost udržení vody v krajině zcela předčil všechna očekávání.

Pokud nevěříte na úžasnou biodiverzitu a specifika zdejší krajiny, najděte si kupříkladu jelena lužního nebo žábu zvanou blatnice skvrnitá, která se zahrabává přes parný den do hloubky až jednoho metru (díky písčité půdě) a její pulci, žijící v tůních, jsou obři okolo 15 centimetrů. To je jenom drobná ukázka vzácného a rozmanitého života lužní krajiny.

O vzácnosti lužních lesů jako takových svědčí zařazení některých významných území do celoevropské sítě lokality Niva Dyje soustavy NATURA 2000 se stanovenými prioritními druhy organizmů a biotopů.

Budoucí lužní krajina
Foto: Ing. Michal Brandejský

A jako vždy z toho plyne?

Lužní krajina je součástí zdejšího dědictví a malebnosti krásného kouta Jižní Moravy. Pokud někdo neslyší na volání po znovuoživení této krajiny, pak snad zabere argument, že krajina takto ošetřená funguje jako účelný „nárazník i tlumič“ pro velkou vodu, včetně stoleté vody, útočiště stád jelení zvěře, životní prostor pro spoustu živočichů, kteří zde znovu žijí v symbióze s lužní krajinou. Funguje zároveň jako nezbytný rezervoár vody, plíce krajiny, stejně jako „klimatizace“ pro zdárné přežití přírody v parných měsících. Podnebí je zde výrazně teplé, jedno z nejteplejších na území ČR. Niva Dyje je srážkami poměrně chudší. Klima niv je charakteristické slabými přízemními teplotními inverzemi, celkově se však podnebí bioregionu blíží podnebí Podunajských nížin.

Tuším, že snímek krajiny z dronu s termovizí v létě by překvapil teplotními rozdíly mezi touto lokalitou a okolní vyprahlou krajinou. Kupříkladu Obora Obelisk, jako znovuobnovená lužní krajina, vyhrává nad okolní krajinou zemědělskou, ale i krajinou neobdělávanou. Její biodiverzita je opravdu nesrovnatelně vyšší. Vlhkost je zde 80–100 % oproti 40–60 % vlhkosti okolní zemědělské krajiny. Stejně tak teploty na loukách obory nepřesahují 28 °C, kdy okolní pole mají 39 °C. Teplota okolí se sice mění podle ročních období, ale rozhodně ne k lepšímu. Obora tak tvoří pomyslný „ostrov“ v této krajině. Přirozeně „klimatizovaný“ s potřebnou vlhkostí i teplotou pro zdejší život.

Povodí Moravy dokončilo revitalizaci Baštýnského potoka

Tisková Zpráva

Na pravém břehu Dyje v oblasti mezi Novosedly a Jevišovkou na Břeclavsku vysadilo Povodí Moravy nový lužní les. Ten je součástí dokončené revitalizace Baštýnského potoka. Práce na obnově přirozeného vodního režimu lokality trvaly téměř rok a kromě zlepšení hydromorfologie toku a nivy Baštýnského potoka zlepší i protipovodňovou ochranu obce Drnholec.

Letecký pohled
Foto: LIFE Tree Check

Slaniska
Foto: LIFE Tree Check

Letecký pohled
Foto: Povodí Moravy, s. p.

Povodí Moravy, s. p. dokončilo práce na obnově přirozeného vodního režimu záplavového území Dyje, respektive lokality nivy, mezi Baštýnským potokem, železniční tratí a řekou Dyjí v katastrálním území Novosedel. Součástí revitalizace bylo odstranění levobřežní hráze a zalesnění části tohoto území.

„Odstranili jsme levobřežní hráz tak, aby se voda mohla rozlévat. Nicméně takto by to byl pouze suchý poldr, to my nechceme. V lokalitě jsme proto vysázeli skladbou bohatý lužní les, v kterém budou růst desítky různých druhů stromů včetně ovocných, aby rozlivy probíhaly do zalesněné části nivy. V průběhu revitalizace Baštýnského potoka jsme navíc vytvořili mokřad s tůní,“ popisuje generální ředitel Povodí Moravy, s. p. Václav Gargulák.

Mimo významné zlepšení hydromorfologie toku a nivy Baštýnského potoka mají navrhovaná opatření pozitivní vliv také na protipovodňovou ochranu sídel níže po toku, dojde zde ke snížení výšky hladiny v celém rozsahu povodňových průtoků.

Nově vznikající lužní krajina
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

„Provedená opatření zlepšují vodní režim v širším zájmovém území, protože bude docházet k tlumivým rozlivům povodní mimo zastavěná území a oddálení kulminace povodňové vlny, čímž se zlepší retenční schopnost krajiny. Až povyrostou vysázené stromy, může revitalizované území zachytit při extrémních situacích až 350 tis. m³ vody, již dnes se nám zde při běžných zvýšených průtocích rozlévá na ploše téměř 3 ha více než 50 tis. m³ vody,“ vysvětluje Gargulák. K výsadbě lesního porostu došlo mimo ochranné pásmo inženýrských sítí. Zde bylo provedeno osetí trvalým travním porostem.

Povodí Moravy, s. p. tak pokračuje v programu ozdravování krajiny. Ten spočívá v revitalizaci vodních toků, přípravě přírodě blízkých protipovodňových opatření a zajišťování migrace vodních živočichů. Smyslem programu je návrat vody do krajiny, zlepšení hydromorfologie vodních toků, umožnění přirozených rozlivů vody v krajině, migrace vodních živočichů a jejich soužití s člověkem. Podobné projekty dělá Povodí Moravy, s. p. napříč celým svým územím.

„Z významných akcí bych určitě vyjmenoval dokončené napojení odstavených ramen řeky Dyje, které získalo významné ocenění v soutěži Adapterra Awards. V současnosti probíhá rozsáhlá revitalizace řeky Bečvy v lokalitě u Černotína a Skaličky. Úspěšnými, přírodě blízkými, projekty je také renaturace Moravy u Štěpánova či revitalizace Knínického potoka,“ vyjmenovává Gargulák.

Budoucí lužní krajina
Foto: Ing. Michal Brandejský

Přemostění regulované Dyje
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský

Revitalizace Baštýnského potoka vyšla na 18,4 mil. Kč. Akce byla financovaná z Operačního programu Životní prostředí.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie, tisková zpráva – Povodí Moravy, s. p. 
• Fotografie – Projekt LIFE Tree Check Nadace Partnerství www.nadacepartnerstvi.cz
• Fotografie – autor a Ing. Michal Brandejský