Biocentrum Ostrůvek u Kobylí se 13 tůněmi a říčkou prodlouženou o 170 metrů

Friedrich Nietzsche: „Tichá je tůň mého moře: kdo by uhodl, že v sobě skrývá hejno žertovných stvůr! Nepohnutelná je moje hloubka: ale třpytí se plovoucími hádankami a výsměchy.“

Jezero koňské
Fotografie – Petr Brandejský

Intenzivní zemědělství a odvodnění vs. biodiverzita a zadržování vody v krajině

Ocitáme se opět v regionu, kde to vypadá, že vše funguje, život zde tepe, zemědělská krajina je obdělaná, vinohrady se vinou úbočími povlovných svahů. Nic nenasvědčuje tomu, že by byla někde nějaká chyba. Je to ovšem pošetilý dojem běžce, který dobíhá toho před sebou a má pocit, že se brzy chopí čela pelotonu. Vzhledem k tomu, že však dobíhá posledního a je tedy o kolo za všemi, jeho úsudek je mylný. Proč to říkám? Ta krajina vypadá skvěle, pokud nemáme porovnání a netušíme, jak by mohla vypadat. Co je chybně? Špatné pochopení, a tedy následné uchopení tvorby zdejší krajiny, jak jinak než předešlým režimem. Bohužel i dobou před ním. Výtěžnost z hektaru jako politická objednávka a tomu podřízené veškeré počínání. Intenzívní hospodářství, nevhodné plodiny, meliorace, doslova drancování krajiny, ruku v ruce s půdní erozí, větrem, nedostatkem vody nebo její přemírou bez možnosti využití. Minimální biodiverzita, nemožnost udržet vodu v krajině dlouhodobě po případných průtržích. Potoky a říčky v údolí narovnané do perfektních přímek, nejlépe koryta vybetonovat nebo vyložit kameny. Tam, kde vodu potřebujeme, není vůbec nebo je jí nedostatek. Tam, kde ji naopak nechceme, nás navštíví v míře nečekané až tragické, jak jste mohli číst třeba v povídání o nedalekých Šardicích. Prostě to oblíbené, ale jasné konstatování: „To je past vedle pasti.“

Situace Kobylského jezera a Biocentra

Stezka s ptačí pozorovatelnou

Jezero mělké

Fotografie – Petr Brandejský

Je zde opět ono pověstné střelení se do vlastního kolene

Jak jinak nazvat krajinu, která se kdysi dala směle přirovnat k místům s bohatými rybníky v Jižních Čechách či jinde, kde krajinu řešili od středověku moudří hospodáři a my to posléze příliš nezdevastovali. Co je to srovnatelné, co zde dnes již nenacházíme? Mám na mysli několikrát zmíněné Kobylské a Čejčské jezero. Ta krajina zde mohla vypadat podstatně utěšeněji, ale znáte to. Co nemáte nebo jste nezažili, po tom se vám nemůže stýskat. Nicméně proto to nemusí být správně.

Popis Biocentra Ostrůvek

Osluněné tůně

Jezero koňské

Fotografie – Michal Brandejský

Bohatá historie okolí obce Kobylí

První písemná zmínka o obci Kobylí se datuje rokem 1252, jen o tři roky později nalezneme zmínku o kobylských vinohradech. To už zavání velikou tradicí v této komoditě. Nicméně za zmínku stojí skutečnost, že Kobylí pochází z názvu Kobylí pole, tedy místo s chovem kobyl a plemenných klisen. Hrozen ve znaku je zde nyní dominantní a sparingpartnery mu dělají meruňky a broskve. Obec patří do podoblasti Hanáckého Slovácka, které je součástí Moravského Slovácka.

Zároveň patří do velkopavlovické vinařské oblasti, která s 2 333 ha vinic je největší oblastí v České republice. A co ten kapr ve znaku? Ten patří minulosti, i když ne tak dávné. Pro naše téma je však důležitý. Při povídání o revitalizaci nedalekého potoka Trkmanka mi vyrazila dech skutečnost, že v místech nad Kobylí se nacházelo jezero, a ne tak ledasjaké jezero. Problém není zdaleka tak marginální, protože v této oblasti bylo ještě nedávno nad Kobylím, na části toku Trkmanky, Kobylské jezero, jedno ze dvou nuceně zaniklých jezer společně s Čejčským jezerem. Kobylské jezero bylo do jeho vysušení největším jezerem v Českých zemích.

Jezero koňské
Fotografie – Petr Brandejský

Plochou okolo 10 km² (některé zdroje uvádí až 49 km²) a hloubkou okolo 10 m bylo specifickou lokalitou s brakickými vodami a faunou a flórou odpovídající slaniskům v okolí. Trkmanka byla jedním z přítoků Kobylského jezera a taky jeho odtokem. To vše činilo tuto lokalitu vzácnou, ale člověk je nepoučitelný a stále zkouší svá moudra tam, kde si příroda sama ví rady. Tudíž zde ve dvou krocích (v rozpětí 130 let) vzala za své místa s neskutečnou biodiverzitou, specifickými endemitními rostlinami a živočichy.

Ke Kobylskému jezeru a jeho smyslu detailněji

Jezero koňské

Ptačí pozorovatelna

Jezero koňské

Fotografie – Petr Brandejský

První písemné doklady o Kobylském jezeře nalezneme již v roce 1464. Jezer bývalo v místě dokonce více. Při vyšší vodě to znamenalo, že jezera Kobylské, Pavlovické a Bořetické často splynuly v jednu plochu, v okolí byla slaniska se slanomilnými rostlinami, obrovská biodiverzita umožňovala život množství ryb, obojživelníků i vodního ptactva. Slaniska jsou jedním z typů mokřadů s halofilními rostlinami. Mangrovové porosty zde nenaleznete, ale jsou zde endemické klenoty, hvězdnice slanistá panonská, skrytěnka bodlinatá, bahenka šášinovitá, hadí mord maloúborný, kuřinka solná, jitrocel přímořský brvitý, traviny jako ostřice žitná, kostřava nepravá nebo slanomil velkoklasý. Že zmizely tyhle kouzelné názvy s jejich vlastníky, je obrovská škoda. Pochopitelně zde byly ryby jako lín, kapr, štika, karas, skvostní draví ptáci jako moták, luňák, ostříž, veškeré vodní ptactvo jako kachny, husy, labutě, brodiví ptáci, rákosník nebo strnad, i mokřadní živočichové.

Nápadné zbarvení vody v jezerech

Vegetace v lokalitě

Fotografie – Michal Brandejský

Jezero bylo zdrojem obživy, a proto bylo pečlivě obhospodařováno už v roce 1505, bylo děleno hrázemi na menší nádrže, rybolov zde byl celoroční. Nelze opominout, že tehdejší roční výnos z rybolovu 1 000 zlatých byl znatelným přínosem pro zemi i obec. Mimo rybolovu zde sklízeli rákos, pletly se zde košíky a proutěné potřeby, bylo zde několik významných vodních mlýnů. 1835 začalo první vypouštění, ale u Brumovic a Terezína zůstala nádrž i v dalších letech.

„Narovnaný“ potok Trkmanka

Pohled z ptačí pozorovatelny

Ostrůvek Jezera koňského

Fotografie – Petr Brandejský

Nedaleko Kobylí byl vrchnostenský fischhaus, tedy rybárna, kde sídlil porybný, skladoval zde rybářské potřeby, a taky se zde s rybami obchodovalo. Později byly rybárny tři, včetně sádek zvaných haltýře, což je středověký výraz pro místo, kde se přechovávaly ryby, jež šly posléze panstvu na stůl. Haltýře byly součástí hospodářství hradů či zámků. Mezi Kobylským a Čejčským jezerem se nacházelo jezero Terezínské, přezdívané Smraďák, díky přítoku ze sirného pramene Heliga. Je pravdou, že Čejčské jezero na rozdíl od Kobylského obsahovalo veliké množství hořkých solí, tudíž bylo bez vodní fauny. Zato však se jeho voda s vysokým obsahem sloučenin síry a dusičnanu sodného využívala hojně k léčbě kožních onemocnění lidí i zvířat. Z pohledu geomorfologie není náhodou, že v okolí nalezneme sirovodíkové vody a sirné prameny, léčivé prameny bohaté na minerální vodu obsahující jodidy, bromidy, kyselinu boritou zvanou solanka. Lázně Hodonín s vrty v území Josefov, Lednice, pramen Heliga, sirné lázně v Sedleci u Mikulova a další lokality jsou toho dalším dokladem. Pokud ještě pořád nechápete rozměr celé věci, pak hovoříme o slaných jezerech jako pozůstatku poslední doby ledové, kdy Kobylské jezero velikostí přesahovalo například plochou Slapskou přehradu.

Ptačí pozorovatelna

Jezero koňské

Jezero mělké

Fotografie – Michal Brandejský

Masívní změny daly na frak šetrnému přístupu ke krajině a hospodaření s vodou

Přeměnou na ornou půdu pro cukrovku, kterou předtím nikdy nebyla, se zde změnily poměry hydrologické a potažmo i krajinné. Jezero mělo snahu o obnovu, ale v roce 1965 bylo následnými úpravami a melioracemi z přírody definitivně „odstraněno“. Takže doba po válce dorazila toto území po nešetrném zásahu Rakouska-Uherska definitivně.

Revitalizací současné krajiny (Trkmanky a biocentra Ostrůvek) se snažíme reinkarnovat pohrobka starých časů. Nové vysazené dřeviny, návrat fauny a flóry do míst, jež jsme historicky zničili, je dozajista počin skvělý. Pokud vše čteme odtrženě jako zprávu o „novém“ biocentru, o adaptačních opatřeních, říčních obloucích a protierozních opatřeních a nových tůňkách, úkrytech pro živočichy, zdařilém řešení tohoto mikroregionu s přirozeným biotopem, musíme jásat blahem.

Osluněné tůně
Fotografie – Petr Brandejský

Opět je to ale přehlídka dřívější lidské pýchy, nedostatku pokory, chamtivosti, politického zadání, absolutního nepochopení procesů v krajině tohoto typu, jež zde sehrály v pár generacích roli kata krajiny. Souběžně s tím pochopitelně i celého podnebí v místě. Napřed něco, co funguje zcela přirozeně nevratně zničíme, potom při záchranném procesu vynaložíme obrovské úsilí a množství financí, pak se chválíme, jak jsme skvělí. Nešlo by to bez té devastační éry v mezičase? Nicméně výkřiky typu „poručíme větru dešti“ byly tak opojné, že jsme zapomněli přemýšlet hlavou. Vlastně ten minulý čas je nadbytečný. Zapomínáme stále a bude nás to stát existenci naší „modré planety“ a existenci naši.

Biocentrum Ostrůvek

Plazníky

Plazníky

Broukoviště

Fotografie – Petr Brandejský

Biocentrum Ostrůvek u Kobylí je ekologický počin, který vrací alespoň část biodiverzity do vyprahlé krajiny společně s potřebnou vodou. Konkrétně jsou to tůně s proměnlivou hloubkou a rozdílnými funkcemi. Zároveň je zde potok prodloužený o 170 metrů s větší plochou a příhodnějším tvarem k zasakování do okolní půdy. To jsou stěžejní části nově vytvořeného Biocentra Ostrůvek, vzniklého v lokalitě, kde se ve středověku nacházelo rybolovem vyhlášené Kobylské jezero. Obrovské sucho v krajině a napřímené koryto potoka bylo výsledkem chybného počínání. Biocentrum má smysl pro krajinu, rostliny i živočichy a netušíte, jak to tady žije. Příroda se vrací tak intenzívně, až vám z toho zaléhají uši. Velkou spoustu staronového života můžete pozorovat z dřevěné ptačí pozorovatelny kryté střechou ze slámy. Labutě, volavky popelavé i červené, luňák hnědý i červený, žáby i ještěrky se zde hlásí o své místo na slunci. Vypadá to zde díky kypícímu životu jako na Noemově arše. Naštěstí to není jenom pár od každého druhu. Zídky a stará torza kmenů zapuštěná do země ve skupinkách tvoří přirozené útočiště pro plazy i brouky, odborněji jsou to plazníky a broukoviště. Krajina mokřadů opět projevuje svoji schopnost reverzibility s obrovskou mírou životaschopnosti.

Jezero koňské s ostrůvkem

Jezero mělké s labutěmi

Jezero mělké s labutěmi

Fotografie – Michal Brandejský

Původní stav melioračních zásahů a napřímeného koryta Kobylského potoka a Trkmanky (o které jsme si také povídali) je z části pozapomenut. Kobylské jezero to sice není, ale krok dopředu je to značný.

Celé tohle dílko se rozkládá na ploše 14,5 hektarů, s celkovou výměrou 4,26 hektarů vodních ploch ve 13 tůních s různou hloubkou a různým sklonem břehů. Větší jezírka jsou rozdělena na jedno Jezero mělké, jedno ve tvaru hlavy koně s odkazem na Kobylské jezero, tedy Jezero koňské a jedno s meandrem okolo a vzrostlou vodní vegetací jako Zastíněné tůně. Pod hlavou koně jsou malé Osluněné tůně. Vše mění svůj sklon i plochu podle hladiny podzemní vody a srážek. Potok byl rozvolněn z 390 metrů na 560 metrů. Pochopitelně veškerá péče o toto místo je korunována i návratem netradiční zeleně a travin slanisek a mokřadů, někde udržovaných částečně, jinde úmyslně ponechaných volnému životu bez větších omezení.

Zadržení vody v krajině a návrat života v podobě mokřadů a tůněk je primárním záměrem tohoto projektu. Rozhlédnete-li se kolem, napadne vás, že zde vznikl trochu jiný svět. Ve vyprahlé zemědělské krajině je to opravdu ojedinělý ostrůvek života. Samotný systém obhospodařování Biocentra Ostrůvek je zde rozdělen do tří logických zón. Přírodně-rekreační zóna s okružní trasou a edukativní částí je pravidelně kosená a upravovaná. Další zóna je zcela bezúdržbová a ta třetí je spojnicí mezi těmito dvěma zónami, jednorázově kosená, s extenzívní údržbou. Rozmeandrování části potoka umožnilo vytvoření souvislé plochy mokřadů bez omezení hospodaření na přilehlých pozemcích. Postupně se lokalita stala jednou z vycházkových tras v místě a lidé si vzali za své společnou péči a zájem o ni.

Osluněné tůně

Osluněné tůně

Jezero koňské

Fotografie – Petr Brandejský

Projekt za 12,69 milionů korun byl financovaný Operačním programem životního prostředí Evropské unie a z menší části obcí Kobylí. Předpokládaná životnost investice je 100 let za předpokladu záměrných občasných umělých narušení stávajících podmínek, jelikož v lokalitě chybí přirozené korytotvorné procesy. Tento proces se nazývá disturbance.

Kdo stojí za projektem a realizací ptačí pozorovatelny?

Ptačí pozorovatelnu postavili za tři dny pracovníci Technických služeb Obce Kobylí podle projektu Petra Horáčka. Rákosovou střechu osadil Pavel Otáhal. Náklady dosáhly zhruba 80 tisíc korun.

Souhrn realizace Biocentra Ostrůvek

„Pro zlepšení vodního režimu bylo nutné zaslepit zemědělskou drenáž a revitalizovat potok. Typický příklad, potřebný na podstatné části zemědělské krajiny.“

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – autor a Ing. Michal Brandejský
• Fotografie, část textů – www.nadacepartnerstvi.cz a projektu Adapterra Awards