Konference Zdravé domy se obrací do historie, ale sleduje i moderní trendy

Již nahlédnutí do programu slibovalo velký zážitek: od historického exkurzu (Řešení bytové krize v meziválečném období), přes konkrétní opravy a rekonstrukce (Metody pro zkoušení únosnosti hliněných stěn a pilířů) až po moderní metody pro péči historických budov (Využití laserového skenování pro tvorbu digitálních dvojčat budov). Jubilejní 20. ročník konference Zdravé domy zvolil jako hlavní téma Lokální stavební techniky z nepálené hlíny. Metody pro popis, diagnostiku a sanaci hliněných staveb. Akci pořádalo Sdružení hliněného stavitelství společně s Ústavem stavitelství Fakulty architektury VUT v Brně, spolupořadateli byli Fakulta architektúry a dizajnu STU v Bratislave a občanské sdružení ArTUR. Příští konference se bude konat letos na podzim na Slovensku a dle obsahu bude více zaměřena na praktické použití přírodních stavebních materiálů. Do Brna se opět vrátí v roce 2026. Konference je mezinárodní, každý rok se účastní několik zahraničních přednášejících, například z Velké Británie, Německa, Francie, Španělska, Řecka, nebo až z Bangladéše. Druhým jednacím jazykem je angličtina.

Brněnský jubilejní ročník prezenčně i online

„Letošní ročník byl realizován za podpory Ministerstva kultury ČR v rámci projektu NAKI III s tématem jedinečné technologie hliněných staveb s použitím kusového staviva (válků) a způsobu záchrany jedné z nejohroženějších skupin staveb tuzemského historického fondu,“ uvedl na úvod Ing. Zdeněk Vejpustek, Ph.D. z Fakulty architektury VUT v Brně a dále připomněl, že po lockdownech spojených s onemocněním covid-19 už pořadatelé trvale zůstávají u formy prezenční a online. Zdůvodňoval tak méně zaplněný sál v počtu 31 osob z toho 8 přednášejících. „Hodně lidí se postupně připojovalo a živě diskutovalo na platformě ZOOM a potom i dále na síti, každý z účastníků si takto může záznam konference znova přehrát, součástí bude tradičně i sborník,“ upřesnil Zdeněk Vejpustek, který zároveň působí jako předseda Sdružení hliněného stavitelství (SHS).

A o čem se letos nejvíce diskutovalo? Tradičně to byly otázky ohledně legislativy a technických norem ovlivňujících hliněné stavitelství. Z výkladů bylo patrné, že hlína jako stavební materiál zůstává i nadále přes své skvělé vlastnosti spíše v hledáčku nadšených zájemců přírodního stavitelství a rekonstrukcí historických hliněných objektů a lidových staveb. Pro ně existuje celá řada doporučení, která definují požadavky na kvalitu a použití materiálů, konstrukce a technologie výstavby. Nicméně přibývají i nejrůznější metodiky a technické normy širší evropské legislativy.

Foto: Sdružení hliněného stavitelství (SHS)

Některé doporučené normy a směrnice

V současnosti nejsou v ČR k dispozici platné normy specificky zaměřené přímo na stavění s nepálenou hlínou. Hliněné stavby lze tedy realizovat a opravovat pouze na základě širších norem a vyhlášek zaměřených na obecné zásady ve stavebnictví. Tak jako ve většině evropských zemí je i u nás snaha specifické hlínařské normy vytvořit. Zdeněk Vejpustek mluví o pracovním týmu složeném z odborníků ze Slovenska a České republiky, který dokončuje koncept základní hlínařské normy. Měl by standardizovat pojmy, uvést základní technologie a definovat hlavní zásady práce s nepálenou hlínu.

„V blízké době bude představen odborné veřejnosti k diskuzi, o čemž budeme informovat na TZB-info. Odborné znalosti pro tvorbu této první a dalších plánovaných norem poskytla v posledních desítkách let práce SHS na grantech a projektech podporovaných ČR a EU (poslední z nich NAKI III právě probíhá), navazující praktické zkušenosti řemeslníků vyškolených v kurzech vytvořených v rámci těchto mezinárodních projektů a široká spolupráce evropských zemí, kde je situace hliněného stavitelství obdobná jako u nás,“ dodává s tím dovětkem, že do doby, než bude možno používat novou, specifickou normu na hlínu, je možné jako podklad pro následnou modifikaci používat například normy ČSN EN 1996 (Eurokód 6), zvláště pak novelu ČSN EN 1996-1-1, Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce. Přestože tato norma je zaměřena na klasické zdivo a stanovuje pravidla pro navrhování a výpočty zdiva z různých materiálů, může se z ní vycházet jako z vhodného podkladu pro následnou modifikaci pro hliněné zdivo, a to i z hlediska statiky a bezpečnosti.

Pozornosti by podle slov Zdeňka Vejpustka neměla ujít ani řada norem ČSN EN 771-X, která stanovuje vlastnosti pálených zdicích prvků a funkční požadavky na vlastnosti těchto prvků určených pro zhotovování zděných konstrukcí (např. režného a omítaného zdiva, nosných a nenosných zděných konstrukcí, včetně vnitřních obkladů a příček v pozemních a inženýrských stavbách). Přednášející dále upozorňují na metodické pokyny zaměřující se na použití hlíny a přírodních materiálů pro stavbu, které nejsou vždy normativními dokumenty, ale poskytují praktické rady a doporučení pro správné použití hlíny v budovách. Tyto normy a doporučení pomáhají zajistit, aby hliněné stavby byly konstrukčně bezpečné, energeticky efektivní a splňovaly požadavky na ochranu životního prostředí. Pro detailnější informace je možno kontaktovat Sdružení hliněného stavitelství (SHS), které se dlouhodobě věnuje popularizaci práce s nepálenou hlínou a shromažďování relevantních a ověřených informací o hliněném stavitelství.

Foto: Sdružení hliněného stavitelství (SHS)

Specifika návrhu a provádění hliněných staveb

V diskusi dále zazněla doporučení ohledně časové a finanční náročnosti stavění s hlínou, probíraly se detaily hliněných staveb i jejich specifika z pohledu návrhu a provádění. Velký zájem vzbudilo téma Zakládání historických i současných budov a rekonstrukce roubených staveb omazaných hlínou, což se řeší celoročně i v rámci aktivit SHS. Hlouběji se diskutovalo také o souvislostech s bytovou krizi v meziválečném Německu. Na příkladu činnosti Gustava von Bodelschwinga přiblížil PhDr. Martin Novotný, Ph.D., z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici řešení výstavby rodinných domů, jejichž stěny byly stavěny z takzvaných hliněných válků. Přesněji se jednalo o kombinaci tradiční hrázděné konstrukce vyplněné hliněnými dílci (doslova „bochníky“). Jejich aplikaci a výrobu si tento protestantský pastor osvojil v rámci své misijní činnosti v tehdejší Německé východní Africe.

Není to ale pouze historie, co spojuje nadšence hliněného stavitelství, pomáhají také moderní technologie, které je třeba znát. Mluvil o nich například Ing. Jan Müller, Ph.D. z VUT v Brně, Fakulty stavební, Ústavu pozemního stavitelství:

„Historické hliněné stavby se vyznačují mnohými specifiky. Mezi ty hlavní patří geometrie nosných konstrukcí a postupná degradace po opuštění objektu či zanedbání údržby. V případě renovace tyto objekty potřebují zaměření stávajícího stavu na vyšší úrovni, než jaké je možné obvyklými zaměřovacími metodami,“ uvedl ve své přednášce a doporučil metody 3D laserového skenování a vytvoření virtuálního dvojče, které umožní podívat se podrobněji na detaily stavby. „Virtuální dvojče objektu umožňuje stavbu studovat i po zániku původního objektu, uchovat její geometrické charakteristiky a zpřístupnit ji široké veřejnosti,“ dodal Jan Müller a ukázal prezentaci virtuálních dvojčat zanikajících hliněných staveb, která prostřednictvím interaktivní mapy ČR bude od příštího roku nabízet veřejnosti unikátní stavby z hliněných válků i další referenční hliněné stavby. Na tomto výzkumném projektu spolupracují lidé z různých institucí, a sice Fakulta architektury a Fakulta stavební VUT v Brně, Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Národní památkový ústav, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně a Fakulta stavební ČVUT v Praze.

Foto: Sdružení hliněného stavitelství (SHS)

Konferencí to nekončí, diskuse pokračují

Zájemci o hliněné stavitelství, výzkumníci, orgány památkové péče, realizační firmy a výrobci stavebních materiálů využívají nejenom daných možností konference, ale i dalších benefitů, které jsou spojené s aktivitami SHS – nadto v mezinárodním prostředí. Jubilejní 20. ročník byl rozdělen do tří bloků, přičemž první blok spojoval aktivity z ČR a Slovenska, druhý přinesl zkušenosti ze Srbska, Kréty, Sardinie či Bangladéše a třetí blok se věnoval obecně problematice dokumentace historických objektů a únosnosti hlíny jako materiálu pro nosné konstrukce napříč kontinenty. Zanedlouho, v pátek 7. března, zájemce o hliněné stavitelství ještě čeká Hliněné sdílení 2025, jenž umožňuje setkat se na půdě Fakulty architektury v Brně s projektanty, výrobci a řemeslníky dlouhodobě pracujícími s nepálenou hlínou. Akce bude opět hybridní (prezenčně i online), což umožní účast zájemcům takřka z celého světa. Velkou událostí bude i slavnostní otevření hliněného kolumbária v obci Mořice, kde studenti FA VUT dle studentského návrhu spolu s místními občany, dobrovolníky i nadšenci pro nepálenou hlínu, postavili na hřbitově hliněnou dusanou zeď s dřevěnými boxy a výklenky pro uložení pohřebních uren s ostatky zesnulých. V průběhu celého roku dále probíhají rekvalifikační kurzy pro získání profesní kvalifikace Zhotovitel hliněných staveb (akreditováno u MŠMT) i ECVET kurzy Poznej Hlínu. Ve všech těchto kurzech pořádaných SHS se zájemci o hliněné stavitelství mohou naučit, jak poznat vhodný hliněný materiál, jak určit jeho vlastnosti a přirozeně získají též bohaté řemeslné dovednosti nutné pro práci s hlínou. V této souvislosti je třeba ocenit také přístup Úřadů práce, které zájemce finančně podporují.

Foto: Sdružení hliněného stavitelství (SHS)

Doporučená literatura a metodiky:

Konference Zdravé domy 2024, dostupné z https://www.hlina.info/event.php?ID=24
Hliněné sdílení 2025, dostupné z https://www.hlina.info/event.php?ID=51
Sdružení hliněného stavitelství, dostupné z https://www.hlina.info/