Deficit vlhkosti při intenzivnějším větrání v zimním období se ukazuje jako problém u nízkoenergetických a pasivních domů. Originálním námětem autora je využít energie získané z vody při zvlhčování vzduchu jako příspěvek do energetické bilance objektu.

Následující článek je výňatkem z publikace Marcely Počinkové, Danuše Čuprové a kolektivu - Úsporný dům, kterou v Edici 21. století vydalo Vydavatelství ERA.

Tento článek evokuje nový přístup k zavádění inteligence v bytových domech a vybraných občanských budovách, který vychází ze stavu roku 2004 a vytváří podmínky pro hospodárné vynaložení investice. Účelem úvahy není řešit vlastní provedení a zapojení systému umožňujícího inteligenci budovy. Cílem je evokovat obecné požadavky na vytvoření podmínek při realizaci stavební konstrukce a technického zabezpečení budov s ohledem na životnost budovy a její funkčnost při rozvoji elektroniky a jí vybavených spotřebičů, optimálně vysoké spotřebě energie na provoz budovy a zabezpečení dalších potřebných funkcí budovy.

Existuje řada metod a mnoho využití pro energetické audity. Přestože tato oblast získala značnou pozornost, jsou stále oblasti, kde není problematika úplně dořešena. Snad nejvíce opomíjenou částí je hodnocení dopadů na životní prostředí. Tento článek se snaží o korekci zažitého pohledu na tuto oblast, který je úzce zaměřen na redukci emisí plynoucí z energeticky úsporných opatření, pomocí užití dat z hodnocení životního cyklu výrobku.

Článok sa zaoberá vplyvom tepelnotechnických vlastností okien najmä zasklení na potrebu tepla pri vykurovaní budov. Porovnanie tradičného dvojnásobného zasklenia s modernými nízkoemisnými izolačnými zaskleniami robí okno hlavným šetriacim prvkom na fasáde spomedzi stien, striech, podláh a transparentných častí.

Vhodně zvolené množství vzduchu je důležitou podmínkou pro dobře fungující větrací systém. Článek popisuje obecné zásady jak volit množství vzduchu a zda zařízení provozovat s přerušovaným nebo trvalým provozem.

Pro větrání s rekuperací tepla v energeticky úsporných domech se najčastěji používá tzv. kaskádové větrání. Jak se nejčastěji pohybuje vzduch v místnostech a kam nejlépe umístit vyústky vzduchu popisuje dnešní díl seriálu.

Druhý díl seriálu shrnuje jednoduché zásady projektování pro větrání bytů a domů, které vycházejí především z potřeb uživatelů. Dále jsou vysvětleny základní pojmy, které budou používány v následujících dílech.

Josef Horný (nar. 1944), autorizovaný architekt v České republice a ve státě Viktorii v Austrálii. Patří mezi české architekty, kteří opustili socialistické Československo a dokázali se prosadit i v tvrdé konkurenci v zahraničí. Mnoho let žil v Austrálii, kde podle svých návrhů postavil řadu rodinných domů. Na univerzitě v Melbourne vyučoval stavební technologii a praxi. V 90. letech se vrátil a aktivně působí jako pedagog na ČVUT v Praze, projektant i jako hlasatel nových, originálních pohledů na výstavbu.

Seriál k aktuální problematice větrání energeticky úsporných domů je zaměřen na podporu při plánování a realizaci větracích systémů. Uvádí především praktické poznatky a náměty určené projektantům a ostatním odborníkům v oboru TZB. První díl je úvodní a popisuje způsoby větrání a zejména význam nuceného větrání.