Druhý díl seriálu o plochých střechách, tentokrát o přeměně jednoplášťové střechy na větranou dvouplášťovou a zejména o tepelnětechnickém posuzování dvouplášťových střech.
Ze stávajících průzkumů i z praktických zkušeností vyplývá, že podíl na poruchách a vadách pochůzných střech mají chybná projektová dokumentace, nevhodná volba materiálu, nedodržování správné technologie při realizaci, nedůsledná kontrola, nedostatečná údržba atd. Pokusme se analyzovat jednotlivé příčiny poruch.
Nejen individuální výstavba akcentuje v současné době ekologické hledisko. I architekti nových rezidenčních projektů stále častěji pracují s ekologickými prvky. Central Park Praha například osazuje střechy svých viladomů zelenými koberci. Prostor o rozloze téměř 3 400 m2 je jednou z největších osazených šikmých ploch v Evropě.
Víme, že na stavebním trhu se pohybuje obrovská škála různých typů střešních krytin, které však mají velice rozdílné požadavky z hlediska použití na určitý sklon střechy, tj. mají rozdílný bezpečný sklon dané střešní krytiny. Od 7° sklonu pro falcovaný plech, až po 45° sklon krytiny z rákosí či slámy.
Zelené střechy v šikmém provedení mají oproti běžné krytině několik výhod, například v létě střechu chladí vlivem odpařováním vody z vegetace a při dešti zpomalují odtok dešťové vody. Střecha pokrytá substrátem s neupravovanou trávou, nejlépe i s možností zálivky je přirozená, bezúdržbová a trvanlivá.
Tradičním materiálem pro krytí šikmých střech je pálená taška. Historie jejího používání sahá daleko do starověku, přitom v současnosti se stále jedná o jednu z nejoblíbenějších krytin. I když z hlediska hydroizolačního principu a způsobu odvodnění se tašky stále mění, vyvíjejí a zdokonalují, konečný vzhled tašek položených na střechách stále vychází z tradičních tvarů v historii.