Výstavba a únosnost jejího zásahu do krajinného rázu
Ochrana krajinného rázu před vlivy výstavby nebo změn ve využití území je zakotvena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Pro stavebníky a investory je velmi obtížné předvídat, jaké podmínky pro výstavbu stanoví orgán ochrany přírody. Každý zamýšlený záměr je možno předem orientačně vyhodnotit podle tří kritérií únosnosti zásahu do krajinného rázu. Článek přibližuje metodu posouzení třemi kritérii únosnosti nejenom jako výstup vědeckých a expertních prací, ale zejména jako návod pro praktickou orientaci v předvídání možných vlivů záměrů na krajinný ráz.
(1.) Hranice, limity a kritéria ochrany krajinného rázu
Ochrana krajinného rázu, která je zakotvena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon“), bývá často omezujícím hlediskem zcela běžné výstavby. Může se jednat o výstavbu v chráněných krajinných oblastech, v přírodních parcích stejně jako o výstavbu v krajině, která nepodléhá žádné ochraně dle zákona ochraně přírody a krajiny. S ochranou krajinného rázu se můžeme setkat i na územích měst a vesnic – v zastavěném území dle § 58–60 zákona č. 183/2006 Sb. – stavebního zákona. Nelze se spolehnout na odst. (4) § 12 zákona., který zní „Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody“. Ne v každém územním plánu bylo dohody s orgánem ochrany přírody dosaženo1 a ne v každém sídle je takovou dohodu možno uzavřít2.
Vlastnosti prostředí, ve kterém žijeme, jsou obtížně poznatelné, obtížně měřitelné nebo často vůbec neměřitelné. To se týká zejména tak obecných pojmů, jako je charakter či identita krajiny. Neměřitelnost vlastností a hodnot však není důvodem pro rezignaci na ochranu takových hodnot. Ani u měřitelných vlastností prostředí není situace lepší. Některé míry kvality prostředí jsou veličinami sice určitými, ale nepříliš důvěryhodnými. Stanovení limitů a hranic je obecně velmi problematické.
Pokud pro vyjádření těchto vlastností máme jednotný rámec – tím je dikce § 12 zákona, můžeme dojít k určitým hranicím – limitům, přes které nelze při změnách v krajině přejít. Jsou to sice limity a hranice málo exaktní, ale v zásadě podobně pohyblivé, jako jiné limity – např. limity znečištění (které se mohou den ze dne zpřísnit nebo zmírnit).
Pohyblivost limitů a hranic zásahů do charakteru krajiny závisí na okolnostech, které se proměňují velmi pomalu a mají velkou setrvačnost. Jsou to obecné kulturní aspekty morálky, úcty k hodnotám, úcty k přírodě, ke kultuře a tradicím, potřeby krásy a harmonie v krajině i v životě. Je zřejmé, že mnoho hodnot postojů se mění a vyvíjí a navzdory morálním a kulturním deformacím minulosti i současnosti mohou vzniknout (a také vznikají) významné nové kulturní hodnoty. Je zřejmé, že tyto všechny okolnosti budou ovlivňovat i hranici mezi chápáním únosnosti a neúnosnosti vlivů na krajinný ráz. Zatímco tuto hranici může chápat (a také chápe) každý poněkud jinak, hranice únosnosti z pohledu ochrany krajiny dle zákona je usměrněna pojmy § 12, které bezbřehost problému značně usměrňují. Jedná se o to, že zákon brání snížení hodnot krajinného rázu a změně takového rázu krajiny, který vzniká díky přítomnosti cenných hodnot přírodní, kulturní a historické charakteristiky jejich vizuálního projevu. Orgán ochrany přírody hodnotí, zdali záměr bere ohled na přírodní a estetické hodnoty krajiny, na zachování zvláště chráněných území, významných krajinných prvků a kulturních dominant a zdali bere ohled i na harmonické měřítko krajiny a na (harmonické) vztahy v krajině. To jsou již zcela konkrétní hranice a limity, vyjádřené tzv. zákonnými kritérii ochrany krajinného rázu.
- Jaké existují možnosti, které by umožnily projektantům a investorům předvídat názor orgánů ochrany přírody na to, zdali navrhovaná stavba bude zasahovat do krajinného rázu a zdali bude měnit krajinný ráz nebo snižovat jeho hodnoty?
- Jaká jsou kritéria přijatelnosti – akceptability – navrhovaného záměru z hlediska ochrany krajinného rázu? Je možno je předvídat?
Na tyto otázky je možno odpovědět dvěma způsoby. Jedním z nich je podrobné posouzení předpokládaného vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz ve smyslu § 12 zákona (Vorel et al., 2004). Takové posouzení je poměrně pracné, zabere značný čas a nelze ho zpracovat, dokud není zpracován projekt záměru. Často je však uvažovaný záměr prověřit rámcově předem – dokud ještě nejsou vynaloženy náklady a energie na zpracování projektu. Druhým případem je proto předběžné otestování akceptability záměru dle kritérií únosnosti zásahu do krajinného rázu. Právě tomuto postupu a jeho zdůvodnění je věnována následující kapitola.
(2.) Tři kritéria únosnosti zásahů do krajinného rázu
(2.1) Vycházejíce z metod posouzení vlivu stavby na krajinný ráz (Vorel, Löw), budeme hledat hranice přijatelnosti (akceptability) zásahu navrhované stavby nebo využití území z hlediska ochrany krajinného rázu ve třech kritériích únosnosti:
- První kritérium únosnosti – výraznost a čitelnost krajinného rázu
(rázovitost, osobitost krajiny, výraznost charakteristických typických znaků, jedinečnost znaků v rámci regionu nebo státu, diverzita prvků vizuální scény) - Druhé kritérium únosnosti – kontext s významnými znaky a hodnotami krajinného rázu
(kontakt, návaznost, sousedství, přímá vizuální vazba na znaky a hodnoty přírodní, kulturní a historické charakteristiky, společné působení v panoramatech, v siluetách, v průhledech s výraznými přírodě blízkými lokalitami, s cennou strukturou osídlení, sídel a s cennou architekturou) - Třetí kritérium únosnosti – vizuální exponovanost lokality navrhované stavby
(možnosti vnímání krajinné scény – vstupy do území, křížení cest, frekventované trasy pohybu krajinou, místa výhledů a rozhledů atd., poloha stavby v krajině – vyvýšeniny, výrazné horizonty, průhledy atd., viditelnost stavby v závislosti na jejích rozměrech a charakteru (výška, objem, tvar, měřítko, materiály, barevnost)
(2.2) Výraznost a čitelnost krajinného rázu (rázovitá, osobitá krajina s charakteristickými, typickými znaky) – I. kritérium únosnosti.
Jedná se zejména o přírodní, kulturní a historickou charakteristiku, kterou je dán krajinný ráz, o přírodní a estetické hodnoty, významné krajinné prvky, zvláště chráněná území, kulturní dominanty, harmonické měřítko a vztahy, které představují kritéria krajinného rázu. Abychom mohli dojít k rozhodnutí, musíme zjistit, jakými vlastnostmi krajiny je její ráz dán, jakými znaky či hodnotami je možno tyto vlastnosti popsat. V rámci oblasti nebo místa krajinného rázu však mají nalezené znaky a hodnoty různý význam a různou cennost. Některé znaky a hodnoty se projevují výrazně a jsou pro ráz krajiny důležité nebo dokonce rozhodující (zásadní). Jiné jsou méně významné a v krajinné scéně méně patrné (znaky spoluurčující nebo doplňují). Některé hodnoty, které v krajině najdeme, jsou mimořádné a v rámci regionu nebo státu dokonce ojedinělé (hodnoty významné nebo jedinečné). Jiné hodnoty jsou třeba výrazné, ale v podstatě běžné.
Obr. 1: Krajina Kozákovského hřbetu se soustředěnými pozitivními hodnotami krajinářsko-estetickými ve smyslu § 12 zák. č. 114/1992 Sb. – s estetickou hodnotou, s harmonickým měřítkem a vztahy (foto I. Vorel) .
Je však také možné, že v krajině nenajdeme takové znaky a hodnoty, které by přispívaly k osobitosti a svéráznosti krajiny, že nebudeme schopni popsat znaky, které určují vizuální krajinnou scénu. Přítomností, výrazností a cenností znaků a hodnot se liší krajina se zřetelným a odlišným (zvláštním) krajinným rázem od krajiny s rázem nevýrazným a těžko definovatelným. Je možno říci, že bohatost a rozmanitost silných (důležitých a cenných) znaků a hodnot přináší zpravidla výraznost a vizuální diverzitu krajinné scény. Identifikace a klasifikace znaků a hodnot krajinného rázu je proto důležitá a zřejmě nejpracnější část hodnocení vlivu stavby na krajinný ráz.
Klasifikace identifikovaných (nalezených a popsaných) znaků krajinného rázu se týká především toho, jaký podíl a význam má určitý znak v celkovém výrazu krajiny a jaká je cennosti každého znaku.
Při klasifikaci z hlediska významu znaků v celkovém výrazu krajiny se jedná o to, zdali znak v určité oblasti nebo místa rozhodujícím způsobem determinuje ráz krajiny (znak zásadní) nebo zdali významně spoluurčuje ráz krajiny (znak spoluurčujícící) nebo zdali jenom doplňuje ráz krajiny (znak doplňující).
Při klasifikaci z hlediska cennosti znaků se jedná o odhad jedinečnosti či ojedinělosti znaku v rámci státu nebo regionu (např. kraje), tzn., zdali se podobný znak vyskytuje i jinde nebo zdali se dokonce vyskytuje běžně. Proto jsou znaky klasifikovány jako jedinečné, význačné nebo běžné.
Pokud jsme zjistili, že v území, které může být ovlivněno navrhovaným záměrem, jsou přítomny čitelné znaky a hodnoty přírodní, kulturní a historické charakteristiky a pokud jsme tyto znaky a hodnoty oklasifikovali z hlediska významu v celkovém výrazu krajiny a z hlediska cennosti v rámci širšího území, regionu či státu, máme k dispozici první soubor údajů, které nám umožňují předběžně hodnotit přijatelnost – akceptabilitu záměru z hlediska jeho zásahů do krajinného rázu.
Zásahem, který je velmi problematický, je silný zásah do tzv. „esenciálních“ znaků, které jsou buďto zásadní pro charakter krajiny, nebo jedinečné z hlediska jejich cennosti a ojedinělosti v rámci státu nebo regionu. Takové znaky jsou pro ráz krajiny v určitém místě nebo oblasti nejdůležitější a jejich změna, odstranění nebo snížení jejich významu se může výrazně projevit v narušení krajinného rázu. Právě takové znaky jsou základem estetické stability krajiny (GAREIS–GRAHMANN, 1993) a mohou se mezi nim nacházet i tzv. ikonické či emblematické znaky, vyjadřující rozlišitelnost a unikátnost určité krajiny (VOREL, 2006b). Zásah na hranici únosnosti (takovéto hodnocení nevylučuje realizaci záměru) se v takovém případě může jednat tehdy, pokud je takový zásah rozsahem ohraničený na určité partie krajiny, pokud se silně konfliktně projevuje pouze v dílčích scenériích a pokud zůstávají zachovány další stejně nebo podobně cenné znaky krajinného rázu. Pokud takové podmínky nejsou splněny, dostává se záměr za hranici únosnosti a je označen za neúnosný. Takovéto hodnocení vylučuje realizaci záměru.
Únosnost zásahu do určitého znaku krajinného rázu (znaky přírodní, kulturní nebo historické charakteristiky je třeba posuzovat proto velmi pozorně s ohledem jak na jejich význam, tak na jejich cennost. Následující tabulka představuje určitý rámec pro kvantifikaci empiricky – subjektivně – získaných hodnot. Jednotlivým stupňům míry vlivu záměru na určitý znak krajinného rázu je přiřazen určitý počet penalizačních (trestných) bodů v závislosti na tom, jaký je význam nebo cennost znaku. Je možné, že znak má značný význam v rázu krajiny (silně se projevuje), ale jedná se v zásadě o znak zcela běžný. Takovou situaci řeší součet penalizačních bodů pro míru vlivu v obou aspektech – významu i cennosti. Určitý počet penalizačních bodů již představuje neúnosný zásah do tohoto znaku. Je evidentní, že v krajině s malým počtem esenciálních znaků (nebo dokonce pouze s jedním takovým znakem) bude neúnosný zásah do takového znaku pro krajinný ráz fatální, zatímco u krajiny s velkým množstvím esenciálních znaků3 takový neúnosný zásah do jednoho z esenciálních znaků nemusí být pro hodnocení záměru rozhodující. Empiricky je možno stanovit zásadu, že v případě neúnosného zásahu do tří esenciálních znaků je vliv celého záměru na krajinný ráz neúnosný a další hodnocení je irelevantní.
Lze tedy shrnout, že v místě či oblasti krajinného rázu, které se vyznačuje přítomností zásadních a jedinečných znaků a hodnot přírodní (nebo), kulturní a (nebo) historické charakteristiky nelze umístit či povolit takové stavby, které budou představovat silný nebo velmi silný zásah do těchto znaků a hodnot. Tato definice znamená naopak, že v krajině, kde nejsou přítomny zásadní a významné znaky a hodnoty a navrhovaná stavba zasahuje např. do běžných hodnot spoluvytvářejících krajinný ráz místa či oblasti, je možno odvodit, že je umisťována s ohledem na ochranu krajinného rázu.
(2.3) Kontext s významnými znaky a hodnotami přírodní, kulturní a historické charakteristiky (krajinného rázu) – II. kritérium únosnosti.
Jednotlivé charakteristiky krajinného rázu se projevují ve skladbě krajiny. Jsou to různorodé jevy, které spoluvytvářejí ráz krajiny (popisujeme je jako znaky a hodnoty krajinného rázu). Jejich vzájemné vztahy, vzájemné prolínání, dominance toho či onoho jevu, vizuální výraznost nebo přírodovědná či historická cennost – to jsou charakteristické či typické rysy, rysy osobitosti a rázovitosti krajiny. Navrhovaná stavba může do této skladby zasáhnout dvojím způsobem.
Je to zásah do krajinné scény a potlačení vizuálního významu některého jevu. To je citlivé nejenom co se týká potlačení (snížení) významu kulturních dominant nebo potlačení harmonie vztahů, ale také snížení významu přírodních hodnot, které výrazně spoluvytvářejí krajinnou scénu (např. význam charakteristického horizontu, změna vztahu mezi podílem porostů a otevřených ploch atd.). Je možné, že kontext přírodních, kulturních a historických charakteristik a jejich vizuálního projevu nebude v určitém místě či oblasti charakteristický, že tato vlastnost krajiny nebude výrazná. V takovém případě se stavba svým umístěním, formou, hmotou nebo architektonickým výrazem nemusí podřizovat a může naopak dokonce vytvořit nové hodnotné vztahy v krajinné scéně.
Obr. 2: Krajina Kozákovského, resp. Hamštejnského hřbetu – využitelnost lokality pro zástavbu ovlivňuje kontext s charakterem dochovaných staveb a pohledová exponovanost lokality (foto I. Vorel).
Pokud je ráz krajiny např. spoluvytvářen zcela dochovanou a typickou strukturou osídlení, dochovanou strukturou zástavby a (nebo) specifickými rázovitými formami staveb a architektonickým řešením, tj. výrazem staveb, bude se navrhovaná stavba umístěná v prostorových vazbách s touto zástavbou muset tomuto kontextu přizpůsobit. Otázka „přizpůsobení“ je složitá a je otázkou, kam až omezující požadavky odvozené z ochrany krajinného rázu mají jít. Může se jednat o soulad se strukturou osídlení a respektování struktury jednotlivých sídel (zachovat např. rozptýlenou zástavbu a vyloučit „městské“ způsoby pravidelné zástavby na ortogonální osnově), o dodržení objemů objektů a forem, typických půdorysů, umístění v terénu, barevnosti. I s těmito limity je možno vytvořit soudobou architekturu, která není replikou historických objektů a může vyhovovat soudobým nárokům na provoz objektu a na standard vybavení.
Následující Tabulka 2 přehledně ukazuje možnosti situování navrhované stavby či jiného záměru v přímém kontextu, ve volnějších souvislostech nebo zcela mimo prostorový a vizuální kontext s lokalitami různých přírodních, urbanistických nebo architektonických hodnot. Právě problémy vztahu navrhované novostavby vůči existující zástavbě sídel bývají zejména v chráněné krajině největším problémem. Z tabulky vyplývá, že středně silný nebo silný vliv navrhované stavby, ležící v bezprostředním – přímém – kontextu s urbanisticky a architektonicky cennou zástavbou4 může být důvodem označení vlivu za neúnosný.
Pokud je však stavba umístěna v různorodé zástavbě bez definovatelných specifických hodnot, která nemá význam zásadního znaku tvořícího krajinný ráz v tom či onom místě nebo oblasti, nelze pro ni z urbanistického a architektonického kontextu odvodit žádná výraznější omezení.
(2.4) Vizuální exponovanost lokality navrhované stavby – III. kritérium únosnosti.
V krajině existují místa, která představují nápadnou, zdaleka viditelnou polohu a naopak místa skrytá před pohledy. Pohledová exponovanost vyjadřuje, do jaké míry je daná část krajiny vystavena vnímání většiny pozorovatelů (KUCHYŇKOVÁ, 2008) Pokud chceme hovořit o pohledové exponovanosti, jakožto vlastnosti určitého místa, musíme zvažovat dva aspekty. Jedním aspektem je charakter stavby (její výška, hmota, barevnost) nebo činnosti, pro kterou viditelnost zjišťujeme. Skrytá pohledům může být lesní paseka nebo údolí potoka uprostřed lesnaté krajiny kudy vede turistická trasa a kde se nepředpokládá žádná stavba. Může se také jednat o stavbu, která svou výškou nepřesáhne barieru lesního porostu. V okamžiku, kdy na pasece ukryté v lesním porostu na terénním hřbetu je umístěna rozhledna, může se tato stavba stát viditelnou z krajiny a její poloha je pohledově exponovaná. Stavba (nebo činnost), která je viditelná na horizontech, na terénních dominantách nebo v jejich blízkosti, která se promítá do krajinných průhledů, která se dostává do blízkosti architektonických dominant nebo která viditelně narušuje typický soulad existující zástavby s krajinným rámcem, leží bezpochyby v pohledově exponované poloze.
Druhým aspektem je způsob vnímání krajinné scény a pozorování navrhované stavby. Ráz krajiny je vnímán a hodnocen při pohybu krajinou. V krajině existují tradiční trasy, kudy se pozorovatel běžně pohybuje, resp. kudy se pohybuje největší množství pozorovatelů. Jsou to zejména cesty, silnice, turistické trasy, cyklotrasy nebo třeba železniční trať. Jsou to také důležitá místa vnímání krajiny – vstupy do krajinného prostoru, křižovatky cest, významná místa v krajině (výhled od zříceniny hradu, od poutního kostela), místa rozhledu a panoramatických výhledů. Je jistě možné hledat v krajině místa neobyčejných a málo frekventovaných pohledů, kde obraz krajiny nabývá překvapivých vlastností a souvislostí. Taková místa však nemusí být rozhodující pro posouzení únosnosti stavby, neboť se nejedná o významná a vyhledávaná místa vnímání krajiny. Je možno shrnout, že pokud stavba nezasahuje do výrazného a cenného přírodního nebo kulturně-historického kontextu, bude její únosnost z hlediska zásahu do krajinného rázu rozhodujícím způsobem ovlivněna její viditelností z významných míst krajiny. Stavba, která nebude v takovém případě viditelná, nemůže představovat neúnosný zásah do krajinného rázu.
Tabulka 3 klasifikuje pohledovou exponovanost podle toho, v jak širokém okruhu viditelnosti se navrhovaná stavba může projevovat (AUGENSTEIN, I. 2002). Může to být pouze nevelký okruh viditelnosti, ohraničený např. okraji lesních porostů nebo okraji souvislé zástavby, popřípadě výraznějším terénním horizontem. Může to být ale také místo krajinné ho rázu nebo více míst krajinného rázu, zahrnutých v tzv. konvizuálním krajinném celku (LÖW, NOVÁK, DOHNAL, 2010), ohraničeném výraznými terénními horizonty. Některé stavby se však projevují nejenom ve vlastní lokalitě a v místě krajinného rázu, ale zasahují také do krajinných panoramat a ovlivňují tak krajinný ráz v rámci oblasti. Takové zásahy jsou nejvíce problematické a představují v případě silného nebo stírajícího vlivu jednoznačně neúnosný zásah.
Obr. 3: Významně pohledově exponovaná lokalita na Hamštejnském hřbetu umožňuje panoramatické výhledy do Českého ráje, ale je také v rámci krajinných panoramat oblasti viditelná (foto I. Vorel).
V případě, že v rámcovém vyhodnocení vlivu záměru na krajinný ráz s použitím kritérií únosnosti platí, že v případě neúnosného zásahu z hlediska výraznosti a cennosti krajinného rázu, z hlediska kontextu s výraznými hodnotami nebo z hlediska vizuální exponovanosti lokality navrhovaného záměru, lze předpokládat, že celý záměr bude představovat neúnosný zásah do krajinného rázu, k čemuž je možno dojít podrobným posouzením dle metodického postupu (VOREL a kol, 2006)
(3.) Závěr
Orientaci v problematice ochrany krajinného rázu mohou projektantům a investorům poskytnout četné materiály a metodické postupy, které umožňují orientovat se v hodnotách krajiny, podmínkách ochrany a v otázkách přizpůsobení se rázu krajiny a využití jeho hodnot pro vznik kvalitního prostředí zástavby nebo kvalitní architektury stavby a jejího zasazení do krajinného rámce. Tyto materiály rovněž umožňují předvídat požadavky orgánů ochrany přírody, které se v rámci pořízení územních plánů nebo jejich změn v rámci územních a stavebních řízení budou k záměrům závazně vyjadřovat. Praktickým nástrojem pro rámcové vyhodnocení únosnosti záměru z hlediska ochrany krajinného rázu je i metoda, která je předmětem tohoto článku.
Seznam použité a související literatury:
- [1] AUGENSTEIN, I. Die Ästhetik der Landschaft, Berlin: Weissensee Verlag, 2002, 170 s., ISBN 3-934479-90-1
- [2] GAREIS–GRAHMANN, F. J. Landschaftsbild und Umweltverträglichkeitsprüfung, Berlin: Erich Schmidt Verlag, 1993, 270 s., ISBN 3-503-03475-7
- [3] KUCHYŇKOVÁ, H. Vyhodnocení prostorových vztahů a vizuálních charakteristik krajiny pomocí vybraných indikátorů životního prostředí v GIS, disertační práce, Lednice, ZF MENDELU, 2008, 97 s.
- [4] LÖW, J., MÍCHAL, I. Krajinný ráz, Kostelec na Černými Lesy: Lesnická práce, 2003, 552 s., ISBN 80-86386-27-9
- [5] LÖW, J., NOVÁK, J., DOHNAL, T. Krajinný ráz a ÚAP, in: VOREL, I., KUPKA. J. (eds.): Aktuální otázky ochrany krajinného rázu, Praha: ČVUT, 2010, s. 67–74, ISBN 978-80-01-04537-4
- [6] VOREL, I., BUKÁČEK, R., MATĚJKA, P., CULEK, M., SKLENIČKA, P. Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz, Praha: ČVUT, 2004, 23 s., ISBN 80-903206-3-5
- [7] VOREL, I., KUPKA, J. Krajinný ráz, identifikace a hodnocení, Praha: ČVUT, 2011, 148 s., ISBN 978-80-01-04766-8
Poznámky
1 Skutečnost, že plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu byly dohodnuty s orgánem ochrany přírody, musí být zakotvena buď v samostatném dokumentu (jeho podoba není však v žádném legislativním předpisu uvedena) nebo musí být deklarována ve stanovisku orgánu ochrany přírody k návrhu územního plánu. ... Zpět
2 U velkých měst (např. Praha, Plzeň) není ani technicky ani odborně možné předem dohodnout v plošných a prostorových podmínkách využití území také podmínky ochrany krajinného rázu. ... Zpět
3 …a tudíž s velkou odolností vůči změnám ... Zpět
4 Zpravidla se jedná o venkovská sídla se soubory dochované lidové architektury a dochovanou urbanistickou strukturou. Navrhovaná stavba se v takových případech svým objemem, formou, materiály a barevností, někdy i architektonickými prvky musí přizpůsobit tomuto kontextu. ... Zpět
The landscape character protection against influence of housing construction or changes in the landscape utilization is mentioned in § 12 law Nr. 114/1992 Sb. about the landscape and nature protection. It is very difficult for building companies and investors to predict which conditions for housing constructions will be specified by the landscape character protection institute. Every construction intent may be roughly evaluated in advance using three landscape character impact criteria points. This article presents the three criteria points evaluation method not only as the output of the scientific and expert works, but mainly as the guideline for practical orientation in the anticipation of construction intents influence on the landscape character.
