Brownfieldy jako příležitost: Proč má smysl navazovat, ne mazat

Co konkrétně pro vás znamená moto „ne destrukce, ale evoluce” v rámci architektonického návrhu?

Jde o promyšlený přístup ke každé stavbě, která je určena k demolici nebo rekonstrukci. Zvažujeme její programový potenciál, technické možnosti i morální hodnotu. Ideálně se snažíme tyto aspekty využít v novém konceptu, nejen kvůli úspoře materiálů či energie, ale především proto, abychom navázali na něco, co už mělo svůj účel a historii. Je důležité se snažit to pochopit a přirozeně rozvíjet dál.

Co vás vede k rozhodnutí pro transformaci místo bourání? Je to udržitelnost, potenciál místa, společenský dopad, nebo kombinace více faktorů?

V první řadě je to udržitelnost. Ale nejen udržitelnost environmentální, ale i udržitelnost stopy místa, jeho příběhu, historie, ta se často nemusí zásadně měnit. Při transformaci je vždy cenné zkoumat, čemu to místo sloužilo, kdo tam žil a proč vzniklo tak, jak vzniklo. Takové přístupy většinou vedou k lepším výsledkům než projekty „na zelené louce“. Když můžeme na něco navázat, i když to měníme a transformujeme v nové, vzniká pravdivější a autentičtější výsledek.

Vidíte limitní hranici pro takovýto přístup budovám, kdy už se nevyplatí stavbu zachovávat?

U běžných staveb je limitní hranicí ekonomika. Jsou ale případy, kdy je rozhodující architektonická nebo historická hodnota stavby, tehdy ekonomika ustupuje do pozadí. S ohledem na vytváření značky místa má často smysl zachovat i zdánlivě nepotřebné objekty, pokud mohou sehrát roli v novém příběhu místa. Příkladem může být chladicí věž na Brněnské Špitálce nebo původní konstrukce kotelny na budějovickém ZEVU.

Liší se od sebe adaptace jednotlivých oblastí? Je rozdíl mezi tím pracovat s bývalou továrnou vojenskou oblastí či zatopeným lomem?

Samozřejmě, liší se výrazně. Každé místo má jiné potenciály, limity i výchozí podmínky a tomu odpovídá i způsob uvažování. Například lokality ve velkých městech, s vysokým potenciálem nového využití, se transformují výrazně snadněji než území na okraji republiky nebo společnosti.

Jaký projekt vám z adaptace brownfieldů ateliéru A8000 nejvíce rezonuje a proč?

Máme za sebou řadu projektů a každý z nich je jedinečný, každý rezonuje jinak. Na jedné straně obracíme města zpět k vodě, na druhé straně hledáme nové smysluplné využití pro zatopené doly na severu republiky. V poslední době nás nadchla například proměna starého vodního kanálu v cyklostezku, která vede přírodou na jihu Čech, a přitom ji minimálně zatěžuje. Ale řekl bych, že tento projekt aktuálně rezonuje nejvíce, protože je také naším nejnovějším. Každý projekt je výzvou a každý má svou vlastní kvalitu a příběh.

Jak vidíte roli adaptace brownfieldů v sociálním a komunitním rozvoji měst?

Adaptace brownfieldů pomáhá městům zbavit se vnitřních periferií, často zanedbaných či problémových míst. Zároveň umožňuje rozvoj tam, kde už kdysi probíhal, a to nejen ekonomicky, ale i sociálně a kulturně. Tyto prostory jsou součástí původní struktury města a mohou být přirozeně přetvořeny tak, aby odpovídaly současným potřebám. Je to práce se stávajícím městem bez nutnosti rozšiřování se dále do krajiny.

Lze adaptaci starých objektů škálovat? Je vhodná i pro menší města?

Nejen že je vhodná, ale pro menší města je často klíčová. Není problém transformovat brownfield uprostřed Prahy nebo uprostřed Brna v „cool“ bytovou čtvrť, která se všem líbí. V malých městech nebo pohraničí je to větší výzva. Právě tam je ale potenciální dopad daleko větší. Typickým příkladem jsou Loučovice, kousek od Lipna nad Vltavou, kde tvoří brownfieldy až třetinu celé obce, to je měřítko, které si těžko představíme. Je to jako by třetina Prahy byla brownfield, primátor nebyl uvolněný (dělal by svou práci v podstatě jako dobrovolník), na radnici bylo minimum lidí, kteří tomuto tématu rozumí, neexistovala by žádná specializovaná organizace zaměřující se na rozvoj města a neexistovala by ani žádná výrazná podpora od státu. Přesně v takových podmínkách malá města bojují. A právě proto jsou pro ně úspěšné adaptace tak důležité, mohou formovat další směřování daného města. I proto se podobným projektům s nadšením a zapálením věnujeme, protože cítíme, že mohou mít opravdu hluboký dopad.

S jakými problémy jste při adaptacích nejčastěji konfrontováni?

To je případ od případu. Problémy mohou být technického charakteru, může jít o ekologickou zátěž, rozpočet nebo finanční udržitelnost projektu. Ale úplně nejdůležitější je začít u smyslu. Položit si otázky: Je nová funkce potřebná a užitečná? A pro koho? Pokud si na tyto otázky dokážeme odpovědět, všechno ostatní se dá řešit.

Pokud je vám toto téma blízké, navštivte 3. ročník konference Kroky k udržitelnému stavebnictví, kterou pořádají portály TZB-info, ESTAV.cz a estav.tv 27. března 2026 v Kongresovém sále, PVA EXPO Praha.
konference.tzb-info.cz

Martin Krupauer

Martin Krupauer je architekt a urbanista, spoluzakladatel architektonického ateliéru A8000, který vznikl v roce 1989 a dnes patří mezi největší a nejkomplexnější architektonické kanceláře v České republice.

Pod jeho vedením studio získalo řadu ocenění – například čestné uznání Finalista České ceny za architekturu 2022 za rekonstrukci pavilonu Z na Výstavišti České Budějovice a v roce 2024 titul Urbanistický projekt roku za Zelenomodré centrum Jaroměře.

K jeho významným realizacím patří mimo jiné interiér multifunkční haly Forum Karlín, obchodní galerie Martin, Společenské centrum Sedlčany, rekonstrukce vlakových nádraží v Českých Budějovicích a v Plzni či sportovní areál tenisových kurtů v Praze–Michli. Věnuje se také rozsáhlým urbanistickým projektům, například urbanistické studii Levý břeh v Českých Budějovicích.

V současnosti vede tým připravující výstavbu Vltavské filharmonie v Praze. V roce 2017 byl také členem odborné komise hlavního města Prahy pro nový metropolitní plán.

Brownfieldy a rozvoj území

• Ve své práci se vedle architektury oba architekti soustředí i na vize a strategie rozvoje mnoha transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Mezi jejich projekty patří revitalizace lokalit Špitálka v Brně, jezera Medard na Sokolovsku, městské čtvrti Šantovka District v Olomouci, rozvoj Lipna nad Vltavou nebo transformace kanadské oblasti Ingonish. Martin Krupauer byl také členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017.

Transformace stávajících objektů neboli adaptive reuse

• Nový trend v architektuře zdůrazňuje význam přeměny prázdných budov na nové funkce místo jejich demolice. Se svým ateliérem A8000 architekti Martin Krupauer a Pavel Kvintus tento přístup „Ne destrukce, ale evoluce“ razí již roky. V mnoha projektech pracují způsobem přizpůsobení starších nebo nevyužívaných budov a celých oblastí novému účelu. V Českých Budějovicích tak aktuálně transformují část teplárny se starou výtopnou do největšího českého FabLabu nebo přetváří bývalý brownfield poblíž ulice Cejl na moderní živou čtvrť Brno Jedna.