Eurokódy pro zásady navrhování a zatížení konstrukcí, stav na konci roku 2025

1. Úvod

Jednotlivé části Eurokódu EN 1990 pro zásady navrhování a EN 1991 pro zatížení konstrukcí jsou téměř dokončeny. Technické subkomise CEN/TC250/SC10 a SC1 zodpovědné za jejich přípravu obdržely připomínky členských zemí CEN k Eurokódům předložených k národnímu hlasování ve fázi FV (Formal Vote). Jedná se zde o konečné stádium národního schvalování norem. Obvykle jsou tyto návrhy norem odsouhlaseny kladně, neb byly již předtím několikrát připomínkovány a projednávány v rámci pracovních skupin a technických subkomisí. Přesto v několika málo případech již došlo k vyjádření záporného stanoviska některých zemí CEN. Také po ukončení fáze FV dochází k zaslání národních připomínek, které jsou v technické subkomisi pečlivě přezkoumávány. Pokud se zjistí, že se nejedná o připomínky edičního charakteru (připouští se pouze několik málo připomínek technického charakteru), tak je nezbytné vydat upravené nebo doplněné pokyny na základě zaslaných technických připomínek jako novou změnu příslušného Eurokódu.

V letošním roce byly také dokončeny nebo aktualizovány podkladní dokumenty k jednotlivým částem Eurokódů EN 1990 a EN 1991, které podrobněji vysvětlují, proč došlo k úpravě některých postupů navrhování a k zavedení nových národně stanovených parametrů vzhledem k současně platným Eurokódům. Tyto podkladní dokumenty bude možné využít při tvorbě národních příloh v rámci příslušných národních technických komisí nebo při přípravě technických příruček.

Míra redukce pokynů v rámci 2. generace Eurokódů požadovaná CEN/TC 250 nebyla nakonec tak velká, jak se původně plánovalo, je pouze asi 15 %. Některé pokyny nebo celé přílohy byly sice z některých částí Eurokódů vynechány, avšak zase byly doplněny nové, dosud chybějící pokyny, nebo byly lépe vysvětleny.

V následujícím textu jsou uvedeny aktuální informace o stavu dokončování zásad navrhování a zatížení 2. generace Eurokódů. Po formální stránce nově došlo k úpravě názvů některých částí Eurokódů, úvodních kapitol, edičním úpravám obrázků, grafů a odkazů na normy a další dokumenty, aby byly v souladu s dokumentem N 1250, ve kterém jsou uvedeny požadavky na tvorbu Eurokódů po technické i ediční stránce.

2. Zásady navrhování nových a ověřování existujících konstrukcÍ

EN 1990-1 – Zásady navrhování nových konstrukcí

V současnosti je plně k dispozici EN 1990-1 pro zásady navrhování nových konstrukcí, který obsahuje základní kapitoly s obecnými zásadami navrhování, normativní přílohy A.1 pro budovy a A.2 pro mosty s doporučenými hodnotami dílčích součinitelů a dalších součinitelů spolehlivosti a přílohy B až H.

Dokončena je také 1. změna EN 1990-1, A1 (tj. Amendment 1), jejíž součástí jsou kromě drobných dílčích úprav již vydaného textu EN 1990-1 další normativní přílohy pro zásady navrhování, a to příloha A.3 pro stožáry, věže a komíny, A.4 pro zásobníky a nádrže, A.5 pro jeřáby a A.6 pro zatížení konstrukcí vlnami a mořskými proudy.

K dispozici je též konečné znění nové informativní přílohy nazvané „X“, která se zabývá zásadami nelineárních metod pro navrhování konstrukcí a bude vydána jako 2. změna EN 1990/A2. Na tuto přílohu navazují příslušné materiálově zaměřené Eurokódy, ve kterých se též připravují pokyny pro možnost uplatňování nelineárních postupů při návrhu konstrukcí.

EN 1990-2 – Zásady ověřování existujících konstrukcí

Eurokód EN 1990-2 pro zásady ověřování existujících konstrukcí prošel národním schvalováním ve stádiu ENQ, ke kterému bylo zasláno celkem 260 připomínek 12 členských zemí, z nichž 180 bylo technického charakteru. Záporně k návrhu hlasovalo Finsko a Francie, která také požadovala restrukturalizaci této normy s odkazy na EN 1990-1. Země také požadovaly detailnější pokyny pro aplikaci kvalitativních metod hodnocení existujících konstrukcí a doplnění pokynů pro výměnu nebo přidání nových nosných prvků. Tyto nosné prvky by měly být navrženy podle požadavků na nové konstrukce, tedy pokud nebude požadováno jinak účastníky výstavby. Podle Dánska je návrh EN 1990-2 příliš obecný a nelze jej přímo v praxi využít. S tímto vyjádřením je třeba souhlasit, u nás byla zavedena pro existující konstrukce ČSN 73 0038, která je bezesporu výrazně operativnější než EN 1990-2.

3. Zatížení konstrukcí

Většina částí EN 1991 byla již kladně odsouhlasena ve stádiu FV, nyní jsou podány návrhy na jejich první změny, a to zejména na doplnění referencí a odkazů na příslušné Eurokódy nebo další normativní dokumenty, na úpravu edičních nedostatků a v několika případech i technických nedostatků. Proto byl vypracován seznam změn v jednotlivých dokumentech, které musí být schváleny v technické komisi CEN/TC 250.

EN 1991-1-1 – Zatížení vlastní tíhou, stálá a užitná zatížení

EN 1991-1-1 nově ilustruje plochy spolupůsobení užitných zatížení na nosných konstrukcích budovy, tedy jak uvážit působení užitných zatížení na vodorovné a svislé nosné prvky konstrukce.

Kategorizace užitných ploch vychází ze současně platné generace Eurokódů. Pro jednotlivé kategorie užitných ploch je nyní doporučena pouze jediná charakteristická hodnota rovnoměrného nebo soustředěného zatížení, která je obvykle podtrženou hodnotou ze stávajícího intervalu hodnot dle současně platného ČSN EN 1991-1-1. U některých kategorií došlo k podrobnějšímu rozčlenění na subkategorie, v některých případech jsou zde přitom zachovány stejné numerické hodnoty. Příklady členění užitných zatížení a charakteristické hodnoty rovnoměrných a soustředěných užitných zatížení jsou uvedeny v následující tabulce č. 1.

Nově byly doplněny kategorie užitných ploch pro terasy a balkóny, pro schodiště a podesty. Pro schodiště jsou doporučeny tři subkategorie, kde pro kategorii S1 se doporučují stejné charakteristické hodnoty užitných zatížení, jako jsou v kategoriích A a B, pro kategorii S2 uplatnitelnou pro schodiště a podesty tribun bez pevných sedadel (možnost kumulace osob) je uvedena hodnota 7,5 kN/m². Pro lodžie, terasy a balkóny se uvádí 4 kN/m². Byla také upravena doporučení pro užitná zatížení od přemístitelných příček dle jejich vlastní tíhy, kde pokud je tíha příčky nanejvýš 3 kN/m, pak je doporučeno uvážit větší z hodnot (0,35; 0,4 Q_mp,k).

Pokud působí užitné zatížení z více pater nebo z větší plochy, umožňuje se nyní použít současně pro užitná zatížení redukční součinitele α_n a α_A, a to s omezením na maximální 50% redukci užitného zatížení. Pro oba redukční součinitele platí přídavná omezení dle kategorie užitných zatížení. Jsou zde doporučeny velikosti spolupůsobících ploch pro uvažovaný nosný prvek. Pokud je užitné zatížení uvažováno jako vedlejší zatížení, umožňuje se kombinační součinitel ψ nově kombinovat se součinitelem α_n.

Požadavky na vodorovná zatížení na stěny a příčky byly upraveny, pro kategorie A až C1 je doporučeno 0,5 kN/m, pro C2–C4 a D1 se uvádí 1 kN/m a pro C5 (nebezpečí nadměrné kumulace osob) hodnota 3 kN/m. Pro zábradlí na schodištích 0,3 kN (v každém místě).

Příloha B s pokyny pro svodidla v hromadných garážích byla přesunuta do EN 1991-1-7 pro mimořádná zatížení.

Zatížení sněhem

V Eurokódu EN 1991-1-3 byly pro zatížení sněhem upraveny některé výpočetní modely, podkladem k tomu byla asi před 10 lety revidovaná ISO 4355 (nyní probíhá její nová revize) a také výsledky nedávných výzkumů. Součinitel expozice C_e byl nově zaveden přímo do výpočetního vztahu pro tvarové součinitele a byl upřesněn součinitel tepla C_t. Pro rozsáhlé ploché střechy je uvážen vliv velikosti střechy. Pro střechy vícelodních budov se uvádí nový vztah pro zatížení nenavátým a navátým sněhem a pro válcové střechy nový vztah pro uspořádání navátým sněhem.

Pro střechy přilehlé nebo v blízkosti vyšších staveb byl upraven součinitel μ_W pro uvážení působení větru na návěje. Doporučil se postup pro zohlednění vlivu deště na zasněžené ploché střeše.

Doporučení pro uvážení přídavných návějí na střechách s nainstalovanými fotovoltaickými nebo solárními panely, které jsou v této normě uvedeny, byly asi před rokem uvedeny v nové Změně 7 ČSN EN 1991-1-3, aby byly k dispozici již před vydáním nového Eurokódu EN 1991-1-3.

Zatížení větrem

V porovnání se současně platným ČSN EN 1991-1-4 obsahuje revidovaný dokument EN 1991-1-4 mnoho změn. Obsah základních kapitol je omezen asi na 40 stran, další informace jsou uvedeny ve 13 přílohách (z nich pouze tři jsou přílohy normativní), ve kterých je řada zcela nových pokynů. Nový dokument EN 1991-1-4 je značně rozsáhlý, asi o 300 stranách. Norma uvádí pokyny pro stanovení rychlostí větru na konstrukce a zahrnuje návrhové situace pro synoptické bouře. Nesynoptické větry zůstaly mimo rozsah normy, kam patří silné bouře, downburst či tornáda.

Rozsah použití EN 1991-1-4 pro stanovení zatížení větrem byl v rámci tvorby nového Eurokódu rozšířen pro budovy s výškou až do 300 m. Ve stádiu národního schvalování ENQ však Irsko a UK hlasovaly záporně, požadovaly snížit rozsah platnosti pro budovy pouze do výšky 200 m a také změnit normativní text národních příloh na informativní, aby mohly být národně upraveny součinitele tlaku větru. V technické komisi CEN/TC 250 se tak rozhodlo omezit rozsah použití pro výškové budovy do 200 m, aniž by se přihlédlo, že v normě jsou nově uvedeny přílohy, které poskytují návody a výpočetní vztahy pro zatížení větrem na budovy až do výšky 300 m. Po delší diskuzi v rámci technické komise a její subkomise pro zatížení bylo rozhodnuto o vydání 1. změny EN 1991-1-4, kdy se umožní návrh budov přes 200 m a stanoví se podmínky pro aplikace.

Charakteristická hodnota zatížení větrem je založena stejně jako u dalších klimatických zatížení na střední době návratu 50 let, což je stejné jako v současně platném Eurokódu. Postupy stanovení zatížení větrem jsou podle typu a výšky konstrukce uvedeny v kapitole 5. Účinky větru na běžné typy konstrukcí se stanoví na základě maximálního dynamického tlaku větru v kapitole 6, s uvážením příslušné klimatické oblasti, drsnosti terénu, orografie a referenční výšky konstrukce (podrobněji uvedeno v příloze B) a s použitím součinitelů vnějšího a vnitřního tlaku dle přílohy C pro budovy a jiné konstrukce (např. pro chladicí věže, válcové střechy, zásobníky a nádrže) včetně nepravidelných tvarů konstrukcí a jejich střech.

Přibližné stanovení hodnoty součinitele konstrukce v grafické podobě je uvedeno v kapitole 8. Podrobnější postupy stanovení dynamické odezvy různých typů konstrukcí na zatížení větrem (budovy, mosty, stožáry, věže a další inženýrské konstrukce) jsou uvedeny v informativních přílohách, kde jsou nyní podrobněji zpracovány než v současně platné ČSN EN 1991-1-4.

V příloze A zabývající se vlivem terénu jsou uvedeny pokyny pro kategorizaci terénu, jak uvážit blízké sousední stavby, součinitele orografie a také alternativní modely zatížení větrem.

Obsahem přílohy B jsou součinitele tlaků větru pro pravidelné a také nepravidelné tvary budov (např. budova složená z více pravidelných částí nebo půdorysně pravidelná, avšak s dílčími částmi o různých výškách), pro válcové konstrukce a pro vnitřní tlaky větrů v budovách. V příloze C jsou uvedeny součinitele výsledného tlaku pro stěny, balkóny, římsy, ploty a střechy. Příloha D obsahuje součinitele tření a sil pro konstrukce a konstrukční prvky včetně příhradových konstrukcí, věží, stožárů, komínů, ocelových lan, pro lešení a hlavní nosné konstrukce mostu. V normě jsou kromě součinitelů vnějších tlaků s ohledem na velikost plochy nově uvedeny globální součinitele vnějšího tlaku, které slouží např. pro hodnocení zatížení stavby na základy a pro vnitřní ztužující systémy konstrukce. Lze je použít pro případy, kdy povrchová plocha konstrukce je výrazně větší než 10 m². Některé z těchto součinitelů byly revidovány a další byly přidány, včetně těch pro chladicí věže, válcové nádrže, stožáry a komíny. Některé součinitele byly přejaty z národních příloh 1. generace Eurokódů, např. od Belgie a Itálie, pro hyperbolické věže z německé metodické příručky. Jsou zde také doporučení pro určení součinitelů na tvarově nepravidelné budovy.

V EN 1991-1-4 byl použit průměrný logaritmický profil větru, který lze aplikovat do výšky 200 m, viz následující dva vztahy, zatímco jiné normativní dokumenty využívají exponenciální model nebo model D&H (Deaves–Harrisův).

kde je

c_r(z)

součinitel drsnosti,

c₀(z)

součinitel orografie,

k_I

součinitel turbulence,

z

výška nad zemí a

z₀

délka drsnosti.

Vztahy platí pro z_min ≤ z ≤ z_max.

V příloze B byl doporučen linearizovaný model D&H, který je alternativním modelem pro globální návrh štíhlých konstrukcí až do výšky 300 m.

Vztah pro součinitel drsnosti se stanoví jako

a pro intenzitu turbulence

kde je

z_g (z)

gradient výšky, který je závislý nejen na drsnosti, avšak také na zeměpisné šířce, je definován jako z_g (z) = k_r v_b / (15f), kde je

f

Coriolisův parametr.

Vztahy platí pro z_min ≤ z ≤ z_max. Je třeba uvést, že tento model může být nekonzervativní ve vysokých turbulencích, takže může být vhodnější uvážit kvadratický vztah.

Postupy pro stanovení příčné dynamické a aeroelastické odezvy jsou uvedeny v příloze E a pro citlivé budovy v příloze F. V příloze G jsou uvedeny postupy stanovení dynamické a aeroelastické odezvy u štíhlých konstrukcí. Dynamické charakteristiky konstrukcí (vlastní frekvence, modální tvary, ekvivalentní hmotnosti, logaritmický útlum), které mají lineárně elastické chování, jsou uvedeny v příloze H. Do přílohy I byly převedeny a upraveny požadavky na odezvu ocelových stožárů a věží na zatížení větrem, které jsou nyní obsaženy v ČSN EN 1993-3-1. Tyto konstrukce mohou být citlivé na zatížení námrazou v kombinaci s větrem, proto jsou zde uvedeny hodnoty součinitelů sil pro námrazy a ledovku. Příloha J uvádí postupy modelování zatížení větrem na konstrukce ve větrném tunelu (pokyny zčásti přejaty z italské příručky) nebo také s použitím CFD simulací (Computational Fluid Dynamics Simulations), což umožňuje zpřesnit parametry pro specifické konstrukce nebo pro podmínky konstrukce v konkrétním projektu. Simulace zatížení konstrukce větrem na vytvořeném modelu konstrukce byly již také zavedeny do některých komerčních softwarů. Příloha L poskytuje návody na odvození rychlostí větru z měření v meteorologických stanicích. Příloha M uvádí pokyny pro pravděpodobnostní modely zatížení větrem na konstrukce.

Doporučení pro uvážení účinků klimatických změn a jejich vliv na predikci charakteristických hodnot zatížení větrem zůstaly v EN 1991-1-4 na obecné úrovni, neb vliv klimatických změn na zatížení větrem ovlivňuje mnoho faktorů a jsou zde značné nejistoty týkající se budoucího vývoje zatížení větrem (mohou být upřesněny v národní příloze).

Zatížení teplotou

Modely zatížení teplotou zůstaly obdobné jako v současných Eurokódech, graficky byly upraveny obrázky a grafy. Provedly se úpravy pokynů pro zatížení budov teplotou a byly sloučeny a zpřesněny tabulky pro rozsahy teplot. Sloučená tabulka charakteristických hodnot teplot pro budovy je uvedena dále (doporučuje se uvažovat pro oblasti mezi 45–55° severní zeměpisné šířky).

Pro prostory v budovách, kde není teplota kontrolována, se mají uvážit hodnoty T₁ = 35 °C (léto) a T₂ = 0 °C (zima).

U konstrukcí mostů došlo k dílčím aktualizacím a zjednodušením, byl vynechán diagram pro převod teploty vzduchu ve stínu na rovnoměrnou složku teploty a uvedeny pouze výpočetní vztahy.

Pro svislou rozdílovou složku teploty mostu je možné použít lineární nebo nelineární průběh teplot, který může být zvolen v národní příloze, neb se jedná o národně volitelný parametr (NDP). Použití kombinace těchto dvou přístupů podle rozpětí mostu se nedoporučuje.

Skutečnou výchozí teplotu konstrukce T₀, při které dochází k omezení konstrukce, je nezbytné při provádění konstrukce uvážit v souvislosti s ročním obdobím. Doporučuje se také uvážit odchylku teploty ΔT₀, kterou se vyjadřují nejistoty při stanovení výchozí teploty.

V EN 1991-1-5 se uvádí doporučení pro přípravu národních map minimálních a maximálních izoterm, s jejich předpokládanými pravidelnými aktualizacemi v intervalech asi po 15 až 20 letech. Postup aktualizace charakteristických hodnot teplot vzduchu ve stínu a také nový aditivní spolehlivostní prvek pro klimatické změny lze doporučit v národní příloze.

Pro spřažené ocelobetonové mosty se na základě výsledků dlouhodobého monitorování teplot prováděných na několika evropských mostech doporučil nový model průběhu teplot po výšce průřezu.

Pro navrhování mostních ložisek je potřebné vzít v úvahu další nejistoty včetně těch geometrických, které se pak uvažují prostřednictvím hodnoty ΔT_equiv a s použitím dílčího součinitele, jak je uvedeno v EN 1990, A.2.

V EN 1991-1-5 se také upozorňuje na technické teploty na mostovku během pokládky relevantních ploch horkého asfaltu při realizaci vozovky. V Německu byl k tomu prováděn výzkum, výsledkem je technická zpráva, která může být podkladem pro doporučení v národní příloze.

Účinky klimatických změn pro zatížení teplotou se doporučují uvažovat na základě aditivního členu teplotních změn ΔT_cc, který má být použit pro úpravu statisticky vyhodnocených teplot vzduchu ve stínu. Hodnoty ΔT_cc mohou být doporučeny v národní příloze.

Zatížení během provádění

EN 1991-1-6 uvádí postupy a doporučení, jak stanovit zatížení a jejich kombinace během jednotlivých etap provádění stavby. Norma se podrobněji zabývá staveništními zatíženími, která jsou specifická pro různá stádia provádění. Staveništní zatížení jsou klasifikována do šesti tříd, Q_ca až Q_cf , pro které jsou doporučeny hodnoty užitných zatížení. Nově se zde uvádí třída Q_cf , která například zohledňuje účinky dočasných podpor, dočasné závěsy konstrukce, zatížení od dočasného předpětí, zatížení během provádění betonáže, hydratační teplo, zatížení během manipulace.

Charakteristická hodnota klimatických zatížení se stanovuje obdobně jako v ČSN EN 1991-1-6, jsou zde však upraveny doby trvání etap provádění konstrukce (do 5 dnů, nad 5 dnů až do jednoho roku a přes rok).

Zásady navrhování pro dočasné návrhové situace, kombinace zatížení, dílčí součinitele a součinitele kombinace pro staveništní zatížení u budov byly přesunuty do EN 1990, Přílohy A.

Mimořádná zatížení

EN 1991-1-7 uvádí zásady navrhování konstrukcí s ohledem na předem stanovená mimořádná zatížení. Pokyny pro uvážení předem neidentifikovaných mimořádných zatížení jsou uvedeny v EN 1990, příloze E zabývající se zásadami robustnosti konstrukcí. V EN 1991-1-7 jsou uvedeny pokyny pro mimořádná zatížení konstrukcí od nárazů silničních a železničních vozidel, vrtulníků, vysokozdvižných vozíků, říčních a námořních plavidel. Jsou zde také uvedeny zásady navrhování a konstrukční opatření pro konstrukce s ohledem na výbuchy plynu nebo prachu ve vnitřních prostorech (mimo rozsah jsou účinky detonace od výbušnin).

Hodnoty ekvivalentních statických nárazových sil zůstaly nezměněny pro jednotlivé kategorie silniční a železniční dopravy (byly zpřesněny rozsahy nárazů pro námořní plavidla). Pokyny pro nárazové síly na svodidla a konstrukce v parkovacích garážích byly přesunuty do EN 1991-1-7 z EN 1991-1-1, Přílohy B.

Doporučení na kategorizaci konstrukcí do tříd následků CC1, CC2a,b a CC3 s ohledem na vnitřní exploze v budovách včetně příkladů byla převedena z přílohy A do hlavního, normativního textu normy. Pro další typy mimořádných návrhových situací se uplatňuje členění na třídy následků CC1, CC2 a CC3. Postupy ověřování konstrukce kategorizované do příslušné třídy následků jsou lépe vysvětleny. Ve třídě CC3 se uvádí možnost kromě použití analýzy rizik aplikovat např. dynamickou analýzu, nelineární metody a uvážit interakci mezi zatíženími a konstrukcí. Pro nárazy od železničních vozidel nadále zůstaly zachovány třídy konstrukce A (konstrukce budov nad železničními tratěmi) a B (silniční a železniční mosty), doporučení pro lávky pro chodce mohou být uvedeny v národní příloze.

V informativní příloze A byla ponechána doporučení pro způsoby zajištění robustnosti konstrukce včetně teoretických hodnot zatížení pro klíčové nosné prvky (mají přenést u budov ve svislém nebo vodorovném směru 34 kN/m), které mohou být v národní příloze upraveny. Poznamenává se, že do této informativní přílohy A bylo výjimečně dovoleno zavést národně volitelné parametry NDP. V příloze B byla provedena úprava postupů kvalitativní a kvantitativní analýzy a hodnocení rizik včetně jejich grafického vyjádření a opatření pro zmírnění rizik.

Pokyny pro dynamické analýzy s ohledem na nárazy vozidel uvedené v příloze C byly upraveny a zjednodušeny. Pravděpodobnostní modely pro stanovení nárazových sil s uvážením typu vozidla a kategorie silniční komunikace byly upraveny. Požadavky na zatížení na svodidla jsou uvedeny v souboru ČSN EN 1317.

V informativní příloze D jsou uvedeny požadavky na vnitřní výbuchy prachu, plynu nebo směsí par se vzduchem, jsou zde návody na stanovení tlaků na stěny budovy a jak navrhnout výfukové prvky pro zmírnění dopadů výbuchu.

V EN 1991-1-7 je uvedena nová příloha E s doporučenými ekvivalentními silami zatížení od účinků nehodových trosek a od úlomků konstrukce pro budovy třídy A v blízkosti železničních tratí.

Zatížení námrazou a ledovkou

EN 1991-1-9 vychází z ISO 12494, který je u nás zaveden, je podstatně zjednodušen a snadněji aplikovatelný. Pro stanovení charakteristických hodnot zatížení námrazou jsou uvedeny pouze výpočetní vztahy, zatímco množství tabulek nyní obsažených v u nás národně zavedené ČSN ISO 12494 bylo v EN 1991-1-9 vynecháno. Součinitele tvaru pro stanovení zatížení větrem na konstrukce pokryté námrazou byly převedeny z ISO 12494 do EN 1991-1-4. Zásady navrhování a kombinace zatížení na různé typy konstrukcí, tedy zejména pro ocelové věže a stožáry, u které jsou obvykle citlivé na námrazu, jsou nyní uvedeny v EN 1990, příloze A.3 pro zásady navrhování těchto typů konstrukcí.

EN 1991-1-9 obsahuje informativní přílohy, ve kterých jsou uvedeny doplňující pokyny k tvorbě námrazy na konstrukce, na nebezpečí nárůstu námrazy s ohledem na výšku konstrukce, na nebezpečí pádu námrazy z konstrukce a doporučení ochranných pásem pro zabránění případného zranění osob.

Zatížení vlnami a proudy na pobřežní konstrukce

EN 1991-1-8 se zabývá zatížením vlnami a proudy na přímořské konstrukce, na konstrukce vlnolamů, podmořská potrubí a na trvale zakotvené plovoucí konstrukce. Nový Eurokód vznikl transformací ISO 21650, byl však významně upraven, aby bylo možné používat zásady navrhování a zatížení na základě metody dílčích součinitelů, případně také s použitím pravděpodobnostních metod. Dokument je obsáhlý, má asi 200 stran textu (13 kapitol a 8 informativních příloh). Zásady navrhování konstrukcí na mořské vlny a proudy jsou pak obsaženy v EN 1990, Příloze A.6. V současnosti byl dokument předložen pro formální hlasování (FV).

Závěrečné poznámky

Eurokódy řad EN 1990 a EN 1991 byly doplněny o některé dosud chybějící pokyny, jsou lépe vysvětleny a došlo zde k řadě dílčích úprav a zjednodušení. Pro formální hlasování s počátkem v říjnu 2025 jsou připraveny EN 1991-1-4, EN 1991-1-8, EN 1991-3 a EN 1991-4. Ostatní dokumenty jsou již vyhotoveny a bude možné zahájit jejich překlady a tvorbu národních příloh. Důležité bude připravit nové klimatické mapy pro zatížení sněhem, větrem, teplotou a námrazou s využitím také nových dat z posledních dvou desetiletí klimatických měření.

Je zřejmé, že ani druhá generace Eurokódů pro zatížení nezahrnuje plně všechny návrhové situace pro různé typy konstrukcí, k některým bude nezbytné přistupovat individuálně a může být potřebná i konzultace specializovaného pracoviště.

Je třeba uvést, že požadované snížení počtu národně stanovených parametrů se podařilo dosáhnout jen u některých částí Eurokódů. Přibyly nové doplňující postupy, které dosud chyběly nebo které byly dosti obecné, a to včetně některých nových zatížení, namáhání konstrukcí na únavu a upřesnění způsobů použití nelineárních metod.

Příspěvek vznikl také v rámci řešení projektu 23-06222S podporovaného Grantovou agenturou ČR a byla využita vybraná data získaná při řešení projektu CK03000125 podporovaného Technologickou agenturou ČR.

Bibliografie

• EN 1990-1 Eurocode: Basis of structural and geotechnical design – Part 1: Design of new structures
• EN 1990-2 Eurocode: Basis of structural and geotechnical design – Part 2: Assessment of existing structures
• EN 1991-1-1 Eurocode 1 Actions on structures – Part 1-1: Specific weight of materials, self-weight of construction works and imposed loads on buildings
• EN 1991-1-3 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-3: Snow actions
• EN 1991-1-4 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-4: Wind actions
• EN 1991-1-5 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-5: Thermal actions
• EN 1991-1-6 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-6: Actions during execution
• EN 1991-1-7 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-7: Accidental actions
• EN 1991-1-8 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-8: Actions from waves and currents on coastal structures
• EN 1991-1-9 Eurocode 1 – Actions on structures – Part 1-9: Atmospheric icing
• N 1250 Policy guidelines and procedures, CEN/TC 250
• Technical report CEN/TC250/SC1, Probabilistic basis for determination of partial safety factors and load combination factors, Interdependence of climatic actions, Background document
• JRC Technical report. Guidance on the design for structural robustness, 2023