Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

Ve středních Čechách dochází písek, do roku 2032 zavře většina pískoven

Ze současných 32 aktivních ložisek jich do roku 2032 nepřežije 28 a zůstanou jen 4. Do těchto čísel přitom již nepromlouvají nedávno uzavřené pískovny.

Středočeská pískovna Křenek, foto České štěrkopísky
Středočeská pískovna Křenek, foto České štěrkopísky

Středočeský kraj v Česku dlouhodobě kraluje nejen stavebnictví, ale také v těžbě štěrkopísků – objemově pokrývá téměř 30 % republikové produkce této suroviny. Do příští dekády už ale může vstoupit jako princ Chuďas, protože ve 20. letech se tu bude zavírat jedna pískovna za druhou. Podle analýzy České geologické služby jich dvě třetiny ukončí provoz do 7 let a 88 % do 10 let.

V absolutních číslech působí statistika ještě neúprosněji: Ze současných 32 aktivních ložisek jich do roku 2032 nepřežije 28 a zůstanou jen 4. Do těchto čísel přitom již nepromlouvají nedávno uzavřené pískovny: Kolín, Hostín, Černuc, Vojkovice-Všestudy, Křenek, Horní Bousov-Obruby, Zlosyň  1 a 2, Nelahozeves-Uhy, Tišice-Mlékojedy a další středočeské lokality. Geologové v současnosti evidují ve Středočeském kraji pouze devět nově připravovaných záměrů, z nichž se navíc šest potýká s komplikovaným průběhem – dosud nemají vyřešené střety zájmů či posouzení vlivů na životní prostředí. Jen u tří nových záměrů byla před 4–8 lety povolena hornická činnost. Počet ložisek s krátkodobou životností zásob výrazně převyšuje počet ložisek nových připravovaných záměrů, proto je potřeba hledat a připravovat další nové záměry s co nejméně komplikovanými střety zájmů.

Středočeský kraj se dlouhodobě drží na roční produkci 2,5 – 3 miliony m3 štěrkopísků (tj. cca až 5,5 mil. tun), což je úroveň, jaká v Česku nemá obdoby. Kvůli blížícímu se souběžnému konci mnoha pískoven se však může stát regionem s nejrychlejším úbytkem disponibilních zásob. Už v letech 2025–2027 odhadujeme výrazný pokles těžby o 1,1 – 1,3 milionu m3. To se může nepříznivě podepsat nejen na rozvoji dopravní infrastruktury, ale i rezidenční výstavby, která zažívá neutuchající boom zejména ve Středočeském kraji a přípražských oblastech. Naprosto zásadní význam má pak středočeská zásobárna štěrkopísku pro samotnou Prahu, která má pouze jediné vlastní ložisko s povolenou hornickou činností,“ říká ložiskový geolog Josef Godány z České geologické služby.

Těch několik málo středočeských ložisek s životností nad 10 let produkuje především jemné písčité frakce. Kritický nedostatek proto hrozí zejména u hrubých frakcí přírodního kameniva, které jsou základní surovinou do betonu. Situace bude brzy katastrofální,“ dodává ložiskový geolog, který se podílí na analýze zásob a perspektivy využívání ložisek stavebního kamene a štěrkopísků a metodice pro tvorbu regionálních surovinových koncepcí. Protože většina pískoven s nízkou životností nemá ani možnost rozšíření těžby, jediná cesta z písečné krize podle něj vede přes otevírání nových lokalit. Těžební společnosti však narážejí na komplikovaný povolovací proces spojený s nakládáním s kvalitní zemědělskou půdou, nevyřešenými majetkoprávními vztahy, dopravním zatížením, potenciálními riziky s vydatností a kvalitou podzemní vody a odmítavým postojem obcí a jejich obyvatel.

Jeden příklad za všechny z východního Kolínska. V současnosti dotěžujeme pískovnu ve Veletově a hledáme za ni náhradu, aby oblast nepřišla o zdroj štěrkopísku. Prakticky naproti přes silnici leží lokalita Jelen u Týnce nad Labem. Abychom ověřili, zda zde těžba z ekologického pohledu vůbec dává smysl, požádali jsme o posouzení vlivů na životní prostředí EIA. Bohužel se záměr stal terčem předvolební kampaně ještě dříve, než byl posudek standardně projednán. Důsledek? Skončí-li Veletov bez náhrady, východní Kolínsko se bude potýkat s nárůstem nákladní dopravy, protože spotřeba neklesne a materiál bude nutné dovážet z větších vzdáleností. To nutně vyvolá jak zvýšení ceny, a tedy i vstupních nákladů liniových staveb, tak větší enviromentální zátěž a uhlíkovou stopu,“ říká František Jampílek mladší ze společnosti České štěrkopísky.

Z nedávno odevzdané dokumentace EIA vyplývá, že dobývací prostor Jelen bude mít zanedbatelné dopady ve fázi těžby a řadu příznivých efektů po rekultivaci. V dotčeném prostoru se nyní nachází hospodářský les, který dlouhodobě vykazuje nepříznivý stav. Z odborných posudků vyplývá, že zde ročně odumře až 10 % dospělých borových stromů a až 5 % dospělých listnatých stromů. Les by přitom do dobré kondice paradoxně měla vrátit samotná pískovna. Navržená rekultivace totiž počítá s opětovným zalesněním vytěženého území, a to nikoliv plošně po vytěžení ložiska, ale postupně po jednotlivých fázích těžby.

Velmi podobná situace jako u štěrkopísků nastane ve Středočeském kraji i v oblasti stavebního kamene. Například Prahu v současnosti zásobuje cca pět ložisek – Zbraslav, Bělice, Krhanice, Klecany a Čenkov a Středočeský kraj dalších dvanáct o celkové roční produkci až sedm milionů tun za rok. Zatímco povolování nové či rozšiřování stávající pískovny zabere průměrně sedm let, poslední kamenolom byl na českém území otevřen ještě za totality. Štěrkopísek a stavební kámen jsou klíčovými surovinami pro české stavebnictví, využívají se především jako přísada do betonu, a mají tak zásadní význam při stavbě domů, ale i silnic a dálnic. Stavební kámen tvoří nezbytnou surovinu také do asfaltu, betonu či kolejových loží.