Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

2. vydání příručky STATIKA - Praktická příručka pro navrhování svislých zděných konstrukcí

Publikace se soustřeďuje na řešení nevyztužených zděných svislých nosných konstrukcí z materiálu Ytong a Silka podle nových evropských a českých norem - eurokódů. Druhé vydání je doplněno o nové materiály ze sortimentu Xella pro zděné konstrukce, jsou doplněny nové výpočtové postupy, publikace je rozšířena o navrhování zděných konstrukcí na účinky zemětřesení.

Výrobce pórobetonu Ytong, společnost Xella CZ, vydává v pořadí již druhé aktualizované a rozšířené vydání příručky Statika, která by měla projektantům a architektům usnadnit projektování staveb z pórobetonu Ytong. Obsah publikace se soustřeďuje především na řešení nevyztužených zděných svislých nosných konstrukcí z materiálu Ytong a Silka navržených podle nových evropských a českých norem - eurokódů. Pro zděné konstrukce je stanovena část eurokód EC 6, označená jako normy řady ČSN EN 1996.

OBJEDNEJTE SI ZDARMA 2. aktualizované a rozšířené vydání příručky Statika



Podezdívka

Vytvoření podezdívky u spodní části obvodových stěn zahrnuje vyřešení detailu s osazením nosné obvodové stěny na základy. Rozlišujeme dva případy, odvislé od toho, zda zdivo je navrhováno jako jednovrstvé, nebo vícevrstvé - sendvičové.

Doporučení pro jednovrstvé zdivo

U jednovrstvého zdiva musíme řešit osazení první řady cihel na základ. Základ je dnes obvykle opatřen z vnější strany tepelnou izolací. Tloušťka této izolace je od 50 do 120 mm, povětšinou dosahuje alespoň 80 mm. Tímto při osazování první vrstvy zdiva vzniká rozdíl mezi vnějším nosným lícem základu nebo spodní podezdívky a zdiva několika centimetrů. S přibývajícími požadavky na tloušťku tepelné izolace spodní stavby vzniká technický problém s přesahem zdiva přes hranu základů. Pro řešení máme několik zásad:

Pozor!

  • přesazení volíme tak, aby excentricita tlakové síly od horní části zdiva byla vůči ose spodní stavby menší než jedna šestina tloušťky stěny
  • přesazení zdiva přes spodní řady vyzdívky nebo hranu základu navrhujeme vytvořit z pevnějšího pórobetonu P4
  • doporučujeme spodní užší blok zdiva volit z pevnějšího pórobetonu P4

Vyložení větší než 15 mm je potřeba pro každý případ posoudit v souladu s ustanovením ČSN EN 1996 - 2.


Kliknutím se obrázek zvětší


Kliknutím se obrázek zvětší

Doporučení pro sendvičové zdivo

Při použití jednovrstvého zdiva je vhodné zarovnat vnější líc spodní stavby a zdiva. Tímto vnikne návaznost konstrukcí bez excentricity od zatížení, a vnější izolace spodní stavby a zdiva na sebe přímo navazuje. Jde o nejjednodušší a nejvýhodnější řešení.


Kliknutím se obrázek zvětší

Stěny podzemí

Pro stěny podzemí nemusí být výhodné užití pórobetonových stěn kvůli jejich nižší pevnosti v ohybu a tlaku a působícímu bočnímu zatížení od zeminy. Proto doporučujeme užít vápenopískových tvárnic Silka s vyšší pevností a hmotností nebo pórobetonové tvárnice P4 a P6 s vyšší pevností. Při návrhu podzemní stěny nebo částečně do zeminy zapuštěné stěny bychom vždy měli stěnu opřít o tuhou vodorovnou stropní konstrukci a zároveň se řídit dvěma údaji ze statického výpočtu:

  1. Velikost bočního tlaku od zeminy za stěnou
  2. Velikost svislého přetížení od horní stavby

Pozor!

Cihly maltujeme i ve svislých spárách. Navrhujeme vždy rozepření obvodové stěny do vnitřních kolmých stěn, popřípadě zesílení pilíři.

Technické a statické řešení

Suterénní stěny posuzujeme na účinky svislého zatížení od váhy budovy a vodorovného zatížení od zeminy za stěnou. Zemní tlak vyvodí nejvyšší účinek v patě stěny. Pokud je stěna samostatně stojící, je i zatěžovací moment v patě největší. Je zde také účinek smyku od bočního zemního tlaku. Zde posuzujeme ložnou spáru v patě zdi. Je třeba si uvědomit, že zděná stěna zde stojí na základu nebo na vrstvě izolace proti vodě a vlhkosti umístěné na základě. Pro posouzení lze užít v ČSN EN 1996 1 - 3 uvedenou zjednodušenou metodu návrhu budov vůči vodorovným silám nebo postup dle ČSN EN 1996 1 -1. Působí zde pro nás také příznivě přetížení od vrchní stavby včetně váhy stropních konstrukcí. Pro posouzení stěny užíváme zatížení od stropů bez užitného zatížení a se součiniteli zatížení rovnými 1.


Kliknutím se obrázek zvětší

TIP!

Při opření stěny do příčných stěn výrazně klesne namáhání stěny. Stěna pak působí jako deska opřená v patě, po svislých stranách a v horní rovině o stropní konstrukci. Celou stěnu pak musíme vně tepelně izolovat, pokud použitý materiál nepostačí k pokrytí požadavků na tepelnou izolaci sám.


TIP!

Jiné řešení předpokládá, že před zděnou stěnu zařadíme železobetonovou stěnu odolávající samostatně zemnímu tlaku. Stěna sama přenáší účinky zemního tlaku, vnitřní vyzdívka pak má izolační funkci. Vyzdívka může však být i konstrukcí přenášející zatížení od stropní konstrukce nad podzemím a zatížení od horní stavby. Opěrná stěna pak stojí zcela nezávisle. Pokud bychom chtěli opěrnou stěnu zapojit do dalších konstrukcí budovy, musíme řešit odstranění tepelných mostů mezi stropní konstrukcí a nosnou stěnou.



Kliknutím se obrázek zvětší

Zároveň musíme při řešení podzemní stěny v návaznosti na podlahu umístit před stěnu izolaci proti vlhkosti. Na účinky vodního tlaku v zemině za stěnou je vhodné volit železobetonové podzemní stěny zavázané do základové desky.

3.4.1 Zatížení konstrukcí

Normy pro zatížení zděných staveb

Pro výpočty zatížení a následně působících sil užíváme nové české a zároveň evropské normy řady ČSN EN 1990 a 1991 (Eurokód 1), které od března 2010 nahrazují původní českou národní normu ČSN 730035.

ČSN EN 1990

Tato norma uvádí principy, zásady a požadavky na bezpečnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí a popisuje zásady pro jejich navrhování a ověřování. V normě jsou uvedeny kombinace stálých a proměnných zatížení pro stanovení účinku na stavby.

Eurokód 1

ČSN EN 1991 -1.1 - Eurokód 1, část 1 -1:
Obecná zatížení - Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb

Pro objekty, kde počítáme s užitím pórobetonu, jako jsou rodinné a bytové domy, kanceláře, hotely a ubytovací zařízení, se jedná o následující užitná zatížení na podlahách:

ČSN EN 1991 1 - 3 - Eurokód 1:
Zatížení konstrukcí, část 1 - 3, Obecná zatížení - Zatížení sněhem

Norma stanovuje na základě mapy sněhových oblastí hodnotu zatížení sněhem na území České republiky.

ČSN EN 1991 1 - 4 - Eurokód 1:
Zatížení konstrukcí, část 1 - 3, Obecná zatížení - Zatížení větrem

Norma stanovuje na základě mapy větrných oblastí hodnotu zatížení větrem na území České republiky.

Výpočet zatížení zděných staveb

Stálé zatížení

Stálé zatížení na zdivo se sestavuje podle ČSN EN 1991 -1 -1 na základě rozměrů stavebních konstrukcí a objemových tíh navržených materiálů, popř. váhy prvků. Součinem těchto hodnot určujeme charakteristickou hodnotu stálého zatížení pro daný materiál nebo prvek. Součtem jednotlivých položek získáme velikost působícího zatížení.

Proměnné zatížení

Proměnné zatížení sestavujeme podle norem uvedených v předchozí kapitole. Užitná zatížení na podlahách volíme podle účelu místnosti. Klimatická zatížení sněhem a větrem podle umístění stavby na mapě a v terénu. Pro zatížení větrem je rozhodující i výška objektu.

Pozor!

Mezní stavy únosnosti
Ze čtyř mezních stavů únosnosti pro zdivo použijeme stavy EQU a STR

EQU: Jedná se o ztrátu statické rovnováhy konstrukce nebo její části. Jde o stabilitu konstrukce proti účinku vnějších sil. U zdiva se jedná například o posouzení volné zdi na účinky větru.

STR: Jedná se o vnitřní poruchu nebo nadměrnou deformaci konstrukce. Rozhoduje pevnost konstrukčního materiálu. Jde o výpočet nosnosti konstrukce.

Kombinace zatížení pro trvalé a dočasné návrhové situace (základní kombinace)

Do níže uvedené rovnice dosazujeme jeden z vybraných výrazů označený 6.10. Výraz 6.10 dává konzervativní a nejvyšší účinky. Proto většinou užijeme dvojici výrazů 6.10a a 6.10b, porovnáme jejich účinky a užijeme horší varianty.

Ed = γSdg,j Gk,j + γq,1 Qk,1 + γq,i ψ0,i Qk,i)

Pro většinu případů po uvážení volíme součinitel modelové nejistoty γSd = 1

Ostatní symboly:

Ed statická veličina, hodnota zatížení
γg,j dílčí součinitel (j- tého) stálého zatížení
Gk,j charakteristická hodnota (j- tého) stálého zatížení
γq,1 dílčí součinitel (prvního) proměnného zatížení
Qk,1 charakteristická hodnota (prvního) proměnného zatížení
γq,i dílčí součinitel (i- tého) stálého zatížení
ψ0,i součinitel pro kombinační hodnotu (i- tého) proměnného zatížení
Qk,i charakteristická hodnota (i- tého) stálého zatížení

TIP!

Na rozdíl od dřívější praxe s různou hodnotou součinitelů zatížení pro různé materiály a velikosti nahodilých zatížení podle původní ČSN 73 0035 zavádí eurokód jednotné hodnoty součinitelů pro stálá a proměnná zatížení. Proto je výhodné provést součty charakteristických hodnot stálých zatížení (váhy a vrstev konstrukce) bez součinitelů a kombinaci provést s vynásobením součiniteli zatížení až pro výsledné hodnoty. Tím přímo vytvoříme základní kombinaci.


Základní kombinace zatížení

Pro sestavení účinků stálého a proměnného zatížení na jednotlivé konstrukce nebo objekty používáme základní kombinaci zatížení. Tyto základní kombinace zatížení používáme pro trvalé a dočasné návrhové situace.

Obecný tvar rovnice

γg x G + γq x Q + γq x ψ0 x Q1 + γq x ψ1 x Q2

Dílčí součinitele zatížení γ
Součinitel redukční ξ
Součinitele kombinací zatížení ψ
Hodnoty součinitele ψ pro obytné plochy ψ0 = 0,7    ψ1 = 0,5    ψ2 = 0,3    

Varianta A

6.10    1,35 x G + 1,5 x Q + 1,5 x ψ0 x Q1

Varianta B

6.10a    1,35 x G + 1,5 x ψ0 x Q1 + 1,5 x ψ1 x Q2
6.10b    1,35 x ξ x G + 1,5 x Q + 1,5 x ψ0 x Q1

Varianta A

6.10    1,35 x G + 1,5 x Q + 1,5 x 0,7 × Q1

Varianta B

6.10a    1,35 x G + 1,5 x 0,7 x Q1 + 1,5 x 0,5 x Q2
6.10b    1,35 x 0,85 x G + 1,5 x Q + 1,5 x 0,7 x Q1

Základní kombinace pro velmi běžné použití se stálým a jedním užitným zatížením

Varianta A

1,35 x G + 1,5 x Q

Varianta B

1,35 x G + 1,5 x 0,7 x Q1 = 1,35 x G + 1,05 x Q
1,35 x 0,85 x G + 1,5 x Q = 1,15 x G + 1,5 x Q

3.4.2 Pevnosti užívané při návrhu zdiva

1. Průměrná pevnost zdicího prvku v tlaku

Označuje se fu a nazývá se průměrná pevnost zdicího prvku v tlaku. Je základní pevností zdicího materiálu určenou ze zkoušek. Zjišťuje se na krychlích pevnostními zkouškami dle ČSN EN 772 -1 a statisticky se vyhodnocuje.

2. Normalizovaná pevnost zdicího prvku v tlaku

Pevnost označená fb se nazývá normalizovaná pevnost zdicího prvku v tlaku. Pevnost se vypočte ze vzorce na základě:

fb = δ x η x fu

δ - vliv šířky a výšky zdicího prvku - např. pro výšku tvárnice z pórobetonu 250 mm, šířku nad 250 mm má hodnotu 1,15
η - přepočet na přirozenou vlhkost při užití a osazení zdicího prvku:

  • pro vysušený stav 0,8
  • pro 6 % vlhkosti nebo uložení - kondiciování na vzduchu 1,0 (užíváme většinou)
  • pro uložení pod vodou 1,2

Tuto pevnost udává jako pevnost fb přímo výrobce pórobetonu Xella CZ.

3. Charakteristická pevnost zdiva v tlaku

Dále stanovíme z pevnosti fb výpočtem charakteristickou pevnost v tlaku. Pevnost také často přímo udává výrobce ve svých podkladech. Pevnost se označuje fk a nazývá se charakteristická pevnost zdiva v tlaku kolmého k ložným spárám. Jedná se o pevnost již pro celé zdivo včetně zdicího materiálu a malty. Na druhu malty závisí stanovení charakteristické pevnosti.

Charakteristická pevnost fk je přímo udána společností Xella CZ.

4. Návrhová pevnost zdiva v tlaku

Návrhovou hodnotu pevnosti stanovíme podělením charakteristické pevnosti zdiva v tlaku hodnotou součinitele materiálu. Ten dosahuje pro zdivo obecně hodnot 2,0 a 2,2 MPa. Liší se podle druhu užité malty. Pro maltu návrhovou, dodanou výrobcem, má hodnotu nižší. Pro maltu předpisovou, která vznikne například mícháním na stavbě a která může dosáhnout nižší kvality, má hodnotu vyšší. Pro pórobeton platí hodnoty stanovené odděleně. Pro návrhovou maltu je to 2,5 MPa a pro předpisovou 2,7 MPa. Rozhoduje to, jakou maltu z hlediska její přípravy užijeme.

fd = fk . γm

fd - návrhová pevnost zdiva v tlaku
fk - charakteristická pevnost zdiva v tlaku
γm - součinitel materiálu

3.4.3 Navrhování zděných konstrukcí

Normy pro navrhování zděných konstrukcí

Eurokód 6

Pro posuzování únosnosti zdiva platí od března 2010 jako jediná řada nových českých a evropských norem (Eurokód 6) pro zděné konstrukce označená ČSN EN 1996. Platnost původní ČSN 73 1101 byla ukončena zavedením nových eurokódů.

Rozsah platnosti Eurokódu 6

  • Eurokód 6 platí pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z nevyztuženého, vyztuženého, předpjatého a sevřeného zdiva.
  • Stanovuje požadavky na únosnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí. Nestanovuje jiné požadavky, např. požadavky na tepelnou nebo zvukovou izolaci.
  • Provádění je zahrnuto v rozsahu potřebném pro určení jakosti stavebních materiálů a výrobků, které se mají použít, a pro stanovení úrovně provedení na staveništi, která je nezbytná pro splnění pravidel navrhování.
  • Nepokrývá zvláštní požadavky navrhování na seismická zatížení. Ustanovení s těmito požadavky jsou v Eurokódu 8, který doplňuje Eurokód 6 a není s ním v rozporu.
  • V Eurokódu 6 nejsou uvedeny hodnoty zatížení působící na pozemní a inženýrské stavby, které se mají uvažovat při navrhování. Zatížení jsou uvedena v Eurokódu 1.

Do skupiny nových evropských norem ČSN EN 1996 patří následující dokumenty:

ČSN EN 1996 -1 -1: Navrhování zděných konstrukcí, část 1 -1

  • Obecná pravidla pro pozemní stavby - Pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce

ČSN EN 1996 -1 - 2: Navrhování zděných konstrukcí, část 1 - 2

  • Obecná pravidla - Navrhování konstrukcí na účinky požáru

ČSN P ENV 1996 -1 - 3: Navrhování zděných konstrukcí, část 1 - 3

  • Obecná pravidla pro pozemní stavby - Podrobná pravidla při bočním zatížení

ČSN EN 1996 - 2: Navrhování zděných konstrukcí, část 2

  • Volba materiálů, konstruování a provádění zděných konstrukcí

ČSN EN 1996 - 3: Navrhování zděných konstrukcí, část 3

  • Zjednodušené metody a jednoduchá pravidla pro navrhování zděných konstrukcí

ČSN EN 1996 -1 -1: rozsah platnosti

Norma EN 1996 -1 -1 uvádí principy a požadavky na bezpečnost, použitelnost a trvanlivost zděných konstrukcí. Je založena na použití metody mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů. Norma EN 1996 -1 -1 je určena pro přímé použití při návrhu nových konstrukcí společně s normami EN 1990, 1991, 1992, 1993, 1994, 1995, 1997, 1998 a 1999.

EN 1996 -1 -1 je určena pro použití: komisemi navrhujícími normy pro návrh konstrukcí a s nimi spojených výrobků, normy pro zkoušení a normy pro provádění staveb; investory (např. pro formulaci jejich specifi ckých požadavků na úroveň spolehlivosti a na trvanlivost); projektanty a dodavateli; příslušnými úřady.

Část 1 -1 Eurokódu 6 je obecným základem pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z nevyztuženého a vyztuženého zdiva, do kterého jsou vloženy výztužné pruty pro dosažení potřebné tažnosti, únosnosti a použitelnosti zdiva. Pro předpjaté a sevřené zdivo jsou uvedeny zásady, nikoliv aplikační pravidla. Tato část neplatí pro zděné prvky o ploše příčného řezu menší než 0,04 m2.

TIP!

U druhů konstrukcí, jejichž navrhování není úplně pokryto částí 1 -1, při novém konstrukčním využití běžných materiálů, při užití nových materiálů nebo při působení zatížení nebo jiných vlivů, u nichž dosud chybí obvyklé zkušenosti, lze používat stejné zásady a aplikační pravidla jako v této normě, ale je možné je doplnit.


Část 1 -1 poskytuje podrobná pravidla, která jsou použitelná zejména pro běžné budovy. Použitelnost těchto pravidel může být omezena z praktických důvodů nebo pro nezbytné zjednodušení, jejich použití a meze tohoto použití jsou vysvětleny tam, kde je toho zapotřebí.

Část 1 -1 obsahuje: Kapitola 1: Všeobecně, Kapitola 2: Základy navrhování, Kapitola 3: Materiály, Kapitola 4: Trvanlivost, Kapitola 5: Analýza konstrukce, Kapitola 6: Mezní stav únosnosti, Kapitola 7: Mezní stav použitelnosti, Kapitola 8: Konstrukční uspořádání, Kapitola 9: Provádění

Únosnost pórobetonové stěny

Únosnost zděné stěny můžeme stanovit standardním nebo zjednodušeným výpočtem.

Standardní výpočet

Při navrhování zděných konstrukcí se řídíme podle ČSN EN 1996 Eurokód 6 Navrhování zděných konstrukcí - část 1 -1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené konstrukce. Tato norma je podkladem pro zpracování přesných a podrobných statických výpočtů zděných prvků. Udává také základní pravidla pro zděné konstrukce. Norma je úvodním dokumentem a uvádí technické informace pro celou oblast zděných konstrukcí a zejména pro zděné budovy.

TIP!

Zjednodušený výpočet
Pro stavby menšího rozsahu a jednoduché stavby Eurokód 6 (část 3) zavádí zjednodušené metody výpočtu. Tato metoda přináší rychlý a jednoduchý návrh. Platí pouze pro nevyztužené zděné stěny.


Pozor!

Pro použití zjednodušených výpočtů jsou normou přesně defi novány velikost staveb a jejich konstrukční provedení. Zjednodušené metody defi nují dvě kategorie staveb, pro něž je možné postup použít. Pro každou kategorii staveb je navržena jiná metoda zjednodušení výpočtu. Porovnání výsledků všech výpočtových postupů najdete ve čtvrté kapitole.

  1. Objekty omezené výškou a rozpětím traktů
  2. Jednoduché objekty do tří podlaží

Zjednodušený výpočet

Zjednodušené metody výpočtu umožňují rychlejší provedení výpočtu nosné stěny, za podmínek zjednodušení zadání a použitých postupů. Výsledky také obvykle vycházejí s vyšší rezervou v únosnosti oproti standardnímu výpočtu. To je způsobeno především normativní volbou součinitelů zavádějících vzpěr a uložení stěny. Je třeba si uvědomit, že zjednodušené postupy jsou využitelné pro úvodní výpočty, studie, rychlé ověření rozměrů stěny a pro drobné a jednoduché objekty, kde únosnost stěny není plně využita.

První metoda stanovuje zjednodušeným způsobem součinitel φ. Druhá metoda pro svislou únosnost stěn přináší jednoduchý výpočet zahrnující plochu stěny, únosnost zdiva a pevně stanovený zmenšující součinitel zahrnující veškeré vlivy na konstrukci.

Pro zjednodušené výpočty obecně platí omezení štíhlostního poměru stěn na 18 nebo 21. To v podstatě umožňuje výpočet pro výšku stěny 3 metry v tloušťce od 175 mm. Při nejvíce užívaných tloušťkách vnitřních nosných stěn 250 a 300 mm bezpečně splňujeme podmínky štíhlosti. Pokud stavba nesplňuje uvedená ustanovení pro zjednodušený výpočet, je nutno postupovat podle základní normy ČSN EN 1996 1 -1.

1. Objekty s omezenou výškou a rozpětím traktů

Splnění všech podmínek z následující tabulky jsou podmínkou pro použití zjednodušené metody výpočtu uvedeného v ČSN EN 1996 1 - 3. Musíme proto stavbu navrhovat v daných limitech nebo prověřit, zda stavba limity splňuje.

Pokud stavba nesplňuje uvedená ustanovení pro zjednodušený výpočet, je nutno postupovat podle základní normy ČSN EN 1996 1 -1.

2. Jednoduché stavby do tří podlaží

Splnění všech podmínek z následující tabulky jsou podmínkou pro použití zjednodušené metody výpočtu uvedeného v ČSN EN 1996 1 - 3. Musíme proto stavbu navrhovat v daných limitech nebo prověřit, zda stavba limity splňuje.

Pro oba případy zjednodušeného výpočtu upozorňujeme na nutnost dodržení délky uložení stropních konstrukcí na zdivo.

Smykové stěny neposuzované na únosnost při zatížení větrem

Metodu lze užít pro budovy nejvýše se třemi nadzemními podlažími. Jsou defi novány podmínky pro použití metody jako u metody pro zjednodušení výpočtu stěn na svislé zatížení. Principem metody je stanovení velikosti a umístění smykových stěn. Při využití metody je potřeba konstrukci domu upravit.

Smykové stěny mohou být navrhovány bez ověřování únosnosti při zatížení větrem, jestliže uspořádání smykových stěn dostatečně ztužuje budovu proti účinku vodorovných sil působících z navzájem kolmých směrů.

Pozor!

Uspořádání smykových stěn lze pokládat za dostačující, pokud:

  • charakteristická hodnota zatížení větrem nepřesáhne 1,3 kN/m2
  • v obou navzájem kolmých směrech jsou v budově dvě nebo více stěn
  • smykové stěny přenášejí svislé zatížení a jejich únosnost bez zatížení větrem je ověřena v souladu s 4.2, při uvažované redukované pevnosti zdiva v tlaku 0,8 fk
  • půdorysné uspořádání smykových stěn je přibližně symetrické v obou směrech (viz obrázek 38), nebo nejméně v jednom směru v případě, že poměr lbx / lby není větší než 3
  • v půdorysu se osy smykových stěn neprotínají v jednom bodě
  • součet ploch stojin smykových stěn v každém z navzájem kolmých směrů vyhovuje následujícímu vztahu, přičemž se uvažují pouze stojiny s délkou větší než 0,2 htot a bez přírub:
    Σ t lsx2 > cs lby htot2 α     Σ t lsy2 > cs lbx htot2

kde

lbx, lby jsou půdorysné rozměry uvažované budovy, přičemž lbx > lby;
lsx, lsy délky smykových stěn (viz obrázek 38);
htot výška budovy;
cs = ct ci wEk;
ct konstanta závisející na α, v m2 / kN;
ci = 1,0 pro obdélníkové smykové stěny; = 0,67 pro smykové stěny s l-průřezem s plochou přírub větší než 0,4 tl;
α průměrná hodnota poměrů NEd / Afd uvažovaných smykových stěn;
NEd návrhová hodnota pevnosti zdiva v tlaku;
wEk charakteristická hodnota zatížení větrem, v kN/m2.

TIP!

Při navrhování daných objektů je potřeba upravit uložení stropů tak, aby vyhovovalo podmínkám výpočtu, tzn. ustanovením v normách. Osazení stropní konstrukce alespoň na dvě třetiny šířky stěny není pro stavební praxi a zvyklosti firem obvyklé a je potřeba toto od projektu zajistit a na stavbě dodržet. Nutno řešit také doplnění věnce v úrovni stropu.

Xella CZ, s.r.o.
logo Xella CZ, s.r.o.

Kompletní stavební systém Ytong nabízí ucelené řešení celé hrubé stavby i povrchových úprav. Zahrnuje tepelněizolační řadu tvárnic Lambda YQ, s níž je možné dosáhnout hodnot pasivní výstavby i jednovrstvým zděním bez zateplování.