Brněnské konference Sanace a rekonstrukce staveb s exkurzemi

Hlavním pořadatelem je WTA CZ (Vědeckotechnická společnost pro sanace staveb a péči o památky), která je aktivním členem mezinárodního společenství WTA International, jež prosazuje vysokou kvalitu při sanacích a rekonstrukcích staveb. Známým pojmem ve světě sanací jsou směrnice WTA, které specifikují optimální materiály a technologie. V rámci členství WTA lze získat veškeré publikace, které se daného tématu týkají. Německé originály jsou opatřeny českou anotací a jsou k zapůjčení či k prodeji v pražském sekretariátu České stavební společnosti (CSS). V tomto roce uplynulo 20. let od založení WTA CZ v České republice a konference oslavila svůj 40. ročník. Ve spolupráci s Fakultou stavební VUT v Brně (která byla letos také dějištěm akce) se tentokrát řešily tyto oblasti: Ochrana a sanace dřevěných konstrukcí; povrchové úpravy; restaurování kamene; sanace zdiva; sanace betonových konstrukcí; fyzikálně chemické vlastnosti; statika a dynamika staveb a sanace hrázděných staveb. Za nosná témata označili pořadatelé: Sanace a rekonstrukce historických a současných staveb, Nové sanační materiály a možnosti jejich využití a Požární bezpečnost staveb. K uvedeným oblastem se vyjádřili jak zástupci WTA, tak také další tuzemští i zahraniční odborníci z vysokých škol, vědeckých ústavů i odborných firem. Program byl koncipován tak, aby se témata konference Sanace a rekonstrukce staveb a Conference on Rehabilitation and Reconstruction of Building (CRRB) vzájemně doplňovala a referáty obsahovaly jak vědecké, tak i praktické poznatky z oboru.

O čem se hovoří

Sanace a rekonstrukce jsou již roky „výbušným tématem“. Potvrdil to ve svém úvodním projevu i prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc., MBA, bývalý děkan VUT FAST Brno a předseda WTA CZ. Nedostatečná kázeň při výstavbě a sanacích je zde už takovým evergreenem. Přednášející například stále dokola zmiňují problémy neodborného provedení bednění, nevhodný postup betonáže a ošetřování čerstvé směsi, nesprávné provedení výškového uložení výztuže, staticky podceněné konstrukce…

„Stále přetrvává stav, kdy je pro mnohé problémem doložit provedení prací hodnověrnými záznamy injektáže… Například při nutnosti dokončení zakázky po neúspěšné realizační firmě, která byla ze zakázky takzvaně odejita. V takovém případě většinou neexistují jakékoliv záznamy dokumentující její činnost. Což v případě sanačních injektáží je opravdu vážný problém, jehož náprava většinou stojí nemálo času a nemálo finančních prostředků. Nadneseně (lékaři prominou) je tento stav možný přirovnat k situaci, kdy o léčbě pacienta není ze strany lékaře pořizována žádná dokumentace. Důsledky je možné si domyslet. Pro odbornou firmu by provádění dokumentace injekčních prací mělo být samozřejmostí. Jen tak se může stát opravdovým pomocníkem, ať už při plánování prací, jejich vlastní realizaci, ale také v neposlední řadě při předání prací objednateli a v případě uplatňování reklamací,“ uvedl ve svém příspěvku Ing. Michal Grossmann z firmy Minova Bohemia Ostrava.

Složitost tématu sanací se projevuje zvláště v případě historických staveb. Práce ovšem probíhají ve většině případů v úzké spolupráci dodavatelských firem, investora a pracovníků památkové péče a zdá se, že jsou více hlídány a prováděny s větší pečlivostí. Zároveň se zde ukazuje moudrost našich předků a zručnost tehdejších řemeslníků. Jako příklad lze uvést téma sanace pemrlovaných omítek. Vracejí se do módy. Podle historických pramenů se taková povrchová úprava dělala tak, že se natáhla teracová cementová omítka, silně se utáhla do hladka hladítkem, a nechala se trochu ztuhnout (zavadnout). Pak nastoupil zedník nebo kameník (zpravidla seděl na nízké stoličce), pemrlici (speciálně upravené kladívko) držel v obou rukách těsně pod železem, a celé dny lehce kolmo klepal na plochu. Odklepal asi milimetr silnou vrchní hladkou plochu, tím ji zdrsnil a vytvořil tak stejnoměrně drsnou kamennou plochu připomínající žulu. Omítka to byla vysoce kvalitní, vydržela i sto let. Dnes se tato pracná metoda už nepoužívá a patří do muzea zednictví. Pemrlování se v současné době provádí převážně nářadím elektrickým, v případě samostatných kamenných a betonových prvků na velkých strojích přímo ve výrobnách. Tématu se na konferenci věnoval ve své přednášce Ing. Václav Pumpr ze společnosti Betosan.

„Věnujeme se obnově pemrlovaných omítek. Jedná se o povrchové úpravy z umělého kamene, které byly hojně využívány v 1. polovině 20 století. Tento druh finalizace povrchu imituje vyvřelé horniny a je k tomu využívána cementová omítka, která obsahuje vzhledově vhodné druhy kameniva a speciální postupy povrchové úpravy. Našimi postupy lze vyřešit většinu problémů při sanaci či rekonstrukci historických pemrlovaných omítek. Materiál je dodáván v šesti variantách, které se liší barvou pojiva i použitého kameniva a finální ladění barevnosti pro určitou stavbu lze obvykle provést smícháním některých ze šesti standardních odstínů. V případě, že opravovaný umělý kámen je zabarven atypicky, lze po předchozí dohodě a reálném odzkoušení a odsouhlasení na referenčních plochách vyrobit i zcela nestandardní odstíny. Pro architekty se tak otvírá zajímavá možnost oživit použitím pemrlovaných omítek i nově budované stavby,“ uvedl Václav Pumpr a na letácích bylo možné prohlédnout si výsledky práce firmy.

Od vědy k praxi

Přestože je odborná konference vedena jako vědecká a vybrané přednášky by měly být publikovány v časopise zařazeném v databázi SCOPUS (viz aktuální metodika VaV v České republice), nezapomínají organizátoři ani na oslovení lidí z firem – ať už formou odborných přednášek či ve formě odborných exkurzí. V případě této akce mohli návštěvníci vidět (kromě jiného) i praktické ukázky kontroly kvality sanací u dřevěných konstrukcí (např. ověřování trvanlivostních parametrů, kontroly účinnosti impregnace…), u sanací železobetonových konstrukcí (ověřování parametrů reprofilačních hmot, betonu, výztuže) či v případě pozemních staveb (vysušování zdiva, termovize, průvzdušnosti spár). Ukázky probíhaly v prostorách laboratoří Fakulty stavební, Ústavu technologie stavebních hmot a dílců a druhý den pak v rámci exkurze ve vědecko-výzkumném centru AdMaS (Advanced Materials, Structures and Technologies). Tady jsou možnosti kontroly sanací daleko širší. Centrum AdMaS se skládá celkem ze čtyř objektů (tří laboratorních pavilonů a jedné testovací haly) a je součástí komplexu vědeckých center (CEITEC, NETME), Jihomoravského inovačního centra, technologického parku (Fakulta chemická, strojní, elektrotechniky, podnikatelská) nebo technologického inkubátoru VUT v Brně. AdMaS se zaměřuje na výzkum, vývoj a aplikace pokročilých stavebních materiálů, konstrukcí a technologií nejen v oblasti stavebnictví, ale i dopravních systémů a infrastruktury měst a obcí.

Kladné hodnocení akce

Součástí druhého dne byla v odpolední části také exkurze do Jurkovičovy vily, která je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek přelomu 19. a 20. století v Brně. „Tato architektonická památka má pro secesní Brno stejný význam jako vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické a je to taková důstojná tečka za touto dvoudenní nabitou akcí,“ řekl na závěr Ing. Jindřich Melichar, Ph.D., jeden z organizátorů. „Myslím si, že letošní ročník byl výjimečný hlavně tím, že se u souběžně konaných akcí jednalo o jubilejní ročníky. Tento fakt se promítnul i do programu, do něhož byly letos začleněny mimo jiné i exkurze do vědeckovýzkumného centra AdMaS a do Jurkovičovy vily. Jednalo o 40. ročník konference Sanace a rekonstrukce a 20. ročník Conference on Rehabilitation and Reconstruction of Building. Vážíme si všech přednášejících a hostů, ale za zmínku určitě stojí prezentace prof. Dr. Ing. Ulricha Diederichse s názvem Determination of the status of the outlet building of the lock system in Kiel (North to Baltic Sea Canal) erected in 1911. Věříme, že nám pan profesor zůstane věrný a zúčastní se i v příštích letech. Jak známo, místo konání konference se každý rok mění, takže příští ročník se uskuteční v prostorách ČVUT v Praze. Konkrétní témata zatím nejsou známa, ale budou zveřejněna s dostatečným předstihem. V roce 2020 se konference bude opět konat na Fakultě stavební VUT v Brně,“ dodal Jindřich Melichar a pozval hosty na další již 41. ročník konference Sanace a rekonstrukce staveb a na 21. ročník Conference on Rehabilitation and Reconstruction of Building (CRRB). Zároveň pobídl přítomné ke členství ve WTA (Vědeckotechnická společnost pro sanace staveb a péči o památky) a zdůraznil potřebu vysoké kvality při sanacích a rekonstrukcích staveb.