Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

Platí nové normy řady ČSN 73 1901 Navrhování střech

Od listopadu 2020 je účinná trojice norem řady ČSN 73 1901 Navrhování střech, která nahradila předchozí normu se stejným třídicím znakem z roku 2011. Normy mimo jiné přinesly změny v terminologii a zpřísnily a upřesnily některé požadavky na konstrukce a vrstvy střech.

Předchozí norma s názvem Navrhování střech – Základní ustanovení, která platila od roku 2011 do roku 2020, byla nahrazena třemi normami:

  • ČSN 73 1901-1 Navrhování střech – Část 1: Základní ustanovení
  • ČSN 73 1901-2 Navrhování střech – Část 2: Střechy se skládanou střešní krytinou
  • ČSN 73 1901-3 Navrhování střech – Část 3: Střechy s povlakovými hydroizolacemi

ČSN 73 1901-1

První část souboru norem týkajících se navrhování střech uvádí základní ustanovení pro všechny typy a sklony střech, bez rozdílu použité střešní krytiny. Platí pro střechy, střešní terasy, balkony, lodžie, přístřešky, markýzy, koruny atik a zdí, římsy a navazující vodorovné konstrukce pod úrovní přilehlého terénu, shora ohraničující podzemní části budovy. Pro památkově chráněné budovy a změny dokončených staveb platí norma přiměřeně. Norma neplatí pro střechy s textilní krytinou, nafukovací haly, skleníky, průsvitné a průhledné konstrukce částí střech, fasády a výplně otvorů ve střechách a pro střechy a přístřešky, které jsou nedílnou součástí technických a technologických zařízení.

NEPŘEHLÉDNĚTE!
Všechny tři normy řady ČSN 73 1901 jsou k dispozici v plném znění v rámci
sponzorovaného přístupu k ČSN

Norma obsahuje obecné zásady pro navrhování střech. Zásady pro provádění střech nejsou předmětem této normy. Text normy obsahuje základní výčet zatížení a namáhání působících na střechy, dále požadavky na vlastnosti střech a zásady pro návrh střech. Dále norma stanoví doporučený obsah a rozsah projektové dokumentace střech, včetně zásad běžné údržby a užívání střech a dále zásady kontrol. Norma obsahuje dvě informativní přílohy týkající se převodních tabulek sklonů a cyklů kontrol a obnovy.

Zpracovateli jsou Výzkumný ústav pozemních staveb – Certifikační společnost s. r. o., Centrum technické normalizace IČO 25052063, Doc. Ing. Šárka Šilarová, CSc. (ČVUT Fakulta stavební), Ing. Ivan Misar, Ph.D. (Česká hydroizolační společnost, odborná společnost ČSSI), Ing. Ladislav Bukovský (ČKAIT), Ing. Jan Klečka (Metrostav a. s.), Ing. Lubomír Keim, CSc. Výzkumný ústav pozemních staveb – Certifikační společnost s. r. o., Technická normalizační komise: TNK 65 Izolace staveb.

ČSN 73 1901-2

Tato norma stanoví specifické požadavky pro navrhování střech, pokud jejich skladba obsahuje skládanou střešní krytinu, a pro navrhování souvisejících konstrukcí. Pro stavební úpravy střech se skládanou střešní krytinou platí tato norma jen v částech, kterých se přímo tyto činnosti týkají.

Norma přiměřeně platí i pro opravy střech památkově chráněných objektů.

Norma neplatí pro střechy s povlakovou hydroizolací, a stejně jako část 1 neplatí pro střechy s textilní krytinou, nafukovací haly, skleníky, střechy vytvářené z prosklených konstrukcí a střechy, které jsou součástí technologických zařízení.

Norma obsahuje přílohy: Bezpečné sklony vybraných skládaných krytin a Předběžný návrh větraných vzduchových vrstev ve střechách.

Zpracovateli jsou prof. Ing. Miloslav Novotný, CSc., doc. Ing. Karel Šuhajda, Ph.D., Ing. Tomáš Petříček, Ph.D. (VUT v Brně, Fakulta stavební). Technická normalizační komise: TNK 65 Izolace staveb.

ČSN 73 1901-3

Norma stanoví specifické požadavky pro navrhování střech bez ohledu na jejich sklon, pokud jejich hydroizolační konstrukce obsahuje povlakovou hydroizolaci, a pro navrhování souvisejících konstrukcí. Norma je určena k použití společně s ČSN 73 1901-1.

Norma obsahuje specifické zásady pro navrhování střech s povlakovými hydroizolacemi. Zásady pro provádění střech s povlakovými hydroizolacemi nejsou předmětem této normy. Norma obsahuje dvě informativní přílohy, týkající se příkladů hydroizolačních konstrukcí s povlakovou hydroizolací a největších doporučených vzdáleností dilatačních spár a jejich úprav ve vrstvách a konstrukcích střech.

Čtěte také: Nová směrnice pro navrhování ochrany staveb před vodou

Zpracovateli jsou Česká hydroizolační společnost, odborná společnost ČSSI, IČO 01177524, pracovní skupina WG 8 ve složení: Ing. Jan Matička, Ing. Luboš Káně, PhD., Ing. Ivan Misar, PhD., Ing. Zdeněk Plecháč, Ing. Antonín Žák, PhD., Ing. Libor Zdeněk, Ing. Roman Vomlel, Doc. Ing. Šárka Šilarová, PhD., Ing. Jan Plachý, PhD., Josef Krupka, Ing. Richard Rothbauer, Tomáš Kunst, ve spolupráci s Ing. Lubomírem Keimem, CSc. Technická normalizační komise: TNK 65 Izolace staveb.

Zmizely pojmy vodotěsnicí a vzduchotěsnicí

Některé zajímavosti z norem představil 12. února 2021 na webináři společnosti Icopal Vedag CZ Josef Kubát, produkt manažer společnosti Icopal Vedag CZ a soudní znalec v oboru stavebnictví:

Část 1 obsahuje základní informace pro projektanty o navrhování střech, přesnou terminologii vrstev střechy a dalších pojmů. V normě přibyla část stanovující doporučený obsah projektové dokumentace střechy ve stupni pro stavební povolení a ve stupni pro provádění staveb. Dále norma obsahuje informace o tom, jak by se měla střecha v průběhu její realizace kontrolovat.

V terminologii normy z definicí vrstev střechy vypadlo druhové přídavné jméno vodotěsnicí, které uživatele předchozí verze normy mohlo mást, zda se jedná o vrstvy, které jsou určené k „těsnění proti vodě“, nebo je „těsnost“ jejich vlastností, a to obecně nebo proti vodě ve vybraných skupenstvích nebo hydro-fyzikálních namáháních. Definice byly zcela přepracovány. Např. střešní krytina je nyní definována jako horní vrstva střechy plně vystavená vnějšímu prostředí, skládaná střešní krytina je vrstva střechy plně vystavená vnějšímu prostředí, zajišťuje odvod vody sklonem…atd. Doplňková hydroizolační vrstva je hydroizolační vrstva, která zachycuje a odvádí vodu a polétavý sníh proniklé z výše položené skládané vrstvy. Povlaková hydroizolační vrstva je hydroizolační vrstva vytvořená z vodotěsných prvků vzájemně hydroizolačně spojených, spoj vykazuje minimálně stejnou vodotěsnost jako jednotlivý prvek.

Vzduchotěsnicí vrstva je rozdělena do pojmů parotěsná, vzduchotěsná a větrotěsná vrstva.

Normy doporučují způsoby větrání, sklony střech a upozorňují na detaily

Téma Návrh větrání je uvedeno v příloze B v ČSN 73 1901-2 – Střechy se skládanou střešní krytinou. Příloha obsahuje 2 tabulky s předběžným návrhem způsobu větrání, a to pro krytiny nepředstavující vysoký difuzní odpor a pro krytiny s vysokým difuzním odporem.

Norma nově předepisuje, že sklon střechy s povlakovou krytinou by měl být větší než 3 % (oproti dříve zažitým 2 %). Jde ale o sklon samotné krytiny. Proto je třeba při navrhování zohlednit tolerance nerovnosti podkladu a průhyb konstrukcí při návrhu spádové vrstvy.

Novinka je také v předpisu pro spádování žlabů. Zaatikové, mezistřešní a nadřímsové žlaby a úžlabí se nově navrhují přednostně s povlakovou hydroizolační vrstvou s doporučeným sklonem 2 % (oproti dřívějšímu požadavku 0,5 %).

Norma pamatuje i na navazující konstrukce a podpůrné konstrukce dalších zařízení umístěných na střeše. Navržené řešení střechy včetně konstrukčních detailů a návaznosti vrstev musí být proveditelné, v průběhu provádění kontrolovatelné, opravitelné a musí umožňovat běžnou údržbu. Tyčové prvky prostupující skladbou mají mít takový tvar, aby je bylo možné spolehlivě opracovat povlakovou hydroizolací.

Třetí část normy řeší provizorní povlakovou hydroizolaci zajišťující po dobu provádění střechy zachytávání a odvádění vody mimo konstrukce objektu. Pokud tato vrstva slouží v průběhu provádění jako provozní vrstva pro např. dopravu a skladování materiálu, lze ji později zabudovat do skladby, např. jako součást parotěsné vrstvy, ale nesmí být započítána do dimenze výsledné vrstvy.

Pojistná hydroizolační vrstva, která se provádí z důvodu ochrany interiéru a vrstev střechy před vodou pronikající hlavní hydroizolační vrstvou v případě její poruchy nebo vady, musí být ve spádu a odvodněna do samostatného odvodňovacího prvku. V rámci tohoto odvodňovacího prvku se doporučuje řešit signalizace přítomnosti vody, tedy poruchy hlavní hydroizolační vrstvy. Potrubí by také mělo být opatřeno zpětnou klapkou, aby v případě ucpání odpadního potrubí nebyla naplněna skladba střechy stoupající vodou. Pojistná hydroizolace se nemá odvodňovat a spádovat ke spodnímu dílu vtoku hlavní hydroizolační vrstvy. Ten slouží k odvodnění pouze v době provádění střechy.

V rámci revize normy přibyla ve třetí části příloha A. Ta obsahuje vodítko pro návrh hydroizolačního systému v závislosti na návrhovém namáhání vodou a na požadavku na ochranu objektu. Např. zvýšená ochrana může být požadována u muzea, galerie, archivu, nemocnice apod., tedy tam, kde by při havárii a zatečení vody došlo k nenahraditelným škodám. U těchto jmenovaných typů objektů např. norma doporučuje provedení pojistné hydroizolační vrstvy (která v jiných případech nemusí být nezbytná), a to z asfaltového natavitelného pásu se svařenými spoji.

Historie revizí ČSN 73 1901 Navrhování střech

První plnohodnotnou normou po listopadu 1989 pro obor střech byla ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení z roku 1999. Jejím autorem byl doc. Ing. Zdeněk Kutnar, CSc. Tato norma byla veřejnosti podrobně představena na sériích seminářů v letech 1999 a 2000. V roce 2011 vyšla revidovaná verze normy pod stejným názvem a třídícím znakem. Jejím zpracovatelem byl kolektiv autorů ze společnosti DEK a.s., technické středisko ATELIER DEK. O přípravě revize z roku 2011 jsme informovali v exkluzivním rozhovoru s autory. Tato verze byla v roce 2020 nahrazena.

 
 
Reklama