Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Revize ČSN 73 3251 navrhování konstrukcí z kamene

Článek informuje o revizi české technické normy ČSN 73 3251 Navrhování konstrukcí z kamene. Původní norma vydaná již v roce 1987 není vzhledem ke změnám, které proběhly v systému výroby a obchodu stavebních výrobků a technickému pokroku, již aktuální. Revidovaná norma bude obsahovat v současné době osvědčená technická řešení kamenných konstrukcí, včetně kamenných dlažeb a obkladů chodišť.

1. Historie normy Navrhování konstrukcí z kamene

Česká technické normy mají v ČR silnou tradici. Je tomu i v případě předpisů pro kamenné konstrukce. Předchůdkyně v současné době revidované normy ČSN 73 3251 Navrhování konstrukcí z kamene z roku 1987, byla vydána již na začátku sedmdesátých let jako ČSN 73 3251 Konstrukce z přírodního kamene, společná ustanovení. Při revizi více než dvacet let staré ČSN je tedy na co navazovat. Na druhou stranu bude nutné mnohá ustanovení normy zcela zrušit, kvůli textu, který vznikal ještě v době centralizovaného průmyslu a obchodu a je v rozporu se současným fungováním otevřeného trhu se stavebními výrobky. Navíc, i když lze přírodní kámen a konstrukce z něj vybudované považovat za "tradiční", tak v normě jistě chybějí nové konstrukční řešení a uspořádání, které jsou dnes zcela obvyklé a osvědčené a bude je nutné do normy doplnit.

Za zmíňku jistě stojí sada předpisů Svazu kameníků a kamenosochařů pojmenovaná Technické normy svazu kameníků (TNSK), které byly publikovány na začátku devadesátých let minulého století, které vycházejí z norem oborových, velmi často u nás v době centralizovaného průmyslu používaných. TNSK jsou v mnoha ohledech dokladem tradice používání kamene v české a slovenské republice. V některých případech jsou velmi detailní a postihují konkrétní charakteristiky kamene těženého na našem území, a další výrobky pro kamenné konstrukce, u nás dříve vyráběné. V současné době je to ale přístup, který je překonán, což je i jeden z hlavních argumentů pro revizi ČSN 73 3251, která má obdobný přístup.

Pokusy o oživení normy ČSN 73 3251 v minulosti již proběhly. Bylo to přibližně před deseti lety a iniciátorem byl právě Svaz kameníků. Práce na revizi normy však nebyla dokončena a téma revize se znovu otevřelo až začátkem roku 2009. V této době hrozilo pro neaktuálnost a rozpor s dalšími ČSN a ČSN EN dokonce ke zrušené normy. Úvodních jednání TNK 37 Zděné konstrukce, pod kterou norma spadá, se zapojili i pracovníci Centra technické normalizace ze společnosti DEK a.s. Objednatelem revize normy je opět Svaz kameníků a kamenosochařů, odborných garantem revize normy je doc. Ing. Karel Lorenz, CSc.

CTN DEK vzhledem ke zkušenostem s tvorbou původních českých norem (např. ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí, ČSN 73 1901 Navrhování střech, skupina norem pro hydroizolace ČSN 73 06XX), aktivní účasti na evropské normalizaci a technickým zkušenostem s těmito kontrukcemi, navrhla osobní zapojení do práce na revizi normy.

CTN DEK je tedy zpracovatelem vybraných částí normy. Jedná se o kapitoly s požadavky na kamenné konstrukce, řešící vzhledové vlastnosti a trvanlivost přírodního kamene, podkladní konstrukce materiály pro kamenné konstrukce a konstrukční zásady. Doména doc. Lorenze je v oblasti zatížení a statického návrhu a posouzení kamene a celé kamenné konstrukce.

O záměru revize normy jsme informovali účastníky konference Podlahy 2009 i Podlahy 2010. V této době byly práce teprve v přípravné fázi, přesto jsme považovali zveřejnění zprávy právě na podlahářské konferenci za dobrou příležitost oslovit ty, kteří se o normu zajímají. A to především také pro souvislost s ČSN 74 4505 Podlahy - Obecná ustanovení, kterou chápeme jako normu nadřazenou i podlahám s nášlapnou vrstvou z přírodního kamene.

Návrh revize ČSN 73 3251 byl rozeslán vybraným odborníkům TNK 37, technickým expertům, zkušebnám, zainteresovaným společnostem působících v normě relevantní oblasti a výrobcům stavební chemie pro přírodní kámen. Výzva k připomínkování byla publikována na www.ctndek.cz a dále v odborném časopise pro projektanty a architekty DEKTIME (www.dektime.cz).

V následující části článku citujeme vybraná ustanovení normy týkající se podlah. Text je ve verzi druhého návrhu ze září 2010, konečný text normy se tedy může lišit.

2. Působnost revidované normy

Předmět normy

Tato norma platí pro navrhování konstrukcí z deskových prvků z přírodního kamene, osazovaných na konstrukce bytových, občanských a průmyslových staveb.

Norma stanovuje požadavky na vnitřní a vnější obklady a dlažby, stanovuje pravidla pro výběr komponent a stanovuje požadavky na vlastnosti výrobků, podle příslušných výrobkových norem, tak aby byly vhodné pro kamenné konstrukce.

Kamenné konstrukce, ve smyslu této normy, plní dekorativní funkci pohledových částí staveb, svým zabudováním do stavby plní funkci pochozích vrstev nebo přispívají k ochraně staveb proti vodě a dalším atmosférickým vlivům. Norma platí také pro další kamenné části staveb jako jsou parapety, krycí desky apod.

Norma se nevztahuje na navrhování kamenných masivních konstrukcí a zdiva vč. schodišťových stupňů a dále kamenné dlažby pozemních komunikací, navrhování kamenné dlažby z dlažebních kostek, betonu nebo keramiky. Pro navrhování konstrukcí z umělého kamene lze použít některé články této normy přiměřeným způsobem.

Poznámka 1 - Pro kamenné dlažby pro pozemní komunikace platí ČSN 73 6131.
Poznámka 2 - Pro navrhování a provádění keramických obkladů platí ČSN 73 3451.
Poznámka 3 - Základní požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech stanovuje ČSN 74 4505. Tato norma (ČSN 73 3251)normu ČSN 74 4505, ve vybraných ustanoveních týkajících se podlah, přiměřeně doplňuje.

3. Vybraná ustanovení návrhu ČSN 73 3251 týkající se podlah

3. Požadavky na kamenné podlahy

3.2 Zatížení okolním provozem a užíváním

(1) Kamenné konstrukce se nedoporučuje navrhovat tam, kde je možné předpokládat takové zatížení provozem a užíváním, které není pro přírodní kámen vhodné, případně se doporučuje kamenné konstrukce chránit dalšími např. konstrukčními opatřeními.

Poznámka Jedná se např. o soklové části obkladů stěn, které je možné jinou, předsazenou konstrukcí, chránit proti nárazu.

3.6 Bezpečnost při užívání

3.6.1 Dlažby

  1. Povrchové úpravy kamenných dlažeb musí být voleny s ohledem na navrhované použití dlažeb.
  2. Kritéria na skluznost pochozích vrstev podlah bytových a pobytových místností a částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, a částí staveb uvedených ve zvláštních právních předpisech, stanovuje ČSN 74 4505.
  3. Zásadní vliv na skluznost kamenných dlažeb má povrchová úprava (opracování) kamene, materiál podešve, voda na nášlapné vrstvě a sklon podlahy.
  4. Zamezení výskytu vody na nášlapných vrstvách v interiérech lze zajistit návrhem opatření proti vnášení vody z vnějšího prostředí (např. návrh čistící zóny).
  5. Pro zajištění bezpečné chůze se u venkovních ploch doporučuje hrubé opracování pochozí plochy (hrubé broušení, pískování, pemrlování apod.).
  6. Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapných vrstev podle typu provozu musí být dodrženy podle požadavků definovaných v ČSN 74 4505.
  7. Odchylky od rovinnosti podle ČSN 74 4505 nesmějí být způsobeny rozdílnou odolností přírodního kamene proti obrusu.
  8. Dlažby provedené z různých typů kamene položených vedle sebe se volí z kamenů se srovnatelnou obrusností.
  9. Požadavky na odolnost proti obrusu přírodního kamene použitého pro dlažby stanovuje tabulka 3.3.
Místo použití Minimální odolnost proti obrusu podle ČSN EN 14157, metoda B (podle Böhma)
Exponované dlažby 12 000 mm3
Neexponované dlažby 28 000 mm3

Tabulka 3.3 - Požadavky na odolnost proti obrusu dlažby z přírodního kamene podle místa použití

4 Vzhled přírodního kamene

4.1 Všeobecně

  1. Požadavek na vzhled kamenných konstrukcí se zabezpečuje volbou typu přírodního kamene při současném zachování konstrukčních zásad podle kapitoly 11.
  2. Pro zachování vzhledu musí být navržena údržba kamene.
  3. Kámen je přírodní materiál, proto je nutné počítat s odchylkami od základního vzhledu.
  4. Základní vzhled charakterizuje: barva, zrnitost základních minerálů, praskliny v minerálech, spáry mezi zrny, tektonické poruchy zhojené (žilky) i nezhojené, odlišná leštitelnost jednotlivých minerálů v hornině.
  5. Přijatelné odchylky, které nemají vliv na mechanické vlastnosti kamene, jsou následující:
    • shluk minerálů v desce (hmota vyplněna);
    • fosílie;
    • tektonické praskliny;
    • odchylky v barevnosti;
    • shluky zrn odlišné zrnitosti, barvy;
    • shluky tmavých minerálů ve světlé hornině a naopak;
    • větší vyrostlice než je obvyklá zrnitost;
    • lokální odlišná orientace zrn;
    • póry.
  6. Jestliže je na kamennou konstrukci kladen specifický požadavek na vizuální účinek je nutné počítat s jeho realizací až při výběru konkrétních kamenných prvků na stavbě za účasti architekta.
  7. Vzhled kamene se doporučuje odsouhlasit investorem stavby na dostatečně velkém referenčním vzorku, případně ploše nebo stavbě. Poznámka: Na malých vzorcích kamene nemusí být vždy postiženy všechny vzhledové charakteristiky kamene.
  8. Referenční vzorek se má sledovat při běžných světelných podmínkách, co nejbližších takovým, které budou panovat při užívání konstrukce (vyvarovat se technickému osvětlení, zapadajícímu nebo vycházejícímu slunci).
  9. Referenční vzorky se mají sledovat ze vzdálenosti a úhlu, který bude běžný pro osoby sledující kamennou konstrukci při běžném užívání.
  10. Pro posouzení referenčních vzorků kamene může být použita metodika vizuálního posouzení podle ČSN EN 1469.
  11. Při lepení průsvitných kamenů (např. mramory) je nutné uvažovat s možností viditelnosti spojovacích prostředků.
  12. Spojovací vrstvaMalty alepidla mohou může ovlivnit barvu aplikovaného kamene.
  13. Konečná úprava povrchu některých typů kamene může zahrnovat použití vysprávek, plniv nebo jiných podobných materiálů k opravě přírodních dutin, poruch a trhlin. Tato úprava je pokládána za součást běžného zpracování, je však nutné zohlednit vliv těchto odchylek na mechanické vlastnosti kamene a vhodnost použití, zvláště v exteriéru

4.2 Povrchové úpravy

  1. Na barevnost a lesk kamene má vliv opracování jeho povrchu.Povrchové úpravy kamene zvýrazňují jeho barevnost a lesk.
    Poznámka 1 - Leštěný povrch zdůrazní skutečnou barvu horninotvorných minerálů, hrubé povrchové úpravy zpravidla barevně inklinuji k šedým odstínům.
    Poznámka 2 - V případě vrstevnatých nebo břidličnatých hornin, jejichž minerály jsou uspořádány do tzv. ploch břidličnatosti, má zásadní vliv na výsledný vzhled kamene úhel, pod kterým rovina řezu protne plochy břidličnatosti a charakteristické minerály v nich.
  2. Povrchové úpravy kamene mohou mít vliv na úroveň některých vlastností (skluz, omyvatelnost, čistitelnost).
  3. Základní typy povrchových úprav a pro ně typické vzhledové charakteristiky (čitelnost struktury kamene) a obvyklé pracovní nástroje pro opracování jsou uvedeny v tabulce 4.3.
Způsob úpravy Vzhled opracovaného povrchu - čitelnost struktury Pracovní nástroj
Řezání Nepravidelné různě hluboké rýhy, jejichž tvar (přímé nebo obloukové) a směr závisí na technologii řezání, šedá barva s nádechem dle původní barevnosti horniny, drsný povrch Různé druhy pil (rámová, řetězová, kotoučová), vodní paprsek s abrazivem
Opalování Povrch drsný s ostrými hranami krystalů. Viditelné odlesky ve slídových zrnech, není možný pohled do hmoty zrn průhledných minerálů, obvykle šedý nádech v barevnosti, lze rozlišit jednotlivá zrna Hořák nebo linka s hořáky pro vysokoteplotní opracování
Zubování Pravidelné rýhy, šedá barva s nádechem dle původní barevnosti horniny, drsný povrch Ruční nebo strojní zubák (dláto se zubovitým ostřím)
Pemrlování Pravidelné výstupky na povrchu, šedá barva s nádechem dle původní barevnosti horniny, drsný povrch Strojně ruční, ruční nebo ruční pemrlice (kladivo nebo nástavec s jehlanovitými hroty)
Pískování Nejsou vidět odlesky slídových materiálů, šedý nádech v barevnosti, nelze rozlišit jednotlivá zrna, omak hrubý povrch Pískovačka
Hrubé broušení Nejsou vidět odlesky slídových materiálů, šedý nádech v barevnosti, nelze rozlišit jednotlivá zrna, omak hrubý povrch Hrubé brusivo
Jemné broušení Jsou viditelné odlesky ve slídových zrnech, není možný pohled do hmoty zrn průhledných minerálů, viditelná struktura kamene, přiměřenou optikou lze pozorovat všechna zrna horniny , na omak zcela hladký povrch Jemné brusivo
Leštění Povrch odráží obraz, jsou viditelné odlesky ve slídových zrnech, možný pohled do hmoty zrn průhledných minerálů, viditelná struktura kamene, přiměřenou optikou lze pozorovat všechna zrna horniny, na omak zcela hladký povrch Leštící kotouče, plsť

Tabulka 4.3 Povrchové úpravy kamene

5 Trvanlivost

  1. Požadavek na trvanlivost se stanovuje podle požadavků investora.
  2. Nosná konstrukce kamenných konstrukcí má mít obvykle stejnou trvanlivost jako nosná konstrukce stavby. Trvanlivost ostatních částí kamenné konstrukce, mimo kámen samotný, má být v souladu se zamýšlenými cykly obnovy nebo cykly změn některých vlastností těchto vrstev a prvků.
  3. Trvanlivost funkce kamenných obkladů a dlažeb (např. pochozí dlažba, obklad s požadavkem odolnosti proti srážkové vodě apod.) je značně ovlivněna trvanlivostí případně obnovou spárovacích materiálů.
  4. Při použití různorodých kamenných desek v jedné ploše je nutno dbát u dlažeb na jejich stejnou odolnost proti opotřebení (obrusnosti) a u obkladů na jejich stejnou trvanlivost.

7 Podklad pro kamenné konstrukce

7.2 Dlažby

  1. Největší dovolená odchylka od předepsané roviny povrchu nášlapné vrstvy musí být stanovena v návrhu podlahy dle funkčních požadavků na dlažbu.
  2. Minimální hodnota pevnosti v tahu povrchových vrstev pod nášlapnou vrstvou je v případě nepojížděných podlah 1,25 MPa.
  3. Nejvyšší vlhkost vybraných podkladních vrstev v době pokládky nášlapné vrstvy z přírodního kamene stanovuje ČSN 74 4505.
  4. Jestliže podklad nesplňuje požadavky na rovinnost, použijí se vyrovnávací vrstvy. Materiál vyrovnávací vrstvy musí být vhodný a slučitelný s dalšími vrstvami a soudržný s podkladem.
  5. Dilatace podkladní konstrukce musí být promítnuty i do konstrukcí kamenné dlažby.

8 Materiály

8.1 Přírodní kámen

  1. Výrobky z kamene pro kamenné konstrukce nesmí vykazovat vady uvedené v tabulce 8.3, které mají vliv na jeho mechanické vlastnosti.
Vady vždy nepřijatelné:

poškození zámku, poškození otvoru pro úchyty, ztráta hmoty kamene, trhliny a výrobní praskliny (přirozené nebo vzniklé při těžbě)u kamenů, které jsou samonosné, měkká zrna
Vady, které musí odsouhlasit objednatel kamenné konstrukce (investor):

vlasové trhliny pro kameny celoplošně lepené (obkladové kameny), dutiny způsobené vývrty v bloku, vyplněné shluky krystalů odlišných nebo druhotných, praskliny u kamenů celoplošně podepřených, průřezy dutinami, zóny s odlišným horninovým složením

Tabulka 8.3 Vady kamene s vlivem na mechanické vlastnosti

  1. Vzhledové charakteristiky přírodního kamene stanovuje kapitola 4. Článek 4.1 (5) uvádí přijatelné odchylky od základního vzhledu.
  2. Články 8.1.1, 8.1.2, 8.1.3 a 8.1.4 uvádějí základní vlastnosti, které je možné stanovit na výrobcích z přírodního kamene.
  3. Vzhledem k umístění stavby nebo kamenné konstrukce ve stavbě nebo plnění specifické funkce kamennou konstrukci, lze mimo vlastnosti uvedené v (6), požadovat deklaraci nebo dosažení určité úrovně (hodnoty) dalších vlastností kamenných výrobků jako je např. stanovení odolnosti proti stárnutí působením SO2, stanovení odolnosti proti tepelnému šoku, stanovení dynamického modulu pružnosti, stanovení odolnosti proti stárnutí působením slané mlhy, stanovení lomové energie, stanovení statického modulu pružnosti, stanovení tepelné roztažnosti, stanovení kapilární vzlínavosti apod. Tyto vlastnosti se stanovují metodikami uvedenými v příslušných normách výrobků.

9 Zatížení a jeho účinky

9.3 Dlažby

  1. Zatížení vlastní tíhou dlažebních desek se určí podle rozměrů prvků z kamene a objemové tíhy materiálu. Objemová hmotnost kamenných prvků (konstrukcí) se určuje podle ČSN EN 1991-1-1, pokud dodavatel kamene na základě zkoušek kamene neuvede přesnější hodnotu. Pro předběžný návrh konstrukce z kamene lze použít hodnoty vlastní hmotnosti kamene podle Přílohy A Informativní technické parametry. Pro konečný návrh konstrukce musí být použita hodnota vlastní hmotnosti kamene deklarovaná jeho dodavatelem.
  2. Součinitel spolehlivosti zatížení vlastní tíhou prvků z kamene, pokud z hlediska kriteria mezního stavu únosnosti působí nepříznivě, se uvažuje γG.sup = 1,35.
  3. Dlažba se vyšetřuje na statické zatížení nahodilým rovnoměrným zatížením daným provozem na ploše podle ČSN EN 1991-1-1, popřípadě zatížením od osamělého břemene (tlakem kola čistícího vozíku, zvedací plošiny apod.) se zavedením součinitele spolehlivosti pro užitné zatížení γQ = 1,5.
  4. U ploch vyhrazených pouze pěšímu provozu se hodnotí odolnost proti nárazům rázy, vyvolané dopadem osoby o hmotnosti 80 kg z výšky 0,1 m.
  5. Zatížení sněhem zpravidla s ohledem na velikost užitného zatížení nerozhoduje.

10.4 Dlažby

10.4.1 Dlažby na podložkách

  1. Při statickém ověření dlažeb na pružných podložkách se vychází z předpokladu uložení každé desky z kamene v jejích rozích na pružných pryžových nebo plastových podložkách.
  2. Prokazuje se dostatečná únosnost desek v ohybu v návrhových situacích, kdy se uplatní kromě účinku vlastní tíhy kamene užitné zatížení jednak rovnoměrné, jednak soustředěné v hodnotách, které odpovídají účelu vydlážděné plochy.
  3. Při zvlášť exponovaném provozu se doporučuje statický výpočet ověřit nebo zcela nahradit průkazními destruktivními zkouškami

10.4.3 Dlažby v rámech

  1. Při statickém ověření dlažeb v rámech se statické schéma stanoví na základě skutečného uspořádání prvků rámu. Jednotlivé desky mohou působit buď jednosměrně, uložené po dvou protilehlých hranách, nebo obousměrně, uložené po obvodě.

10.4.4 Tloušťka desek pro dlažbu

  1. Pro dlažební desky do rozměru 900 mm lze pro stanovení tloušťky použít následující postup. Pro desku se určí minimální lomová síla P (kN) na základě třídy provozu podle tabulky 10.2 a podle vzorce (10.8) se určí její tloušťka.
Třída Lomové zatížení (min) (kN) Typické použití
0 Nejsou požadavky K dekorativním účelům
1 0,75 Desky uložené do malty, jen pro pochůzné povrchy
2 3,50 Plochy pro chodce a cyklisty. Zahrady, balkony
3 6,00 Plochy občas pojížděné automobily, pro lehká vozidla a motocykly. Vjezdy do garáží
4 9,00 Plchy pro pěší, tržiště s občasným provozem dodávkových a záchranných vozidel
5 14,00 Plochy pro pěší často pojížděné těžkými nákladními vozidly

Tabulka 10.2 Lomové zatížení

kde

ffd je návrhová hodnota pevnost kamene v ohybu (MPa),
w - šířka dlažební desky (mm),
t - tloušťky dlažební desky (mm),
l - délka dlažební desky (mm),
P - lomové zatížení (kN),
1,6 - součinitel bezpečnosti.

Poznámka Vzorec (10.8) je uveden v příloze B normy ČSN EN 1341, označení jednotlivých veličin ve vzorci je upraveno v souladu ze značkami, používanými v této normě. Vzorec je odvozen z podmínky únosnosti desky jako nosníku o rozpětí rovném délce I. Tento model dává nejméně příznivé výsledky (největší tloušťky desek) oproti jiným, např. deskám uloženým po obvodově, podepřeným bodově apod. Pro desky o větší délce než 900 mm, pro dlažby na podložkách a v rámech a třídy provozu 4 a vyšší se doporučuje navrhnout tloušťku na základě přesnějšího výpočtu.

11 Konstrukční zásady

11.3 Dlažby

  1. Tloušťka kamenné dlažby se stanovuje podle kapitoly 9.
  2. Tloušťka maltového lože podle nesmí klesnout pod 30 mm. V případě uložení dlažby na pružné zvukové nebo tepelné izolaci, musí být proveden podkladní beton o nejmenší tloušťce 45 mm a vyztužen ocelovou sítí (pletivem).
  3. Je-li kamenná dlažba uložena na maltovém loži a na podkladním betonu, který chrání hydroizolaci, musí být provedena v dilatačních celcích o největší velikosti 3 x 3 m. Dilatace musí procházet celým souvrstvím až na hydroizolaci.

11.3.1 Dlažba do maltového lože nebo lepidla

  1. V případě uložení dlažby na pružné zvukové nebo tepelné izolaci, musí být proveden podkladní beton o nejmenší tloušťce 45 mm a vyztuženy ocelovou sítí (pletivem).
  2. Tloušťky plovoucích potěrů síranu vápenatého nebo cementu v závislosti na plošném a bodovém zatížení stanovuje tabulka 6 v ČSN 74 4505.
  3. Síly z vrstvy dlažby nebo její podkladní vrstvy nesmějí být přenášeny do podkladu (např. povlaková hydroizolace), které by mohly poškodit.
  4. Způsob připojení k podkladu musí být navržen s ohledem na namáhání (zatížení) dlažby.

11.3.2 Dlažba na podložkách

  1. Tloušťka dlažby musí být navržena s ohledem na zatížení, které má mezi podporami přenést vlastní hmotnost kamene, tak aby stabilně ležel v podkladu. Kameny dlažby se doporučuje navrhovat v hmotnosti větší než 12 kg (orientačně 400x400x30 mm).
  2. Jestliže je podkladní konstrukce tvořena povlakovou hydroizolací musí být chráněna proti poškození při provádění a používání kamenné konstrukce.
    Poznámka To lze zajistit např. geotextilií.

11.3.3 Dlažba na hydroizolaci a ve spádu

  1. Spád dlažby lepené na tenkou maltu musí být vytvořen samostatnou spádovou vrstvou nebo podkladní konstrukcí ve spádu.
  2. Kamenná dlažba musí být uložena vždy na spádové podkladní vrstvě (nikoli na hydroizolaci ve spádu).
  3. Ve zvláštních případech může být hydroizolace řešena stupňovitě, aby nedošlo k posuvu celého souvrství (podkladní beton, maltové lože a dlažba), zejména při vyšších teplotách.

11.4 Obklady schodišťových stupňů

  1. Stupnicové desky vnějších schodišť se osazují tak, aby nášlapná plocha měla sklon 1% směrem ke splávku.
  2. Podklad pod obklady schodišťových stupňů musí být tvarovaný tak, aby po obložení měl schodišťový stupeň rozměry požadované projektovou dokumentací.

11.8.2 Dilatační spáry

  1. Dilatační spáry je nutné umístit:
    1. v místech styku kamenného obkladu s jinými stavebními konstrukcemi a materiály, které se různě přetvořují
    2. v místech styku rozdílné technologie povrchových úprav
    3. v místech změny technologie kamenných obkladů nebo různé tuhosti kotev
    4. v místech statické nebo fyzikální deformace podkladní, popřípadě navazující konstrukce stavby, pokud není technologicky řešeno jinak
    5. v místech změny tvaru obkladu jednotlivých dilatačních celků
    6. v rovinách dilatačních spár provedených v podkladní nosné konstrukci budovy
    7. stykové spáry mezi prvky montovaného obvodového pláště musí být přiznány i v obkladech.
  2. Konstrukce obkladů a dlažeb z kamene, které jsou vystaveny objemovým změnám nebo rozdílnému pohybu konstrukce stavby, se rozdělí podle tabulky 11.1.

    Konstrukce z kamene Největší vzdálenost dilatačních spár [m]
    svislé a šikmé obklady Poloha spáry
    svislá vodorovná
    vnější vnitřní vnější vnitřní
    3 6 3,6
    dlažby umístění dlažby
    vnější vnitřní
    3 6
    krytí zídek, atik,  stěn, zábradlí apod. 2
    obklady stropů a podhledů největší plocha dilatačního pole [m2]
    30

    Tabulka 11.1 Největší vzdálenosti dilatačních spár

  3. Dilatační spáry musí procházet celým souvrstvím, tj. i podkladní úložnou vrstvou.
  4. Změnu (překročení) vzdáleností dilatačních spár, uvedených v tabulce 11.1, je nutné teoreticky posoudit podle zásad pružnosti a napjatosti vrstvených konstrukcí anebo u kotvených obkladů odvodit z pružné deformace užitých kotev.
  5. Vzdálenosti dilatačních spár dlažeb pokládaných na maltové lože je nutné podřídit vzdálenostem pracovních spár podkladové vrstvy a naopak.
  6. Mezní rozdíly ve výškové úrovni nášlapné vrstvy v dilatační spáře a mezní rozdíly ve výškové úrovni hran sousedních dlaždic stanoví ČSN 74 4505.
  7. Dilatační spára do šíře 10 mm má mít obdélníková průřez o poměru stran 2:1.
  8. Tmel vyplňující dilatační spáry musí být spojen pouze s kamennou deskou, proto se před tmelením vkládá do spáry separační provazec (např. z PE), průměr provazce má být 1,5 krát větší než šířka těsněné spáry (viz Obr. 12.2).
  9. Dilatační spáru ve vnitřních dlažbách je možné utěsnit také lištami, které v sobě mají integrovanou pružnou hmotu (viz obrázek 11.9 c).
  10. Povrchová úprava spár konstrukcí z kamene s vodorovnou lícní plochou se provádí s rovným lícem spáry, není-li stanoveno technickou dokumentací jinak.
  11. Příklady řešení dilatačních spár dlažeb a obkladů jsou uvedeny na obrázku 11.9 a) až d).
  12. Spárořez obkladové konstrukce z kamene musí být navržen tak, aby nezabraňoval směru dilatačního pohybu v dilatační spáře.
  13. U obkladů a dlažeb, které jsou osazeny plošně, je nutné pracovní spáry provádět v rovinách předepsaných dilatačních spár.
  14. Je-li dlažba rozdělena na jednotlivé dilatační celky, musí být spára přiznána i ve styku s navazující svislou stěnou včetně podkladní vrstvy až na kluznou vrstvu (obr. C 15).
  15. Nejmenší šířka dilatační spáry nebo součtu šířek dilatačních spár v dlažbě z kamene musí být rovna 1,5 násobku největší roztažnosti dilatačního celku podkladní konstrukce.
  16. Je-li nutné dilatační spáru utěsnit, musí to být předepsáno v technické dokumentaci.
  17. Dilatační spáry se nesmějí vyplňovat hmotami, které nedovolují dilatační posuv. Tyto hmoty musí být trvale pružné a nestékavé a nesmí vytvářet skvrny v místech spáry.

Ing. Zdeněk Plecháč
email: zdenek.plechac@dek-cz.com
tel.: +420 234 054 285

DEK a.s., Centrum technické normalizace
ATELIER DEK
Tiskařská 10/257
108 00 Praha 10
www.atelier-dek.cz
www.ctndek.cz

English Synopsis
Revision of ČSN 73 3251 design of structures of stone

The article informs about the revision of the Czech technical standard ČSN 73 3251design of structures of stone. The original was published in 1987 and it is not up to date any more with the changes that have taken place in the systems of production and trade of buildings products and the technical progress. The revised standard will include the currently proven technical solutions for stone structures, including stone tiles on pavements.