Změny ve stavebním zákoně a zákoně o EIA

Dne 1. ledna 2018 nabyl účinnosti dlouho očekávaný zákon č. 225/2017 Sb., který novelizoval stavební zákon (tj. zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a dalších 43 souvisejících zákonů. Tato novela byla připravována déle než tři roky a téměř po celou dobu přípravy byla kritizována jako nedostatečná. Tento článek však nemá za cíl dále kritizovat nedostatečnost novely stavebního zákona, ale spíše chce vyzdvihnout některá ustanovení, která by mohla být významným přínosem pro stavební praxi. Současně s novelou stavebního zákona byla přijata tzv. „transpoziční“ novela zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (tj. zákon č. 326/2017 Sb.), který by mohl mít další pozitivní dopad na délku a složitost povolovacích procesů v České republice. Transpoziční novela nabyla účinnosti k 1. listopadu 2017.

Společné řízení

Nejvýznamnějším přínosem novely stavebního zákona je zavedení institutu společného řízení, v jehož rámci je možné do jednoho řízení sloučit různá řízení, která dosud byla prakticky vedena samostatně. Tímto sloučením může být dosaženo zajímavé časové úspory oproti předcházejícímu stavu a současně bude možné eliminovat opakované napadání rozhodnutí, která byla vydávána v rámci jednoho záměru v samostatných řízeních.

Princip společného řízení spočívá ve vedení jednoho řízení, ve kterém se souběžně rozhodne o umístění stavby (tj. vydá se územní rozhodnutí) a o jejím povolení (tj. vydá se stavební povolení). Současně je nově možné do jednoho společného řízení zahrnout různá dosud samostatná řízení, pokud se týkají jednoho investičního záměru jako např. stavby obecné (průmyslové haly, residenční domy, kanceláře atd.), stavby drah (např. drážní vlečky do průmyslových areálů), stavby komunikací (účelové nebo místní komunikace vedoucí k projektům) nebo stavby vodních děl (kanalizace, vodní řady, čistírny odpadních vod atd.). Možnost společného řízení sice existovala i v předchozí úpravě stavebního zákona, ale pouze v omezeném rozsahu.

V rámci jednoho společného řízení lze nově rozhodovat o umístění a výstavbě všech souvisejících staveb najednou a investor projektu nemusí tyto stavby umisťovat a povolovat v jednotlivých separátních řízeních. Výhodou společného řízení je, že o všech těchto stavbách musí být rozhodnuto ve standardní správní lhůtě o délce 60 až 90 dnů.

Pokud například byla povolována stavba průmyslového areálu (nebo např. rezidenčního nebo obchodního projektu), tak vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení k výrobní hale, vodovodnímu řadu a kanalizaci a případně příjezdové komunikaci vyžadovalo vedení čtyř až pěti samostatných řízení, které trvaly minimálně 12 měsíců, průměrně pak spíše kolem 18 měsíců. Na základě novely stavebního zákona je možné všechny tyto procesy sloučit do jednoho řízení, ve kterém bude vydáno jedno společné povolení v odhadované době pěti až šesti měsíců.

Do společného řízení je navíc možné, oproti předchozí úpravě, sloučit ještě řízení o připojení na pozemní komunikace a o povolení kácení dřevin, která dříve musela být vedena odděleně (každé ve standardní správní lhůtě v délce 30 až 60 dnů).

Zahrnutí řízení EIA do společného řízení

Dále je možné do společného řízení integrovat celý tzv. „proces velké EIA“ (tj. posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí). Společné řízení s integrovaným procesem EIA provede stavební úřad v úzké součinnosti s tzv. „úřadem EIA“ (tj. krajským úřadem nebo Ministerstvem pro životní prostředí, a to zpravidla podle velikosti projektu) a zahrnutím řízení „velké EIA“ do společného řízení dojde k odstranění některých duplicit, které by se jinak opakovaly, pokud by řízení byla vedena odděleně.

V integrovaném řízení stavební úřad přijme žádost o společné řízení, projektovou dokumentaci a dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a o všem vyrozumí tzv. „úřad EIA“. Po zahájení společného řízení stavební úřad stanoví lhůtu nejméně 30 dnů k vyjádření veřejnosti k dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a bude se konat první kolo vyjadřování k otázkám spojeným s vlivy záměru na životní prostředí. Po tomto prvním kole stavební úřad předá výsledky připomínek úřadu EIA k provedení samotného řízení „velké“ EIA, ve kterém bude vydáno závazné stanovisko EIA. Po vydání stanoviska EIA, úřad EIA vrátí řízení zpět stavebnímu úřadu k provedení druhého kola vyjadřování, tentokráte k samotnému stavebnímu záměru v nejméně desetidenní lhůtě. Po druhém kole vyjadřování stavební úřad vydá společné povolení, které bude obsahovat stanovisko EIA.

Společné povolení s integrovanou EIA musí být sice vydáno ve správní lhůtě 90 až 120 dnů, nicméně po dobu provádění řízení EIA úřadem EIA se běh lhůty k vydání společného povolení přeruší. Tímto dojde k tomu, že k výše uvedené lhůtě max. 120 dnů se přičte lhůta pro provedení řízení „velké EIA“.

V samotném řízení EIA však došlo k dalšímu zefektivnění tím, že bylo vypuštěno samostatné zveřejňování a vyjadřování se veřejnosti k posudku zpracovanému k dokumentaci předložené investorem. Posudek by měl nově sloužit úřadu EIA jako interní podklad k ověření správnosti dokumentace vlivů záměru na životní prostředí a nebude sloužit veřejnosti k vyjadřování. Odstraněním samostatného zveřejňování posudku a vyjadřování se veřejnosti k posudku, dojde k úspoře v procesu řízení EIA o přibližně 45 dnů oproti současnému stavu.

Dříve se stavební povolení u projektu, který vyžadoval posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. „velkou EIA“), vydávalo v průměru mezi 12 až 24 měsíci, avšak podle nové právní úpravy došlo k výraznému zkrácení této lhůty až na 10 měsíců.

Nad rámec uvedeného časového benefitu je nutné vzít v potaz rovněž koncentraci všech zmíněných řízení do jediného probíhajícího řízení, proti kterému bude možné podat pouze jedno odvolání a jeden návrh na soudní přezkum na rozdíl od odvolání a soudního přezkumu v případě, kdy jsou rozhodnutí vydávány separátně. Jinými slovy, pokud bylo nutné vést pět separátních řízení, pak bylo možné podat odvolání do každého řízení. Takto bude možné vše napadnout pouze jednou.

Je však nutné zmínit, že společné povolení obzvláště když bude integrovat řízení „velké“ EIA nebude vhodné pro každý projekt, ale pouze pro takový, ve kterém bude mít investor již na počátku zcela jasnou představu o finální podobě projektu. Tato skutečnost souvisí s tím, že k žádosti o společné povolení bude muset investor předložit projektovou dokumentaci v detailu pro vydání stavebního povolení. Pokud investor nebude schopen definovat v takové finální podobě svůj projekt již od počátku (např. projekt naddimenzuje a bude zjišťovat mantinely, které mu dotčené úřady, sousedé a veřejnost povolí) nebo pokud bude možné předpokládat změny projektu v průběhu povolování, pak nelze cestu společného řízení vůbec doporučit, protože tato cesta může být výrazně delší než stávající postup odděleného povolování.

Podlimitní záměry

Mezi nejvýznamnější změny vyplývající z tzv. „transpoziční novely“ patří úprava podlimitních záměrů, tj. těch záměrů, které nejsou vymezeny v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (tj. u záměrů, ke kterým se vždy musí provádět tzv. „velká EIA“ nebo alespoň zjišťovací řízení). Podle dosavadní úpravy musí každý podlimitní projekt (tj. projekt, který není vymezen v uvedené příloze č. 1) získat stanovisko příslušného odboru životního prostředí k tomu, zda nevyžaduje provedení zjišťovacího řízení za účelem vyloučení negativního vlivu na životní prostředí. Protože se v praxi osvědčilo, že podlimitní záměry zpravidla nemají negativní vliv na životní prostředí, tak transpoziční novela odstranila v určitých případech administrativu spojenou s vydáváním těchto podlimitních stanovisek.

Nově se úplně dereguluje dohled státní správy nad určitými podlimitními záměry s tím, že se nebudou nadále vydávat „podlimitní stanoviska“ v případech, ve kterých záměr nedosáhne limitní hodnoty podle přílohy č. 1 nebo se nebude nalézat ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu.

Ve shora uvedených případech nebude bez dalšího vedeno zjišťovací řízení a nebude se vyžadovat ani žádné stanovisko, že záměr je podlimitní (např. bude možné podat žádost o územní rozhodnutí bez dalšího zkoumání vlivů na životní prostředí). Stanovisko příslušného úřadu o tom, zda záměr vyžaduje zjišťovací řízení (stanovisko o „podlimitním záměru“) bude vyžadováno pouze tehdy, pokud záměr překročí hranici 25 % příslušné limitní hodnoty uvedené příloze č. 1 a bude se nacházet ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu a příslušný úřad stanoví, že se zjišťovací řízení musí vést.

Např. podle uvedené přílohy 1 je limitní hodnota pro záměr obsahující parkovací místa stanovena teprve od počtu 500 parkovacích míst. Nad uvedený limit se musí vždy vést zjišťovací řízení a pod uvedený limit se ve stanovisku k podlimitnímu záměru určovalo, zda se zjišťovací řízení povede nebo nikoliv. Nově se zjišťovací řízení u parkovišť vede pouze od 500 parkovacích míst nebo např. v případě, že se zřizuje 125 parkovacích míst na území národního parku.

Vedle samotné úpravy podlimitních záměrů došlo rovněž ke změnám v povinných parametrech limitních hodnot v příloze č. 1.

Jako příklad může sloužit lisovna plastů, například se zastavěnou plochou 4 000 m². Dosud bylo nezbytné, aby posouzením o dopadu na životní prostředí v procesu zjišťovacího řízení prošel každý záměr, který zpracovával více než 100 tun polymerů ročně. To představuje přibližně 400 kg zpracovaného granulátu denně. Tento limit byl neúměrně nízký a vysokým počtem projednávaných záměrů zbytečně zatěžoval MŽP. Nově podléhají zjišťovacímu řízení pouze provozy na výrobu nebo zpracování polymerů, elastomerů, syntetických kaučuků nebo výrobků na bázi elastomerů až od kapacity 1000 tun ročně. Pokud tento projekt nebude spadat pod jiné kategorie transpoziční novely zákona 100/2001 Sb., jako je například (od určité kapacity) skladování nebezpečných látek, povrchové úpravy nebo velikost skladu, mělo by stačit jen územní řízení a stavební povolení, případně jejich spojené řízení. Mluvíme tedy o zkrácení povolovacích procesů na polovinu původního času.

Podobně tomu bude například u projektů datových center „na zelené louce“. Pokud jejich provoz nebude vyžadovat extrémně velké množství paliva pro diesel generátory a nebudou se na ně vztahovat jiné parametry zákona 100/2001 Sb. v platném znění, bude jejich povolování rychlejší oproti dosavadní praxi.

V rámci novely zákona 100/2001 Sb. je zajímavé i zrušení některých kategorií investičních záměrů, například posuzování výstavby strojírenských a elektrotechnických závodů.

Řada těchto projektů samozřejmě posuzována bude kvůli jiným parametrům svého provozu (například povrchové úpravy, nebo skladování), proto před zahájením legislativních kroků by měl investor pečlivě zvážit jaká povolení jsou skutečně třeba a zbytečně neplýtvat časem.

Vyloučení účasti spolků ve standardních povolovacích řízeních

Poslední zásadní změnou, vedle dalších dílčích změn nezmiňovaných v tomto článku, je vyloučení účasti environmentálních spolků z běžných povolovacích řízení. Dosud měly environmentální spolky možnost se účastnit (a napadat) běžná povolovací řízení na základě zmocnění uvedeném v § 70 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nově bude účast environmentálních spolků možná pouze v řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny (např. o povolení výjimky z ochrany zvláště chráněných živočichů), podle zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (např, v řízeních o „velké EIA“), v řízeních o povolení k nakládání s vodami podle vodního zákona, při pořizování a změnách územně plánovací dokumentace (např. pořizování a změny územních plánů, avšak běžných územních, stavebních a společných řízení se již environmentální spolky nebudou moci účastnit.

Vyloučením spolků z běžných povolovacích řízení nedochází samo o sobě k urychlení povolovacích procesů, avšak ke zcela zásadnímu urychlení dojde tam, kde by environmentální spolky mohly napadat samotná povolovací řízení. V případě vstupu environmentálních spolků do jednotlivých fází řízení byly spolky schopny důsledným využíváním procesních nástrojů blokovat povolovací procesy v řádu měsíců až let. Vyloučení environmentálních spolků bylo prosazeno teprve pozměňovacím návrhem v průběhu přijímání novely stavebního zákona s tím, že toto vyloučení mělo zabránit obstruování povolovacích řízení ze strany těch environmentálních spolků, které byly vytvořeny ze strany konkurence nebo různých spekulantů, kteří se snažili obstruováním povolovacích řízení získat určité výhody (včetně finančních). Vyloučení spolků z běžných povolovacích řízení na jednu stranu výrazným způsobem snižuje možné obstrukční jednání spolků v povolovacích řízeních, na druhou stranu se rovněž snižuje kontrola veřejnosti v rámci běžných povolovacích procesů.

Tento článek nemá za cíl provést komplexní analýzu všech změn zavedených novelou stavebního zákona nebo transpoziční novelou, ale soustředí se výlučně na nejvýznamnější změny, které by mohly přinést zefektivnění povolovacích procesů. Článek se sice snaží o optimistický přístup ke změnám zavedeným oběma novelami, avšak autoři vnímají zejména novelu stavebního zákona pouze jako prvotní legislativní krok na cestě ke komplexní úpravě povolovacích procesů. Autoři tohoto článku pevně věří, že legislativní práce na zefektivnění povolovacích procesů budou dále pokračovat tak, aby se povolovací procesy mohly výrazně přiblížit uživatelsky příznivějším úpravám zejména v západní Evropě.