Hroby k osvojení je projekt péče o hroby významných osobností
ČVUT se začalo starat z piety o hrob architekta Josefa Fanty a Václava Karla Bedřicha Zengera, Spolek prázdné domy o hrob architekta a stavitele Františka Sandera, řada soukromých osob o hroby průmyslníků, výtvarníků, herců.
Josef Fanta rodinnou hrobku na Olšanských hřbitovech sám navrhl
O hrob architekta Josefa Fanty na Olšanských hřbitovech se ČVUT v Praze začalo starat z piety a úcty k památce tohoto významného absolventa a zakladatele.
Stavby Josefa Fanty od novorenesance k secesi
Josef Fanta (1856–1954) byl významný český architekt a sochař. Jeho práce měly velký vliv na vývoj české moderní architektury ve 20. století. V počátcích své kariéry tvořil ve stylu novorenesance, ale brzy se přiklonil k secesi, jejíž principy plně rozvinul. Jeho stavby jsou známé pro svou zdobnost, propracované detaily a umělecké prvky. Dnes jeho budovy slouží nejen jako sídla vzdělávacích institucí, ale také jako architektonické památky. Měl také významný vliv na rozvoj výuky na fakultě a je považován za zakladatele moderní české architektury. Fantovy budovy se vyznačují především čistými liniemi, prostorností a moderním pojetím.
Josef Fanta je autorem řady staveb, zejména v Praze a okolí
- Hlavní nádraží v Praze (Fantova budova): Jedná se o jeho nejvýznamnější a nejznámější dílo. Secesní budova z let 1901–1909 je považována za jednu z nejkrásnějších secesních památek v Česku. Její monumentální vstupní hala s prosklenou kupolí a bohatou výzdobou je dodnes obdivována. Po architektovi je zde pojmenována i kavárna.
- Hlávkovy koleje: Na této budově se Fanta významně podílel a její styl nese prvky, které jsou pro něj typické.
- Budova Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze: Navrhl několik budov pro tuto instituci, kde sám působil jako pedagog. Budovy Fakulty stavební, Fakulty architektury a elektrotechnické ČVUT v Dejvicích. Budovu Fakulty jaderná a fyzikálně inženýrské na Karlově náměstí.
- Štefánikova hvězdárna na Petříně: Tato stavba je jedním z jeho pozdějších děl.
- Dům Pražského Hlaholu: Secesní budova s bohatou štukovou fasádou na vltavském nábřeží.
- Památník Mohyla míru: Pietní místo postavené na památku obětí bitvy u Slavkova.
- Lázně Liberec
- Česká pojišťovna v Praze
- Kromě nových staveb se Fanta zasloužil i o ochranu a rekonstrukci mnoha historických památek, například kostela sv. Václava na Zderaze nebo pivovarnického domu U Vejvodů.
Projekt adopce významných hrobů
Cílem projektu Adopce významných hrobů je záchrana cenných náhrobků na pražských hřbitovech, spravovaných městskou organizací Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy.
Praha byla a je už po staletí centrem kulturního, politického a společenského života, tedy i místem posledního odpočinku velké řady významných osobností. Mnoho z nich už ale nemá žijící potomky a hrob se stává opuštěným. Zákon je v tomto směru neúprosný: chátrající a neuhrazené hrobové místo je po čase pronajato dalšímu zájemci a ostatky původně zde pochovaných osobností končí ve společných hrobech.
Proto byl v roce 2013 z iniciativy tehdejšího ředitele Martina Červeného spuštěn program Adopce významných hrobů, který umožňuje zájemcům z řad široké veřejnosti i institucí zapojit se do záchrany náhrobků významných osobností nebo náhrobků umělecky cenných a uchovat je tak pro budoucí generace.
„Připadalo mi jako velká škoda, že jsou u nás hroby, které chátrají, o které se nikdo nestará. A přitom jsou to hroby zakladatelů firem nebo institucí a osobností, které mají spousty obdivovatelů,“ vysvětluje Martin Červený.
Díky mecenášům byly obnoveny například hroby Václava Klimenta Klicpery, Hany Podolské, Karla Havlíčka Borovského a Josefa Podlipského, hrob ředitele Olšanských hřbitovů Antonína Peřiny nebo cestovatele a spisovatele Stanko Vráze.
Adoptovaný hrob architekta Eduarda Hniličky
Eduard Hnilička (1887–1967) byl český architekt, urbanista, grafik a fotograf, který se výrazně podílel na podobě meziválečné architektury v Praze. Vystudoval architekturu na Pražské polytechnice (dnešní ČVUT) u profesorů Josefa Schulze, Jana Kouly a Antonína Balšánka. Jeho architektonický styl se vyvíjel od secese k modernímu klasicismu a art deco, až dospěl k funkcionalismu. Aktivně se angažoval v Klubu Za starou Prahu, kde se zaměřoval na dokumentaci a ochranu historických budov.
„Od roku 1994 se věnuju dílu a odkazu architekta Eduarda Hniličky. V té době jsem pracovala v pražské YMCA, kterou postavil tento architekt. Stavba YMCA mne tak nadchla, že jsem si začala hledat a dokumentovat i další stavby Eduarda Hniličky. V roce 2013 jsem našla jeho opuštěný a neproplacený hrob s autorským náhrobkem, rozhodla jsem se pro adopci,“ říká na stránkách projektu Anna Oplatková, adopční nájemce hrobu Eduarda Hniličky.
Adoptovaný hrob Václava Karla Bedřicha Zengera
Václav Karel Bedřich Zenger (17. 12. 1830 – 22. 1. 1908) byl český fyzik, meteorolog, vynálezce, profesor a rektor České techniky. Přestože vystudoval práva, navštěvoval i filozofickou fakultu, kde se přednášely i přírodní vědy. Těm se pak de facto celý život věnoval. Zřídil meteorologickou stanici v Banské Bystrici, zabýval se vlivem slunce na meteorologické jevy, vynalezl nové metody elektrolytické výroby mědi, niklu a stříbra, na Zemské výstavě v Praze v r. 1891 prezentoval 35 původních přístrojů. Jeho systém hromosvodů byl použit na Národním divadle, umístění hromosvodů na pařížské věži s ním konzultoval i G. Eiffel.
Jeho zásluhou byl na pražskou polytechniku mimo jiné přijat František Křižík, i když neměl složenou maturitu (neměl prostředky na poplatek). Profesor Zenger zřejmě odhalil Křižíkův talent a tak i přes chybějící maturitu ho ke studiu přijal. V roce 1908 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (Dr. h. c.). Posluchárna ČVUT na Karlově náměstí v Praze a trafostanice na Klárově dodnes nesou jeho jméno.
Adopčním nájemcem tohoto hrobu je od roku 2024 České vysoké učení technické v Praze.