Funerální architektura – současná hliněná kolumbária

1. Úvod

Kolumbária představují jeden z typů funerální architektury, kde se spojuje pragmatismus s duchovním rozměrem. Prostorová úspornost a vertikalita je obvykle vyvážena pečlivým umístěním a důrazem na pietnost stavby. Protože kolumbária slouží k uchování ostatků zemřelých je nanejvýš vhodné, aby byla odlišena od běžných zdí. Odlišení se obvykle provádí svým umístěním, formou, materiálem i způsobem realizace.

Kolumbária jsou obvykle budována na posvátných a důstojných místech, nejčastěji se v současnosti jedná o hřbitovy. Tyto stavby mohou ale být budovány také v blízkosti smutečních síní, ve venkovních či vnitřních prostorech kostelů či kaplí, zahradách, parcích nebo být soukromými majetky (například rodinná kolumbária nebo komerční kolumbária pohřebních ústavů či specializovaných firem). Většinou se jedná o samostatné objekty, lze je ale i začlenit do jiných staveb, například do hřbitovních zdí.

Použití nepálené hlíny pro stavbu kolumbárií navazuje na historické stavební postupy a přináší do prostoru autentickou estetiku a příběh místa. Při vhodném návrhu a provedení mohou tyto moderní hliněné stavby důstojně propojit architektonickou tradici s progresivním přístupem k udržitelnosti a přispět k sociálnímu přijetí. Význam volby použití hlíny při návrhu kolumbária můžeme vidět ve třech rovinách. První je ekonomická, druhá symbolická a třetí sociálně environmentální.

2. Příklady současných hliněných kolumbárií v Evropě

2.1 Hliněná stěna s integrovaným kolumbáriem na hřbitově v Eschenu

Obr. 1: Lokalita Eschen

Adresa: Eschen, Liechtenstein
Autor: Hans-Jörg Hilti, concept: Martin Rauch
Investor: Pfarrgemeinde Eschen
Stavitel: Erden Lehmbau GmbH, Lehm Ton Erde Baukunst GmbH

Obr. 2: Kolumbária v Eschenu (pohled ke kostelu a na kolumbárium) © Bruno Klomfar

Hřbitov se nachází v centru lichtenštejnské obce Eschen, nedaleko města Lucern, přímo u farního kostela sv. Martina. Cílem návrhu bylo plně využít dostupný prostor kolem farního kostela sv. Martina v centru obce. Celkový koncept projektu od autorů Hans-Jörg Hilti a Martin Rauch vyvažuje ortogonální geometrii hliněných bloků s novou výsadbou zeleně, vodními prvky a pietní zónou (Lehm ton erde Baukunst GmbH, Friedhof Eschen, [Cit. 2025-02-27]). Hřbitov samotný je vymezený kombinací betonových a hliněných stěn. Jejich rozmístění spolu se zelení poskytuje jasnou prostorovou strukturu a v neposlední řadě také vymezuje místo pro přibližně dvě stě urnových hrobů. Stěny z dusané hlíny stojí v celé své délce na betonovém soklu (výška zhruba 30 cm). Shora je před povětrnostními vlivy chrání stříška s několika-centimetrovým přesahem na obou stranách. Noční iluminace každého pohřebního místa vytváří efekt hvězdné oblohy. Každý jeden světelný bod symbolizuje jednoho zesnulého (Peter Vogt Landschaftsarchitektur pvla ag, [Cit. 2025-02-27]).

2.2 Hřbitov Hergiswil
Cemetery Hergiswil
Friedhof Hergiswil

Obr. 3: Lokalita Hergiswil

Adresa: 6052 Hergiswil, Švýcarsko
Architektura: Richard Kretz, Renato Lampugnani
Koncept: Martin Rauch, Künstlerische Gestaltung
Stavitel: Lehm Ton Erde Baukunst GmbH
Realizace: 2005
Technologie: Dusáno na místě

Obr. 4: Hřbitov v Hergiswil

Hřbitov se nachází ve švýcarském městě Hergiswil, ležícím na břehu jezera Vierwaldstättersee, na úpatí hor v kantonu Nidwalden, nedaleko Lucernu. Tento hřbitov využívá pro konstrukci hrobových prostorů monolitické stěny z dusané hlíny. Tři masivní stěny o délce 7 metrů, výšce 2,2 metru a tloušťce 80 cm nejen vymezují prostor hřbitova, ale zároveň integrují samotné pohřební komory (Lehm ton erde Baukunst GmbH, Friedhof Hergiswil, [Cit. 2025-05-11]). Do hliněných stěn jsou vlisovány duté dřevěné válcové komory, které umožňují uložení popela. Po uložení ostatků jsou komory překryty vrstvou hlíny. Bronzové desky se jmény zesnulých chrání hlínu před povětrnostními vlivy. Celý systém je navržen s ohledem na přirozenou degradaci materiálu. V případě naplnění lze hliněnou strukturu odstranit a na jejím místě vytvořit novou (Architekturbüro Kretz, [Cit. 2025-05-11]).

2.3 Kolumbárium Hötting
Urnengräber Friedhof Hötting
Hötting Columbarium Wall

Obr. 5: Lokalita Hötting

Adresa: Höhenstraße 32, 6020 Innsbruck, Rakousko
Autor: Arch. DI Renate Benedikter-Fuchs
Investor: Innsbrucker Immobilien Service GmbH (IISG)
Stavitel: Innsbrucker Immobilien Gesellschaft (IIG)
Projekce: 2013–2014
Realizace: 2014
Technologie: Systembau Eder GmbH

Objekt kolumbária se nachází na severní straně Höttingského hřbitova v Innsbrucku. Soutěž na renovaci opěrné stěny oddělující hřbitov a rezidenční zástavbu vyhrála Renate Benedikter-Fuchs, která integrovala do stěny kolumbárium, které významně zvýšilo kapacitu hřbitovu (Wekenid, 2015).

Kolumbáriová stěna je přerušena výklenkem s fontánou, lavičkou, památnou deskou a historickým křížem v poměru 1:3. Tímto vynecháním je exponovaná plocha opěrné stěny. Lavička i fontána jsou zároveň integrované do hliněné hmoty. Různá výška a šířka nik vychází z inspirace starověkými řeckými hroby ve skále. Tato nepravidelná kompozice přispívá ke zvýraznění dusané hlíny a dosažení uvolněného vzhledu (NETZWERK LEHM, [Cit. 2025-05-11]).

Obr. 6: Kolumbárium v Höttingu

K železobetonové opěrné stěně byly přiloženy prefabrikované panely z dusané hlíny o hloubce 50 cm (Hötting Columbarium Wall, [Cit. 2025-02-27]). Jejich úsporným uspořádáním bylo dosaženo dostatečného prostoru k výsadbě stromů mezi komunikační rampou spojující úroveň hřbitova s úrovní bytových domů nad hřbitovem (NETZWERK LEHM, [Cit. 2025-05-11]). Kolumbárium je kryté stříškou z leštěné mosazi, které přechází ve fondánu a lavičku. Mosazi je použito i k uzavření urnových nik. Toto zaklopení obsahuje lištu na levé a na spodní straně, které je možné použít k umístění svící, květin nebo jiného doplňku. Jde o neprůhledné uzavření.

Celkově má stěna délku kolem 75 m a může nabídnout 166 urnových výklenků (446 neue Urnengräber interreligiös eingeweiht, 2015). Kolumbárium bylo realizováno stavební firmou za tři měsíce bez aktivní účasti místních obyvatel.

2.4 Kolumbární kostel sv. Alžběty
Kolumbariumskirche St. Elisabeth
St. Elisabeth Columbarium Church

Obr. 7: Lokalita Brémy

Adresa: Suhrfeldstraße 161, 28207 Bremen, Německo
Autor: Ahrens + Pörtner Architektengesellschaft GmbH
Investor: Katolická farnost sv. Jana Brémského
Stavitel: Lehm Ton Erde Baukunst GmbH
Projekce: 2019
Realizace: 2019–2020
Technologie: dusaná hlína – dusáno do bednění, přímo v místě

Katolický kostel svaté Alžběty v sobě ukrývá místo posledního odpočinku zesnulých – kolumbárium z dusané hlíny. Pozůstalí jsou tak neustále konfrontováni se smrtí, která je přirozenou součástí života. Kdysi byla tato forma pohřbu výsadou korunovaných hlav a duchovních hodnostářů, zde je možná pro každého bez ohledu na vyznání či náboženskou příslušnost (Katholische propsteigemeinde st. Johann, [Cit. 2025-02-27]).

Železobetonový kostel sv. Alžběty byl postaven v roce 1968 ve vilové čtvrti v brémské čtvrti Hastedt (LEHM TON ERDE BAUKUNST GMBH, Kolumbariumskirche St. Elisabeth, [Cit. 2025-05-11]). V roce 2016, asi po 50 letech své existence, již potřeboval rekonstruovat. Na rekonstrukci ale nebyly dostatečné finanční prostředky, což byl jeden z důvodů, proč se farnost rozhodla umístit kolumbárium do sakrálního prostoru kostela. Odlivem věřících už nebylo v kostele potřeba tolik míst, jako dřív, čímž vznikl prostor pro integraci urnových stěn. Pronájmem míst v kolumbáriích se do budoucna mají náklady na jeho realizaci a rekonstrukci kostela částečně vrátit. Inspirací pro Brémskou farnost sv. Jana Brémského byl kolumbárií kostel v Osnabrücku (Milzner, 2019). Kvalitní návrh si farnost zajistila architektonickou soutěží (2017), kterou vyhrál architekt Jürgen Hinse z architektonické kanceláře Ahrens + Pörtner. Následná realizace pak trvala od Velikonoc 2019 do Velikonoc 2020, tedy jeden rok. Z toho dusání hliněných stěn odbornou rakouskou firmou trvalo dva měsíce. Po odstranění bednění pak stavba musela ještě vysychat.

Obr. 8: Kostel sv. Alžběty v Brémách

Nejen světské důvody vedly farnost k realizaci urnových stěn z dusané hlíny. Návrhem vzniklo místo, kde se pod jednou střechou neustále potkává život i smrt a příbuzní se mohou modlit za své zesnulé blízké a vést s nimi duchovní dialog. Urnové stěny z dusané hlíny se poeticky vrací k tradici předků, kdy se těla zesnulých ukládala do země – do hlíny (HINRICHS, 2020).

Urnové stěny jsou uspořádána do třech shluků, pojmenovaných podle významných míst Ježíšova života – Kafarnaum, Betlém a Emauzy. Díky tomuto uspořádání se vytváří intimní prostory, kde mohou pozůstalí rozjímat. Místo posledního odpočinku pojme až 1213 uren v jednokomorových (605) a dvoukomorových (304) nikách. Menší niky mají rozměry 29/ 35/ 30 cm, ty větší pak 29/ 49/ 30 cm a jsou uzavřeny mosaznými deskami s vyrytými jmény a daty zesnulých (Katholische propsteigemeinde st. Johann, [Cit. 2025-02-27]). Stěny kolumbárií se mírně zužují směrem vzhůru a rohy jsou zaoblené, aby se neobrušovaly. Textura dusané hlíny připomíná pohledový beton použitý v interiéru. Kolumbária tak svým vzhledem a polygonálním tvarem zapadají do interiéru členitého kostela. Z finančních důvodů se zadní části urnových stěn vyzdily, ale i tak se na realizaci použilo okolo 150 tun hlíny (HINRICHS, 2020). Celá rekonstrukce kostela s realizací urnových stěn vyšla na 1,6 milionu eur (Milzner, 2019).

2.5 Kolumbárium na hřbitově v obci Mořice

Obr. 9 Lokalita Mořice

Adresa: Hřbitov, obec Mořice
Autor: Ing. arch. Jan Peřina, MgA. Svatopluk Sládeček
Investor: Obec Mořice a Fakulta architektury, VUT v Brně
Stavitel: Fakulta architektury, VUT v Brně formou workshopů a letní školy, obec Mořice za přispění obyvatel obce, dobrovolníci, účastníci workshopů, WaVe Structural Design s.r.o., Metal ZooM, s.r.o., řemeslníci různých specializací
Projekce: Ing. Zdeněk Vejpustek, Ph.D., Ing. Jan Müller, Ph.D., 2020–2021
Realizace: 2022–2025
Technologie: Dusaná hlína – směs místní hlíny doplněná dovezeným jílem, na okrajích a v soklu stabilizace vápnem

Obec Mořice leží v ČR na Hané, což je etnografická oblast známá pro svou rovinatost a zemědělství. Úrodná půda je zásadní pro tuto oblast, historicky dávala bohatství, a i dnes představuje její zemědělskou identitu. Hliněný materiál pro stavbu symbolizuje přirozený návrat do pro obyvatele tak zásadní země, přičemž se texturou i objemem výrazně odlišuje od nedaleké hřbitovní zdi (Peřina a Sládeček, 2022). Další úroveň použití exponované dusané hlíny je v její proměnlivosti v čase. Tak jako se člověk mění v průběhu života, tak tato stavba přiznává svůj věk nejdříve silným, později stabilizovaným erodováním. Jde o svého druhu Memento mori, které svou zprávu o plynutí času nekřičí, ale klidně a vyrovnaně vyjadřuje procesem svého stárnutí.

Oboustranné kolumbárium je kvádrový objekt ležící v severovýchodním rohu hřbitova v Mořicích. Formou se kolumbárium odkazuje na lidové stavby z Hané. Střed objektu je vtlačen dovnitř a dává tak vyniknout krajům, které tvoří sokl a pilastry na kratších stranách stavby. Aby však komunikovalo dobu svého vzniku a environmentální šetrnost své výstavby, je jeho fasáda realizována v pohledové dusané hlíně.

Kolumbárium by se dalo zjednodušeně popsat jako kvádr o rozměrech 7 × 1,3 m v půdoryse o výšce 2,3 m. Poskytuje 15 nik a 15 luceren z obou stran, tedy 30 boxů o rozměrech 40 × 40 × 40 cm na uložení uren. Hliněné kolumbárium je realizované na betonovém základu. Bednění bylo provedeno na místě z desek a trámků, dusáno bylo bez pomoci mechanizace, za pomoci lidské síly a ručních dusadel. Části kolumbária více namáhané povětrností jako je sokl nebo krajní části stavby jsou stabilizovány vápnem. Niky jsou provedeny jako ztracené bednění překližkových boxů, které byly zadusány do kolumbária v průběhu realizace. Naopak plechové lucerny byly osazeny až po odbednění do výklenků vytvořených po vytažení zadusaných kónických dřevěných kopyt. Střecha je tvořena odsazenou rovnou LVL (Laminated Veneer Lumber) dřevěnou deskou, na které je vytvořena za atiková skrytá pultová střecha ústící do chrliče. Oplechování je tvořeno do černa patinovanou mědí. Díky výškové dilataci desky střechy a vrchní hrany kolumbária vzniká spíše dojem levitující desky přesahující kolumbárium. Dává tak vyniknout struktuře hlíny a přesahem ji chrání před šikmo hnaným deštěm.

Obr. 10 Kolumbárium Mořice, celkový pohled

Obr. 11 Studenti Fakulty architektury VUT v Brně při práci na stavbě kolumbária v rámci fakultního workshopu

Způsob výstavby byl zvolen natolik snadný, aby bez dlouhého školení mohl s každým procesem výstavby (míchání směsi, vyhrabávání kamenů z hlíny, převážení směsi, dusání) pomoci jak obyvatelé Mořic, tak univerzitní profesoři, studenti architektury, řemeslníci, děti, nebo člověk fyzicky nebo mentálně handicapovaný. Toto kolumbárium ukazuje, že i pracovníci bez specifické kvalifikace mohou vytvořit hodnotnou stavbu.

3. Závěr

Prezentovaná objekty ukazují současný vývoj hliněné funerální architektury v oblasti stavby kolumbárií. Na architektonické formě, umístění i detailech provedení jednotlivých staveb lze sledovat přístup k materiálu, řemeslu i religiozitě dané komunity. Hlína je materiál cenově dostupný, běžný až obyčejný, na druhou stranu při použití například v podobě dusání do bednění představuje nezvyklou konstrukci, tedy něco speciálního, co vybočuje z běžnosti a nabízí důstojné místo pro uložení ostatků.

Hlína pro stavbu je zušlechtěna svým zpracováním. Nejde o kupu materiálu, ale je zformována a tvoří pomník. Je zhodnocena časem, prací a péčí, kterou do ní stavitelé vložili. Zároveň tito stavitelé mohou být lidé z komunity, která bude kolumbárium využívat. To je možné díky technologické nenáročnosti výstavby, kterou je možno realizovat bez použití těžké techniky. Tím je dosaženo jak environmentální nenáročnosti stavby, tak sociálního přesahu formou zapojení místních do procesu výstavby.

Symbolická rovina použití hlíny je ve zdůraznění důležitosti země během života člověka. Ostatky se tak uloží doslova do země, na níž a z níž člověk žil. Nejde o anonymní box na urnu ani o sériově vyráběnou skříň z dovezených materiálů. V případě použití lokální hlíny se pak jedná o stavbu, která je tak domovem, jak jen může být.

4. Literatura

1. 446 neue Urnengräber interreligiös eingeweiht [online]. In: Innsbruck Informiert. 2015 [cit. 2025-05-11]. Dostupné z: https://www.ibkinfo.at/urnenwand
2. ARCHITEKTURBÜRO KRETZ. Hergiswil [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné z:
   https://www.architekturbuero-kretz.ch/portfolio/hergiswil/
3. HINRICHS, Jürgen. Ein Friedhof in der Kirche der St. Elisabeth-Gemeinde [online]. WESER KURIER, 2020 [cit. 2025-02-27]. Dostupné z: https://www.weser-kurier.de/bremen/kolumbarium-in-bremen-urnenbestattung-in-der-kirche-doc7e47mmu88defshosj16
4. Hötting Columbarium Wall [online]. In: Clay Tours. [cit. 2025-02-27]. Dostupné z:
   https://www.claytours.de/en/objekte/hoetting-columbarium-wall/
5. KATHOLISCHE PROPSTEIGEMEINDE ST. JOHANN, Bremen. Kolumbariumskirche St. Elisabeth [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné z: https://st-johann-hb.de/wp-content/uploads/Kolumbarium_Broschuere_2020.pdf
6. LEHM TON ERDE BAUKUNST GMBH. Friedhof Eschen [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné z:
   https://www.erden.at/Friedhof-Eschen
7. LEHM TON ERDE BAUKUNST GMBH. Friedhof Hergiswil [online]. [cit. 2025-05-11]. Dostupné z:
   https://www.erden.at/Friedhof-Hergiswil
8. LEHM TON ERDE BAUKUNST GMBH. Kolumbariumskirche St. Elisabeth [online]. [cit. 2025-05-11]. Dostupné z:
   https://www.erden.at/Kolumbariumskirche-St-Elisabeth
9. MILZNER, Jakob. Bremen bekommt erste Kolumbariumkirche [online]. WESER KURIER, 2019 [cit. 2025-02-27]. Dostupné z: https://www.weser-kurier.de/bremen/stadtteil-hemelingen/bremen-bekommt-erste-kolumbariumkirche-doc7e4d8fazc9wyjdn92d5
10. NETZWERK LEHM. Hötting [online]. [cit. 2025-05-11]. Dostupné z: https://netzwerklehm.at/lehmbau/friedhof-hoetting/
11. PEŘINA, Jan, SLÁDEČEK, Svatopluk. Kolumbárium Mořice. Buildustry [online]. 2022, roč. 2022, č. 1, s. 40–45. ISSN 2454-0382. [cit. 2025-02-17]. Dostupné z:
    https://www.briainvenia.sk/wp-content/uploads/2022/06/Buildustry-2022_1-WEB.pdf
12. PETER VOGT LANDSCHAFTSARCHITEKTUR PVLA AG. Friedhof Eschen [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné z:
    https://www.petervogt.com/en/portfolio/friedhof-eschen/
13. WEDEKIND, Claudia. Urnengräber Friedhof Hötting: Erweiterung Urnengräber Friedhof Hötting [online]. In: Nextroom, 2015 [cit. 2025-02-27]. Dostupné z: https://www.nextroom.at/building.php?id=37234&inc=pdf

5. Obrazová dokumentace

• Obr. 1 Europe blank map.png. Online. 2005. Licence: Wikimedia Commons. Dostupné z:
  https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Europe_blank_map.png. [cit. 2025-02-25].
• Obr. 2 KLOMFAR, Bruno. Friedhof Eschen [fotografie]. 2012. [cit. 2025-05-11]. Dostupné z:
  https://www.klomfar.com/go-to-archive/detail/cemetery-eschen.html
• Obr. 3 Europe blank map.png. Online. 2005. Licence: Wikimedia Commons. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Europe_blank_map.png. [cit. 2025-02-25].
• Obr. 4 Hřbitov Hergiswil [fotografie]. Autoři díla: Lehm Ton Erde Baukunst (Martin Rauch). © Lehm Ton Erde Baukunst. [cit. 2025-05-11]. Použito se souhlasem ateliéru, uděleným v 04/2025.
• Obr. 5 Europe blank map.png. Online. 2005. Licence: Wikimedia Commons. Dostupné z:
  https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Europe_blank_map.png. [cit. 2025-02-25].
• Obr. 6 Friedhof Hötting. Online. In: Wikimedia Commons. 2018. Dostupné z:
  https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Friedhof_Hoetting_11.jpg. [cit. 2025-02-27].
• Obr. 7 Europe blank map.png. Online. 2005. Licence: Wikimedia Commons. Dostupné z:
  https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Europe_blank_map.png. [cit. 2025-02-25].
• Obr. 8 M, J. (n.d.). Church St. Elisabeth in Bremen-Hastedt [Fotografie]. Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bremen-Hastedt_St-Elisabeth_01.jpg
• Obr. 9 Europe blank map.png. Online. 2005. Licence: Wikimedia Commons. Dostupné z:
  https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Europe_blank_map.png. [cit. 2025-02-25].
• Obr. 10 RAČKO, Dušan. Kolumbárium Mořice, celkový pohled. [fotografie]. Soukromý archiv Dušana Račka, říjen 2024.
• Obr. 11 VEJPUSTEK, Zdeněk. Studenti FA VUT při práci na stavbě kolumbária v rámci fakultního workshopu. [fotografie]. Soukromý archiv Zdenka Vejpustka, říjen 2024

Poděkování

Článek vznikl za podpory projektu specifického výzkumu Fakulty architektury, VUT v Brně FA-S-21-7541 „Hlína pro lidi. Ekologické a ekonomicky příznivé komunitní stavby z nepálené hlíny.“ https://www.vut.cz/vav/projekty/detail/32785