Popisované riešenie využitia slnečnej energie v kombinácii s tepelným čerpadlom v rodinnom dome autora nie je celkom typické a široko využitelné. Napriek tomu je iste zaujímavé a skúsenosti získané jeho prevádzkou veľmi cenné pre ďalšie inštalácie.

Vzájemný vztah vlhkostní a energetické bilance stavby je dosud málo popsanou problematikou, ve které se prolínají obory stavebnictví a TZB. Článek, který vychází z disertační práce autora, je originálním příspěvkem k tématu.

Prvkem, který představovanou dřevostavbu odlišuje od zdánlivě podobných projektů je skutečnost, že italský architekt a designér Matteo Thun vytvořil typový, na klíč stavěný dům, který se však velikostně dokáže přizpůsobit snad každému požadavku stavebníka. Heidis má několik variant - přízemní, patrový, dvojdomek, řadový dům nebo komfortní vila s obytnou plochou od 53 do 208 m².

Závěrečný díl seriálu je věnován popisu skutečně realizovaného řešení TZB v energeticky úsporném domě. Článek zmiňuje především systém vytápění tepelným čerpadlem, nucené větrání s rekuperací tepla a způsob ohřevu TUV.

O tom, že se dřevostavby plně vyrovnají "tradičním" zděným stavbám a v řadě parametrů je i předčí, se můžete přesvědčit na zajímavém semináři ve Volyni. Pro odborníky i budoucí investory ho pořádá Vyšší odborná škola Volyně.

Dnešní díl seriálu je věnován především popisu provedení jednotlivých tepelných izolací. Popsány jsou všechny druhy použitých izolací a systémů. Zvláštní pozornost je věnována provedení některých detailů, které autor považuje za důležité, ale které nejsou úplně obvyklé u ostatních domů.

Cílem zateplování stavby je především snížení tepelných ztrát a nákladů na vytápění. Při správném návrhu zateplení lze dosáhnout i optimálního mikroklimatu v letním období, ochrany obvodových konstrukcí a tím prodloužení jejich životnosti. Vytváří se tak nové podmínky pro užívání staveb a zajištění tepelného komfortu v zimním i letním období. V neposlední řadě je také cílem zlepšení životního prostředí.

Druhý díl seriálu popisujícího skutečně realizovaný energeticky úsporný rodinný dům je věnován přehledu hlavních použitých materiálů a konstrukcí. Dále je uveden souhrn tepelně technických vlastností jednotlivých konstrukcí a výpočet tepelných ztrát.

V seriálu několika článků autor uvádí své vlastní zkušenosti se stavbou energeticky úsporného rodinného domu. Všechny články budou zaměřeny především na praktické poznatky a ukázky skutečných řešení, která lze při stavbě použít. První díl popisuje obecně koncepci domu a prostorové rozmístění vnitřních místností.

Elektrický ohřev vody je dnes asi nejpoužívanějším způsobem ohřevu teplé užitkové vody. Je vhodný i pro použití v energeticky úsporných domech, zvláště pak samozřejmě v těch případech, kdy je použito elektrické vytápění.

Problematika vlhkosti stavebních konstrukcí a napadení plísněmi není rozhodně problém jen starých staveb, ale velmi často se objevuje i u moderních, dobře izolovaných, ale špatně větraných domů.

Autor na příkladu běžného rodinného domu shrnuje a zobecňuje nejdůležitější zásady návrhu a získané zkušenosti z realizovaných solárních soustav. Přidává i taková doporučení jako např. jak vybírat dodavatele nebo jak dlouhá by měla být záruční doba pro celou solární soustavu.

Pod označením "technická místnost" najdeme v projektové dokumentaci většinou prostor skrývající technické zázemí domu, tedy většinou kotel, zásobník teplé vody, případně vodárnu či technologii tepelného čerpadla. V domech vytápěných tuhými palivy na ni zpravidla přímo navazuje nezbytný sklad uhlí a dřeva. V moderních domech má technická místnost s plynovým či elektrickým kotlem poměrně skromné plošné nároky, alternativní způsoby vytápění však mají na tuto místnost specifické požadavky.

Podíl spotřeby energie na přípravu teplé vody u klasických domů činil kolem 15 % spotřeby tepla pro vytápění. S razatním snížením potřeby tepla pro vytápění u energeticky úsporných domů se tento podíl dostává až na 50 %. Úspory energie pro přípravu teplé vody tím dostávají zcela jinou prioritu a nelze jich dosáhnout jenom použitím solárních kolektorů.

Praktické zkušenosti s nově postavenými energeticky úspornými domy v Německu, které mají dokonale utěsněná okna a celou stavební konstrukci, ukazují na potíže při zaregulování běžných teplovodních soustav s otopnými tělesy s nízkými výkony. To má pak za následek nedotápění některých místností nebo jejich částí a výskyt plísní. Navíc si ještě uživatelé sami vyřazují z provozu instalované systémy řízeného podtlakového větrání ucpáváním okenních a podokenních štěrbin, aby odstranili pocit průvanu.

Přestože se pro vytápění energeticky úsporných a nízkoenergetických budov velmi často používá teplovzdušné vytápění pro jeho výhodné spojení s větráním, nelze ani u těchto budov zavrhovat správně navržené vytápění teplovodní.

Doc. Ing. Jan Tywoniak, CSc. (nar. 1957) ze Stavební fakulty ČVUT Praha je iniciátorem a předsedou nově vzniklé sekce Společnosti pro techniku prostředí. Sekce se jmenuje STAVEBNÍ TEPELNÁ TECHNIKA a měla by sloužit ke zlepšení spolupráce mezi dosud stále málo propojenými světy "architektů a stavařů" na jedné straně a "topenářů, vzduchařů, ..." na straně druhé.

Další díl seriálu poskytuje základní přehled zdrojů tepla pro nízkoenergetické domy a naznačuje pohled autora na další cestu vývoje jejich zásobování tepelnou energií.

Další částí domu s významným vlivem na jeho energetickou úspornost je střecha. Je pro energeticky úsporný dům vhodnější plochá, nebo šikmá střecha a jaké jsou požadavky na dobře provedenou střechu?

Aktivní využívání energie Slunce pomocí termických solárních kolektorů nebo fotovoltaických panelů je technika široce popsaná a průmyslově nabízená. Její pasivní využívání a ochrana proti nežádoucím tepelným ziskům v letním období je naopak pro řadu architeků a projektantů budov "země neznámá".