Kameny zmizelých
Existují kameny, o které je třeba klopýtnout
Zajímá vás, co mají společného s architekturou výrazy Stolpersteine nebo třeba Stolperschwelle? Kdo je německý umělec Gunter Demnig, který položil „svůj“ první Stolpersteine v roce 1992 v Kolíně nad Rýnem? Co jsou to kameny, o které je třeba klopýtnout? U nás je naleznete jako Kameny zmizelých.
Existují kameny, o které je třeba klopýtnout
George Harrison, bývalý člen Beatles: „Pořád myslím na to, že chci něco víc. Tohle to není. Sláva není ten cíl. Peníze nejsou ten cíl. Možnost vědět, jak získat mír v duši, jak být šťastný, není něco, o co jen tak zakopneš. Musíš to hledat.“
Kameny zmizelých
Navzdory citátu George Harrisona je možné něco hledat a zároveň o to jen tak zakopnout. O to lépe, pokud je to k „zakopnutí“ myšleno. Záměrně o něco zakopnout? Víte, že často překlad z němčiny je pro nás velmi zvláštní a často neobratný a hlavně neznějící. U výrazu Stolpersteine je tomu taky tak. Jak jinak nazvat „kameny, o které je třeba klopýtnout“ nebo o ně zavadit pohledem? Je to myšleno obrazně a s velkým citem a láskou k lidem a životu, i když se to nezdá. Také jsem v Brně několikrát klopýtnul o kameny, u nichž se to předpokládalo. Předpokladem bylo přitažení naší pozornosti, která dostává na frak mediální masáží, balastem žití, honbou za nesmysly, stresem, nemocemi nebo jen často pošetilými cíli a požadavky, které v širším kontextu ztrácí smysl. Naše mysl okoralá vším nadbytečným potřebuje zakopnout, zastavit se, sklonit hlavu a pokorně se zamyslet.
Přesně toto je posláním takzvaných Stolpersteine nebo posléze krásným českým Kamenů zmizelých. Toto byl skvělý nápad a vize německého umělce Guntera Demniga, který položil „svůj“ první kámen v roce 1992 (bez povolení) v Kolíně nad Rýnem před radnicí. Od té doby pokládá tyto kameny po celé Evropě. Od roku 2006 v Německu a 2013 v EU je tento německý výraz patentován, a proto postupně získal český výraz, který je stejně přiléhavý a smysluplný. Kameny zmizelých vznikly na popud České unie židovské mládeže, která se v roce 2008 zapojila do tohoto projektu. Někdy můžete naleznout v německy mluvících zemích i výraz Gedenksteine neboli vzpomínkové kameny.
Kameny zmizelých
Co jsou to Kameny zmizelých
Tyto dlaždice vložené do chodníků před poslední zjištěné místo bydliště obětí nacismu a holokaustu. Většinově se to týká obětí od roku 1933 do roku 1945. K těmto obětem se počítají v projektu všichni ti, co zemřeli ve vyhlazovacích táborech, byli zabiti při jejich odvlečení, spáchali sebevraždu pod nacistickým tlakem. Stejně tak sem patří členové protinacistického odboje, jejich blízcí, političtí nepřátelé, pronásledované skupiny, Romové i oběti eutanázie.
Malá nenápadná dlaždice z betonu o hraně 100 mm s horní plochou z mosazi nese jméno a rok narození a rok smrti rukou nacistů. Podle zemí se text drobně liší, někde jsou dvojjazyčné mutace, jinde je text obsáhlejší. To už je marginální oproti celé myšlence projektu.
Autor zde vyšel z vize Napoleonovy hrobky (kaple sv. Ludvíka) v Invalidovně v Paříži, kde, pokud chcete pohlédnout na porfyrový sarkofág, tedy místo posledního odpočinku Napoleona Bonaparte, pak se musíte naklonit přes zdobný parapet ochozu. Naklonění a uklonění je prakticky totéž. Tím vzdáte hold jednomu z největších vojevůdců, ač o jeho bytí soudíte cokoliv. Nejinak je myšleno pozastavení a přečtení nápisu na mosazné dlaždici. Zastav se, zamysli se nad pomíjivostí našeho žití, nad lidskou zlobou a nenávistí, nad utrpením. Neodbytnost myšlenky, že naše žití a svoboda je velmi křehká a my ji musíme stále opečovávat a nedopustit hrůzné osudy, skrývající se za drobnými Kameny zmizelých. Že se člověk zároveň pokorně pokloní bolesti jiných, jejich obětem i lidské statečnosti, je samozřejmostí.
Ulice Schodová v Černých Polích
Ulice Helfertova
Kameny zmizelých
Co je to Stolperschwelle
U místa s větším počtem obětí jsou pokládány kameny o velikosti násobku dlaždic z předešlého povídání. Takto vzniklý „práh k zakopnutí“ je totožný s Kameny zmizelých, ale nese větší počet jmen. S takovým řešením přišla v roce 2017 Olomouc a iniciátorem byl senátor Kantor a Židovská obec Olomouc.
Nové Kameny zmizelých v Brně konkrétně
V neděli 5. září budou v Brně položeny nové Kameny zmizelých. Tzv. Stolpersteine, neboli Kameny zmizelých, připomínají v evropských městech oběti nacistické totality formou mosazných destiček ve tvaru dlažební kostky, které se umisťují před dům, ve kterém tito lidé žili. V Brně se Kameny zmizelých pokládají již od roku 2001 a celkem již připomínají 210 osob. V neděli 5. září bude položeno 11 nových Kamenů. Dva z nich budou připomínat manžele Eugena a Elsu Teltscherovy. Eugen Teltscher byl židovský obchodník s vínem, pocházející původně z Mikulova, který se spolu s manželkou ve dvacátých letech přestěhovali do Brna. Zde si manželé zakoupili dva nájemní domy na Hlinkách 46. Jejich dcera Johanna se v roce 1931 provdala za Richarda Herdana a její rodiče novomanželům věnovali funkcionalistický byt v domě na Hlinkách 46, který se v loňském roce podařilo nalézt v zachovalém stavu.
Kameny zmizelých
Zatímco se manželé Herdanovi zachránili odchodem z Československa v roce 1938, Eugen a Elsa Teltscherovi byli v roce 1942 deportováni do Terezína a následně zavražděni v koncentračním táboře. Právě před jejich dům na Hlinkách 46 budou dva Kameny položeny v neděli 5.9. Podobně i židovskou rodinu Löwy, která si vystavěla v roce 1937 vlastní dům na nároží Erbenovy a Fišovy ulice podle projektu židovského architekta Maxe Tintnera, budou připomínat tři Kameny. Richard Löwy byl brněnský židovský obchodník. V meziválečné době si vzal ženu Grétu, s níž měl dvě děti, staršího syna Jana Hanuše a mladší dceru Margot. Zatímco Margot se podařilo válku přežít, její rodiče a bratr zahynuli během holocaustu. Před dům na Erbenově 14 budou proto položeny tři Kameny 5.9.
Kameny zmizelých
Kameny zmizelých a architektura
Architektura je výsledkem souhrnného procesu návrhu a tvorby prostoru. Cílem je vytvoření energeticky maximálně šetrné, ekologické, finančně úsporné a zároveň estetické architektury. Zahrnuje architekturu vzestupně od interiéru a exteriéru, přes samotnou stavbu až po její zapojení do okolního prostředí, města, zeleně a krajiny. Vše dohromady tak vytvoří jednotný organizmus a funkční celek. Architektura a architektonický prostor v širším kontextu tvoří zároveň prostor urbanistický. Nedílnou součástí architektury je promyšlená práce s vodou, půdním fondem a terénem, ve spolupráci se zelení.
Charakteristické rysy architektury lze vystopovat také v intuitivním a empirickém počínání našich předků. Jednotlivé architektonické slohy a etapy úzce navazují na možnosti doby a světadílu či regionu, techniku a technologii v tom daném čase a místě, stejně jako na finanční možnosti, na tehdejší či současné lidské myšlení, vědění, důvtip a potřeby společnosti.
Památník obětí holocaustu
Tyto „skoro definice“, charakterizující architekturu, jsou zde proto, aby vysvětlily, proč v rubrice Architektura nacházíte povídání o Kamenech zmizelých. Je to nejenom prostý projev lidskosti, triviální slušnosti a pokory před nesmyslnými hrůzami, co lidstvo dokáže napáchat, ale i úzké spojení zmařených životů s architekturou a užitým uměním. Kameny zmizelých se stávají nedílnou součástí architektury, stejně jako chodníky, do kterých jsou vetknuty. Další architektonická souvislost je nabíledni. Každý z těch osudů na mosazných destičkách si původně žil svým životem a chtěl ho žít i posléze. V bytě, v domě stejně jako kdokoliv z nás dnes. Spousta těchto osudů úzce váže na meziválečnou architekturu, která například v Brně v meziválečném období dosáhla rozkvětu stejně jako i v jiných městech. Pokud sáhneme k těm nejznámějším, pak osudy obyvatel funkcionalistické vily Tugendhat jsou signifikantní pro tehdejší časy. Relativně bohaté město, rozmach tehdejšího textilního průmyslu a potence tehdejších majitelů fabrik převážně židovského původu, byly hybnou sílou pro celkový rozvoj všeho tehdy myslitelného, včetně kvalitní architektury. Vznikají nové krásné obytné čtvrti, bytové domy, rodinné domy, parky, kvalitní infrastruktura, možnosti pro volnočasové aktivity nebo i třeba první budovy skvělého Brněnského výstaviště.
Tedy jinými slovy, smysluplný rozvoj měst a obcí v naší zemi, potažmo v Brně, dobrá architektura k tomu, si žádala movité, ale hlavně osvícené investory. Tito lidé se často rekrutovali ze stejných kruhů jako pozdější oběti nacistické zvůle, které připomínají už jenom současné Kameny zmizelých. Tady se opět oklikou dostáváme od těchto památníků k obdivované a skvělé architektuře vytvořené příhodnými podmínkami tehdejších časů. Bohužel krása architektury, její estetika, technický a technologický esprit nedokážou zastavit ani zvrátit osud pozdějších hrůz. Společně s Kameny zmizelých zůstává tak tato architektura němým a trochu smutným svědkem toho, co lidstvo dopustilo nebo nedokázalo dějinně zvrátit.
Pohled na zahradu Löw-Beerovy vily, v pozadí vila Tugendhat
Vila Tugendhat Kameny zmizelých
Tohle nadechnutí nové republiky však nebude mít dlouhého trvání. Pokud zůstaneme u merita věci, tedy architektury a lidí v ní, pak z těch obyvatel židovského původu, kdo neuprchnul mimo Evropu, většinově zahynul. Na jejich osudy právě myslí projekt Kameny zmizelých. Greta a Fritz Tugendhatovi, obyvatelé skvělé vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe, stihli zachránit své životy útěkem. Alfred Löw-Beer, otec Grety Tugendhatové a majitel neméně skvělé secesní Löw-Beerovy vily, byl zabit při koupi dokladů potřebných pro útěk, část rodiny se stala obětí nacismu. Vilu Stiassni, od Ernesta Wiesnera, a její obyvatele stihnul taktéž osud uprchlíků před nacismem. Jak v adresách, tak ve jménech. Löw-Beer, Porges, Tugendhat, Skutezky, Hecht, Stiassni, Neumark, Schönfeld, Feldmann, Redlich, Strakosch svůj původ nezapřou. A tak bychom mohli pokračovat. Proč? Pro pochopení spojení osudů jmenovaných i těch neznámých, architektury, která byla jejich životem, a v neposlední řadě Kamenů zmizelých, které jsou opět součástí architektury jako dobové memento.
Evropské země, kde se nacházejí Stolpersteine
Foto rodiny Altensteinovy
Do roku 2021 jsem napočítal v brněnských análech 210 Kamenů zmizelých. Praha kupříkladu instaluje (pokud je to možné) 50 Kamenů zmizelých ročně. Všechna města i menší celky mají ve svých dlažbách a chodnících tuto němou vzpomínku, která by neměla zapadnout. Doufejme, že jak se změnami režimů se po věky stavěly sochy a bouraly ty předešlé, nezmizí i toto memento. Že to je vyloučené, že nikdy nezapomeneme? Nikdy neříkejme nikdy.
Všechno už zde bylo a všechno se až se zarážející pravidelností opakuje, včetně fatálních chyb. Ty chyby pak stojí lidstvo 6 miliónů životů za holokaustu, více než 37 miliónů mrtvých za První světové války, více jak 72 miliónů za Druhé světové války, další milióny životů při válkách a genocidách po celé planetě, nemoci a hladomory. To vše je důkazem, že naše celoživotní nepoučitelnost, pýcha, vytrácející se pokora, jsou snad součástí genetické výbavy lidstva.
Nedá mi to zmínit něco, co ne každý zná a ví. O holokaustu existuje dostatek neoddiskutovatelně průkazných materiálů, aby soudný člověk bez zaváhání celou tuhle hrůznou anabázi odsoudil a ve svých názorech se nedal zviklat. Kým? Popírači holokaustu. Ať už jsou pohnutky těchto lidí jakékoliv, víte nebo tušíte a cit vám k tomu napovídá, že pravda není to, co je zajímá. Pochybovači a „znalci“ konspiračních teorií, opačného smýšlení na rozdíl od většiny soudných lidí byli, jsou a vždy budou. To by nebylo tak alarmující, kdyby tahle skupina byla v menšině. Že to nikoho neleká? To by ale mělo. A to zdaleka nemám na mysli jenom odvěké nepřátele Izraele a židovského národa. Nicméně v roce 2021 je ze všech současných zemí pouze 16 států, ve kterých je popírání holokaustu nezákonné. Jsou to většinově státy Evropy a Izrael. Tak a teď, světe, div se. Povoleno popírat holokaust je kupříkladu v Itálii, Rusku, Kanadě, USA, ve Spojeném království. Rozhodně nelze tyto země nazvat nesmiřitelnými letitými nepřáteli Izraele jako například Egypt, Sýrii, Libanon a další. Ostatní země tuto otázku vůbec neřeší. Kolik že to máme států světa k roku 2021? 206 států?
Pošetilost, šílenství, absence lidskosti a pokory. Jak jinak nazvat, když necelých 8 % zemí světa přijme zákon proti popírání zcela zřejmého a prokázaného nelidského chování nacistů a vyhlazení 6 miliónů Židů.
Stejně tak, pokud se podíváte na mapu zemí, kde se k „projektu Stolpersteine“ přihlásili, naleznete leckde podivně prázdná místa. Proč? Ne všechny země souzní historicky s Izraelem, potažmo židovskou komunitou, politikou i jejich vírou, kdekoliv na světě. Nicméně, ne všechny země mají tuto leckdy odvěkou animozitu. A přes to se k tomuto poměrně marginálnímu, ale důležitému aktu „projevu lidskosti a omluvy“ zmíněným obětem i „jasného odsouzení“ toho, co způsobila lidstvu totalitní ideologie nacismu a světová válka s pokorou nepřihlásí. Pokud je v těchto zemích židovská otázka nepřekročitelná, proč nenásledují projekt alespoň v uctění válečných obětí. Tolik ceněný státník a vladař Karel IV., „otec vlasti“ a „největší Čech“, už těžko odčiní svůj souhlas s pogromem v Norimberku, kdy místní potřebovali pro centrum města místo, které zabírala židovská čtvrť. Panovník zase potřeboval mimo hlasy říšských kurfiřtů i hlasy bohatých říšských měst. Tedy i norimberské na své straně. Po více než 670 letech však těžko někdo odčiní to, co bylo zcela neomluvitelné.
My však tu možnost máme a dlužíme to všem těm statečným i nevinným obětem.
Citát ze současnosti nám opět dokazuje, že jeho univerzální nadčasovost je naléhavým lidským sdělením, platným v jakékoliv době. Je vcelku jedno, jaké datum se zrovna píše.
Max Kašparů: „Hulvátství se změnilo na svobodu projevu, svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce, tolerance se proměnila v ustupování zlu a korektnost v povinný názorový koridor.“
Kameny zmizelých
Užité umění na závěr
Stejně tak k architektuře patří užité umění jako forma památníků, v tomto případě mám na mysli památník obětí holocaustu z řad židovského a romského obyvatelstva Brna na náměstí 28. října v Brně od akademického malíře Daniela Václavíka. Náměstí s památníkem je zároveň centrem jedné z významných brněnských lokalit, která se pyšnila a pyšní skvělou architekturou z počátku 20. století a vynikající architekturou meziválečného období, v čele se zmíněnou vilou Tugendhat a dalšími skvosty tehdejší doby.
Památníkem je prostá černá žulová krychle o hraně 3,14 metrů stojící v bazénu s vodou. Po plochách krychle stéká voda na zlacený text v češtině, hebrejštině a romštině a motivy šesticípé hvězdy a kola na dně bazénu. Nekonečně ubíhající matematická konstanta je synonymem opakujícího se lidského utrpení, voda stékající po stěnách značí odpuštění a očištění. Tato myšlenka je zcela jasná a její poselství netřeba rozmělňovat dalším povídáním.
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net a Max Kašparů
- Mapa evropských zemí, kde se nacházejí Stolpersteine https://cs.wikipedia.org/wiki/Stolpersteine – autor Cirdan
- Text – Nové Kameny zmizelých v Brně a část fotografií – autor Mgr. Michal Doležel, vedoucí oddělení Projekty veřejného prostoru a soutěže Kanceláře architekta města Brna
- Fotografie Ing. arch. Petr Brandejský
