Nejnavštěvovanější odborný portál
pro stavebnictví a technická zařízení budov
TZB studio
zobrazit program

Výzva architektům, výzva všem

Výzva pana architekta Fránka je adresovaná architektům, ale vlastně je určena nám všem. Tento apel je zcela logickým vyústěním snahy každého soudného člověka, kterému není osud naší země, potažmo celé planety, lhostejný. Nebuďte prosím neteční. Chybou není, co uděláte, ale co neuděláte.

Nathaniel Hawthorne (1804–1864): „Budoucnost je plna výzev a nadějí.“

Předkládám Vám zde slohový útvar, který na našem serveru nebývá běžný. Zároveň nechci, aby se díky výrazu VÝZVA celý obsah devalvoval. Dnes se to výzvami jenom hemží a za smysluplné je považuje každý autor, té které.

S obsahem výzvy, jež vyšla v desátém vydání časopisu INTRO, a kterou zde naleznete, jsem ztotožněn absolutně. S panem architektem Zdeňkem Fránkem se známe drahnou dobu a to, co zde naleznete, nám mluví z duše oběma. Jeho práce je zároveň vyjádřením hodnot, které zastává, a života, který žije. I právě proto se spolu nesetkáváme na našem serveru TZB-info poprvní. To, co zde najdete, je zcela logickým vyústěním snahy každého soudného člověka, kterému není osud naší země, potažmo celé planety, lhostejný. Je dobře, že svoji snahu může podepřít autoritou člověka, který něco v životě dokázal a jehož postoj je zcela konzistentní. V roce 2019 v létě jsme spolu hovořili na stejné téma při slavnostním otevření jeho práce LIKOS Zelená hala. Tehdy podobným nesmlouvavým způsobem hovořil k přítomným (včetně ministra Havlíčka). Jeho řeč byla velice přímá a zcela nekompromisní. Výsledek vyzněl jasně, že naše alibistické za pět minut dvanáct je možná již hluboce po dvanácté. Když jsem se díval kolem, měl jsem pocit, že účastníci byli více zaujatí stánkem s hamburgery a skleničkou v ruce než tímto apelem. A že jich tam bylo. Škoda. Nicméně jsem ochoten podepsat každé slovo VÝZVY navzdory stále přetrvávajícímu celospolečenskému váhání, nezájmu a planému optimismu. Poprosím Vás všechny, čtěte pečlivě, ale hlavně myslete a nebuďte neteční. Opravdu každý může pomoci svým málem, vše se počítá. Chybou není, co uděláte, ale co neuděláte.

Kolegové architekti!
Spolu s našimi předchůdci i následovníky jsme zodpovědní za zastavování krajiny, za tvorbu našich měst i jednotlivých staveb a jejich souladu s místem. A jsme spoluzodpovědní za důsledky naší činnosti na zemském povrchu. Upřednostňujeme estetiku nad etikou a tento trend je třeba zvrátit.

Nečekejme, až nás naše stavovské organizace vyzvou k akci, jak to již udělaly téměř všechny světové stavovské organizace. Nedočkali bychom se. Nespoléhejme ani na pouhé přípojky vody do našich staveb. Všimněme si, jak s vodou pracovali naši předkové v historických a lidových stavbách, jak vodě rozuměli. Všimněme si, jak s vodou pracovali a pracují největší mistři architektury jako Frank Lloyd Wright, Le Corbusier, Luis Barragán, Louis Kahn, Alvar Aalto nebo Jean Nouvel. Jak jsou jejich stavby utopeny v zeleni, která nejlépe, nejúčinněji, nejlevněji vodu chrání, čistí, distribuuje. Žádná sebedokonalejší technická zařízení nám, opilým technickým pokrokem, nezaručí lepší ochranu budov a jejich okolí před přehříváním než rostlinný pokryv a správný vodní režim.

TEĎ JDE O VODU

Architekti, urbanisté, zahradní architekti, designéři, umělci a studenti, vezměte do svého repertoáru pár následujících zásad:

Vnímejme vodu na našich stavbách a v našem prostředí. Vraťme do architektury kašny, pítka, potůčky, vodní hladiny, ale i nádrže na vodu, rybníky, mokřady. Voda, kterou si koupíme z vodovodu, je naše, nezbavujme se jí. Čistění vody není složité a voda znamená život.

Braňme stromy a zeleň na našich stavbách, kolem staveb a v krajině. Jsou to živí tvorové, na kterých jsme závislí. Jedině dostatek zeleně dokáže prokazatelně zabránit změnám v přírodě způsobeným člověkem.

Braňme kácení starých stromů, přičiňme se o sázení co největšího počtu stromů nových a jejich zakořenění, tedy i o zajištění vody na jejich zálivku. V posledních desetiletích zmizelo největší množství stromů za celou existenci našeho území. Nevěřme, tvrdí-li takzvaný odborník, že strom má své odžito. Jistě vydrží ještě více než ten, kdo jej odsuzuje k smrti. A i po smrti strom slouží pro tisíce živočichů jako jejich město.

Braňme kácení suchých stromů, mohou vytvářet oporu popínavým rostlinám, stačí je ohradit, aby neohrožovaly lidi, a nechme je existovat dál. Suché stromy v krajině jsou navíc mementem stále připomínajícím, že něco není v pořádku. Na holé, dříve zarostlé části krajiny si člověk rychle zvykne a přestane bojovat za její obnovu. Dejme prostor přírodě, nemusíme mít vše pod kontrolou. Přírodu svou chytrostí ani technikou nepřekonáme. Sama má schopnost se obnovit. Vezměme si například staré opuštěné zámecké parky s potůčky, jezírky a obrovskými stromy. Nebo extrémní příklad Černobylu, kam člověk řadu let nevkročil ze strachu z radiace. Zde výskyt vzácných zástupců flóry a fauny není výsledkem práce osvíceného člověka, ale jeho nepřítomnosti. Miliony let fungující ekosystém vegetací hustě porostlého zemského povrchu byl za sto let zotročen a zničen ve prospěch lidského ega a jeho víry v sebe sama.

Staňme se pokornými, skromnými, vnímavými k přírodě, citlivými k jejím dějům na naší planetě. Poznávejme přírodu a vychovávejme k tomuto naše klienty i celé naše okolí. Říkejme jim, jaký typ staveb je přirozený a nejméně škodí tomuto světu. Nemá to nic společného s normami ani trendy stavebního establishmentu, jako je zateplování a podobně.

Buďme v těchto názorech nekompromisní, jde totiž o hodně. Buďme nedůvěřiví k úředníkům i politikům, nemíní vážně dobré úmysly, které deklarují. Jde jim jen o posílení jejich byrokratického postavení. Dokud jim teče voda z kohoutku, neudělají nic pro napravení situace, i když tvrdí opak.

Smysl má jakýkoli čin, který napomůže uzdravit svět. Vezměme si příklad ze dvou mužů: prvním je Joseph Beuys, který v roce 1982 na uměleckém jarmarku Documenta v Kasselu představil akci 7 000 dubů, kterou předurčil budoucí environmentální problémy, a tímto zahájil vlnu sázení tisíců stromů v přírodě i městech. Druhým byl Tadao Ando, který inicioval založení Setouchi Olive Foundation, jež s pomocí dětí a studentů začala ostrov Setouchi, zdevastovaný průmyslem a zemědělstvím, osazovat olivovníky v počtu několika set tisíc kusů. Dnes je toto území nádherným zeleným ostrovem. Za tyto své činy oba géniové sklidili ve své době nepochopení a výsměch. Toho se také nebojme, protože jsme se dostali do situace, kdy každá větvička a 

každá louže má smysl.

 
 
Reklama