Návštěvnické centrum rezervace plameňáků v Abú Dhabí

Jan Tříska „(o své zelené kravatě s růžovými plameňáky): Že je to neobvyklá kombinace? Každá kravata je vlastně náhodná. Kravaty a ponožky jsou poslední frivolitou, která nám mužům zbyla. Slyšel jsem, že jste u vás nedávno donekonečna diskutovali o červených ponožkách ministra Karla Schwarzenberga. Čím více barevných ponožek, tím svobodnější politika. Čím více plameňáků a čápů a kormoránů, tím bude svět veselejší.“

Vstupní pasáž
studio petrjanda/brainwork

Architektura je kupříkladu i návštěvnické centrum rezervace plameňáků

Už jsme zde měli výběh pro lvy, vstupní areál pro ZOO Brno, tak proč ne návštěvnické centrum rezervace plameňáků v Abú Dhabí. Že je to architektura, ještě k tomu skvělá a žádaná, vás přesvědčím vzápětí. Zároveň mi dělá neskonalou radost, že toto centrum je dalším „otiskem“ invence týmu, který je z naší země a plameňáka pravděpodobně zná jen ze zoologických zahrad, filmů o zvířatech nebo z poznávacích cest do zemí v pásmech tropů, subtropů a mírném pásmu.

Plameňáci patří k původním obyvatelům slanovodních nádrží, jezer a mělkých zálivů a zátok moří. Posléze se v rámci potravních závislostí přeorientovali i na sladkovodní jezera. Vyskytují se paradoxně v pásmu And do 4,5 tisíce metrů nad mořem. Výrazně nižší teploty oproti svým původním teritoriím kompenzují výběrem termálních jezer. Nenaleznete je však v Asii ani v Austrálii. Patří mezi vzácné druhy, jež se vyskytují v současnosti, ale zároveň jejich fosilní pozůstatky nalezneme již před 34–23 milióny let, v době zvané oligocén. K zajímavostem patří, že jejich neskutečná růžovočervená barva je způsobená řasami v potravě, jež obsahují karoten. V zajetí, v místech, kde tyto řasy nenaleznete, je jim karoten uměle dodáván, jinak by byl plameňák, naprosto v rozporu se svým jménem, zcela bílý. Pokud vám v zoologické zahradě bude něco nápadného na jeho subtilní, křehké a vysoké fyziognomii, pak vězte, že jeho kolena se ohýbají v opačném směru oproti zvyklostem.

Zdánlivá odbočka má svůj smysl

Drobná ornitologická vsuvka nám posloužila jako doplnění širšího rámce projektu, pro velmi nevšední přístup a pojetí. Mít možnost sledovat divokou faunu v její původním prostředí bez výraznějších zásahů člověka je přece odměnou pro obě strany. Tím prostředím je vzácná přírodní rezervace Al Wathba Wetland Reserve s rozsáhlými mokřady, jež slouží jako zimoviště přibližně 250 druhů ptáků, včetně kolonie 4 000 plameňáků. Lidská ruka zde pouze dopomáhá k funkčnosti mokřadů regulací množství vody, jejich čistotou a dendrologickými zásahy. Když se v našich poměrech snažil (a uspěl) František Fabičovic o obnovu lužního lesa ve výjimečné oboře Obelisk u Lednice, narážel původně na „značné nepochopení“. Jeho projekt však má spoustu společného s touto rezervací včetně zásahů do zeleně a významné regulace vody v těchto lužních lesích, což je alfa a omega života takového biotopu. Že si je to nápadně podobné, byť oba projekty od sebe dělí asi 5,5 tisíce kilometrů? Je to zcela prosté. Ochrana života na naší planetě zůstává pouze jedna, ať je kdekoliv. A byť existují různá specifika regionální, hospodářská nebo třeba politická, tento přístup je anebo není. Něco mezi tím je chybou, jež může mít fatální a nevratné dopady, včetně těch, které jsme již na naší zemi napáchali. Na vysvětlování, PROČ TO NEJDE, už se nám mnoho času nedostává. Teď je třeba hledat, JAK TO PŮJDE…

Situace

Půdorys 1. NP studio petrjanda/brainwork

studio petrjanda/brainwork

Pokud nemá naše příroda zůstat vizuálním artefaktem fotografií a filmů nebo v podobě nafukovacího plameňáka v bazénu, je nezbytné pro to něco udělat. Třeba jako v případě tohoto centra rezervace plameňáků.

Nabízíme vám projekt, který vyhrál mezinárodní architektonickou soutěž svojí koncepcí vyhlídky spojené s návštěvnickým centrem do jednolitého funkčního celku. Projekt architekta Petra Jandy respektuje lokalitu i funkci stavby v propojení s naturelem místa, kde se nachází.

Podle slov autora je budova spojena s okolím prostřednictvím materiálových a tvarových mimiker. Tento projekt zapadá do koncepce organické architektury, která svými tvary připomíná spícího plameňáka z ptačí perspektivy, stejně jako zavinutý skalní útvar zdejších skalních masívů se znatelnou geomorfologií a stopami eroze. Dohromady se zelení a vodními prvky tvoří skvostný rámec pro potěšení z pozorování plameňáků spojeným s edukativní činností centra. Mimo jiného organickou architekturu naleznete v našem povídání a svojí výjimečností je ukázkou toho, že toto pojetí je zcela svébytné, více než smysluplné a má většinově technickou, technologickou a estetickou úroveň. Projekt v Abú Dhabí je toho jenom dalším skvostným důkazem.

Půdorys 1. PP

Půdorys 2. NP

studio petrjanda/brainwork

Ten český otisk je tudíž velmi cenný, dělá propagaci naší zemi, našim architektům a je pomyslnou propojkou rozdílných kultur i přístupu k přírodnímu bohatství. Získat tím mohou obě strany. Je to takový pozitivní precedens, naznačená cesta, příklad, kudy je možné se ubírat. Tento projekt je v současnosti v chodu a je reálný předpoklad, že tyto krásné vizualizace se stanou skutečností.

Návrh českého architekta Petra Jandy s vyhlídkou funkčně kombinovanou s návštěvnickým centrem

Návštěvnické centrum rezervace plameňáků v Abú Dhabí

Řez objektem centra studio petrjanda/brainwork

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

autorská zpráva

Vidět a nebýt viděn
„… cítit, rozumět, pamatovat si a chránit“

Idea

Hlavní myšlenkou je spojení stavby návštěvnického centra s přírodou rezervace na všech úrovních projektu. Vytvoření sebevědomého a zároveň pokorného objektu vstupujícího do prostředí rezervace symbiotickým splynutím a vytvořením zcela autonomního prostředí s nezaměnitelným geniem loci. Materiálové a tvarového mimikry organicky propojují budovu s prostředím rezervace a znejasňují vnímání jejího stáří. Působí tak jako velmi stará a zároveň přirozeně současná až futuristická. Svým charakterem pracuje s přirozeným propojením mezi organickou a anorganickou složkou přírody, toto téma prostupuje jak technickou podstatu budovy (systém chlazení a kondenzací), tak i veškeré její expoziční a didaktické strategie (živé součásti fasád, vodních prvků a vegetace v interiéru atd.). Stavba pomocí plynulého propojení jednotlivých provozních sekcí do zavinutého kontinuálního půdorysu vytváří velké množství překvapivých situací, které na malém prostoru dosahují velmi komplexního působení a didaktického přenosu informací na návštěvníky. Budova je navržena jako návštěvnické centrum obsahující prvky malého muzea zabývajícího se rezervací samotnou s důrazem na hnízdění plameňáků s umožněním expozičního a programového rozšíření obsahu s možnými přesahy například na specifika živých forem s influencí karotenoidů s částečně živými expozicemi tvořícími přenesené zmenšené biotopy.

Schéma horního podlaží

Schéma vstupního podlaží

Schéma hlavního podlaží

Schéma suterénu

studio petrjanda/brainwork

Architektonické řešení, prostorová konfigurace

Prostorové uspořádání stavby je postaveno na kruhovém půdorysu do sebe esovitě zavinuté kompozice, která přirozeným způsobem vede návštěvníky skrze své záhyby a postupně tak během cesty otvírá jednotlivé dílčí vrcholy vnímání programu budovy a její interakce s rezervací. Stavba záměrně nepracuje s dvojrozměrnými plány a je naopak oslavou trojrozměrného přírodního světa, jeho přirozené elegance vycházející zároveň z dokonalé funkcionality celku stejně jako jasné logiky každého detailu. Dynamické křivkové uspořádání a kontinuální tvarování umožňuje bezbariérový pohyb celým objektem a průběžně nekonečně rozmanitou modulaci vnímání návštěvníků, prolínání exteriéru do zastíněného předpolí a interiéru takřka bez stavebně artikulovaného rozhraní dává objektu jeho nadčasovou monumentalitu, pocitově překračující jeho stále komorní rozměry.

Návštěvník je nejdříve iniciován dálkovým pohledem k prozkoumání objektu, který je při příjezdu do areálu přes svou výraznou vizualitu natolik neurčitě organický, že zdánlivě srůstá s terénem. Stavba nepoužívá prvoplánovou znakovost čitelnou z frontálních pohledů lidského horizontu a pracuje s představivostí pozorovatele pomocí sofistikované náznakovosti vlastní přírodním jevům, jež jsme zvyklí číst od dětství (jako jsou například obrazy v mracích). Budova tak ke svým konotacím odkazuje podprahově nepřímou metodou, jejíž součástí jsou tvarové, materiálové a fragmentární indicie. Výsledná forma tak není jednoznačně geo- ani zoo-morfní, lze v ní spatřit odkazy na morfologii spícího plameňáka stejně jako na skalní útvary v arabské poušti s jejich výrazným vrstvením odhaleným erozi.

Statika objektu

studio petrjanda/brainwork

Návrh používá pro architekturu zdánlivě neadekvátní důraz na čtení z ptačí perspektivy, který je zde exponován s ohledem na samotné téma spojené s plameňáky a jejich migrací a létáním. Z logiky věci lze totiž konstatovat, že stavba je jedním z mála objektů, u nichž je pohled ze vzduchu součástí jejich čtení (v průběhu návrhu jsme reakci ptáků na vzhled stavby a zásah do prostředí podrobně konzultovali s ornitology a ptačími fotografy a došli ke shodě, že landmark s organickým tvarem je pro jejich orientaci přínosem).

Přístup do objektu je veden tak, že jsou návštěvníci nuceni na objekt vstoupit obdobně, jako je tomu při chůzi po skále či vnikání do kaňonu tvořeného skalní formací. Interiér budovy je situovaný kolem hlavní shromažďovací haly s centrálním infocentrem a kavárnou s restaurací, odkud návštěvníci postupují dále na projekci v konferenčním sále a odtud buďto pokračují na výstavu s krytou interiérovou vyhlídkou anebo rovnou na vnější prohlídku rezervace. Dominantním prvkem haly je centrální recepce dělená na provozní informační část a café umístěná pod kapkovitým dnem stropního akrylátového jezírka prosvětlujícího celý interiér těkavým pohybem světla skrze vodní těleso. Expozice má lineární charakter a začíná v hlavní hale, odkud nastoupává po obloukové rampě k vyhlídce s obrovským panoramatickým oknem a poté klesá zpátky do haly. Tubus expozice má eliptický průřez a má po stranách v podlaze integrovány vegetační žlaby, ve kterých jsou umístěny vegetační biotopy představující diverzitu vegetace, uvnitř jsou pak umístěny z podlahy vyrůstající vitríny s dalšími exponáty a akvarijními biotopy, pod stropem budou podvěšeny modely plameňáků představující fáze jejich letu a vývoje a na strop budou promítány další podrobné informace. V neveřejné části jsou skryty všechny komplementy provozu.

Dramaturgie pohybu a programová náplň

Strategie pohybu návštěvníka je založena na postupném objevování a odhalování stavby a jejích obsahů (stejně jako to je i u celé rezervace). Zjednodušeně lze říci, že budova není dělena na místnosti a návštěvníci se pohybují několika vzájemně propojenými (prolnutými) sektory, které obsahují všechny zadané funkce a jsou doplněny návštěvníkům nepřístupnými technicko-organizačními prostory a komplementy.

Pohled z nitra rezervace

Vnitřní část expozice s průhledem do rezervace

studio petrjanda/brainwork

Z parkoviště vede přístup do budovy skrze střechu, na které je umístěno jezírko (pink lake) prosvětlující průhledným dnem prostor hlavní haly budovy pod sebou. Pozvolnou rampou sestoupí návštěvníci záhybem mezi rotujícími tubusy trupu budovy na vyhlídkovou terasu stíněnou proti slunci levitujícím převisem budovy – tubusem obsahujícím expoziční část a hlavní vyhlídku na rezervaci. Terasa je od prostoru rezervace oddělena zálivem tvořeným vodním prvkem se slanovodním biotopem obsahujícím mikroorganismy specifické pro rezervaci. V naší vizi pracujeme s obsahem expozice jako s komplexnějším útvarem, který využívá téma specifického prostředí rezervace k obecnějšímu nastínění metodiky, jak fungují principy založené na přebarvování (plameňáci voda, korýši rostliny, řasy) pomocí obsahu karotenoidů a dalšími možnými přesahy. Expozice je koncipována jako částečně živá s použitím rostlin a akvárií udržujících v prostoru příjemné klima s odlišnou vlhkostí. Postupem expozicí se návštěvníci dostávají do kulminačního výškového bodu tubusu, kterým je širokým panoramatickým oknem umožněn maximální výhled do rezervace. Dalším dramaturgickým principem dělení pohybu návštěvníků je dělení na pohyb v chráněném prostředí návštěvnického centra (interiér a stíněné terasy) a na pohyb po samotné rezervaci a partii parkoviště vystavené otevřenému působení povětrnosti.

Konstrukční a materiálové řešení

Konstrukci budovy tvoří sendvičová železobetonová struktura sestávající z vnějšího pláště litého do kartáčovaného tesařského bednění, mezilehlé vrstvy izolace a topení a vnitřní vrstvy stříkaného betonu stříkaného zevnitř proti vnějšímu plášti a izolaci. Metoda výroby používá kombinaci litého a torkretovaného probarveného betonu s povrchovou úpravou otryskáním a opískováním. Materiálové řešení je samo o sobě didaktickou vrstvou, která je tvořena jak materiálem samotným a jeho barvou, texturou a strukturou, tak i vegetační vrstvou, která jej doplňuje a spolupůsobí při jeho ochlazování.

Technologický postup lití betonové směsi bude prováděn po vrstvách s výsledným efektem charakteristického vzhledu připomínajícího skalní útvary arabské pouště zvýrazněním vrstevnatosti povrchu probarveného růžovočerveného betonu odkazujícího na karotenoidové změny barev u plameňáků. Jednotlivé vrstvy budou lity tak, aby maximálně navazovaly po 40 cm výšky a byla tak zvýrazněna kresba „geologického“ vrstvení. Jednotlivé vrstvy budou dotónovány již při betonáži.

Dominantním prvkem infocentra je recepce

Řez fasádou

studio petrjanda/brainwork

Technologické řešení

Navržený architektonický koncept vychází vstříc inovativnímu řešení celé budovy postavenému na aktivním využití distribuce tepla pomocí dvou vrstev rozvodů chladícího média (kapaliny) integrovaných do skořepiny vnitřního a vnějšího pláště budovy, které využívají rozdíl teplot během dne a noci. Během dne je vnitřní okruh zásobovaný chladící vodou, která ochlazuje celý vnitřní plášť betonové skořepiny budovy a zajišťuje příjemné ochlazení celého interiéru pomocí nepřímého vypařovacího chlazení s efektem přirozené humidity vhodné pro vnitřní rostlinnou vrstvu expozice. Během noci je tato již během dne ohřátá voda z vnitřního systému přečerpána do vnějšího okruhu pod povrchem vnějšího pláště budovy, kde je její teplejší voda ochlazována nočním chladem a pomocí povrchové kondenzace na budově umožní zároveň vyživovat lišejníky na povrchu stavby. Pomocí chytré cirkulace je tak dosaženo velmi výrazného efektu úspory při zajištění celopovrchového chlazení, které v kombinaci s řízenou cirkulací vzduchu a s maximální rekuperací vytváří v budově velmi příjemné a ekologicky udržitelné klima při velmi výrazné spotřebě přidaných energií (plně elektrifikovaný systém) s minimální uhlíkovou stopou v daném prostředí.

Vegetační řešení

Koncept živé stavby pracuje s použitím rostlin, které jsou napojené na biotopy vytvářené přímo jednotlivými prvky stavby. Povrch budovy bude pokryt lišejníky Xanthoria elegans vyživovanými noční povrchovou kondenzací na plášti teplé budovy. Lišejníky budou budovu v čase vizuálně proměňovat v barevných nuancích tak, jak se proměňuje zbarvení plameňáků v závislosti na příjmu potravy a v ní obsažených karotenoidů. Původně narůžovělý vrstvený beton tak bude dostávat jemně červené akcenty zvýrazňující organickou formu stavby. Celá vnitřní expozice používá jako základ živý rostlinný systém kombinující vrstvení travin (Carex buchananii, Miscanthus sinensis ‚FLAMINGO‘ atd.) s vyššími rákosovými a popínavými porosty doplněnými lišejníkovými vrstvami a lokálními malými akvarijními biotopy v kráterovitých vitrínách vrostlých do podlahy metodou podobnou stavbě hnízd plameňáků. Další vrstvou jsou vodní biotopy umístěné do dvou odlišných verzí slanovodních jezírek s vysokou salinitou obsahujících bakterie Dunaliella salina, Halobacterium cutirubrum v kombinaci s vysokou koncentrací korýšů Artemia brine prawn a další organické kultury umístěné v prostoru návštěvnické vstupní terasy, již oddělují od přírodní rezervace, a také na střeše objektu s průhledným dnem zajišťujícím distribuci světla do hlavní haly.

Schémata řešení vkreslená do vizualizace

Řez – energetické schéma

studio petrjanda/brainwork

O studiu

petrjanda/brainwork

Práce ateliéru je založena na hledání autentických řešení. Vnímáme architekturu jako událost moderující vztahy v prostředí, do nějž vstupuje. Podstatou našeho přístupu je autorská práce, často stojíme u vzniku námětu, který iniciujeme, a to jak v úrovni architektonické, tak i společenské, obsahové a programové. Naše práce obvykle nezačíná a nekončí zadáním a kolaudací, projekty rozvíjíme až k jejich naplnění a dalšímu životu během provozu. Navrhujeme s důrazem na propojení fyzických a metafyzických vrstev, rezonanci formy a obsahu a zapojení sochařských postupů s tendencí ke konceptuálnímu přístupu do kontextu architektury. Cítíme se býti současnými architekty a současnost pro nás zahrnuje celou existenci lidstva včetně jeho minulosti a budoucnosti. Pokud pracujeme s tradicí, snažíme se ji spoluvytvářet aktuálně dostupnými prostředky, kdy nová vrstva je rovnocenným partnerem svého kontextu. Dlouhodobě podprahově používáme metodu nomádského myšlení, které definovali G. Deleuze a F. Guattari touto působivou metaforou: Nomád „vyráží do pouště. Opouští tábořiště a vydává se na cestu zemí, sleduje pohyby nebe. Ráno opouští teritorium vstříc nové zemi a večer se znovu reteritorializuje pokaždé, když na ní rozvine svůj koberec… Tyto pohyby a procesy jsou vyjádřeny rytmem chůze, jímž se vpisuje krajina do poutníka a naopak. Nomád i filosof (a v našem případě architekt), stejně jako všichni lidé, v sobě ukrývají krajiny, v nichž vyrůstali, jimiž putovali, o kterých snili.“ Naše projekty a realizace jsou výsledkem takovéhoto neustálého hledání, naše autorská interpretace zůstává skryta v pozadí ve prospěch vnímání každého pozorovatele našich realizací, jenž umožňuje nezplošťovat svět na předem vyřčená hesla. Zabýváme se nejširším projekčním spektrem od detailních uměleckých úloh jako jsou památníky, přes individuální obytnou výstavbu řešenou do maximálního detailu, obsahově raritní zadání muzejních expozic, až po velké specializované celky typu kostel, letiště, mořské akvárium a podobně.

„Plameňák“ jako letitý trend
foto pexels.com

Estetika tvarů i barev je doménou plameňáků

Petr Janda je architekt a výtvarný umělec, absolvent FA ČVUT (prof. J. Bočan) a Školy monumentální tvorby AVU (prof. A. Veselý), od roku 2008 vede vlastní studio petrjanda / brainwork. Jako porotce i soutěžící se pravidelně účastní architektonických soutěží a přehlídek, ve kterých získal několik ocenění (GPA 2007, BigMat 13‘ – Památník obětem komunismu v Liberci). V letech 2011-14 byl členem představenstva České komory architektů a předsedou pracovní skupiny Propagace architektury. Od roku 2009 se zabývá pražskými náplavkami, od r. 2017 v pozici architekta náplavek.

V aktuálním základním týmu ateliéru jsou Anna Podroužková, Kateřina Tšponová, Maty Donátová a David Fořt.

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie z volně šiřitelné z databáze https://www.pexels.com/cs-cz
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio petrjanda/brainwork a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.