Asymetrická kopule je odlita do prkenných krajin, jejichž matice připomíná otisk prstu

Elisabeth Kübler-Ross: „Lidé jsou jako mozaiková okna v kostele. Třpytí se a září, když venku svítí slunce, jak ale přijde tma, jejich krásu prozradí jedině světlo uvnitř.“

Když řeknete kostel v Brně-Lesné, nevzbudíte tím u části čtenářů, neznalých poměrů, žádné velké emoce. V každém samosprávném celku, městě či vesnici, naleznete základní pilíře místního dění. Školu, hostinec, úřad či radnici, obchod a většinově i kostel. Ne, že by Brno nemělo kostely, v současnosti jich má 45. Ale sídliště Lesná vznikalo v letech 1962 až 1973 a patřilo k těm opravdu výjimečným a vzorovým. Ač Lesná byla sídliště panelové, budilo velký respekt svým řešením. Na zelené louce zde vzniklo urbanistické řešení, které se vzepřelo nepsaným standardům tehdejších „totalitních panelákových sídlišť“, v některých aspektech ještě nedořešené, ale stále jedno z nejvydařenějších té doby. Propracované řešení s návazností na pracovní příležitosti s komplexní infrastrukturou, což ne vždy bylo doménou tehdejších panelových satelitů. Bohatá zeleň, která převážně využila zeleně stávající, je dnes pýchou obyvatel Lesné. Zdánlivě měla Lesná skoro vše, co bylo k tehdejšímu životu třeba. Přibližně 16 000 obyvatel zde našlo zdařilé domovy, pro sebe i své blízké, včetně možností volnočasových aktivit, přírody v sídlišti i v samé blízkosti Lesné. Sídliště je od prvopočátku složené ze čtyř okrsků, kdy každý má svoje vlastní jesle, mateřské a základní školy, centrum se samoobsluhou, restaurací, kulturním střediskem, službami a hlavně garáže. V centru okrsků nalezneme společný sportovní areál se stadionem a koupalištěm. Nechybí vám v tom výčtu něco, pokud přijmeme myšlenku, že městská část je vlastně taková malá vesnice? Které že to byly atributy veřejného života takového celku? Ano, chyběl zde kostel nebo modlitebna, pro uspokojení společensko-náboženských potřeb zdejších obyvatel.

Psal jsem zde už jednou, že o kostele nebo Duchovním centru se tady hovořilo pochopitelně od založení sídliště Lesná, konkrétně od r. 1967. Nicméně totalitní moc neměla vůli vyjít vstříc těmto požadavkům. Celá diskuze se znovu otevřela v roce 1968. Ovšem ne na dlouho. Časová osa je v tomto směru velmi tristní. Rozhodnutí nakonec padlo až v roce 2004, kdy bylo zrealizováno Duchovní centrum, pátera Martina Středy a blahoslavené Marie Restituty, od architekta Zdeňka Bureše na ulici Nezvalově. Římskokatolická farnost Brno-Lesná využívala modlitebnu v Duchovním centru k bohoslužbám. Centrum slouží jako víceúčelová stavba s pestrou náplní od bohoslužeb přes výstavy, koncerty, až po divadelní představení. Ovšem kapacitně v současnosti nedostačuje a postrádá některé nezbytnosti pro moderní centrum. Díky veřejným sbírkám, které začaly na počátku 90. let 20. století, nakonec došlo v září 2017 na stavbu skutečného kostela blahoslavené Marie Restituty v těsné blízkosti Duchovního centra. Na nový kostel proběhlo několik soutěží, než Brněnské biskupství vybralo ten od Marka Štěpána, v pořadí šlo o 36. návrh. Dokončení bylo plánováno na konec roku 2019, což ve strohé řeči čísel značí dlouhých 52 roků od prvních myšlenek na kostel v sídlišti Lesná.

V předešlém povídání jsme s potěšením přivítali vyřešení tohoto dluhu obyvatelům Lesné a doplnění dalšího atributu do skládanky živoucího organizmu tohoto celku. Viděli jsme rozestavěné dílo, které bylo příslibem vzácného a zajímavého minimalistického řešení. Stavba byla ukončena v roce 2020 a vy zde můžete obdivovat současný stav zdařilé realizace od architekta Štěpána.

Opět se tedy vrátím k parafrázované nosné myšlence nevšedního řešení: „Nebe nad Lesnou budiž pochváleno.“

Kostel blahoslavené Marie Restituty, Brno-Lesná

Základní popis

Futuristický kostel odrážející nebe

Studio	Atelier Štěpán
Autor	Marek Jan Štěpán, hlavní architekt
Kontaktní e-mail	info@atelier-stepan.cz
Web	www.atelier-stepan.cz
Adresa studia	Kremličkova 2008/6a, 621 00 Brno-Řečkovice, Česká republika
Spoluautor	Vanda Štěpánová, architekt František Brychta, architekt Jan Vodička, architekt Martin Kopecký, architekt

Umístění projektu	ul. Nezvalova, Brno-Lesná
Země projektu	Česká republika

Rok projektu	1991–93, 2013–17
Rok dokončení	2020
Zastavěná plocha	1 220 m2
Užitná plocha	2 350 m2
Plocha pozemku	3 000 m2
Rozměry	kostel – průměr 25 m, výška 18,5 m věž – 5,7 × 5,7 m, výška 31 m asymetrická kopule – průměr 23 m, převýšení 3,5 m duhové prstencové okno – délka 80 m, výška 4 m, 120 skel
Náklady	106 mil. Kč

Klient	Římskokatolická farnost Brno-Lesná
E-mail klienta	farnost@farnostlesna.cz
Web klienta	www.farnostlesna.cz

Fotografie	BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
Spolupráce	Dodavatel: JB stavební Kresba na fasádě: Petr Kvíčala

Architektonicko-výtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva
Jak se staví nebe / Nebe nad Lesnou / Duhový kostel / Futuristický kostel / Vnitřní vesmír/ God‘s Touch

Záměr

Architekt Marek Jan Štěpán se kostelu věnuje s přestávkami 30 let. Záměr stavby kostela však vznikl již v uvolněné atmosféře roku 1968. Svého naplnění došel po 50 letech. Místo vybrali autoři skvělého sídliště František Zounek a Viktor Rudiš. Kostel je celý financován ze sbírek a darů. Kostel je první stavbou zasvěcenou bl. Marii Restitutě, která se narodila asi 600 metrů od tohoto místa.

Urbanismus

Kostel leží v jádrové oblasti sídliště na začátku Čertovy rokle. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy, převážně deskové. Nový kostel jim nemůže konkurovat svou velikostí, proto je výrazově velmi jednoduchý, geometricky elementární a tím snadno čitelný. Na pozemku je vytýčeno obdélné nástupní plató vymezující sakrální okrsek. Na něm jsou tři základní hmoty – kostel, věž a duchovní centrum (autor Zdeněk Bureš). Původní centrum je pravoúhlé, věž trojúhelná, kostel je kruhový, tedy tři základní geometrické tvary. Má zcela jiné měřítko, tím se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně.

Kruh

Kostel je postaven na půdorysu kruhu – odvěkém symbolu nebe a věčnosti (čtverec oproti tomu odkazuje na zemi a pomíjivost). Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které obepíná pod střechou kostel. Dá se tak říci, že se kruh vznáší nad Lesnou a v přenesené duchovní rovině, že se nad Lesnou vznáší nebe. Tvar kruhu pro kostel je zvolen z více důvodů, kruh je tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem jako místo zastavení, spočinutí či usebrání. Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Svatostánek je umístěn ve vysoké apsidě s horním světlem, umístěné po levé straně. V tomto místě je zeď kostela roztržena trojúhelným otvorem s odkazem na roztržení jeruzalémské chrámové opony.

(citace Marek Štěpán – světlo)

„Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud. Okna jsou skrytá za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen. Vědomě i nevědomě zpodobňuje světlo v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Svůj nadpřirozený charakter zde získává světlo díky své difuznosti. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev ‚světla světel‘, tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech. Nebo jak píše Umberto Eco, je Bůh ‚identifikován se září, která má povahu světelného proudu a proniká celým vesmírem.‘ (Umberto Eco: Dějiny krásy).“

God’s Touch

Asymetrická kopule je odlita do prkenných krajin, jejichž matice připomíná otisk prstu. Ten je tak veliký, že vypadá jako otisk obrovského Božího prstu. (God’s Touch). Pokud tedy chcete, můžete zde zažít (ovšem nejen kvůli kopuli) Boží dotek.

Interiér a duha

Interiér kostela je vnitřním vesmírem, je orgánem pro komunikaci s Bohem, je jednoduchý, soustředěný a usebraný. Člověk by se zde měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem, asi jako v mateřském lůně. Měkké a strohé křivky stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor tvarovaný světlem z horního prstencového okna. Cílem je nepřímé a měkké denní osvětlení, které netvoří kontrastní stíny. Na tomto 80 metrů dlouhém okně je ztvárněna duha jako symbol smlouvy Božího lidu s Hospodinem. Kruhovou duhu je možné opravdu vidět při pohledu shora z letadla letícího ve velké výšce. Světlo se zde stává prvkem, který naznačuje, že je něco za hranicí hmotné skutečnosti, našimi smysly hůře vnímatelné.

(citace Marek Štěpán – baroko)

„Jak vidět, kostel je hlavně otázka týkající se dnešního chápání světa. Třeba v baroku byl interiér kostela zcela pojednán či popsán. Byl takovým komixovým příběhem, protože příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon tady byl v různých podobách vyobrazen. Dnes je situace zcela obrácená. Máme tolik dostupných informací, vizuálních a jiných vjemů, které na nás útočí ze všech stran, že prostor kostela by měl být prostorem ztišení, prostorem bez zbytečných optických i jiných vjemů.“

Věž

Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnostranného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z areálu kostela a jinak zvenčí. Zvenčí je pevným bodem, statickým kubusem, odkazující se na westwerky starých kostelů, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu. Směrem ke kostelu je otevřená svou čtvercovou lucernou a jsou v ní ve žluté části zvonohra, v červené vyhlídka na centrum Brna.

Věž je vertikálou i horizontálou. Na rozdíl od historických věží směřujících pouze jako raketa do nebes, je zde takový směr odchýlen a ukazuje na hmotu kostela, kde je vertikála vztahu člověka s Bohem vyjádřena. Se svými 31 metry je dominantou pro blízké okolí, byť není vyšší než přiléhající panelové domy. Do betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající se při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele. Na věži je nápis FOS ZOE, tedy světlo a život. Tento křížový text se našel při velkomoravských vykopávkách v Mikulčicích.

Materialita

Materiál stavby navazuje na materiály přítomné na okolním sídlišti, tedy beton.

Je postaven na pilotách jako jeden dilatační celek. Na nejnamáhanější části – věnec a kůry je použita předpínaná výztuž, kůry jsou pláštěné betonovými moniérkami. Betonové materiály jsou doplněny výraznými barevnými prvky. Kostel je na přání farníků co nejohleduplnější k životnímu prostředí, vytápí se tepelným čerpadlem se zemními vrty.

Beton

Nejkrásnější vlastnost betonu je, že je pravdivý, že odráží práci a energii, kterou vložíte do zpracování bednění, do jeho lití a hutnění, do zpracování přísad a směsi. Na jeho povrchu se všechno toto objeví jako živost povrchu, jako odraz života. Paralelu můžeme vidět v historickém kamenném zdivu z jednotlivých kvádrů různých barevných valérů a tmelením spár. V betonu to jsou otisky spárořezu bednění a odlišný povrch u těchto styků, a zároveň mírně jiný beton při každém taktu lití. Litý beton tedy vizuálně navazuje na kamenné zdivo.

Strohost betonu navazuje i na soudobé vnímání duchovního prostoru, který nemá být opticky a významově zahlcen. Mám jednu zajímavost ze stavby týkající se precizních detailů a úprav povrchů betonu. To měl na starosti Mohamed Lasfer z Alžíru a myslím, že právě jako muslim s kořeny na Blízkém Východu má vztah k abstrakci, která byla u betonových povrchů požadována.

(citace Marek Štěpán - příhoda s hasiči)

„Na Boží Hod vánoční 2019 dopoledne zasahovali v kostele na Lesné hasiči. Přijeli krátce po upozornění sousedů, že ve věži kostela hoří. Je pravda, že jsem použil v kontrastu s nebeskou modří symbolické barvy pozemského života, ohně i utrpení (červenou a žlutou), ale to jsem si ještě neuvědomoval, že symboly mají tak velkou moc. Doopravdy nehořelo, jen to tak asi při ranním slunci vypadalo.“

Rozměry:

kostel – průměr 25 m, výška 18,5 m
věž – 5,7 × 5,7 m, výška 31  m
asymetrická kopule – průměr 23 m, převýšení 3,5 m
duhové prstencové okno – délka 80 m, výška 4 m, 120 skel

Materiály

beton (kompletní hrubá stavba, loď, kopule, římsa, věž)
sklo (80 m prstencové okno)
kámen žula (dlažba venku i uvnitř)
pozinkované železo (lávka, schody do věže)

Značky

beton / stěny, římsa, kopule, stropy — TBG Betonmix
skla / prstencové okno — Saint Gobain, Glasssolutions
barevné fólie / prstencové okno — Vanceva
okna / fara, byty — JANOŠÍK OKNA-DVEŘE
bezzárubňové dveře — JAP
nouzová světla — Viabizzuno (Lumideé)

O studiu

Atelier Štěpán

www.atelier-stepan.cz

Atelier Štěpán je autorské studio, jehož moderní architektura vyrůstá na konzervativních kořenech. Založili jej v roce 1997 manželé Vanda a Marek Štěpánovi. Zabývá se architekturou, veřejným prostorem a uměním, rozvíjí archetypální pojetí architektury. Myšlenkově je zakotvené v moravsko-rakouském regionu. Je známé svými sakrálními stavbami, novostavbami i rekonstrukcemi. Mezi nejznámější patří kostel svatého Ducha v Ostravě (2007) vycházející ze základních geometrických tvarů, kostel svatého Ducha v Šumné (2008) odkazující k raně křesťanským stavbám, kruhový kostel svatého Václava v Sazovicích (2017) či areál pro mši papeže Benedikta XVI. v Brně (2009). Atelier Štěpán navrhuje i další občanské a obytné stavby (minimalistický koncept obytných jednotek Freedomky), speciálně pak v historickém prostředí (areál Café fara v Klentnici). Marek Štěpán byl poradcem kancléře prezidenta republiky a vede Laboratoř sakrálního prostoru na VUT v Brně. Ateliér je nositelem významných ocenění (např. The 10 Best Buildings of 2017 – Azure).

Seznam ocenění:

• Cena EU za současnou architekturu Miese van der Rohe 2019 – nominace za ČR – kostel sv. Václava v Sazovicích
• Grand prix 2018 – Národní cena za architekturu - cena v kategorii novostavba – kostel sv. Václava v Sazovicích
• Interiér roku 2017 – veřejný interiér – kostel sv. Václava v Sazovicích
• Cena Klubu Za starou Prahu za novostavbu v historickém prostředí 2017 – nominace – Kostel sv. Václava v Sazovicích
• The 10 Best Buildings of 2017 – Azure – kostel sv. Václava v Sazovicích zařazen mezi nejlepších 10 staveb na světě
• Best of realty – Zvláštní cena poroty – kostel sv. Václava v Sazovicích
• Piranesi Award 2017 – nominace – kostel sv. Václava v Sazovicích
• Piranesi Award 2016 – nominace – rekonstrukce Piaristického kostela v Litomyšli
• Park roku 2013 – Cena děkana zahradnické fakulty – Obnova lesoparku v Novém Lískovci v Brně
• Grand Prix 2012 – Národní cena za architekturu – cena v kategorii rekonstrukce – Areál Café fara Klentnice
• Grand Prix 2011 – Národní cena za architekturu – čestné uznání v kategorii rekonstrukce – Obnova Jurkovičovy vily v Brně
• Cena Klubu Za starou Prahu za novostavbu v historickém prostředí 2010 – hlavní cena – Kostel sv. Ducha v Šumné
• Stavba Moravskoslezského kraje 2007 – Grand Prix – Kostel sv. Ducha v Ostravě
• Český interiér roku 2006 – Cena UVU ČR – Kostel sv. Kateřiny v Hrabové
• Cena Klubu Za starou Prahu za novostavbu v historickém prostředí 2005 – nominace – Věž kostela sv. Floriana v Kozmicích
• Český interiér roku 2005 – Cena UVU ČR – Kostel sv. Václava v Ostravě
• Stavba Moravskoslezského kraje 2005 – čestné uznání – Kostel sv. Kateřiny v Hrabové
• Nominace Design centra ČR na Dobrý design 1999 – Komoda Slim
• Top Design – Profiinteriéry Praha 1999 – Komoda Noce
• Cena Design centra ČR 1995 – Bar Scala, Brno
• Interiér 1995 – Čestné uznání Design centra ČR – Stříbrná galerie Minoral, Brno

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – ATELIER ŠTĚPÁN a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
• Část fotografií Michal Brandejský