Prior Brno jde po čtyřiceti letech definitivně k zemi – 1. díl
Stavbaři začali na konci roku 2024 s demolicí původního brněnského Prioru na Dornychu. Uzavírá se tím kapitola jednoho ze symbolů brutalismu. Stavba, která byla dokončena v roce 1984, skončí přesně po čtyřiceti letech. V roce 2027 bude nahrazena novým centrem pod názvem Dornych.
Sókratés: „Některé zdi nestavíme proto, abychom se skryli před ostatními. Někdy jen potřebujeme zjistit, jestli se najde někdo, kdo je zkusí zbořit.“
Panoramatický pohled z terasy Prioru směrem k ulici Dornych a Křenová
Foto: Ing. arch. Petr Brandejský
Historie Prioru Brno je dozajista velmi zajímavá, i když nás nenávratně opouští
Celá koncepce původního nového brněnského regionálního centra vznikla jako jeden z možných návrhů, na kterém začali pracovat architekti Ivan Ruller a Zdeněk Říhák pod Útvarem hlavního architekta a Státního projektového ústavu Brno. Smělá koncepce dvaadvacetipodlažního Domu obchodu a služeb a dvou Priorů však vzala za své příchodem okupačních vojsk v roce 1968. Později se podařilo Zdeňku Říhákovi a Zdeňku Sklepkovi navázat skromnější variantou jednoho Prioru. Od studie z roku 1974 uběhlo 10 let po realizaci obchodního domu Prior (v pozdějších letech TESCO). Ten těsně před Vánoci zahájil svůj provoz. Celé řešení bylo ve stylu brutalismu realizováno na ploše 15 000 m2 ze železobetonu s využitím konstrukčních modulů 9×9 a 9×6 m, s konstrukční výškou 4,8 a 5,2 m. Původní terasa dnes přechází do spojovací lávky podchodu od hlavního nádraží k centru Galerie Vaňkovka. Poslední podlaží s ředitelstvím je vyneseno sloupy, které odlehčují hmotu monolitu. Vertikální okenní pásy a dva typy použitých keramických obkladů a copilitu dodávají hmotě Prioru osobitý ráz. Zajímavým doplňkem bylo betonové obložení, jakési velkoformátové betonové dlaždice od sochaře Zdeňka Buřivala, které dnes mají historickou cenu a při rozebírání stavby o ně byl nevšední zájem. Při bližším pohledu připomínají tvorbu z (dnes tak moderního) 3D betonového tisku.
Jak šel čas
Pozdější úpravy z devadesátých let jsou od architekta Jana Melichara a doplňují původní přepracovaný návrh autorů. Pochopitelně, že doba nazrála a konkurence zvaná Galerie Vaňkovka začala válcovat původní Prior, který svojí kapacitou a provozní nepřehledností a neutěšeným, stísněných a neudržovaným přízemím i nadzemním paserelem přestal dostačovat současným nárokům. Přes svoje dobové kvality i přihlášení se k odkazu ve stylu brutalismu bylo rozhodnuto o jeho demolici a využití prostoru novým smysluplnějším způsobem. No, a to se již ocitáme v současnosti. To, že brněnský Prior půjde k zemi, pochopitelně není žádná novinka. Takže ke konci roku 2024 byl celý objekt obehnán oplocením a doprava i pěší zóna zde byla zredukována tak, aby mohla proběhnout demolice objektů. Pochopitelně, že koncem roku, viděno z paserelu, vše vypadalo v zimní podmračené předvánoční atmosféře velmi neutěšeně. Tak ovšem vypadá každá demolice a přes zajímavé řešení prací, které se nevidí běžně, není na demolici nic až tak zajímavého. I tak si zkusíme najít cosi pozitivního, počínaje kavalérií techniky pracující na „rozborce“ objektů, až po velmi zajímavý uvolněný prostor, který pamatuje jen málokdo.
Pohled k ulici Dornych
Pohled k ulici Dornych a Křenová
Pohled k ulici Dornych a Křenová
Foto: Ing. arch Petr Brandejský
Zkusme si říct nějaký názor na původní stavbu
Pokud mohu, viděno pohledem rodilého Brňana, svou trochou přispět do mlýna, tak Prior nikdy nebyl mým šálkem kávy. Jeho mírně odsunutá či zasunutá poloha za nádražím, kdy z centra jste absolvovali průchod takzvanou Myší dírou, zaplivaným tmavým podchodem, nepřehlednou, špinavou a tmavou podnoží konstrukčního skeletu u vstupu v přízemí zastíněného terasou s pergolou a podivným paserelem. Ten vedl ke stejně neutěšenému autobusovému nádraží Zvonařka. Vše podivně nedořešené, odtržené od MHD, bez dotažené infrastruktury. Nehostinná zákoutí, nesmyslně řešený provoz i příchod ke Zvonařce a zpět, okolo tehdejšího bronxu a vybydlené továrny Wannieck, pozdější Galerie Vaňkovka. Pokud jste potřebovali odjet autobusem z Brna v noci, pak úprk s kufry či batohem od MHD končícím většinově u nádraží, byl zážitek pro otrlé. V mých očích architekta neobstojí ani konstatování, že brutalismus se nemá líbit, ale má být pravdivý a autentický. Myšleno, že se má vně i uvnitř projevit, jak je stavba postavena, bez příkras.
Pohled z lávky k ulici Úzká
Pohled od podchodu nádraží
Pohled od podchodu nádraží
Foto: Ing. arch Petr Brandejský
Stejnými atributy se přece pyšní funkcionalismus i spousta dalších směrů a slohů, ale to přece neznamená, že funkčnost Prioru či Zvonařky dojde na půl cesty a tam skončí. Že kupříkladu Zvonařka skončila se svým řešením někde na půl cesty bez dalších návazností na MHD a vůbec infrastrukturu Brna, nebylo nikdy žádným tajemstvím. To je to, co se nelíbí, ne samotný trend či projev brutalismu. Nezačlenění do kontextu, jisté neukotvení dvou solitérů ve stávající infrastruktuře, problematické propojení i dostupnost jak s centrem, tak i mezi sebou. Tudíž se omlouvám těm, co si z nějakého masochistického sepjetí s touto ikonou brutalismu dělají vrásky z jeho demolice. Vím, že ten zajímavý, staronový uprázdněný prostor nezůstane dlouho takto rozvolněný. Snad prostor, o kterém už víme, jak bude zpracovaný, přinese do parteru větší volnost, světlo, přehledný a bezkolizní provoz, no, a hlavně lidský rozměr. Já tam tyto atributy doteď velmi postrádal. Jak se dá s takovým prostorem kvalitně a smysluplně naložit, se můžete přesvědčit v protějším areálu kancelářského a bytového komplexu společnosti CTP, zvaném Bussines park Vlněna. Hovoříme o městské krajině, která nesmazatelně změnila zdejší ráz a otevřela zcela novou kapitolu místa. O původní i současné Zvonařce jsem si s vámi na TZB-info vykládal několikrát, stejně jako o novém nádraží v odsunuté poloze i o Hlavním nádraží současném. Stejně tak jsme si povídali o využití prostoru mezi centrem Brna a novým nádražím, o využití Ferdinandovy Severní dráhy, Vídeňského zděného viaduktu se zbytky z dvaasedmdesáti původních oblouků, skladišti „Amerika“ a dalších ikonických místech v této části Brna.
Zatím teď však budeme ještě nějaký čas sledovat postupnou demolici Prioru a povíme si něco o dalších záměrech. Snad jen drobné povzdechnutí, vloni v listopadu se započetím demolice uzavírá další kapitola místa. Jak jinak než velmi příznačně po rovných 40 letech. Je to celé náhoda? Nebo je to důkaz určité synchronicity. Kdo je jejím příznivcem ví, že to nebude až taková náhoda.
Použité zdroje:
- Text Ing. arch. Petr Brandejský
- Fotografie Ing. arch. Petr Brandejský
- Citáty – www.citaty.net
