Partneři projektu Regenerace domů

logo Weber
logo Thomsit Ceresit
logo PCI



Vliv chemické degradace povrchových vrstev na mechanické vlastnosti dřeva

Datum: 1.8.2011  |  Autor: Miloš Drdácký, Michal Kloiber, Jiří Frankl, Jan Bryscejn, Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i., Jan Tippner, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav nauky o dřevě  |  Recenzent: Ing. Jiří Bláha, PhD., Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i.

Cílem výzkumu bylo zjištění vlivu chemické degradace povrchových vrstev dřevěných konstrukčních prvků na jejich mechanické vlastnosti a hloubky, do které toto poškození zasahuje. Degradaci povrchových vrstev dřeva konstrukčních prvků způsobily chemické reakce některých sloučenin obsažených v protipožárních nátěrech v minulosti opakovaně aplikovaných na dřevěné konstrukce historických objektů. K takovým chemikáliím patří např. síran amonný a fosforečnan amonný.

1. Úvod

Různé druhy nátěrů pro ochranu dřeva proti ohni jsou užívány již od starověku. Jejich stopy nacházíme na povrchu některých historických konstrukcí různého stáří (Drdácký, Jirovský, Slížková, 2005). Výzkum chemických sloučenin a rozvoj chemického průmyslu v průběhu 20. století umožnil vývoj a pozdější masivní aplikaci nových retardérů hoření na dřevěné prvky stavebních konstrukcí. Byly používány tekuté prostředky nanášené na konstrukční prvky obvykle postřikem nebo nátěrem. Aplikace prostředků na dřevěných konstrukcích staveb probíhala opakovaně, a to většinou po uplynutí doby jejich garantované životnosti.

Průzkumem v minulosti ošetřených dřevěných konstrukcí bylo zjištěno, že některé chemikálie (obsažené v použitých přípravcích) vyvolávají chemické reakce, které poškozují polymery dřeva - celulózu, hemicelulózy a lignin. Příkladem může být aplikace retardérů hoření na bázi síranu amonného a fosforečnanů amonných, kterými byly v minulosti v České republice opakovaně ošetřovány krovy různých stavebních objektů, např. objekt administrativní budovy v ulici U Půjčovny v Praze (Obr. 1). Působení prostředků s obsahem těchto látek způsobilo poškození povrchu dřeva běžně označované jako "povrchové rozvláknění" nebo chemická koroze.

Z makroskopického pohledu se rozvláknění projevuje "chlupacením" povrchu dřeva (Obr. 2), které vede k výraznému poklesu jeho soudržnosti a mechanických vlastností. Rozvlákňování dřeva je v současné době považováno převážně za estetický defekt. Způsobuje ztrátu informací z povrchu dřeva, zejména stop po opracování nástroji. Protože však dochází také k narušování struktury dřeva, mohlo by rozvlákňování postupně vést k významnému snížení pevnostních parametrů dřevěných prvků a ohrozit tak bezpečnost a spolehlivost dřevěných stavebních konstrukcí.


Obr. 1: Rozvlákněný povrch konstrukčních prvků krovu administrativní budovy v ulici U Půjčovny v Praze
 
Obr. 2: Detail rozvláknění dřeva

V současné době se poškození konstrukčního dřeva rozvlákněním "sanuje" tak, že se nejprve mechanicky odstraní rozvlákněné vrstvy (až na kompaktní dřevo) a poté se aplikuje postřik neutralizačním roztokem. Jak se ukázalo, tento způsob konzervace dřevěných konstrukcí problém koroze dřeva neřeší. Již několik málo let po jejich neutralizaci dochází k opětovnému rozvláknění dřeva. Tato technologie odstraňování protipožárních nátěrů je z těchto důvodů, především pro historické a památkově chráněné konstrukce, považována za nevhodnou.

Vliv zpožďovačů hoření na bázi síranů a zejména fosforečnanů amonných na pevnost dřeva byl v minulosti zkoumán a podrobněji popsán v článcích (LeVan a Winandy, 1990; Winandy, 1995; Winandy, 1997; Winandy a kol., 1998). Problém chemické koroze dosud ale nebyl řešen pro historické dřevo a pro prostředky, které byly užívány na českých a moravských památkách. Vlivu chemické koroze dřeva na další mechanické a biologické degradační činitele nebyla rovněž věnována adekvátní pozornost.

Úkolem proto bylo zjistit, do jaké hloubky od povrchu dřeva chemická koroze zasahuje a nakolik jsou jejím působením ovlivněny pevnostní mechanické vlastnosti konstrukčních prvků. Měření mechanických vlastností v jednotlivých vrstvách dřeva poškozených prvků bylo provedeno pomocí standardních a experimentálních zkoušek v laboratorních podmínkách.

2. Experimentální program

Vzorky pro experiment byly vyrobeny z hambálku vyjmutého z krovové konstrukce administrativní budovy v Praze (ulice U půjčovny č.p. 955) opakovaně (4-5x) ošetřeného prostředkem Pyronit (30 %). Konstrukční prvek byl vyroben ze dřeva smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.), nejčastěji používaného při stavbě dřevěných konstrukcí na našem území. Mechanické zkoušky (tlak, tah, tvrdost) byly provedeny na vzorcích dřeva připravených z povrchové vrstvy poškozené chemickou korozí a vztaženy k referenčním vzorkům, vyrobeným z hlubší - vnitřní (nepoškozené) vrstvy dřeva. U testovaného prvku byl dendrochronologickým datováním určen rok smýcení stromu - 1833 (Rybníček, 2008). Výroba zkušebních tělísek proběhla dle schématu na obr.3. Vybrané vzorky neobsahovaly žádné přirozené vady materiálu (suky, trhliny, hnilobu, dřevokazný hmyz).


Obr. 3: Celkové schéma výroby vzorků

Prvními sledovanými vlastnostmi byly pevnost a modul pružnosti v tlaku podél vláken, zkoušenými podle ČSN 49 0110 a ČSN 49 0111, na hranolcích o velikosti 20×20×30 mm. Hustota byla stanovena dle ČSN 49 0108. Hranolky byly vyrobeny z povrchové vrstvy (hloubka 0 - 20 mm od povrchu prvku, 70 ks) a z vnitřní vrstvy (hloubka 25 - 45 mm od povrchu prvku, 76 ks) následující po povrchové vrstvě směrem do středu prvku (Obr. 4). Pro eliminaci vlivu velikosti normových zkušebních tělísek vzhledem k tloušťce rozvlákněné vrstvy byla později zhotovena rovněž speciální zkušební tělíska (destičky) o velikosti 5×20×30 mm. Tyto vzorky byly vyrobeny z povrchové vrstvy (hloubka 0 - 5 mm od povrchu prvku, 12 ks) a z vnitřní vrstvy (hloubka 10 - 15 mm od povrchu prvku, 17 ks), následující po povrchové vrstvě směrem do středu prvku.


Obr. 4: Detailní schéma výroby vzorků pro zkoušku pevnosti v tlaku podél vláken

Další zjišťovanou mechanickou vlastností byla pevnost v tahu podél vláken. Tahové mikrovzorky použité při zkoušce měly trojúhelníkový průřez 5×5×7,5 mm a délku 200 mm. Tato speciálně vyrobená tenká tělíska umožňují přesnější určení sledované vlastnosti v různé hloubce poškozeného dřeva. Vyrobena byla z povrchové vrstvy (hloubka 0 - 5 mm od povrchu prvku, 44 ks) a z vnitřní vrstvy (hloubka 25 - 30 mm od povrchu prvku, 38 ks), což zhruba odpovídalo předcházející zkoušce pro tlak podél vláken (Obr. 5).


Obr. 5: Detailní schéma výroby vzorků pro zkoušku pevnosti v tahu podél vláken

Poslední zkoumanou vlastností byla tvrdost dřeva měřena podle Janky (ČSN 490136) a pomocí měření odporu při zarážení trnu pružinového indentoru Pilodyn 6J Forest. Měření bylo provedeno celkem v pěti vrstvách dřeva, které byly postupně (po 5 mm) odfrézovány směrem od povrchu ke středu prvku (Obr. 6). Měření tvrdosti dle Janky i průniku trnu Pilodynu bylo provedeno pro každou vrstvu celkem ve 40 měřících bodech.


Obr. 6: Detailní schéma míst měření tvrdosti podle Janky a zarážení trnu indentorem Pilodyn

Všechny mechanické zkoušky proběhly při vlhkosti dřeva 12 %, v laboratorních podmínkách zatěžováním na univerzálním zkušebním stroji ZWICK ZH050 o kapacitě 50 kN.

3. Výsledky a diskuze

Při srovnání výsledků měření pevnosti a modulu pružnosti v tlaku podél vláken na vzorcích o velikosti 20×20×30 mm vyrobených z povrchové a vnitřní části trámu byly zjištěny následující skutečnosti:

Mechanická pevnost i modul pružnosti v tlaku podél vláken byly pro vrchní i spodní plochu trámu vyšší u vzorků pocházejících z povrchové vrstvy dřeva než u vzorků pocházejících z následující vnitřní vrstvy dřeva (Tab. 1, Obr. 7, 8). Tento výsledek připisujeme vyšší hustotě povrchové vrstvy dřeva (vrstva 0 - 20 mm), která obsahovala úzké letokruhy na rozdíl od vnitřní části (vrstva 25 - 45 mm), kde byly letokruhy širší. Změna hustoty dřeva je ovlivněna poklesem průměrné šířky letokruhu podél poloměru kmene a zvýšením procentického zastoupení letního dřeva v jednotlivých letokruzích, což potvrzují již dříve zmíněné práce (Gryc a Holan, 2004). Zvýšení hustoty dřeva, směrem po poloměru kmene, ovlivňuje také tloušťka buněčné stěny (Zobel a Sprague, 1986).

U zkušebních vzorků připravených z povrchové a vnitřní vrstvy vrchní strany trámu byl rozdíl v hustotě dřeva vlivem pravidelnější šířky letokruhů méně výrazný. Tomu odpovídají malé rozdíly mezi naměřenými hodnotami pevnosti a modulu pružnosti v tlaku podél vláken. U vzorků připravených z povrchové a vnitřní vrstvy spodní strany trámu byl rozdíl v hustotě dřeva vlivem velmi rozdílné šířky letokruhů výrazný. Tomu odpovídají i značné rozdíly mezi naměřenými hodnotami pevnosti a modulu pružnosti v tlaku podél vláken.

Struktura dřeva měla v tomto případě na dané mechanické vlastnosti významnější vliv, než samotné rozvláknění povrchu prvku. Tuto skutečnost potvrzuje shodnost naměřených hodnot mechanických vlastností (Obr. 7, 8) s hustotou dřeva (Obr. 9). Pevnost v tlaku podél vláken významně souvisí s hustotou dřeva, což potvrzuje koeficient determinace R2 = 0,7795 stanovený pro celkový počet tlakových vzorků velikosti 20×20×30 mm, tzn. 146 ks (Obr. 10).


Tab.1: Průměrné hodnoty pevnosti, modulu pružnosti a hustoty pro vzorky (20×20×30 mm)
zkoušené v tlaku podél vláken

Z důvodu výrazného vlivu přirozené struktury dřeva na jeho mechanické vlastnosti jsme stejné zkušební postupy aplikovali na menších nestandardních tělíscích o rozměrech 5×20×30 mm, vyrobených opět z povrchové a vnitřní vrstvy dřeva. Cílem bylo popsat přesněji vliv povrchového rozvláknění na tlak podél vláken.


Obr. 7: Pevnost v tlaku podél vláken pro povrchovou i vnitřní část (20×20×30 mm)

Obr. 8: Modul pružnosti v tlaku podél vláken pro povrchovou i vnitřní část (20×20×30 mm)


Obr. 9: Hustota povrchové i vnitřní části (20×20×30 mm)

Obr. 10: Závislost pevnosti v tlaku podél vláken na hustotě pro všechny vzorky (20×20×30 mm)

U nestandardních zkušebních vzorků připravených z povrchové a vnitřní vrstvy horní strany trámu byl rozdíl v hustotě dřeva vlivem pravidelné šířky letokruhů minimální (Obr. 10). Rozdíl hodnot mechanických vlastností naměřených u vzorků z povrchové a vnitřní vrstvy dřeva tak lze připsat vlivu poškození povrchové vrstvy chemickou korozí (Obr. 11, 12, Tab. 2). U vzorků připravených z povrchové a vnitřní vrstvy spodní strany trámu byl rozdíl v hustotě dřeva stále výrazný (Obr. 13). Naměřené hodnoty mechanických vlastností však tomuto rozdílu zcela neodpovídají. Je zde patrný menší rozdíl v naměřených hodnotách než by odpovídal rozdílné hustotě dřeva u zkoušených vzorků (Obr. 11, 12, Tab. 2). Lze tak předpokládat, že toto snížení způsobil vliv chemické degradace povrchových vrstev dřeva.

Podobně jako u zkoušek na standardních tělíscích i zde změny sledovaných mechanických vlastností úzce souvisí se změnami hustoty dřeva, což potvrzuje koeficient determinace R2 = 0,8015 stanovený pro celkový počet tlakových vzorků velikosti 5×20×30 mm, tzn. 29 ks (Obr. 14). Zkoušky menších tělísek prokázaly, kromě vlivu přirozené struktury (hustoty) dřeva, také vliv chemické degradace v povrchové vrstvě dřeva.


Tab. 2: Průměrné hodnoty pevnosti, modulu pružnosti a hustoty pro vzorky (5×20×30 mm)
zkoušené v tlaku podél vláken

Další sledovanou mechanickou vlastností byla pevnost v tahu podél vláken. Tahová tělíska použitá při zkoušce byla vyrobena z povrchové (hloubka 0 - 5 mm od povrchu prvku) a vnitřní (hloubka 25 - 30 mm od povrchu prvku) vrstvy dřeva a to pro horní, boční a spodní plochu trámu. Vzorky měly trojúhelníkový průřez 5×5×7,5 mm s činnou délku 150 mm. Hloubka odběru vzorků odpovídala předcházející zkoušce pro tlak podél vláken.


Obr. 11: Pevnost v tlaku podél vláken pro povrchovou i vnitřní část (5×20×30 mm)

Obr. 12: Modul pružnosti v tlaku podél vláken pro povrchovou i vnitřní část (5×20×30 mm)


Obr. 13: Hustota povrchové i vnitřní části (5×20×30 mm)

Obr. 14: Závislost pevnosti v tlaku podél vláken na hustotě pro všechny vzorky (5×20×30 mm)

Z hlediska hustoty dřeva obsahovaly více letokruhů vzorky připravené z vrchní a spodní plochy trámu (cca 3 - 5 ks, orientovaných rovnoběžně spíše s odvěsnou trojúhelníkového průřezu vzorku), než vzorky vyrobené z boční plochy trámu (cca 2 - 3 ks, orientované rovnoběžně s přeponou trojúhelníkového průřezu vzorku). Rovněž rozdíl v hustotě dřeva (počtu a šířce letokruhů) mezi vzorky z povrchové a vnitřní vrstvy dřeva nebyl příliš výrazný. Vzorky z vnitřní vrstvy měly obvykle o jeden letokruh méně.

Narozdíl od tlakové zkoušky se v případě tahu projevilo výrazné snížení pevnosti způsobené rozkladem dřevní hmoty chemickou korozí na povrchu zkoumaného konstrukčního prvku. Naměřené pevnosti vzorků vyrobených z povrchové vrstvy dosahovaly i přes svou vyšší hustotu průměrně pouze 20 MPa. Naopak pevnosti vzorků vyrobených z vnitřní vrstvy se pohybovaly okolo 50 MPa (Tab. 3, Obr. 15), což odpovídá hodnotám uváděným pro nepoškozené smrkové dřevo v literatuře (Bodig, a Jayne, 1993). Pevnost v tahu u vzorků vyrobených z povrchové rozvlákněné vrstvy je tedy výrazně nižší (až o 50 %) než u vzorků vyrobených z nepoškozeného dřeva z vrstvy v hloubce 25 mm. Výraznější rozdíly ve změnách pevnosti v tahu podél vláken byly zjištěny u vzorků z vrchní a spodní plochy trámu (vzorky s vyšší hustotou i počtem letokruhů orientovaných rovnoběžně s odvěsnou trojúhelníkového průřezu) než u vzorků z boční plochy trámu (vzorky s menší hustotou i počtem letokruhů orientovaných rovnoběžně s přeponou trojúhelníkového průřezu).

Hodnota modulu pružnosti se u vzorků z vrchní a spodní plochy trámu v povrchové rozvlákněné vrstvě zvýšila (o 15 až 18 %) oproti hodnotě vzorků z vnitřní vrstvy (Tab. 3, Obr. 15). U vzorků pořízených z povrchové a vnitřní vrstvy dřeva na boční ploše trámu je rozdíl v hodnotách modulu pružnosti spíše opačný. Tento výsledek ovlivnila opět hustota dřeva, především malý počet letokruhů a výrazný podíl jarního, měkčího dřeva ve zkušebních vzorcích.


Tab. 3: Průměrné hodnoty pevnosti a modulu pružnosti pro vzorky (5×5×7,5 mm)
zkoušené v tahu podél vláken

Měření tvrdosti podle Janky (ČSN 490136) a měření hloubky průniku hrotu Pilodynu proběhlo pro vrchní i spodní plochu trámu. Na obou plochách bylo provedeno měření po jednotlivých vrstvách. Tloušťka jedné vrstvy byla 5 mm a v každé vrstvě bylo provedeno 40 měření. Po skončení měření v jedné vrstvě bylo ze zkušebního vzorku odfrézováno 5 mm materiálu a byla změřena vrstva následující. Měřicí body v jednotlivých vrstvách byly voleny tak, aby nebyly ovlivněny měřením provedeným ve vrstvách předchozích.


Obr. 15: Pevnost v tahu podél vláken pro povrchovou i vnitřní část (5×5×7,5 mm)

Obr. 16: Modul pružnosti v tahu podél vláken pro povrchovou i vnitřní část (5×5×7,5 mm)

Měření tvrdosti metodou dle Janky popisuje změnu vlastností v relativně tenké vrstvě dřeva (cca 2 - 3 mm). Sleduje tedy podrobněji změnu dané vlastnosti, ale je více zatíženo vlivy přirozené struktury dřeva. Měření pilodynem zahrnuje hlubší vrstvu dřeva podél poloměru prvku (u zdravého smrkového dřeva 12 - 15 mm, Kotlínová a kol. 2008). Tato skutečnost lépe pohlcuje hustotní rozdíly, které výrazně ovlivňují měření tvrdosti metodou dle Janky. Výsledky zjištěné těmito různými metodami komplexněji zachycují vliv chemické degradace na tvrdost dřeva.

Výsledky měření oběma metodami při měření na vrchní ploše trámu si vzájemně odpovídaly a prokázaly vliv chemické koroze pouze pro první až druhou povrchovou vrstvu (Obr. 17, 18, Tab. 4). Tedy do hloubky zhruba 7 mm od povrchu prvku. Následující zkoušené vrstvy již nevykazovaly změny tvrdosti způsobené chemickou korozí. Postupně se začala projevovat změna naměřených hodnot způsobená vlivem hustoty dřeva (zvyšující se šířky letokruhů a podílu jarního dřeva). Použité metody měření tvrdosti na spodní ploše trámu se méně shodují (Obr. 19, 20, Tab. 4). Více se zde projevil vliv rozdílné hustoty (šířky a počtu letokruhů) v jednotlivých vrstvách dřeva na změřené hodnoty tvrdosti.


Tab. 4: Průměrné hodnoty tvrdosti zkoušené podle Janky a hloubky zaražení trnu indentoru Pilodyn

Výraznější vzájemná separace vlivu hustoty a chemické koroze u jednotlivých zkoušek mechanických vlastností dřeva je v případě experimentů prováděných na prvcích vyjmutých z konstrukcí staveb jen velmi obtížně proveditelná.


Obr. 17: Tvrdost měřená po 5-ti mm vrstvách podle Janky (vrchní část trámu)

Obr. 18: Hloubka zaražení trnu Pilodynu měřená po 5-ti mm vrstvách (vrchní část trámu)


Obr. 19: Tvrdost měřená po 5-ti mm vrstvách podle Janky (spodní část trámu)

Obr. 20: Hloubka zaražení trnu Pilodynu měřená po 5-ti mm vrstvách (spodní část trámu)

4. Závěr

Na základě provedených zkoušek mechanických vlastností dřeva lze konstatovat, že ke snížení měřených vlastností u prvků poškozených chemickou korozí dochází pouze v tenké povrchové vrstvě (dle našich zkoušek maximálně do hloubky 5 až 7 mm).

Výrazněji se snížení mechanických vlastností dřeva v poškozené povrchové vrstvě projevilo především při zkoušce v tahu podél vláken, kde pevnost poklesla až o 50 % proti hodnotám zjištěným u nepoškozeného dřeva. Zhoršení mechanických vlastností v rozvlákněném povrchu dřeva bylo detekováno také pomocí tvrdostních zkoušek, při zatlačování kuličky a vstřelování trnu zarážecího indentoru Pilodyn. Zkoušky tvrdosti prokázaly vliv chemické koroze pouze v povrchových vrstvách dřeva.

U zkoušek mechanických vlastností dřeva v tlaku podél vláken na standardních vzorcích se vliv povrchové rozvlákněné vrstvy prokazatelně neprojevil. U nestandardních tělísek (5 mm tloušťka) byl vliv chemické koroze již patrný. Významnější vliv na pevnost v tlaku podél vláken, který se překrýval s vlivem chemické koroze, měly změny hustoty dřeva způsobené poklesem průměrné šířky letokruhu po poloměru kmene a zvýšením procentického zastoupení letního dřeva v jednotlivých letokruzích.

Z hlediska mechanických vlastností běžných průřezů konstrukčního dřeva (obvykle 100x120 mm a větší) je vliv chemické koroze povrchových vrstev na únosnost a tuhost prvků nevýrazný. Vícenásobné (opakované) rozvláknění dřeva vyvolané mechanickým obroušením povrchu a neúčinná neutralizace může po čase způsobit zmenšení průřezu konstrukčních prvků, a tím mírné snížení jejich mechanických vlastností. Rozvláknění (zasolení) povrchových vrstev dřeva podporuje zvýšení vlhkosti a tím možnost vzniku napadení dřevokaznými houbami a hmyzem.

Poděkování

Příspěvek byl vytvořen za finanční podpory grantového projektu DF11P01OVV001 „Diagnostika poškozování a životnosti objektů kulturního dědictví“, programu NAKI jehož poskytovatelem je Ministerstvo kultury.

Literatura

1. Bodig, J., Jayne, B.A. Mechanics of wood and wood composites. 2aed Krieger Publishing company, 1993, 712 pp.
2. ČSN 49 0110: Drevo. Medza pevnosti v tlaku v smere vlákien. 1980.
3. ČSN 49 0111: Skúšky vlastností rastlého dreva. Metóda zisťovania modulu pružnosti v tlaku pozdĺž vlákien. 1992.
4. ČSN 49 0108: Drevo. Zisťovanie hustoty. 1993.
5. ČSN 490136: Drevo. Metóda zistovania tvrdosti podľa Janky
6. Drdácký, M.F., Jirovský, I., Slížková, Z.: On structural health and technological survey of historical timber structures, in Procedings "Conservation of Historic Wooden Structures" (G. Tampone, ed.), Vol.1, pp. 278-284, Collegio degli Ingegneri della Toscana, Florence 2005
7. Gryc, V., Holan, J. Vliv polohy ve kmeni na šířku letokruhu u smrku (Picea abies /L./ Karst.) s výskytem reakčního dřeva. /Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis./ 2004. č. 4, s. 59--72. ISSN 1211-8516.
8. Kotlínová, M., Kloiber, M., Vasconcelos, G.F.M., Lourenco, P.J.B.B., Branco, J.M.G. Nondestructive testing of wood, Lesnická práce s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 2008, 40 pp. ISBN 978-80-87154-14-4
9. LeVan, S.L., Winandy, J.E.: Effects of fire retardant treatments on wood strength: a review, Wood and Fiber Science, 22(1), 1990, pp.113-131.
10. Rybníček, M.: Závěrečná zpráva dendrochronologického datování činžovního domu (U půjčovny 955/10, Praha 1), LDF MZLU v Brně, 2008, pp. 1-3.
11. Wilkins A.P., Simpson J.A.: Defibring of roof timbers. Journal of Institute of Wood Science, 11, no. 3, 1988, pp. 121-125.
12. Winandy, J.E.: Effects of fire retardant treatments after 18 months of exposure at 150°F (66°C), Res. Note FPL-RN-0264, Madison, WI: US Dept. of Agriculture, Forest service, Forest Products Laboratory, 1995.
13. Winandy, J.E.: Effects of fire retardant retention, borate buffers, and redrying temperature after treatment on thermal-induced degradation, Forest Products Journal, 47(6): pp.79-86, 1997.
14. Winandy, J.E., Lebow, P.K., Nelson, W.: Predicting bending strength of fire- retardanttreated plywood from screw-withdrawal tests, Res. Note FPL-RP-568, Madison, WI: US Dept. of Agriculture, Forest service, Forest Products Laboratory, 1998.
15. Zobel, B.J., Sprague, J.R.: Juvenile Wood in Forest Trees. Springer-Verlag: Berlin, Heidelberg, 1986. 300 pp.

 
English Synopsis
Effect of chemical degradation of the surface layers on the mechanical properties of wood

The aim of the research was to determine the effect of chemical degradation of the surface layers of wooden structural elements to their mechanical properties and depth to which the damage extends. Degradation of the surface layer of wood structural elements caused a chemical reaction of some compounds contained in the fire in the past repeatedly coatings applied to wood structures of historical buildings. Such chemicals include ammonium sulphate and ammonium phosphate.

 

Hodnotit:  

Datum: 1.8.2011
Autor: Miloš Drdácký, Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i.Michal Kloiber, Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i.Jiří Frankl, Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i.Jan Bryscejn, Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i.Jan Tippner, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav nauky o dřevěRecenzent: Ing. Jiří Bláha, PhD., Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR v.v.i.



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 

Aktuální články na ESTAV.czSvětlo a čerstvý vzduch ve sklepěKoupě investičního bytu se stále vyplatíInstalace a servis fotovoltaických elektráren nově od společnosti Pražská energetika