Nejnavštěvovanější odborný portál pro stavebnictví a technická zařízení budov

Hodnocení staveb na základě užitku

ÚVOD

Tradiční hodnocení staveb zaměřené pouze na ekonomiku nemůže adekvátně a srozumitelně uvažovat efekty typu životní prostředí, sociální a kulturní aspekty. Nenaplňuje principy udržitelného rozvoje. Stavby nejen v ČR jsou navrhovány dlouhý životní cyklus, a proto jakékoliv zlepšení v metodách jejich hodnocení sníží budoucí dopady na životní prostředí a posune je kvalitativně směrem k udržitelnému rozvoji. V příspěvku je navrženo hodnocení stavby na základě indexu udržitelnosti, který zahrnuje finanční návratnost, spotřebu energie, externí užitky a dopady na životní prostředí.

1. UDRŽITELNOST VE STAVEBNICTVÍ

Interpretace pojmu udržitelnosti ve stavebnictví prošla již dvacetiletým vývojem. V první fázi se jednalo o řešení problému limitovaných zdrojů, zejména energetických, a o zmírnění dopadů staveb a stavebního procesu na životní prostředí. Další fáze byla zaměřena na technický návrh konstrukcí, především volbu materiálů, stavebních součástí, stavebních technologií a návrhů staveb minimalizujících jejich energetickou náročnost. V současné době se do popředí zájmu dostávají tzv. měkké aspekty udržitelnosti, které jsou všeobecně považovány za klíčové pro udržitelný rozvoj ve stavebnictví. Mezi měkké aspekty patří kromě ekonomické udržitelnosti i sociální udržitelnost, kulturní aspekty a kulturní dědictví.

Dle materiálů CIB [1] mají na uplatňování konceptu udržitelnosti ve stavebnictví vliv vnější a vnitřní činitelé typu

  • kvalita a hodnota nemovitostí,
  • uspokojování budoucích potřeb uživatelů, flexibilita, adaptabilita,
  • prodloužení životního cyklu,
  • používání místních zdrojů,
  • stavební proces,
  • efektivní využití území,
  • snižování spotřeby vody,
  • používání vedlejších produktů,
  • distribuce relevantních informací subjektům rozhodování,
  • služby,
  • urbanistický rozvoj a mobilita,
  • lidské zdroje,
  • lokální ekonomika.

Trvale udržitelný rozvoj a v užším pojetí i udržitelná výstavba jsou v rámci nového globálního pojetí charakterizovány třemi pilíři udržitelnosti, kterými jsou

  • kvalita životního prostředí (vnitřního i vnějšího),
  • ekonomická efektivita a ekonomická omezení,
  • sociální a kulturní souvislosti.

Celý proces rozšiřování tradičního pojetí stavebního procesu, zaměřeného primárně na pořizovací náklady, kvalitu konstrukcí a čas zhotovení, o uvažování dopadů na životní prostředí (omezenost zdrojů, množství a druh emisí a biodiverzita) a v globálním kontextu o ekonomické, sociálně-kulturní aspekty a kvalitu životního prostředí, ilustruje obrázek 1.


Obr. 1 Nové pojetí stavebního procesu v globálním kontextu (volně upraveno dle [1])

Investoři, soukromí i veřejní, hrají a budou hrát významnou roli v rozvoji udržitelného stavění, protože reprezentují poptávku. Pokud budou investoři poptávat stavby vyhovující požadavkům udržitelného vývoje, budou stavební firmy nuceny realizovat stavby odpovídající těmto nárokům. Pokud tuto roli nebudou hrát investoři, musí do hry vstoupit jiná autorita, stát, a stimulovat jednotlivé účastníky výstavby, předepisovat standardy, regulovat, vytvářet mechanismus umožňující zahrnutí požadavků udržitelnosti do výstavby.

2. HODNOCENÍ STAVEB

2.1 Tradiční přístup k hodnocení staveb

Tradiční přístup k hodnocení stavby, investičního záměru, spočívá ve výpočtu ekonomické návratnosti. Hodnoty, kterých varianty dosahují v kritériích, jako jsou například čistá současná hodnota investice, návratnost investice, vnitřní výnosové procento apod., reprezentují pouze ekonomický pohled na stavbu. Stavby nemohou být hodnoceny pouze na základě finanční návratnosti, do jejich hodnocení je třeba zahrnout i otázky týkající se spotřeby energie, životního prostředí, sociální aspekty, po dobu celého životního cyklu.

Uvedený tradiční přístup k hodnocení stavby je v některých případech zkvalitněn požadavkem investora na odhad celkových nákladů životního cyklu stavby, tzn. nákladů představujících veškeré náklady na zdroje vynaložené na pořízení a poté i využívání stavby po celou dobu její ekonomické životnosti, včetně ekonomických nároků na ekologickou likvidaci. Náklady životního cyklu stavby [2] dělí do tří základních skupin

  • náklady investiční, náklady na opravy a údržbu, náklady na rekonstrukci, modernizaci a likvidaci stavby - to znamená náklady, které přímo souvisí s technickými parametry stavby,
  • náklady na energie, úklid, odpisy - provozní náklady stavby,
  • daně, pojištění, správa nemovitosti - administrativní náklady stavby.

Z výše uvedené struktury nákladů je evidentní, že při hodnocení stavby na základě předpokládaných celkových nákladů jejího životního cyklu do výpočtu vstupuje energetická náročnost provozu stavby. Stále nejsou ještě hodnoceny sociální a kulturní aspekty a vliv stavby na životní prostředí.

2.2 Hodnocení staveb z hlediska udržitelnosti

Hodnocení stavby, které splňuje kriteria udržitelnosti, by mělo obsáhnout výše zmíněné tři pilíře udržitelného rozvoje, tzn. ekologické, ekonomické a sociální faktory. Aspekty životního prostředí, funkčnosti ale i technické, ekonomické a sociální aspekty je třeba uvažovat a hodnotit současně. Relativní váha jednotlivých uvažovaných aspektů odráží požadavky společnosti, místní samosprávy, zájmových skupin, ale samozřejmě i zájmy investorů. Navrhovaný způsob hodnocení stavby [3] zohledňuje

  • finanční návratnost,
  • spotřebu energie,
  • externí užitky,
  • dopad na životní prostředí.

Finanční návratnost je hodnocena na základě poměru diskontovaných přínosů a diskontovaných nákladů. Čím vyšší je tento poměr, tím je varianta efektivnější. Náklady představují finanční výdaje během plánování, realizace, provozování, údržby, demolice nebo likvidace, po dobu celého životního cyklu stavby - LCC. Stavba přináší ekonomické užitky jak z hlediska nákladů, tak jako nemovitost.

Při vyjádření užitků stavby z hlediska nákladů vstupují do výpočtu

  • investiční náklady (náklady na pořízení stavby),
  • náklady na návrh,
  • náklady na realizaci stavby,
  • náklady na provoz a údržbu,
  • náklady na demolici a odvoz suti,
  • jednotkové náklady (energie, palivo, prostor, služby),
  • celkové náklady vlastnictví,
  • externí náklady.

Pokud budeme stavbu hodnotit jako nemovitost, klademe důraz na faktory hodnocení jako

  • hodnota,
  • tok příjmů,
  • návratnost investice.

Spotřeba energie zahrnuje prvotní spotřebu energie a provozní spotřebu energie po dobu životního cyklu stavby. Lze ji podle [4] vyjadřovat například jako spotřebu energie na 1m2 podlahové plochy (GJ/m2).

Externí užitky lze členit na funkční užitky, technické užitky, sociální a procesní užitky. [5]. Externí užitky jsou hodnoceny s využitím metod vícekriteriálního hodnocení.

Funkční užitky umožňují popis a hodnocení toho, jak dobře lze v budově provozovat uživatelsky specifické aktivity a procesy. Jedná se například o vhodnost a přiměřenost povrchů a prostor pro plánované užití, přístupnost a bezbariérový návrh, schopnost přizpůsobit se měnícím se požadavkům uživatelů. Funkční užitky jsou vztaženy k potřebám uživatelů budov ale i ostatních subjektů, například návštěvníků, veřejnosti apod.

Technické užitky představují strukturní, fyzikální a jiné technické vlastnosti a charakteristiky. Kritéria zahrnují přiměřenost pro plánovanou provozní životnost, dovolené zatížení, údržbu a schopnost revitalizace, požární odolnost, tepelněizolační schopnost apod.

Popis a hodnocení sociálních užitků je založen na kritériích, která vyjadřují zdraví, komfort a bezpečnost uživatelů, návštěvníků, obyvatel a sousedů stavby. Hodnocena je i kulturní hodnota stavby.

Procesní užitky ve strategickém plánování, návrhu, realizaci, provozování, údržbě, managementu a užívání - celkový užitek stavby je ovlivněn kvalitou procesů zahrnujících navrhování, realizaci, užívání stavby a její facility management.

Dopady na životní prostředí popisují a hodnotí vlastnosti a charakteristiky budovy z hlediska vlivu na životní prostředí. Uvažovány musí být vlivy na lokální i globální životní prostředí, energetické a materiálové toky a výsledný vliv na životní prostředí. Nízká úroveň užití zdrojů a/nebo redukční vlivy na životní prostředí přispívají ke zvýšení užitku pro životní prostředí.

3. INDEX UDRŽITELNOSTI

Jak již bylo v textu výše poznamenáno, navrhovaný způsob hodnocení stavby zohledňuje finanční návratnost stavby (stavební investice), spotřebu energie, externí užitky a dopady na životní prostředí. Pro hodnocení návrhu stavby z hlediska udržitelnosti je navržen index udržitelnosti

kde Ii je index udržitelnosti pro variantu i, vj je váha kritéria j, hji je hodnocení varianty i v kritériu j. Hodnocení varianty i v kritériu j je možné zapsat jako

kde VN je poměr výnosů a nákladů, ES je spotřeba energie, EU jsou externí užitky, ZP je dopad na životní prostředí.

Stavba by měla být po celou dobu ekonomické životnosti zdrojem výnosů, pro jejichž dosahování je třeba vynakládat náklady, rovněž po celou dobu ekonomické životnosti. Poměr výnosů a nákladů (VN) lze vyjádřit takto:

kde r je diskontní sazba, t je čas, LC je délka životního cyklu stavby, V jsou výnosy, N jsou náklady.

Spotřeba energie zahrnuje prvotní spotřebu energie a provozní spotřebu energie po dobu životního cyklu stavby. Vztah pro výpočet spotřeby energie dle [4] (ES)

kde Ee vložená energie, zahrnující počáteční i opakující se spotřebu energie a Eo je provozní energie.

kde Em je spotřeba energie pro výrobu stavebních materiálů a výrobků, Et je spotřeba energie při dopravě, Ep je spotřeba energie pro stavební procesy.

Externí užitky (EU), tzn. funkční užitky, technické užitky, sociální a procesní užitky je možné hodnotit pomocí vícekriteriálního hodnocení, například podle vztahu

kde i jsou varianty, j jsou dílčí kritéria, U jsou užitky (hodnoceny například pomocí škály 1-5)

Vlivy na lokální a globální životní prostředí, energetické a materiálové toky a výsledný vliv na životní prostředí lze hodnotit jako dopad stavby na životní prostředí podle vztahu

kde i jsou varianty, j jsou dílčí kritéria, R jsou dopady na životní prostředí (hodnoceny opět například pomocí škály 1-5).

Hodnocení na základě indexu udržitelnosti může být použito při zpracovávání studií proveditelnosti pro novostavby nebo v jednotlivých fázích životního cyklu stavby. Index udržitelnosti může být rovněž aplikován při rozhodování o existujících budovách (údržba, obnova, modernizace, demolice, sanace, prodej,..).

4 NÁVRH KRITÉRIÍ PRO HODNOCENÍ UŽITKŮ

V následujícím přehledu jsou kritéria přiřazena jednotlivým kategoriím užitku, některá z nich je možné zařadit do několika kategorií, vždy záleží na pohledu a interpretaci. Kritéria mohou být použita pro popis požadavků při strategickém plánování a zpracovávání studií proveditelnosti pro novostavby, stejně jako v jednotlivých fázích životního cyklu stavby. Kritéria mohou být rovněž aplikována při měření a hodnocení rozhodnutí o existujících budovách.

4.1 Návrh kritérií pro hodnocení externích užitků

Jak bylo uvedeno, externí užitky lze členit na funkční užitky, technické užitky, sociální a procesní užitky.

Při hodnocení stavby nebo návrhu stavby z hlediska funkčních užitků mohou být uvažována dílčí kritéria

  • přiměřenost a použitelnost prostoru (velikost, kombinace, rozvržení, umístění),
  • jednoznačnost prostoru (oddělení, ohraničení, zónování),
  • efektivnost, kapacita, objem prostoru (například vnitřní cirkulace),
  • životnost (stavební komponenty, technické systémy),
  • ochrana před hlukem, akustika,
  • flexibilita, adaptabilita, variabilita,
  • umístění (velikost, lokalita, podmínky, tvorba krajiny),
  • příslušenství místa (parkování, rekreace),
  • dostupnost, podpora a potenciál technických systémů a instalací pro procesy (dodávka vody a energie, osvětlení, signalizace, IT, klimatizace).

4.1.2 Technické užitky

Hodnocení stavby nebo návrhu stavby z hlediska technických užitků může obsahovat následující dílčí kritéria

  • dovolené zatížení (konstrukce, podlahy)
  • stabilita
  • udržovatelnost, podmínky konstrukčních prvků, zařizovací předměty,
  • trvanlivost,
  • spolehlivost,
  • tepelná ochrana pláště / tepelné ztráty a solární příjmy.

4.1.3 Sociální užitky

Sociální užitky, jejichž zdrojem je stavba, může být (viz též [5]) členění na základní tři skupiny, a to sociální užitky ve vztahu ke komfortu a zdraví uživatelů, sociální užitky z hlediska zajištění bezpečnosti uživatelů a veřejnosti, a sociální užitky přispívající k identitě místa.

a) komfort a zdraví

  • tepelná pohoda (teplota, pohyb vzduchu, vlhkost),
  • kvalita vzduchu (čerstvost, kontaminanty, kouř, výfukové plyny),
  • výhled, denní světlo,
  • osvětlení a vyzařování,
  • akustika,
  • vibrace,
  • orientace v budově,
  • soukromí,
  • čistota (místo, stavba, vnitřní prostory, vnitřní vybavení),
  • spolupůsobení a zbývající prostor,
  • regulovatelnost stavebních systémů (teplota, vzduch, světlo),
  • trvanlivost služeb a vybavení,
  • dostupnost služeb a vybavení v místě.

b) bezpečnost

  • přístupnost (uživatelé včetně handicapovaných) - osobní, služeb, údržby,
  • bezpečný přístup (zaměstnanci, osoby, veřejnost),
  • požární odolnost,
  • prevence bezpečného užívání (pády osob),
  • zajištění před přírodními katastrofami.

c) identita

  • integrace budovy s místem a okolím,
  • kulturní, historická a rekreační hodnota místa,
  • spoluzodpovědnost, spoluúčast, identifikace,
  • estetika, prostornost, image, vzhled.

4.1.4 Procesní užitky

Na užitek stavby má vliv kvalita všech procesů - od navrhování, realizace, po užívání stavby a její facility management. V rámci procesních užitků jsou hodnoceny

  • efektivnost a účinnost procesu návrhu a realizace,
  • management údržby stavby,
  • monitorování technických systémů a instalací,
  • dostupnost dat, informací pro údržbu stavby,
  • reakce na selhání a účinnost údržby,
  • management odpadů.

4.2 Užitky pro životní prostředí

Stavby ovlivňují životní prostředí, lokální i globální, především energetickými a materiálovými toky. Nízká úroveň užití zdrojů přispívá ke zvýšení užitku pro životní prostředí. Stavbu lze hodnotit prostřednictvím těchto kritérií

  • energetická třída (rating),
  • spotřeba zdrojů (energie, voda, palivo, materiály),
  • vlivy na životní prostředí (emise, odpadní vody, nebezpečné odpady),
  • intenzita využití pozemku,
  • biodiversita,
  • recyklovatelnost, opakovaná použitelnost, demontovatelnost,
  • dostupnost a obnovitelnost zdrojů,
  • energetická náročnost výroby a realizace stavby,
  • obnovitelná energie.

5 MOŽNOSTI HODNOCENÍ V KRITÉRIÍCH

5.1 Váhy kriterií

Většina metod vícekriteriálního hodnocení variant vyžaduje stanovit váhy jednotlivých kriterií hodnocení, které vyjadřují význam těchto kriterií. Hodnoty významu kriterí jsou kvantifikací účelnosti, která spolu s kvalitou vytváří podstatu užitku, resp. funkčnosti objektu. Jednotlivým funkcím a jejich parametrům přisuzují subjekty určitý význam a ten je vyjádřen numericky jako významnost - váha. Čím je funkce užitku významnější, tím vyšší je její váha. V literatuře [7] a [8] jsou popsány různé matematické postupy propočtu hodnoty významu funkcí a jejich parametrů. Metody se liší složitostí, která vyplývá z odlišného algoritmického základu jednotlivých metod, a tím i srozumitelností pro uživatele. Dále se liší náročností typu informací, které je třeba získat od rozhodovatele. Jednoduššími metodami jsou například metody expertního hodnocení významu funkcí, metoda bodovací, Metfesselova alokace, metoda poměrných čísel, metoda párového srovnávání a metoda postupného rozvrhu váhy. Náročnější úkoly a rostoucí úsilí o větší objektivizaci hodnocení vedou k používání složitějších metodických nástrojů, například Saatyho metody a fuzzy množin. Pro dosažení srovnatelnosti vah souboru kriterií stanovených různými metodami a pro použití v dalších výpočtech se váhy zpravidla normují tak, aby jejich součet byl roven jedné.

Stanovené váhy jsou vždy do jisté míry subjektivně ovlivněny, jednak vlivem použité metody, ale samozřejmě i subjektem, který váhy stanovuje. Spolehlivost získaných výsledků je možné zvýšit uplatněním většího počtu metod a využitím většího počtu hodnotitelů - zde můžeme využít koeficienty kompetence, které vyjadřují odlišnou míru způsobilosti subjektů pro stanovení vah z určité věcné oblasti v závislosti na jejich profesní orientaci, vzdělání apod.

5.2 Specifikace hodnot kritérií

Specifikací hodnot kriterií rozumíme exaktní zjištění nebo expertní stanovení hodnot parametrů variant (staveb, návrhů staveb). Podle možnosti a způsobu kvantifikace se rozeznávají [7] exaktně měřitelné hodnoty kriterií a expertně stanovované hodnoty kriterií - jedná se o kvalitativní charakteristiky, které lze kvantifikovat pomocí nominálních, ordinálních a kardinálních bodovacích stupnic. Pomocí nominální stupnice lze vyjádřit existenci nebo neexistenci určité charakteristiky, prostřednictvím bodových hodnot ordinální stupnice pak pořadí variant z hlediska hodnocené charakteristiky a současně velikost rozpětí v užitku hodnocených variant. Kardinální stupnice určuje číselně vzájemný poměr užitku jednotlivých variant.

Nejjednodušší nominální stupnice má formu "ano-ne" , "vyhovuje - nevyhovuje". Tento způsob hodnocení lze bez zkreslení využít pouze tam, kde jde o jednoznačné posouzení, zda varianta z určitého hlediska (kritéria) vyhovuje nebo nevyhovuje.

Ordinální stupnice jsou nejčastěji konstruovány jako klasifikační (známkovací) nebo bodovací. V případě použití klasifikační stupnice se stanoví pořadí variant klasifikací podle jednotlivých kritérií. Postup je založen na preferenčním systému rozhodovatele. Z bodovacích stupnice praktická tzv. verbálně numerická stupnice, kdy je jednotlivým bodovým hodnotám přiřazen verbální popis.

Podstatou kardinální stupnice je číselné vyjádření vzájemného poměru užitku variant, tj. kolikrát nebo o kolik je preference výsledku hodnocení jedné varianty větší nebo menší než druhé. Míra preference může spočívat buď na subjektivním odborném posouzení nebo na objektivních hodnotových parametrech odpovídajících užitku variant. Číselná škála (stupnice) se člení do uceleného počtu stupňů, nejobvyklejší jsou desetistupňové nebo stostupňové škály. Krajní body stupnice představují minimální a maximální rozsah měřeného jevu. Příslušná dimenze na škále se odečte v poměru k minimu a maximu.

Měření užitku poměrnými čísly je jednoduchý prostředek, při němž se užitek nejméně výhodné varianty (u každého kritéria) považuje za jednotku (koeficient 1). Užitek ostatních variant se určí příslušným koeficientem v poměru k minimálnímu užitku.

Nejpříznivější podmínky pro měření užitku jsou tam, kde vhodnost variant podle jednotlivých kritérií lze vyjádřit konkrétními hodnotami. Tento postup předpokládá, že užitek variant je úměrný těmto hodnotám. Pro převedení všech údajů na společného jmenovatele použijeme již zmíněné procentní stupnice tak, že nejvyšší užitek z hlediska cílů u každého kriteria vyjádříme jako 100 % a užitek ostatních variant vyjádříme úměrně nižším číslem.

ZÁVĚR

Účastníci stavebního projektu mají specifické zájmy a z toho plynoucí rozdílné pohledy na užitky staveb. Investoři se primárně zajímají o ekonomické užitky, zejména o trend příjmů plynoucích z nemovitosti. Uživatel a facility manager se zaměřují na užitky ve vztahu k provozním nákladům. Úřady a státní správa se zabývají užitky z hlediska životního prostředí z důvodu zájmu o ochranu životního prostředí a také o zdraví, bezpečnost, ochranu, požární odolnost, soulad s existujícími zákony a regulativy.

Tradiční hodnocení projektů nemůže adekvátně a srozumitelně uvažovat efekty životního prostředí a tudíž nenaplňuje principy udržitelného rozvoje. Dále neuvažuje sociální a kulturní aspekty. Stavby se vyznačují dlouhým životním cyklem, a proto jakékoliv zlepšení v technikách jejich hodnocení při výběru nejlepší varianty významně sníží jejich budoucí dopady na životní prostředí a posune je směrem k udržitelnému rozvoji.

LITERATURA

[1] CIB (International Council for Research and Innovation in Building and Construction): Agenda 21 on sustainable construction, 1999, ISBN 90-6363-015-8.
[2] ČÁPOVÁ, D., TOMÁNKOVÁ, J., SCHNEIDEROVÁ HERALOVÁ, R., KREMLOVÁ, L. :Plánování nákladů na obnovu a údržbu v průběhu životního cyklu stavebního objektu, In: Ekonomická rizika životního cyklu staveb. Praha: ČVUT v Praze, Fakulta stavební, 2006, s. 13-20. ISBN 80-01-03569-7.
[3] SCHNEIDEROVÁ HERALOVÁ, R.: The building's value assessment using the utility and the LCC, In: Central Europe towards Sustainable Building 07 Prague. Prague: CTU, Faculty of Civil Engineering, 2007, vol. 1, s. 126-131. ISBN 978-80-903807-8-3.
[4] DING, G.K.C.: Developing a multicriteria approach for the measurement of sustainable performance, Building Research and Information, vol.33, issue 1, 2005, pgs. 3-16, ISSN 0961-3218.
[5] LÜTZKENDORF, T., SPEER, T., SZIGETI, F., DAVIS, G., LE ROUX, P.C., KATO, A., TSUNEKAWA, K.: A comparison of international classifications for performance requirements and building performance categories used in evaluation methods, CIB Helsinki Symposium, 2005.
[6] VLČEK, R.: Hodnota pro zákazníka, Management Press 2002, ISBN 80-7261-068-6.
[7] FOTR, J., DĚDINA, J.: Manažerské rozhodování, Ekopress, 1997, ISBN 80-901991-7-8.
[8] SCHNEIDEROVÁ HERALOVÁ, R. : Užitek stavebního díla v průběhu životního cyklu, In: Cena, životnost a ekonomická efektivnost stavebního díla. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, 2007, s. 83-89. ISBN 978-80-214-3403-5.
[9] SCHNEIDEROVÁ HERALOVÁ, R.: Hodnota stavebního díla s dlouhým životním cyklem , In: Cena a životní cyklus stavebního díla. Brno: VUT v Brně, Fakulta stavební, 2006, díl 1, s. 136-140. ISBN 80-214-3189-X.
[8] TOMÁNKOVÁ, J., SCHNEIDEROVÁ, R., ČÁPOVÁ, D., KREMLOVÁ, L. - Life Cycle Costing of the Building In: Construction and Professional Practices (Proceedings of EASEC 10). Bangkok: Asian Institute of Technology, 2006, s. 97-102. ISBN 974-8257-20-7.
[9] BERAN, V. (ed.): Management udržitelného rozvoje životního cyklu staveb, stavebních podniků a území, Praha: ČVUT v Praze, Fakulta stavební, 2006. 149 s. ISBN 80-01-03380-5.

Tento příspěvek vznikl jako součást výzkumného záměru "Management udržitelného rozvoje životního cyklu staveb, stavebních podniků a území" (MSM 6840770006) financovaného Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy na Českém vysokém učení technickém v Praze, na Fakultě stavební.

English Synopsis
Evaluation of buildings based on benefits

The interpretation of the concept of sustainability in the construction industry has developed these twenty years. In the first phase the problem of limited resources, especially energy had to be addressed as well as minimising the environmental impact of buildings and constructions processes. The next phase focused on the technical design of structures, particularly the choice of materials, building components, construction technologies and building design in order to increase their energy efficiency. Currently, the "soft" aspects of sustainability are gaining importance. They are generally regarded as crucial for a sustainable development in construction. The study results show that the traditional evaluation of projects can not dequately and comprehensively reflect effects of the environment and therefore, does not meet the principles of sustainable development. The work was created as part of the research project "Management of sustainable development, life cycle of buildings, construction firms and territories" (MSM 6840770006) funded by the Ministry of Education, Youth and Sports at the Czech Technical University in Prague, Faculty of Civil Engineering, and offers not only evaluation but also new options and Trends.

 
 
Reklama