Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Nebezpečné látky ve stavebních výrobcích

Technický a zkušební ústav stavební upozorňuje na platné směrnice a nařízení, které se týkají zdravotních aspektů, hygieny a ochrany životního prostředí. Připomíná rovněž v současné době připravovaný jednotný evropský scénář na hodnocení těkavých organických látek (VOC) s potenciální nebo známou toxicitou.

Nebezpečné látky jsou předmětem základního požadavku č. 3 směrnice o stavebních výrobcích a příslušného interpretačního dokumentu Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí (ER3). Zde se říká, že stavby musí být navrženy a postaveny tak, aby neohrožovaly uživatele stavby a životní prostředí v důsledku těchto jevů:

  • uvolňování toxických plynů
  • přítomnost nebezpečných částic nebo plynů ve vzduchu
  • emise nebezpečného záření
  • znečistění nebo zamoření vody nebo půdy
  • nedostatečného zneškodňování odpadních vod, kouře a tuhých nebo kapalných odpadů
  • výskyt vlhkosti v částech stavby nebo na površích uvnitř stavby

V roce 2011 vstoupilo v platnost nové nařízení CPR, které stanovuje harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Je uveden nový základní požadavek č. 7 Udržitelné využívání přírodních zdrojů. Jeho definice je následující:

Stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů a zejména:

  1. opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání
  2. životnost staveb
  3. použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě

Nařízení CPR stanovuje požadavek prohlášení o vlastnostech a je zde uvedeno více informací o nebezpečných látkách v celém dodavatelském řetězci, což vyplývá z nařízení REACH.

Podle nařízení REACH jsou kriteria pro klasifikaci „nebezpečné látky“ nebo „nebezpečné směsi“ založena na:

  • směrnici Rady 67/548/EHS týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek,
  • směrnici EP a Rady 1999/45/ES týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků,
  • Nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (nařízení CPL).

Nařízení CLP nahradilo směrnici 1999/45/ES a směrnici 67/548/EHS od 1. června 2015. Problematika nebezpečných látek ve stavebních výrobcích je velmi složitá a v Evropské unii je jí věnována velká pozornost. Údaje o nebezpečných látkách mají být v budoucnu zahrnuty do harmonizovaných technických specifikací, které zpracovává mandát M/366. Technická komise CEN/TC351 zpracovává metody stanovení uvolňování nebezpečných látek ze stavebního výrobku během jeho používání. Zkoušení stavebních výrobků z hlediska uvolňování nebezpečných látek musí předcházet úvaha, zda při určeném způsobu použití dochází k uvolňování těchto látek do vnitřního nebo vnějšího prostředí. Je třeba posoudit charakter a složení výrobku, zvážit, zda lze aplikovat nějaké vylučující parametry na obsah toxických složek a CMR látek.

Pro lepší orientaci v této problematice Evropská komise zadala úkol vytvořit jednotnou databázi nebezpečných látek. Stavební výrobky jsou seřazeny do výrobkových skupin a podle použitého materiálu jsou vytipovány nebezpečné látky, které by se mohly uvolnit a nepříznivě ovlivnit zdraví lidí nebo životní prostředí. Důležitým ukazatelem je předpokládané použití výrobku. Pokud bude výrobek použit do vnitřních prostor stavby, je nutné se zaměřit na uvolňování těkavých organických látek (VOC) s potenciální nebo známou toxicitou. Jedná se především o formaldehyd, alkoholy, ketony, aldehydy, estery, halogeny, uhlovodíky atd. Stanovení těkavých látek má za cíl opatřit výrobcům stavebních výrobků a následně uživatelům data potřebná pro hodnocení účinku stavebního materiálu na kvalitu vzduchu uvnitř budov. V současné době se již připravuje jednotný evropský scénář na hodnocení VOC.

Tuto problematiku zatím řešily jednotlivé členské země na základě národních požadavků. Současný hodnotící scénář vychází hlavně z francouzského a německého hodnocení. Své hodnocení má i Norsko a Belgie. U nás jsme vycházeli z vyhlášky č. 6/2002 Sb., kde jsou uvedeny hodnoty VOC pro vnitřní prostředí staveb, nejsou to ale konkrétní hodnoty pro daný stavební výrobek.

Stavební výrobek pro venkovní použití může mít vliv také na půdu a podzemní vodu. Nejdůležitějším vyluhovacím médiem je voda, protože jejím prostřednictvím se mohou chemické látky ze stavebních výrobků dále šířit do prostředí a je třeba přihlížet i k životnosti staveb v dlouhodobém horizontu. Pro stanovení nebezpečných látek je důležitý i postup odběru vzorků ze stavebních výrobků, aby výsledky byly reprodukovatelné a co nejvíce se přiblížily reálnému použití. Jsou vytvořena schémata odběru vzorků.

Obrázek č. 1: Vztah mezi klíčovými pojmy odběru vzorků a výrobou
Obrázek č. 1: Vztah mezi klíčovými pojmy odběru vzorků a výrobou

Typické kontaminanty životního prostředí jsou těžké kovy a z organických látek jsou to polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Jedná se o skupinu látek se dvěma a více aromatickými jádry, která se řadí mezi perzistentní organické polutanty (POP). Při jejich dlouhodobé expozici na lidský organismus může dojít ke zdravotním poruchám způsobených zvýšenou karcinogenitou, mutagenitou, poruchou krvetvorby, zvýšením hladiny cholesterolu v krvi a poruchou reprodukce.

Podrobnější informace a případný rozbor látek podá Technický a zkušební ústav (TZÚS).

 
 
Reklama