Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál

Stavba / Hrubá stavba / Hodnocení projektů a staveb z hlediska statické spolehlivosti

Hodnocení projektů a staveb z hlediska statické spolehlivosti

22.4.2013
Doc. Ing. Miloš Zich, Ph.D., Doc. Ing. Zdeněk Bažant, CSc., Ústav betonových a zděných konstrukcí VUT FAST Brno
Recenzovaný

Posuzovatelé se často setkávají s objekty s nejasným konstrukčním systémem. Tyto stavby se navrhují obtížně a v provozu se mohou chovat jinak, než bylo očekáváno. Dobrý projekt a jeho realizace jsou, jde-li o dlouhodobé chování stavby, zásadní. Článek se zabývá základními principy vhodného návrhu a jeho posouzení.

1. Úvod

V poslední době se při posudkové činnosti často znalci setkávají s konstrukcemi, u nichž není možné jednoznačně stanovit statické schéma a jejichž statické řešení je z těchto důvodů značně problematické. Pokud se vůbec podařilo projektantům takovou konstrukci navrhnout, pak se během svého užívání nemusí chovat tak, jak se očekávalo. Obvykle je to způsobeno návrhem staveb se zvláštním vnějším a vnitřním výrazem. Nejasné a nespolehlivé chování stavby, spojené s problematickým převáděním zatížení shora až dolů do podzákladí, případně s její malou odolností na vodorovná zatížení, vyvolává po realizaci nadměrné a nebezpečné deformace, spojené se vznikem trhlin a nefunkčností či špatnou funkcí instalovaných výrobků a zařízení. Lze však konstatovat, že právě dodržení statických principů při projektování vyvolává pocit klidu, spolehlivosti a ve své podstatě i architektonické krásy. Samozřejmě, některé obecné názory na způsob statického projektování a také posuzování staveb nemusí vyvolat všeobecný souhlas, ba právě naopak, je možné očekávat i opačnou odezvu. Na uvedená doporučení není možné se dívat jako na absolutně vyčerpávající či dokonce jedině možná. Nicméně, jakýkoliv názor odborníka je možné chápat jako příspěvek k vytvoření názoru na způsob statického navrhování a posuzování stavebních konstrukcí.

2. Postup hodnocení projektů

Z hlediska statiky lze základní postup při hodnocení projektů nových staveb shrnout do bodů posuzujících:

  • Navrženou koncepci statického řešení budovy,
  • použití vhodných materiálů,
  • návrh založení ve vztahu ke skladbě podzákladí,
  • vhodnost použitých výpočtových modelů,
  • vhodnost navržených detailů,
  • soulad projektu a vlastní stavby s normovými předpisy,
  • kompletnost dokumentace,
  • způsob a reálnost provádění stavby,
  • finanční náročnost realizace.

Postup lze též pochopitelně s menšími úpravami použít i pro hodnocení stávajících staveb, u nichž se projevily statické poruchy [1], [4].

2.1 Návrh koncepce statického systému budovy

Při navrhování nosných konstrukcí si je třeba uvědomit, že statická funkce je nejzákladnější funkcí všech staveb. Teprve když je konstrukce staticky korektní, ověřuje se správnost všech ostatních funkcí (architektonické, estetické, dispoziční, tepelně a zvukově izolační, dopravní, protipožární a jiných). Problémy v oblasti statického působení konstrukcí mají obvykle závažné následky a jen velmi těžko, nebo za vynaložení značných finančních nákladů, se napravují. Včasné a nezávislé ověření projektu stavby může totiž upozornit na eventuální problémy a případně zabrání budoucímu kolapsu stavby. Pro připomínku uveďme některé příklady nejznámějších havárií: Zřícení obchodního domu Sampoong v Soulu v roce 1995 [5], kolaps střechy budovy terminálu 2E na pařížském letišti v roce 2004 [6], zřícení střechy výstavní haly v jihopolském Chorzowě v roce 2006 [7], zřícení střechy zimního stadionu v Bad Reichenhalle v Německu v roce 2006 [8], nedávné zřícení podpěrné skruže mostu na Slovensku [9] a bohužel mnoho dalších, u nichž včasná a odborná analýza projektu, případně důsledná kontrola realizace, mohly zachránit mnoho lidských životů. Některé příklady havarovaných, případně nevhodně provedených a porušených objektů z České republiky, které měli autoři článku možnost posuzovat, jsou dále uvedeny na obr. 1 až 7.

Vnější a vnitřní vzhled budovy jsou vždy záležitostí architektonického návrhu. Je však třeba poznamenat, že mimo vnější a vnitřní krásu a vhodného dispozičního uspořádání stavby je třeba nosné konstrukce objektu uspořádat tak, aby byl až do konce své životnosti, či do doby změny provozu, staticky spolehlivý. Mimo to, je nezbytné zvážit náklady na stavbu – většinu vzhledových úprav stavby lze statickými prostředky zajistit, ovšem její cena pak výrazně vzroste.

K základnímu návrhu stavby lze říci:

  1. Pozemní stavby jsou stavbami obytnými, občanského vybavení, průmyslovými nebo zemědělskými, tj. určenými k bydlení nebo pro potřeby veřejnosti – jejich návrh by měl být tomuto účelu přizpůsoben. Koncepce stavby (exteriér, interiér) může být ovlivněna nejen subjektivním pohledem projektanta na estetiku stavby, ale i uživatele na zajištění jejího provozu. Důležitý je dojem lidí, kteří stavbu používají nebo jen kolem ní chodí. Každý z nich na stavbu může mít a obvykle také má jiný názor.
  2. Vzhled a dispozice stavby se dají vždy vhodně změnit tak, aby statické schéma konstrukce bylo jednoznačné.
  3. Mimo vnějšího vzhledu a zvláštního vnitřního uspořádání stavby musí také její konstrukce spolehlivě a staticky jasně přenášet do podzákladí stavby jak hmotnost jejich částí, tak i proměnné zatížení.
  4. Komplikované uspořádání konstrukce stavby ji může během času nevhodně ovlivnit – objekt se může deformovat či porušit. Za tyto nežádoucí projevy nese vždy odpovědnost projektant statiky.
  5. Každý objekt by měl být navržen tak, aby ho bylo možné v případě potřeby v budoucnosti použít i k jiným účelům – může se stát, že za několik let nebude stavba s určitým vybavením vůbec zapotřebí a bude třeba ji rekonstruovat. Technologie výroby, administrativy atp. se totiž vyvíjejí rychleji, než je životnost stavby.
  6. Závady v provádění a funkci instalací nebývají staticky nebezpečné, postačí obvykle oprava nebo úprava problematického zařízení.
  7. Musí se dbát na zajištění požární odolnosti stavby (stanovení požárních úseků, návrh dostatku únikových cest apod.).

2.2 Použití vhodných materiálů

Důležité je posoudit vhodnost stavebních materiálů a technologií výstavby:

  1. Nakolik je vhodné použití železobetonu, předpjatého betonu, oceli, zdiva a dřeva či jiných materiálů.
  2. Lze upravit monolitickou konstrukci na konstrukci montovanou z dílců? Kladné rozhodnutí se může týkat celé konstrukce nebo jejich částí.
  3. Při použití vysokopevnostních betonů návrh složení a konzistence směsi, předpokládaná rychlost tuhnutí betonu apod. mají být předem konzultovány s odborníkem na technologii výroby a ukládání betonu.
  4. Byly při stavbě použity projektem navržené materiály?
  5. Byly dodrženy technologické postupy výroby (hutnění betonu, technologie zdění, technologie předpínání atp.)?

2.3 Nezbytnost ověření skladby podzákladí

Vždy se má ověřit vhodnost navržených základových konstrukcí (plošných, hlubinných) a jejich schopnost bezpečně přenést zatížení do základové půdy tak, aby zpětné ovlivnění horní stavby bylo co nejmenší. Zjišťuje se, zda měl projektant dostatek podkladů pro jejich návrh. Přitom je zvláštní, že i poměrně rozsáhlé objekty se často navrhují a provádějí bez geologického posudku nebo jen za pomoci posudku neúplného:

  1. Započít projektování bez znalosti skladby podzákladí je velmi riskantní.
  2. Každému projektu musí předcházet kvalitní inženýrskogeologický průzkum staveniště.
  3. Statik i další projektanti by měli při návrhu stavby aktivně spolupracovat s inženýrským geologem.
  4. Je třeba prošetřit, zda terén na staveništi je stabilní – např. je nutné ověřit stabilitu svahu.

2.4 Vhodnost použitých výpočtových modelů

Měla by se ověřit výstižnost použitých výpočtových modelů pro danou budovu. V dnešní době existuje řada sofistikovaných výpočtových programů, umožňující řešit rozsáhlé prostorové konstrukce, s interakcí s okolím, s využitím geometrických a fyzikálních nelinearit včetně dynamické analýzy, vlivu seizmicity apod. To ale neznamená, že jejich použití je bez problémů. Spíše tomu může být naopak. V rukou nezkušeného inženýra může být takový program velmi nebezpečný. Výpočet lze provést mnoha způsoby. Jde o to, zdali jsou předpoklady tohoto výpočtu reálné a zadání do vlastního programu je provedeno správně. To se obvykle z doložených výstupů statického výpočtu jen velmi těžko pozná, neboť řada statických výpočtů je jen velmi obtížně kontrolovatelná.

Proto se při kontrole projektu velmi dbá na ověření chování na základě elementárních metod, založených na principech stavební mechaniky a pružnosti – tedy důsledně bez použití výpočetní techniky. Nelze pominout i znalosti našich předků, kteří po staletí navrhovali rozsáhlé stavby bez použití výpočetní techniky. Výpočetní technika nám umožňuje navrhovat konstrukce relativně snadno, je třeba na ni pohlížet jako na výborný prostředek návrhu, který je ale třeba korigovat inženýrským přístupem. Není-li odpovídající shoda, přistupuje se k provedení nezávislých komplexních statických výpočtů – jinak totiž nelze statický výpočet zkontrolovat.

Statický výpočet má být přehledný (opatřený obsahem), kontrolovatelný a též musí obsahovat statická schémata jednotlivých konstrukcí. Rozsáhlejší výstupy z počítače mají být obsahem příloh, ve vlastním výpočtu se z nich uvedou pouze výsledky.

2.5 Vhodnost navržených detailů

Správnost statických výpočtů není nic platná, pokud nejsou korektně navrženy všechny detaily, jako např. uložení jednotlivých prvků, jejich styků, kotevní délky a styky výztuže, zajištění roznosu zatížení pod kotevní oblastí předpínací výztuže, vyztužení okolo otvorů apod. Kontrole detailů je třeba věnovat stejnou pozornost, jako kontrole globální statiky.

2.6 Soulad projektu s normovými předpisy

Ověřuje se, zda byl projekt vytvořen v souladu s platnými normativními předpisy. Připuštění jiných norem (zahraničních, norem již neplatných apod.) je možné jen po dohodě s investorem. Je třeba ale pamatovat i na právní důsledky z toho vyplývající. Směšovat různé nekompatibilní normy a podklady není obecně vhodné.

Neexistují-li pro danou problematiku (např. pro materiál) normové předpisy je třeba, aby návrh vycházel z obecných principů stavební mechaniky a pružnosti. Pro návrh je poté nezbytné předepsat vhodné experimentální zkoušky, ověřující správnost řešení.

Kvalitě projektů také neprospívá častá změna projektanta v průběhu různých stupňů projekčních prací. Dokumentaci pro stavební povolení provádí někdo jiný než dokumentaci realizační, často z důvodu výběrových řízení a požadavku na maximální snížení ceny projektu. Další stupeň projektu tak vypracovává někdo jiný, který nemá často základní představu o náročnosti konstrukce. Podcení cenu projektu a výsledkem jsou změny v koncepci stavby a často i méně kvalitní návrh celé stavby.

Nešvarem je u nás též provádění dílenské dokumentace, případně montážní dokumentace bez řádného odsouhlasení zodpovědným projektantem realizační dokumentace.

2.7 Reálnost provedení stavby

Projekt by měl být realizovatelný. U konstrukcí pozemních staveb se jedná např. o vhodnost zajištění stavební jámy, zajištění statiky sousedních objektů, při použití prefabrikovaných dílů možnost jejich transportu a zvedání, bezpečnost manipulace s dílci apod. Ověří se možnost ukládání výztuže a řádného probetonování jednotlivých prvků. U komplikovaných detailů se má provést vhodný zkušební model armování a betonáže.

2.8 Kompletnost dokumentace

Ověřuje se kompletnost projektové dokumentace, tj. zda obsahuje všechny náležitosti, předepsané v lit. [3] (technickou a průvodní zprávu, výkresovou dokumentaci, statický výpočet apod.). Všechny přílohy musí být srozumitelné, jasně popisující všechny části konstrukce budovy.

2.9 Finanční náročnost realizace

K financování stavby lze říci:

  1. Každý objekt by měl být navržen tak, aby jeho cena ve srovnání s vnějším výrazem a užitnou hodnotou byla přijatelná a odpovídala i významu stavby.
  2. Náklady na složitě navrženou stavbu bývají obvykle mimořádně vysoké a za její cenu by bylo možné postavit několik méně staticky náročných konstrukcí. Je třeba mít na zřeteli, že zejména u staveb hrazených z veřejných prostředků by náklady měly být udrženy v rozumné výši (občané nemilují plýtvání penězi).
  3. Stavba musí být uspořádána ze statického hlediska rozumně. Je vhodné omezit zvláštní tvary konstrukcí, které se sice dají staticky zvládnout, nicméně statický návrh nadměrně znesnadňují a zdražují.
  4. U významných a inovativních konstrukcí je třeba pamatovat s finančními prostředky i na ověření dlouhodobého chování konstrukcí vhodným měřením. Často je to jediný způsob jak prokázat kvalitu návrhu, případně způsob jak odhalit poruchy. Měření je třeba provádět již od počátku výstavby, jen tak lze dosáhnout kvalitních výsledků, viz [10], [11].

3. Ke statickému návrhu stavby

Stavby se nemusí navrhovat unifikovaně, bez originálního tvaru a výrazu. Nicméně statika konstrukcí je obor, který vychází se zásad matematiky a fyziky; z toho plyne její požadavek na určitý jasně definovaný řád. Ten vychází z průběhů vnitřních sil, které má konstrukce přenášet. Je úkolem statika, ve spolupráci s ostatními projektanty, tento řád zajistit.

Konstrukce musí spolehlivě a staticky jasně přenášet na podzákladí stavby jak hmotnost konstrukcí, tak i proměnné zatížení. Komplikované uspořádání může stavbu během užívání nevhodně ovlivnit – dochází například k různým deformacím, nebo se objevují i další poruchy:

  1. Návrh konstrukce se zpracovává obvykle v několika variantách, z nichž se vybere varianta nejvíce vyhovující. Do rozhodovacího procesu je užitečné zapojit všechny potřebné odborníky (např. pro stavební část, pro konstrukce monolitické, montované, nepředpjaté, předpjaté, pro různé odborné profese atd.).
  2. Nejdůležitější je určení vnějších tvarů a rozměrů jednotlivých prvků konstrukce. Stanoví se v předběžném návrhu a nemají být během dalších projektových prací měněny (změny lze připustit pouze ve výjimečných případech).
  3. Tvary konstrukcí by měly být uvažovány rozumně. Navrhovat by se měly pokud možno jednoduché tvary průřezů, z dobře se vybedňujících rovinných nebo přímkových povrchů. Pak se i snadno do bednění ukládá výztuž.
  4. Mezní hodnoty průhybu se mají stanovit s přihlédnutím k povaze konstrukce, nemají překročit hodnoty, kterým mohou být vystaveny jiné prvky napojené na konstrukci, jako jsou výplňové zdivo, příčky, zasklení, obklady, technická zařízení budov nebo povrchové úpravy. V některých případech lze požadovat omezení deformací pro zajištění správné funkce strojního zařízení nebo přístrojů.
  5. Hlavní nosný systém by měl být (pokud je to možné) ve všech podlažích stejný.
  6. Pevnostní třídy materiálů by měly být pro ucelené části konstrukce stejné (např. pro základy, sloupy, jednotlivá podlaží apod.). Velká četnost různých pevnostních tříd materiálů může vyvolat problémy.
  7. Objekt je třeba vhodně dilatovat. Dilatování se provádí ve vztahu k délce objektu a jeho výškovému uspořádání (např. různě vysoké části stavby se obvykle oddělují dilatováním). Dilatační spára má probíhat shora dolů celým objektem. Pokud se zajistí vhodná úprava základů (např. s vynecháním mezery pro umožnění smršťování a s následným jejím dobetonováním), není třeba základy dilatovat. Rozhodnutí o termínu dobetonování je třeba pečlivě rozvážit.
  8. Použití vloženého pole místo dilatace bývá často zdrojem problémů a nelze ho jednoznačně doporučit (nejsou-li styky dilatačních celků s vloženým polem provedeny dostatečně účinně, nebývá funkce vloženého pole spolehlivá).
  9. Pokud není použití dilatace žádoucí, je třeba stavbu řešit na účinky smršťování a dotvarování – ty bývají značné.
  10. U nově stavěných objektů v proluce se musí pečlivě zvážit zásahy pod vedlejší objekty (např. zemními kotvami, mikropilotami apod.). Pokud tato opatření jsou nezbytná, ošetří se právně.
  11. Rozpěry základové jámy by měly umožnit výstavbu základů. Nejde-li to zajistit, pak se navrhne trysková injektáž, pažení nebo jiné opatření.
  12. U stávajících objektů nahrazovaných novou stavbou musí být jednoznačně zjištěno, nejsou-li původní štítové stěny společné, nebo nejsou-li objekty vzájemně provázány. Zjištěné okolnosti musí být respektovány v návrhu nové stavby – výstavba objektu nesmí ohrozit vedle ležící stavby [2].
  13. Zajištění sousedních staveb musí být součástí statického projektu novostavby nebo rekonstrukce.
  14. Problémem statického návrhu stavby jsou všechny profese, vyžadující provádění rozsáhlých prostupů a otvorů. (vzduchotechnika, voda, plyn, výtahy apod.). Požadavky specialistů by se měly omezit na rozumnou míru a měly být vyjasněny co možná brzy tak, aby se ke konci projektování nedostával statik (a případně další profese) do úzkých. Vývoj projektové dokumentace musí být vždy prováděn za účasti všech profesí, zejména projektantů statiky, instalací apod.
  15. Je třeba se vyvarovat nakupení otvorů v nevhodných místech (např. v okolí podpor).
  16. Pokud se nový objekt nachází poblíž existujících staveb, je účelné zajistit předem jejich stavebně-statický pasport. Tímto opatřením je možné se vyvarovat pozdějších stížností na poškození sousedních staveb novou výstavbou.

3.1 Konstrukce z předpjatého betonu

  1. Je-li konstrukce předpjatá, může se předpínání zahájit v okamžiku dosažení dostatečné pevnosti betonu – obvykle se uvádí lhůta 1 týdne, kdy pevnost betonu dosahuje cca 60–80 % jeho výsledné pevnosti; odvisí to ovšem od teploty ovzduší, přísad v betonu atd. – doporučuje se provést před zahájením předpínání zkoušku pevnosti betonu (formulaci „...podélné předpětí je možné vnést nejdříve po 3 (5, atd.) dnech od betonáže“ nelze akceptovat).
  2. U předpjaté konstrukce je vždy třeba uvést pořadí, v jakém se mají jednotlivá lana (kabely) napínat.
  3. Je třeba stanovit velikost předpínací síly a velikost protažení lana; určuje se i délka podržení kotevního napětí.
  4. Při návrhu předpínání konstrukce se musí respektovat způsob provádění, tj. u konce lana ponechat místo na manipulaci s přepínacím lisem.

3.2 K technické zprávě statického projektu

Skladba technické zprávy projektu statiky by měla:

  1. Obsahovat seznam použitých podkladů a norem.
  2. Měl by být uveden stručný výtah z inženýrskogeologického průzkumu.
  3. Pokud se jedná o adaptaci, připojí se i výtah ze stavebně-statického a materiálového průzkumu.
  4. Mají se uvést všechny relevantní informace pro prováděcí podnik. Doporučuje se formulovat technickou zprávu tak, aby ji prováděcí firma dobře pochopila a nemohla se odvolávat, že to či ono jí nebylo sděleno (tedy rozsáhlejší a podrobnější zpráva je obvykle prováděcí firmě i projektantovi ku prospěchu). Doporučuje se TZ rozčlenit do jednotlivých bodů, popisujících návaznost stavebních prací.
  5. Popsat postup výstavby, polohy pracovních a rozdělovacích spár (a jejich ošetření při přerušení betonáže).
  6. Obsahovat informace o podpěrných konstrukcích, bednění (nadvýšení bednění), svařování výztuže, zhutňování, ošetřování betonu, odbedňování, zkouškách atd. – obvykle postačí uvést odkaz na příslušné normy a předpisy.
  7. Uvádět, kdy a za jakých okolností je možné konstrukce odbedňovat (tvrdnutí betonu odvisí od složení použité směsi, teploty, příměsí atp.).
  8. U předpjaté konstrukce obsahovat kvalifikační podmínky odborné firmy, která bude předpínání zajišťovat.

3.3 Provádění a kontrola prací na stavbě

Co se týká kontroly provádění:

  1. Při práci na stavbě je nezbytné řídit se doporučeními příslušných platných norem a předpisů.
  2. Základovou spáru by po odhalení měl převzít inženýrský geolog.
  3. Provedení každého uceleného souboru prvků by měl před dalším stavěním převzít statik (např. převzetím výztuže).
  4. Provádění a ocenění autorského dozoru projektanta by mělo být součástí dohody o provedení projektových prací.
  5. V dnešní době výpočetní kreslící techniky má v podstatě každá firma svůj originální způsob zakreslování výkresů. Je třeba vždy pamatovat na to, že způsob zakreslování výkresů tvarů a výztuže by měl vycházet z obecně platných předpisů. Není vhodné vymýšlet vlastní způsoby zakreslování, na které nejsou prováděcí firmy zvyklé. Vede to pak k chybám a nedorozumění na stavbě. Výkres musí být pochopitelný i pro pracovníky s nižším vzděláním než má projektant.

4. Závěr

Uvedený článek předkládá některé zkušenosti s prováděním kontroly projektů a z analýz příčin poruch řady objektů. Na uvedená doporučení a poznámky není možné se dívat jako na absolutně platné, vyčerpávající či dokonce jedině možné. Každý projektant si vytváří vlastní hierarchii sestavy projektové dokumentace, která odráží jeho individuální pohled na statickou funkci stavby. Nicméně závěrem lze poznamenat:

  • Většina staticky závažných poruch vyplývá z neznalostí elementárních základů statiky stavebních konstrukcí.
  • Většině uvedeným problémům staveb se dá zabránit provedením včasné nezávislé kontroly projektů.
  • Provedení nezávislé kontroly projektů statiky lze doporučit v podstatě u každé stavby.
  • Je vždy lépe opravit projekt, než nákladně rekonstruovat již postavenou stavbu. Na nezávislou kontrolu by měly být vždy vyčleněny finanční prostředky. Kontrola je v zájmu všech účastníků projektu, projektantovi potvrzuje správnost řešení, dodavateli dává předpoklad úspěšného provedení stavby a investorovi ochranu jeho investic.
  • Neexistuje u nás předpis, který by nutil provádět nezávislé analýzy projektů konstrukcí. Je to jen na úvaze investora a jeho důvěry v projektanta. Zkušenosti ukazují, že to ušetří nejen značné náklady na opravy, ale mnohdy se může předejít i velkým haváriím.

Poděkování

Uvedené výsledky byly získány za finanční podpory v rámci výzkumného záměru MSM 0021630519 „Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné stavební konstrukce“.

Literatura

Příklady havárií a poškození objektů

Obr. 1a Mohutný listnáč roste těsně u historické stavby
Obr. 1a Mohutný listnáč roste těsně u historické stavby
Obr. 1b Následky účinků kořenového systému, částečné zřícení stavby – viz Obr. 1a
Obr. 1b Následky účinků kořenového systému, částečné zřícení stavby – viz Obr. 1a

Obr.2a Odkopání paty svahu vyvolalo rozsáhlý sesuv svahu
Obr.2a Odkopání paty svahu vyvolalo rozsáhlý sesuv svahu
Obr. 2b. Zničená stavba v patě svahu – viz Obr. 2a
Obr. 2b. Zničená stavba v patě svahu – viz Obr. 2a

Obr. 3a Půdorys podzemních monolitických garáží s nevhodně provedenou dilatací (posunutou proti projektu) a následným vznikem trhlin v delším dilatačním poli.
Obr. 3a Půdorys podzemních monolitických garáží s nevhodně provedenou dilatací (posunutou proti projektu) a následným vznikem trhlin v delším dilatačním poli.
Obr. 3b Pohled na konstrukci garáží – viz Obr. 3a
Obr. 3b Pohled na konstrukci garáží – viz Obr. 3a
Obr. 4 Havárie bednění monolitické desky, vyvolaná neodborným podepřením
Obr. 4 Havárie bednění monolitické desky, vyvolaná neodborným podepřením

Obr. 5 Narušená stabilita vnější zdi ovlivněná nepropojením ztužujících věnců
Obr. 5 Narušená stabilita vnější zdi ovlivněná nepropojením ztužujících věnců
Obr. 6 Opomenutí dimenzování konzolové desky na průhyb způsobilo trhliny ve vyložené části objektu
Obr. 6 Opomenutí dimenzování konzolové desky na průhyb způsobilo trhliny ve vyložené části objektu

Obr. 7a Objekt s hambalkovým krovem a s nezachycenou vodorovnou reakcí od krovu v nadezdívce
Obr. 7a Objekt s hambalkovým krovem a s nezachycenou vodorovnou reakcí od krovu v nadezdívce
Obr. 7b Trhliny ve štítovém zdivu, vyvolané vodorovnou reakcí krovu – viz Obr. 7a
Obr. 7b Trhliny ve štítovém zdivu, vyvolané vodorovnou reakcí krovu – viz Obr. 7a

English Synopsis
Evaluation of projects and buildings in terms of static reliability

Assessors often encounter objects with uncertain structural system. These buildings are designed with difficulty and in its operation they may behave differently than expected. Good design and implementation are, in the case of long-term behaviour of structures, essential. The article deals with the basic principles of proper design and its assessment.

 
 
Reklama