Nové znění ČSN 73 0540-2

Datum: 6.10.2011  |  Autor: prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc., doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda, Ing. Kateřina Sojková

V těchto dnech vychází delší dobu očekávaná česká technická norma ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky. Zpracovatelem je Centrum technické normalizace na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Nové znění přináší některé změny v hodnocení stavebních konstrukcí, celkové zaměření se ale pochopitelně nemění.

Podle úvodní kapitoly je posláním normy stanovení tepelnětechnických požadavků „které zajišťují plnění základních požadavků na stavby, zejména hospodárné splnění základního požadavku na úsporu energie a tepelnou ochranu budov.“ Splnění základních požadavků je svázáno s Vyhláškou č. 268/2009 Sb., O technických požadavcích na stavby, kde se obecně odkazuje na povinnost dodržet normové hodnoty. Normový text jde ovšem v některých otázkách dále. Uvádí doporučené hodnoty některých veličin pro navrhování budov se zvláště nízkou energetickou náročností i pokyny pro navrhování. Jednotlivé kapitoly tohoto dokumentu o celkem 53 stranách jsou uspořádány obdobně jako v dosud platné normě.

Odkazy na další informace naleznete v krátké zprávě o vydání ČSN 73 0540-2: 2011

Kapitola Šíření tepla konstrukcí a obálkou budovy se věnuje zejména těm oblastem, které mnozí uživatelé považují za nejdůležitější: problému nejnižší přípustné povrchové teploty (vyjádřené pomocí teplotního faktoru) a hodnotám součinitele prostupu tepla. V první otázce dochází k určité změně: Požadavek se oproti dosavadnímu znění mírně změkčuje a přesněji se popisují podmínky a metody hodnocení. Do značné míry se tím odstraňuje prostor pro spekulativní výklad ustanovení.

Základní tabulka hodnot součinitelů prostupu tepla se mění v několika ohledech. Kromě hodnot požadovaných a doporučených se přidává ještě třetí sloupec se zvláště nízkými hodnotami vhodnými pro pasivní budovy (po určitou dobu přípravy nového znění normy označovaný jako „cílové hodnoty“). Ty jsou netypicky uvedeny ve formě intervalu hodnot. K tomu je uvedena doplňující informace, že hodnoty při horním okraji tohoto intervalu se použijí spíše pro větší a kompaktní budovy. Pro pasivní budovy je ovšem stanoven celý soubor dalších požadavků (viz dále), které musí být splněny současně.

Zpřísnění požadované hodnoty v případě obvodových stěn a výplní otvorů bylo projednáno s reprezentanty sdružení výrobců a navíc je doprovázeno nastavením přechodného období do konce roku 2012, do kdy je možné uplatňovat dosavadní požadavky. Překvapivě odpadají samostatné požadavky na součinitel prostupu tepla rámu výplně otvoru a rámu lehkého obvodového pláště - jsou uvedeny jen jako doporučení ve dvou úrovních. Důvodem je vznik harmonizované normy na okna a harmonizované normy na lehké obvodové pláště jako výrobky, kdy podle obecných pravidel pohybu zboží atd. nelze v dalších normách a předpisech vyžadovat prokazování vlastnosti, která není v odpovídající harmonizované normě uvedena.

Kromě součinitelů prostupu tepla jednotlivých konstrukcí se hodnotí i obálka budovy jako celek, a to pomocí průměrného součinitele prostupu tepla jednoduchým, ale částečně odlišným postupem než dosud. Takový postup spočívá ve využití principu referenční obálky budovy. Pro každou posuzovanou budovu jsou stanoveny individuální požadavky tím, že se provede výpočet průměrného součinitele prostupu tepla referenční budovy se shodnou geometrií. Jako součinitele prostupu tepla se ve výpočtu použijí normové hodnoty (požadované). Pokud je ovšem celkový podíl výplní otvorů v obvodovém plášti budovy větší než 50 %, započte se jako výplň otvorů pouze právě 50 % a zbylá plocha je v referenční budově reprezentována normovou hodnotou pro neprůsvitný plášť. Vliv tepelných vazeb mezi konstrukcemi je vyjádřen paušální přirážkou. Pro hodnocení návrhu budovy se pak použije takto získaná referenční hodnota, nejvýše však hodnota konstantní hodnota uvedená v tabulce normy. Princip referenční budovy (přesněji referenční obálky budovy) v kombinaci s omezením hodnoty shora řeší současně problém porovnávání stavební kvality velmi různorodých budov, aby nebylo podporováno neodůvodněně velké prosklení a současně nebyla podporována nadměrná členitost fasád budov. Navíc se rozlišuje mezi novou bytovou budovou (platí popsaný postup) a budovami ostatními (u nich platí hodnocení průměrného součinitele prostupu tepla, jak bylo zavedeno dosud).

Do této kapitoly patří i hodnocení podlahových konstrukcí z hlediska odnímatelnosti tepla, charakterizující požadavky na komfort vnitřního prostředí při kontaktu chodidla s podlahou. Zde dochází kromě odlišného formálního uspořádání jen k menším úpravám v zatřídění požadavků (a nově také uvedené doporučení) podle účelů místností.

V kapitole Šíření vlhkosti dochází k malým upřesněním. Za určitých okolností se připouští použití podrobnějších výpočtových postupů, zejména při hodnocení konstrukcí s tzv. kapilární aktivními materiály.

Kapitola Šíření vzduchu konstrukcí a obálkou budovy se zabývá velmi širokým okruhem problémů - od množství čerstvého vzduchu, které je zapotřebí pro zajištění kvalitního vnitřního prostředí a současně ovlivňuje tepelnou ztrátu budovy, po řešení relativní vzduchotěsnosti obálky budovy. Celková průvzdušnost obálky budovy je nově stanovena ve dvou doporučených úrovních. Větrání místností je řešeno obdobně jako v dosavadním znění, připomíná se nová ČSN EN 15665, která ve své informativní příloze obsahuje pokyny pro navrhování obytných budov z hlediska větrání.

Kapitola Tepelná stabilita místnosti se tradičně zabývá oběma situacemi: poklesem výsledné teploty v místnosti v zimním období (bez změn) a tepelnou stabilitou v místnosti v letním období. Zde je nově přípustné hodnocení pouze pomocí postupu uvedeného v ČSN EN ISO 13791 (dosud byly dvě možnosti výpočtu a dvoje požadavky). Pro obytné budovy se nově připouští krátkodobé a omezené překročení požadované hodnoty nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti (nejvíce o 2° C na nejvýše 2 hodiny), pokud s tím investor (uživatel) souhlasí.

Druhou polovinu normy tvoří informativní přílohy. Velmi rozsáhlá je příloha A Pokyny pro navrhování. Rozšiřuje dosavadní text v kapitole týkající se budov s velmi nízkou energetickou náročností. Zde je uvedena mj. upřesněná definice pasivních budov a poprvé je zde uveden předběžný popis souboru vlastností budov energeticky nulových nebo takovému cíli blízkých. Konkrétní pokyny pro navrhování nízkoenergetických a pasivních budov jsou významně rozšířeny o další informace o vhodných technických systémech. V předchozím roce zpracované dvě technické normalizační informace pro navrhování rodinných domů a bytových budov (TNI 73 0329 a TNI 73 0330) se s nově formulovanými pokyny vhodně doplňují a zůstanou v platnosti i nadále.

Příloha B přináší dva jednoduché příklady hodnocení budov z hlediska průměrného součinitele prostupu tepla a příloha C pak příklad energetického štítku obálky budovy.

Základním přístupem autorů novely normy (měla proběhnout rychle!) bylo měnit jen skutečně ty části, kdy je změna nezbytná s ohledem na postupující harmonizaci norem, s ohledem na nové poznatky a na nové ambiciózní cíle při snižování provozní energetické náročnosti budov. V nejbližším období musí být zahájena odpovídající revize ostatních částí souboru základních tepelnětechnických norem, zabývajících se terminologií, vstupními údaji a výpočtovými postupy.

 

Partneři projektu Prostup tepla stavební konstrukcí

logo Ceresit
logo KINGSPAN
logo KM BETA
logo HELUZ
logo AGC



Hodnotit:  

Datum: 6.10.2011
Autor: prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc.   všechny články autoradoc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda   všechny články autoraIng. Kateřina Sojková



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (žádný příspěvek, přidat nový)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czJahodnice otevře dveře novým majitelům. Budete to vy?Topná sezóna klepe na dveře! Přinášíme tipy, jak nejlépe vyladit topeníWienerberger oceněn Svazem podnikatelů ve stavebnictví ČR