Kupujeme okna a dveře, 6. část - Montáž

Datum: 20.1.2014  |  Autor: Ing. Roman Šubrt, Energy Consulting, Ing. Zdeněk Petrtyl  |  Recenzent: Ing. Miroslav Zapletal, Zkušebna STV Zlín

Možnost správného zabudování do stavebního díla nastává pouze tehdy, je-li vše k tomuto účelu připraveno ve všech návaznostech, jež na stavbě obvykle vznikají. Náležitosti návrhu a parametry výplní jsme uvedli v předchozím díle Návrh oken. K tomu, aby budoucí montáž mohla proběhnout v řádné kvalitě, musejí být respektovány některé zásady.

Stavební připravenost

Připravenost a provedení stavebních otvorů garantuje zhotoviteli otvorových výplní objednatel, popřípadě zhotovitel celé stavby. Stavební otvory musejí mít boční stěny svislé a nadpraží i parapet musí svírat se svislicemi pravý úhel. Pokud demontáž stávajících okenních otvorů provádí zhotovitel nových oken, je stavební připravenost a garance funkčnosti osazeného okna jeho záležitostí. Podrobnosti o tom, jak má vypadat stavební otvor připravený pro montáž otvorové výplně, obsahuje Technická normalizační informace TNI 74 6077:2011 – Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování. Zde jsou také uvedeny další požadavky na zabudovávání oken a vnějších dveří do stavby.

Rozměry okenních výplní

Rozměry vyráběných oken musejí být šířkově i výškově menší než rozměry stavebních otvorů. O kolik budou rozměry menší, určí zpracovatel dokumentace pro provedení stavby. Může se stát, že stavba není takového rozsahu, aby byla k dispozici dokumentace řešící detaily otvorových výplní, nebo se nejedná o novostavbu, která má projektovou dokumentaci s rozsahem stanoveným vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. V takových případech může jako obecné vodítko posloužit údaj, že spára mezi rámem okna či dveří a zdivem či jinou nosnou stavební konstrukcí by měla být v rozmezí 5–10 mm a nemá přesáhnout 15 mm. Pokud zhotoviteli vychází šířka spáry větší, musí být schopen rozumně vysvětlit, z jakého důvodu tak činí.

Nejčastěji se jedná o chybné zaměření, což je v každém případě zásadní nedostatek, který se bude projevovat sníženou schopností připojovací spáry splnit technické požadavky. Ty jsou většinou obsaženy v již zmiňované ČSN 73 0540-2:2011, ať již v části návrhové, či v informativní příloze D dle změny Z1 z dubna 2012. Podcenění požadavků této normy vede k různým problémům, jako je například vznik plísní v případech, kdy nelze pro příliš malou šířku připojovací spáry důkladně provést tepelněizolační uzávěr (viz příští díl článku).

Naopak příliš velká šířka připojovací spáry znemožní provedení tepelněizolačního uzávěru z toho důvodu, že vyplňovaný prostor je tak velkým, že expandovaný pěnový izolant netvoří kompaktní hmotu a nemůže mít deklarované vlastnosti. Navíc je prakticky nemožné takový prvek správně ukotvit. V žádném případě by šířka neměla přesáhnout 20 mm.

Pokud šířka spáry vychází pod 5 mm, většinou již nelze provést její kvalitní tepelněizolační výplň. Pak je nutné přijmout některé z nápravných opatření. Většinou se to řeší přisekáním ostění stavebního otvoru, což však nebývá příliš vhodné. Může dojít až ke znehodnocení podkladu, obzvlášť jde-li o voštinové keramické tvarovky a úprava se provede hrubým osekáním. Výroba nových prvků je z pohledu technického optimální, samozřejmě však jde o řešení nákladné a pro zhotovitele nepříjemné. Proto je nesoulad mezi výrobním rozměrem otvorové výplně a rozměrem stavebního otvoru nutno řešit vždy individuálně.

Obr. 10.1.1a Příklady chybného zaměření stavebního otvoru s výslednou šířkou připojovací spáry až 60 mmObr. 10.1.1b Příklady chybného zaměření stavebního otvoru s výslednou šířkou připojovací spáry až 60 mmObr. 10.1.1 Příklady chybného zaměření stavebního otvoru s výslednou šířkou připojovací spáry až 60 mm
Obr. 10.1.2 Šířka spáry opticky nevypadá nadrozměrná, ale nesourodý podklad nelze ponechat a ve výsledku bude spára široká kolem 50 mm
Obr. 10.1.2 Šířka spáry opticky nevypadá nadrozměrná, ale nesourodý podklad nelze ponechat a ve výsledku bude spára široká kolem 50 mm
 

Při výměně oken a dveří se musí odstranit i všechny výplňové hmoty, které mohou tvořit výrazný tepelný most. Typicky se jedná například o staré podkladní betony používané v panelových stavbách, jak je patrné například z obrázku 10.1.2. Takový podklad se musí odstranit a okno vyrobit o tento rozměr větší. Jinou možností v tomto konkrétním případě je popuštění okna níž o potřebný délkový úsek a doplnění rámu nahoře rozšiřujícím profilem potřebného rozměru. Jako nouzové řešení je to nejvhodnější způsob.

Výškové osazení otvorových výplní

Obr. 10.2.1 Chybný výškový rozměr vyrobeného okna
Obr. 10.2.1 Chybný výškový rozměr vyrobeného okna

Vyznačení váhorysu u novostavby před zaměřením zajistí objednatel. Při tom lze doporučit existenci váhorysu prokazatelným způsobem zdokumentovat (nejlépe fotograficky) tak, aby nedošlo později ke sporům při případném nesouladu výrobní výšky dveří a výšky stavebního otvoru vzhledem k úrovni čisté podlahy.

Příklad, který je uveden na obrázku 10.2.1, ukazuje, že při zaměřování výšky prvku byla zřejmě učiněna chyba. Takto velkou spáru mezi rámem a ostěním není možno eliminovat jinak než výrobou nového prvku, použitím rozšiřovacího profilu (u prahu balkonových dveří nemožné) nebo stavební úpravou stěn, prahu či parapetu, což bývá obtížné. Není správný takový postup, při němž se potřebné centimetry „dohoní“ omítáním stěn. Takovéto řešení vytváří nežádoucí tepelné mosty, protože běžné omítkoviny mají značnou tepelnou vodivost.

Prokazování měření

O zaměření se provede zápis do montážního deníku zhotovitele, kopii obdrží objednatel. Je možný též zápis na samostatný elaborát, každá ze stran obdrží jeden kus. Vzhledem k prodlevě mezi časem zaměření a časem následné montáže (běžně 4–8 týdnů) je vhodné u novostaveb stav stavebních otvorů zdokumentovat tak, aby se předešlo případným sporům o to, na čí straně je zavinění, pokud by se později vyrobené rozměry otvorových výplní ukázaly jako nesprávné.

Pokud rozměry naměřených prvků přesahují obecně doporučené hodnoty (u oken cca 1 400 × 1 600 mm, u balkonových a vchodových dveří je to asi 1 000 × 2 200 mm), je nutno zvolit řešení pomocí různých sestav menších prvků. Přitom je potřeba zachovat statickou bezpečnost takových výrobků, čehož se dosahuje použitím různých druhů zpevňujících profilů.

Stavební připravenost a podmínky montáže

Povrch ostění musí být před zahájením montáže suchý a zbavený prachu a nečistot. Důležité je dbát i na rovnost podkladu, který tvoří stavební konstrukce. Pokud je tento podklad tvořen například cihelným zdivem, pak musí být výplň spár zdiva pevná a v rovině s cihlami. Rozhodně je třeba se vyvarovat občasné praxe, kdy ostění otvoru je těsně před montáží srovnáno maltovou vrstvou a do ještě měkkého podkladu je osazována otvorová výplň. Tento postup se praktikuje většinou při výměnách, aby se majiteli bytu co nejvíce zkrátila doba, kdy je byt bez oken. Sice tím uspoří jeden den nepohodlí, ale výsledek takové výměny v podobě trhlin, prasklin a dalších poruch na sebe obvykle nedá dlouho čekat. Objednatel a zhotovitel se musejí dohodnout, nejlépe formou jednoho ze smluvních ujednání, kdo zajistí bezvadný stav a stavební připravenost jako komplet. Převzetí stavby připravené pro montáž je potřeba oboustranně potvrdit v montážním deníku zhotovitele.

Podmínky

Montáž musí být prováděna za teplot vyšších než 0 °C. Možná je i montáž při nižších teplotách, avšak je nutné k tomu použít speciální montážní pěnu. Při teplotách pod 0 °C je nutné dbát na to, aby povrch byl nejen zbaven nečistot a prachu, ale též aby na něm nebyla jinovatka či zmrzlá voda. Vhodnost použití pro práce v mrazu s vyznačením hranice použitelnosti je na štítku příslušné kartuše s PUR pěnou. Obvykle je hraničních −5 °C, avšak pokud je mráz celodenní, provádění montáže nelze doporučit.

Poloha otvorové výplně

Polohu otvorové výplně v ostění (hloubku zapuštění vzhledem k fasádě) určí objednatel předáním příslušných výkresů stavebních detailů zhotoviteli, popřípadě zápisem do montážního deníku zhotovitele.

Poloha oken a dveří ve stavebním otvoru se u novostavby zpravidla určí podle příslušné projektové dokumentace. Ta musí řešit osazení okna jako celku, tedy tak, aby byl detail realizovatelný a umožňoval provedení příslušných parotěsných, vodotěsných, tepelně a zvukověizolačních vrstev nejen v místě průběžného okenního rámu, ale i v místech kování a dalších bodových vlivů. Doporučuje se nechat si zpracovat výkres detailů tak, aby osazení splňovalo po celém obvodu všechny požadavky na něj kladené. Zejména je potřeba upozornit na velmi problematické řešení u parapetů. Není-li výkres k dispozici, umísťuje se výplň do prostoru tepelné izolace, která je součástí systémových zdicích materiálů.

Způsob osazení a kotvení

Způsob osazení

Rámy oken a dveří bez křídel se usadí podle výše uvedených zásad do stavebního otvoru, rám okna či dveří musí být pravoúhlý (tolerance je nepřípustná) a v této poloze musí být po dobu montáže zafixován.

Kotvení
Obr. 10.5.2a Kotvicí hmoždinky v pozinkovaném pouzdřeObr. 10.5.b TurbošroubyObr. 10.5.2 Kotvicí hmoždinky v pozinkovaném pouzdře (vlevo) a turbošrouby (vpravo)
Obr. 10.5.1 Běžně používané kotvy s ušlechtilým povrchem dobře umožňují vyrovnávání dilatačních pohybů rámu okna
Obr. 10.5.1 Běžně používané kotvy s ušlechtilým povrchem dobře umožňují vyrovnávání dilatačních pohybů rámu okna

Kotvení rámů se provádí ocelovými kotvami s ušlechtilým (pozinkovaným) povrchem (obrázek 10.5.1), hmoždinkami s kovovým nebo plastovým pouzdrem (obrázek 10.5.2 vlevo) s hloubkou ukotvení minimálně 40 mm do nosné části ostění, turbošrouby (obrázek 10.5.2 vpravo) s hloubkou ukotvení minimálně 50 mm do nosné části ostění nebo kompozitními či nerezovými kotvami, případně speciálními systémovými kotvami pro kotvení mimo osu zdiva do roviny tepelné izolace. V případech kotvení mimo rovinu líce zdiva je obvykle vhodné provést individuální návrh způsobu kotvení.

Většinou zhotovitelů jsou oblíbeny turbošrouby jako univerzální kotvicí prostředek, který je použit za všech okolností. Je pravda, že univerzálnost tohoto prostředku je značná. Ale vždy musí být splněny nutné předpoklady. K těm patří například to, že materiál zdiva je nedrolivý, pevný, málo pórovitý. Dále je nutné, aby hlava turbošroubu po dotažení předepsaným krouticím momentem nepůsobila lokální deformaci plastového rámu, když je použita výztuha profilu, která je směrem k hlavě kotvy otevřená.

Turbošrouby jsou dnes zřejmě nejpoužívanější prostředek kotvení. Jejich výhody plynoucí z celkové jednoduchosti a rychlosti montáže jsou nepopiratelné. Mezi jejich nevýhody však patří:

  • skutečnost, že samy o sobě neumožní pohyb dilatačních celků. Oblíbeným argumentem proti tomu je, že se nedotahují úplně, ale pouze lehce – nemůže tedy dojít k jevu vtlačení. Pokud nedojde k úplnému a těsnému kontaktu hlavy turbošroubu a rámu, hrozí nebezpečí průniku vlhkosti do vnitřku rámu. To je samozřejmě nepřípustné. Tento způsob tzv. polotuhé montáže klade velké nároky na technologickou kázeň montérů. Bohužel, ta bývá na našich stavbách častým problémem, proto je toto kotvení dle názoru autorů textu poměrně rizikové;
  • mnoho firem používá jediný turbošroub pro množství různých podkladů. Na trhu je široký sortiment těchto spojovacích prostředků, a tak je vždy nutné volit ten, který je určen pro konkrétní podklad. Jinak může dojít k lokální destrukci zdiva a kotva neplní svou funkci;
  • lze se setkat též s kotvením, kdy se hlava turbošroubu zapouští až do dna výztuhy umístěné tak, jak je znázorněno na levém obrázku 7.0.1 v kapitole Otvorové výplně z plastu. Otvor v rámu, kterým se hlava turbošroubu zapouští do vnitřku profilu, se posléze utěsní krytkou. Zde se – obdobně jako u první odrážky této poznámky – klade vysoký nárok na technologickou kázeň, jinak opět hrozí průnik vlhkosti do vnitřku rámu. Opět se tedy jedná o určité riziko dodržení potřebné kvality provedení.

Kotvení obecně musí být provedeno tak, aby s ohledem na materiál stěny bylo trvalé, umožňovalo dilatační pohyby a zároveň nedovolovalo nepřípustné pohyby otvorové výplně vůči stěně. V případě, že konstrukce stěny bude z materiálu, který neumožňuje kotvení, provede se konstrukce, která otvorovou výplň ukotví k jiné konstrukci. Kotvení musí řešit zhotovitel projektu pro provedení stavby a určení způsobu by mělo být součástí smlouvy o díle.

Obr. 10.5.3 Kotvení rámů: A – vzdálenost kotvicích prvků; B – vzdálenost kotvy od vnitřního rohu rámu nebo sloupku
Obr. 10.5.3 Kotvení rámů: A – vzdálenost kotvicích prvků; B – vzdálenost kotvy od vnitřního rohu rámu nebo sloupku

Zásady kotvení jsou uvedeny v technickonormalizační informaci TNI 74 6077:2011. Otvorové výplně se zásadně kotví po celém obvodu. Občasná argumentace některých firem, že „rám podrží pěna“, je naprosto chybná. Pěna tvoří pouze výplň, v žádném případě nejde o nosný konstrukční materiál. Počet kotev je minimálně 2 ks/bm rámu. První kotva se umísťuje nejdále 250 mm od vnitřního rohu rámu a pokračuje se po vzdálenostech max. 700 mm, u dřeva 800 mm. Kotvy musejí být rozmístěny symetricky, přitom je potřeba dbát, aby skutečně rám fixovaly a nesly. Zásady správného kotvení jsou na obrázku 10.5.3.

Orientačně dle TNI 74 6077:2011 platí:

A = max. 700 mm pro okna plastová; 800 mm pro okna kovová a dřevěná;

B = cca 150 mm pro bílý plast, dřevo a kov; cca 250 mm pro barevný plast.

Přesné schéma kotvení rámů má určit po dohodě s projektantem montážní firma a jako součást této smlouvy předá orientační náčrt kotvení oken, kde vyznačí minimální a maximální hranice polohy jednotlivých kotvicích prvků. Dále montážní firma musí předat přesný výkres kotvení.

Zhotovitel montáže pak musí zajistit dodržení únosnosti jednotlivých prvků stanovených ve smlouvě. Pokud se během realizace zjistí, že kotvení nemá požadovanou únosnost, musí dojít k přepracování schématu kotvení dle aktuální situace.

Příště: PŘIPOJOVACÍ SPÁRA

 
English Synopsis
Buying windows and doors, Part 6 - Building-in

Only properly designed windows or doors with matching parameters and their proper building in the construction are a prerequisite for long-term trouble-free operation of them. Building-in of the windows is topic of the sixth part of the series about windows and doors.

 

Hodnotit:  

Datum: 20.1.2014
Autor: Ing. Roman Šubrt, Energy Consulting   všechny články autoraIng. Zdeněk Petrtyl   všechny články autoraRecenzent: Ing. Miroslav Zapletal, Zkušebna STV Zlín



Sdílet:  ikona Facebook  ikona Twitter  ikona Blogger  ikona Linkuj.cz  ikona Vybrali.sme.skTisk Poslat e-mailem Hledat v článcíchDiskuse (3 příspěvky, poslední 06.04.2014 19:48)


 
 
 

Aktuální články na ESTAV.czKarlovy Vary chystají rekonstrukci hvězdárny, opravu už potřebujeJak správně zazimovat nadzemní bazénProměna kancelářských budov Balabenka a Delta Haus v Praze