Dveřní klepadla – pozapomenutá krása

Oscar Wilde: „Pesimista je někdo, kdo si stěžuje na hluk, když klepe příležitost.“

Koláž z některých toskánských klepadel

Současná klepadla – Tirol

Lev

Anello – vše Cobra

Slovo klepat má více významů. Nás zajímá ten nepřenesený, tedy klepání na něco, v našem případě na dveře. Ten přenesený výraz užijeme k tomu, že si o tom povykládáme. Tedy budeme klepat o klepání. Čím klepeme na dveře? S plnýma rukama nákupní taškou, deštníkem, co nejde zavřít, kloubem ukazováčku, naši malí kamarádi, děti a vnoučata, co nedosáhnou na zvonek špičkou boty či kolenem, kdo s dary přichází, nechť klepe třeba šampáněm. Pokud u vás klepe někdo, kdo vidí věci výrazně jinak než vy, pak to může být baseballová pálka, v horším případě sekera nebo beranidlo. Nic to nemění na věci, že i klepat lze s grácií a vkusně. Jak to je? Spíše čím to je? Klepadlem. Tuším, že převaha nás tento výraz zná a považuje ho za archaickou záležitost časů dávno zašlých. Ano, hovořím o kousku většinou různě propracovaného kovu, který visí na dveřích, bráně, vstupu, vratech a zastupuje zvonek. Dříve proto, že zvonek ani elektřina neexistovaly, posléze jako synonymum důstojnosti vstupních partií, ať už aristokratického sídla či zcela obyčejného domu a některých dveří, kterým to s klepadlem prostě slušelo. Klepadlo taky mohlo zůstat na dveřích jako relikt dob předešlých, jako součást regionu či kultury, případně z úsporných důvodů, anebo ze zvyku.

Infrafotografie – Toskánsko

Jak šel čas

Dříve bylo klepadlo doménou kovářů, platnéřů, zámečníků a plnilo svoji funkci zcela samozřejmě. Posléze jsme trochu zpychli a došli k názoru, že vše spraví umakart, bakelitová klika, kus drátu a zvonek, posléze snad i zvonek bez drátů, digitální dveřní kukátko a jiné vychytávky. Na našem serveru jsme si vykládali o všem možném, o typech dveří, o kování a klikách včetně bezpečnostního řešení, všem možném i nemožném ve spojitosti s touto stavební výplní otvorů. Většina renomovaných firem, které mají v portfoliu dveře a příslušenství, tam mají dnes i to léta opomíjené klepadlo. Ono není až tak moc čemu se divit. V dobách totality, kdy řemeslo dostalo na frak bakelitovými odlitky a dveře s voštinovou výplní by první takovéto zaklepání klepadlem poslalo do věčných lovišť. Kdo to kdy viděl, za socializmu taková aristokratická nadsázka – klepadlo. Šlechta měla nechtěný stop stav, zabavená panství a památky zacházely na úbytě.

Prostý kruh s úchytem s kovadlinkou i bez

Využití klepadla se smrsklo na rekonstrukce hradů a zámků, soudních budov, sakrálních staveb, památkových objektů a úzce specifických staveb s historizujícím kontextem. Jenže… Projeďte si okolní země Evropy, popřípadě okoukněte zbytek světa a podívejte se. Zjistíte, že u nás dostal na frak náš světonázor i celá společnost, se vším, co ji tvořilo a co tvořila ona. Pochopitelně architekturu a stavby nevyjímaje, ať už původní či zcela nové. Tudíž i klepadlo. Prostě se vytratilo a my jsme ho nepostrádali. K naší škodě ovšem. Udělat takovou exkurzi tímto leckdy vzácným kouskem architektury, umu kovářů, vkusným a využívaným doplňkem vstupních partií domů, moderních i těch historických, mě napadlo v Toskánsku. Stejně jako v jiných zemích vás pohltí atmosféra nepoznaného a nepostřehnete to, co je přímo na očích. Naráz mi došlo, že tento prvek je nádherný doplněk dveří a vrat, vkusný kousek architektury, designový filigránský šperk, estetický i praktický doplněk i nádherná zašlá vzpomínka.

Kruhové klepadlo s podkladní rozetou a čtvercem na koso

Některým dveřím dodává na majestátnosti a dveře s klepadlem nepostrádají jistý typ důstojnosti i elegance a graciéznosti. Převaha klepadel je z nádherných míst Voltery, Colle di Val d´Elsa, San Gimignano, Monteriggioni, Sieny, Pisy a Florencie. Pokud jste zvědaví nebo vás zajímá tato nevšední součást dveří, pak jste zde správně.

Kruhové klepadlo kroucené a hladké s hlavičkou a rozetami

Jak takové klepadlo může vypadat

Většinově je a bylo odlévané nebo kované. Z materiálů se používaly mosaz, litina nebo železo.

Skládalo se z pevné a pohyblivé části. Součástí pevného dílu byl závěs, část volná byla jakýmsi kladívkem. Protože tato část devastovala většinově dřevěné dveře a vrata, byla následně podkládána samostatným dílem, plechem, či výstupkem zvaným kovadlinka. Někdy podkladní štítek splynul s pevným dílem závěsu a vytvořil podkladní desku.

Různě tvarovaná klepadla jako třmeny, lyra či vsazené srdce

Trocha historického kontextu nezaškodí

Shodli jsme se na tom, že klepadlo ohlašovalo návštěvu z druhé strany dveří. Provázelo dveře od dob středověku i novověku. Posléze v 16. století nahradily klepadlo dveřní zvony. Analogie našeho zvonku u dveří byl menší zvon, zavěšený většinou nad vstupem, který pomocí kovového táhla host rozhoupal a tím upozornil, že návštěva je zde. Ty si však mohli dovolit opravdu jen ti movitější. Zvony byly velice drahé, pracné na výrobu, křehké, zranitelné a zcizitelné. Zvony ze zvonoviny, což je bronz složený ze slitiny mědi a cínu, byly nákladnou filigránskou prací umělců zvaných kovolijci nebo zvonaři. Prakticky každá válka přeměnila zvony na válečný materiál. A to i v té poslední, Druhé světové. Po válce jste mohli pořizovat další. Stejnou měrou takto načas oněměla i spousta staveb sakrálních.

Předpokládá se, že historie klepadla sahá až do období antiky. Dle legend prý byli u tohoto kruhu upoutáni otroci, kteří otevírali dveře návštěvám. Dnes už portýr či dveřník alespoň není reálně, ke své radosti, ke dveřím přikován.

Třmen, rozeta a kovadlinka

Úchyt s deskou

„Naprosto obyčejné staré klepadlo“

Dvě klepadla

Jak mohou klepadla vypadat

Základním motivem je kruh a jeho úchyt. Často nalezneme rostlinné motivy, skoro vše z říše zvířat, masky, hlavy satyrů, bůžků, andělů a andělíčků, hlavy čertů a draků, různé pitoreskní motivy, kombinace podivných zjevení a přízraků, mořských panen, obdoba kariatid a atlantů, okřídlených zvířat, hadích těl i lidských údů. Hodně častým motivem je lví hlava, která drží klepadlo v tlamě. Soudí se, že měla být ochráncem a strážcem sídla i jeho vstupu. Často je součástí základní desky a úchytu různě zdobené rozeta. Někdy je zaměněna za hlavu psa s výhružným vzezřením. Použité materiály umožňovaly v případě movitějších majitelů odlít z bronzu prakticky jakýkoliv motiv. V případě vykování ze železa bylo provedení věcí zručnosti a dovednosti kováře, někdy i pasíře. Bylo možné využít i litinu, která však byla křehká.

Klepadla s úchytem s motivem lidské hlavy

Obyčejný kruh v úchytu s podkladní deskou a kovadlinkou splnil své poslání stejně úspěšně, jako filigránské klepadlo ve tvaru věnečku, klíče, ryby, hadího těla nebo lidské ruky. Známé geometrické tvary jako kružnice, elipsa, čtverec, obdélník se doplňovaly rostlinnými motivy, hlavami zvířat i obličeji. Někdy bylo kladívko zcela prostým svislým prvkem, jakýmsi úderníkem s funkcí klepadla. Klepat můžete vidět ryby, hrušku, dámskou ruku, ale i bronzová bota může „okopávat“ svoje dveře.

Klepadla s úchytem s motivem lidské hlavy

Klepadla s úchytem s motivem zvířecí hlavy

Někdy naleznete klepadlo stejně opuštěné, umolousané a zapomenuté jako dveře samy, jindy je klepadlo ohlazené věky s neskutečnou dobovou patinou. K některým domům, například ve staré Praze, se vážou pověsti a roli tam hraje i kruh starobylého klepadla. Většinou se můžeme jen domnívat, jaký příběh se skrývá za krásou klepadla a jeho dveří. Spoustu dveří různých institucí a památek vybavených klepadlem míjíme v jakési tiché úctě a pokoře před jejich důležitostí a tušenou historickou reminiscencí, o nějakém zaklepání zde nemůže být ani řeči. Kupříkladu i budova našeho současného parlamentu má na vjezdových vratech klepadlo.

Lví hlava

Rybí tělo

Maska

Maska

Dokonce o okřídlená adresa předsedy vlády Anglie – Downing street 10, má na černých dveřích klepadlo, lví hlavu s třmenem klepadla v tlamě. Chybí jen nápis: „Nerušit, kouše!“ Stejně u vchodu stojí klasický konstábl, který by vás zavčasu klepl přes ruce, pokud vás lev nezastaví…

Tento trochu pozapomenutý prvek může být i součástí zcela moderní stavby v uměleckém či designovém provedení. Může být i součástí současných horských chalup, dřevostaveb, obytných a občanských staveb, kterým dodá ten správný punc. Motiv na klepadle může být doplňkem dveří jezdeckého klubu, golfového rezortu nebo rybí restaurace, stejně jako úřadů a institucí, jejichž význam chceme vyzdvihnout. Může být projeven kreativity, nápaditosti, stejně jako výstřednosti a nadsázky, někdy i prestiže a jisté vážnosti. Vše je v rukách architektů a výtvarníků, památkářů či majitelů nemovitostí.

Květinový motiv

Ornamentální klepadla

Klepadlo staré, kroucené

Pochopitelně případný zájem se odráží i v současné nabídce. Každý slušný zámečník a umělecký kovář má ve své nabídce klepadlo, většinou ne jenom jedno. Stejně tak některé společnosti, které se zabývají dveřmi, kováním a klikami, mají klepadlo ve své nabídce. Kupříkladu renomovaná společnost COBRA spol. s r. o. má pro Vás v nabídce klepadla ze dvou základních materiálů jako je leštěná mosaz (OLV) a česaný bronz (OF). Slogan vtipně nabízí klepadlo slovy: „Nenechte pošťáka zvonit, ale zaklepat.“ Snadná montáž a různé velikosti jsou samozřejmostí.

Co si přát na závěr?

Klepejte klepadlem, prosím, jen na dveře, které jsou svojí funkcí, důležitostí, a hlavně konstrukcí k tomu určené. Konstrukce zde hraje také svoji roli. Panelákové voštinové dveře nejsou správným materiálem pro ozdobné klepadlo, stejně tak kupříkladu skleněné dveře jsou v tomto případě na jedno zaklepání a jdete pro nové.

Nádherná, zdobná a ornamentální práce na klepadlech

Až příště zavítáte do některé světové metropole, půjdete se projít po památkách v zahraničí nebo u nás, půjdete Prahou nebo jiným městem, vzpomeňte si na tento článek a zpozorněte. Klepadlo je často nenápadné, ale čeká tam na vás. Půjde-li to, zaklepejte si, prosím! V horším případě si pak půjdete s majitelem zaběhat, v tom lepším případě vás pozvou dál…

Současné dveře evropské architektury s použitým prvkem klepadla

Závěr závěru

Protože radosti není nikdy dosti, podělím se s vámi ještě o jednu drobnůstku, která zahřeje a duši potěší. Možná jste postřehli, že ve stati jsem na začátku a na konci vložil fotografie, které dotváří nádhernou atmosféru regionu Toskánska. Ty fotografie jsou však trochu zvláštní. Znalci již vědí, že je to infrafotografie, která vytváří netypický pohled na objekty focení. Použil jsem zde speciální infrafiltr, stativ a společně s dlouhými časy tak vznikly tyhle snové infrafotografie. Filtr propouští pouze infračervenou část záření a viditelné záření částečně či úplně blokuje. Infračervená fotografie zachytí i obraz, který naše oko nezvládá, a to od 750 nm vlnové délky záření dále. Vidíme tedy obraz s širším spektrem světla než umožňuje lidské oko.

Infrafotografie – Toskánsko

Obloha je zde mnohdy tmavší a kontrastnější, příroda se ze zelené vybarví do bílé, odstínů šedé až stříbrné. Pomocí nastavení bílé vzniká různý odstín výsledného obrazu. Letní motiv se změní v netušenou náladu s podivně zvláštní, až zimní přírodou. Každá fotografie je tak trochu dobrodružstvím, kdy mnohdy netušíte, co závěrem spatříte. Vzhledem k tomu, že Toskánsko je nádherné v kteroukoliv roční i denní dobu, domnívám se, že tento pohádkový pohled, jako bonus našemu čtenáři, vše krásně uzavře.

Použité zdroje:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie a části textů s využitím materiálů společnosti COBRA spol. s r.o. – www.matekliku.cz
• Fotografie autora a volně šiřitelné z databáze https://www.pexels.com/cs-cz