Požadavky na rozsah dokumentace výrobců ocelových konstrukcí dle EN 1090-2
Příspěvek uvádí do problematiky posuzování a provádění ocelových a hliníkových stavebních konstrukcí. Jsou shrnuty požadavky na systém řízení výroby ocelových konstrukcí dle požadavků ČSN EN 1090-1+A1 a metodika zatřiďování stavebních konstrukcí do kvalifikačních tříd (EXC1–EXC4). Jsou zde ukázány požadavky na zajištění rozsahu jednotlivých činností při provádění ocelových konstrukcí v závislosti na kvalifikační třídě.
1. Problematika posuzování shody ocelových konstrukcí
1.1. Stav posuzování v zemích EU
V létech 2009 a 2010 byl vydán soubor norem EN 1090-1, EN 1090-2 a EN 1090-3. Zatímco norma EN 1090-2 stanovuje technické požadavky na provádění ocelových konstrukcí a EN 1090-3 na provádění hliníkových konstrukcí, norma EN 1090-1 se zabývá problematikou posuzování shody ocelových a hliníkových konstrukcí.
Vydáním EN 1090-1 „Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 1: Požadavky na posouzení shody konstrukčních dílců“ došlo k sjednocení postupu při posuzování shody ocelových a hliníkových konstrukcí v rámci členských zemí EU sdružených v CEN/CENELEC.
V lednu 2011 byla evropskou komisí schválená harmonizace EN 1090-1:2009 (vydáno ve věstníku harmonizovaných standardů NANDO), čímž byl jednotný postup v posuzování shody v rámci členských zemí EU potvrzen. Zároveň bylo stanoveno datum ukončení období tzv. souběžné platnosti, tj. období, ve kterém je možno posuzování shody provádět buď v národním, nebo evropském systému. Termín ukončení souběžné platnosti byl nejdříve stanoven na 1. 7. 2012, počátkem roku 2012 byl, na žádost některých členským zemí, posunut na 1. 7. 2014.
1.2. Stav posuzování v ČR
V březnu a dubnu 2009 byly v ČR vydány překladem české verze norem ČSN EN 1090-2 a ČSN EN 1090-3 a v březnu 2010 pak následně ČSN EN 1090-1. V září 2010 byla vydána změna Z1 normy ČSN EN 1090-1, která s účinností od 1. 9. 2011 zrušila platnost národních norem ČSN 73 1411, ČSN 73 1495, ČSN 73 2601, ČSN 73 2602 a ČSN 73 26011. Vydáním změny Z1 Česká republika ztratila možnost provádět posuzování shody ocelových konstrukcí v období souběžné platnosti (do 1.7.2014) podle požadavků národních norem. Tím postavila výrobce v České republice před následující výzvy:
- systém řízení výroby výrobců ocelových a hliníkových konstrukcí používajících proces tavného svařování musí odpovídat požadavkům norem řady ČSN EN ISO 3834 resp. ČSN EN ISO 14554 při odporovém svařování
- kvalifikace svářečů musí odpovídat požadavkům evropských norem – ČSN EN 287-1, ČSN EN 9606-1, ČSN EN ISO 9606-2, ČSN EN ISO 14732
- dohled nad svařováním musí provádět kvalifikovaný svářečský dozor, jehož povinnosti, odpovědnosti a pravomoci jsou uvedeny v ČSN EN 14731
- personál pro kontrolu svarů musí být kvalifikovaný podle požadavků evropských norem a standardů (např. ČSN EN ISO 9712)
- svařování se musí provádět kvalifikovanými postupy WPQR za použití specifikace postupu svařování (WPS)
- při obloukovém svařování feritických ocelí a korozivzdorných ocelí mají být dodržovány požadavky a doporučení ČSN EN 1011-1, ČSN EN 1011-2 a ČSN EN 1011-3
Z výše uvedených požadavků je zřejmé, že organizace zabývající se prováděním ocelových a hliníkových konstrukcí, zejména pak ty organizace které při výrobě využívají proces svařování, byly postaveny před obtížný úkol, a to přejít v poměrně krátké době ze systému opírajícího se o národní předpisy a normy (např. ČSN 73 2601, ČSN 05 0705, ČSN 05 0211, norem řady ČSN 05 06..., aj.) na systém splňující požadavky norem evropských.
2. Systém řízení výroby
2.1. Systém řízení výroby (FPC) ocelových konstrukcí – obecně
Normy řady ČSN EN 1090 jsou koncipovány takovým způsobem, že kromě obecných požadavků FPC, které jsou uvedeny v normě ČSN EN 1090-1+A1, kap. 6.3., musí výrobce ocelových dílců zajistit splnění požadavků stanovených v ČSN EN 1090-2+A1. V případě používání procesu svařování musí výrobce zároveň zavést systém kvality tavného svařování odpovídající požadavkům jednoho ze tří stupňů norem ČSN EN ISO 3834-2, ČSN EN ISO 3834-3, nebo ČSN EN ISO 3834-4.
2.2. Systém řízení výroby (FPC) – požadavky ČSN EN 1090-1+A1
Norma ČSN EN 1090-1+A1 v kap. 6.3 uvádí požadavky na zavedení, dokumentování a udržování systému řízení výroby (FPC) organizací zabývajících se výrobou příp. navrhováním a výrobou ocelových a hliníkových konstrukcí. Požadavky se týkají následujících oblastí:
Všeobecně: Organizace musí stanovit, dokumentovat a udržovat systém řízení výroby (FPC), který zajišťuje, že výrobky umístěné na trh jsou v souladu s deklarovanými funkčními charakteristikami ocelových a hliníkových konstrukčních dílců a sestav pro pozemní a inženýrské stavby (viz ČSN EN 1090-1+A1, tabulka ZA.1). FPC musí sestávat z psaných postupů, pravidelných kontrol a zkoušek a/nebo posouzení a používání výsledků pro kontrolu základních výrobků pro dílce, zařízení, výrobní proces a vyrobený dílec. FPC, jenž je v souladu s požadavky EN ISO 9001, musí být považován za systém splňující požadavky této normy, naopak systém kvality nemusí nezbytně být v souladu s EN ISO 9001, aby splnil požadavky FPC podle této evropské normy. Výsledky kontrol, zkoušek a posouzení uvedené v FPC se musí zaznamenat. Jestliže kontrolované hodnoty nebo kritéria nejsou splněny, musí se provést opatření a záznamy o jejich provedení se musí po stanovenou dobu uchovávat.
Pracovníci: Musí být stanovena podřízenost, odpovědnost a vzájemné vztahy mezi pracovníky, kteří řídí a pracovníky, kteří provádí nebo ověřují práce ovlivňující shodu výrobku. Toto platí především u pracovníků, kteří mají iniciovat opatření předcházející neshodám, opatření v případě neshod a identifikace a zaznamenání jakýchkoliv problémů neshod. FPC musí dokumentovat opatření, která zajistí, že pracovníci zahrnutí do činností ovlivňujících shodu dílců mají odpovídající kvalifikaci a praxi a jsou výrobcem školeni pro výrobu dílců příslušných tříd provedení.
Zařízení: Zařízení pro vážení, měření a zkoušení ovlivňující shodu dílců se musí kalibrovat a pravidelně kontrolovat podle dokumentovaných postupů, kritérií a v pravidelných časových intervalech. Zařízení použitá ve výrobním procesu se musí pravidelně kontrolovat a udržovat, aby se zajistilo, že použití, opotřebení a poruchy nezpůsobí významné poruchy ve výrobním procesu. Kontroly a údržba se musí provádět a zaznamenávat v souladu s písemnými postupy výrobce. Záznamy se musí uchovávat po období stanovené v postupech FPC.
Postup konstrukčního návrhu: V případě, že konstrukční návrh vypracovává výrobce, musí FPC v souladu s instrukcí zajistit identifikaci postupů pro návrh, pro kontrolu výpočtů a všechny odpovědnosti za jednotlivé etapy při tvorbě návrhu. Záznamy musí být dostatečně podrobné a přesné, aby prokázaly, že zodpovědnost výrobce za návrh je postačující. Záznamy se musí uchovávat po období stanovené v FPC.
Základní výrobky použité při výrobě: Výrobce musí vypracovat písemné kontrolní postupy pro kontrolu a zaznamenávání, že základní výrobky jsou v souladu se specifikací materiálu a jsou správně použity při zhotovení dílce. Musí se splnit požadavky na sledovatelnost základních výrobků v závislosti na třídě provádění konstrukce uvedené v ČSN EN 1090-2+A1 a ČSN EN 1090-3. Specifikace základních výrobků použitých při zpracování musí být v souladu s FPC.
Specifikace dílce: Výroba dílců se musí řídit podle specifikace dílce, která obsahuje všechny potřebné informace o dílci v detailech dostačujících pro jeho vyrobení a posouzení jeho shody včetně použité třídy provedení. Výrobce musí vypracovat písemný kontrolní a zkušební plán pro kontrolu včetně záznamové dokumentace prokazující, že vyrobené dílce jsou v souladu se specifikací dílce. Specifikace dílce se musí vypracovat podle informací z návrhu a možné návody pro přípravu specifikace dílce jsou uvedeny v ČSN EN 1090-1+A1, příloha A.
Posouzení výrobku: Výrobce musí stanovit postupy, aby zajistil, že jsou dodrženy deklarované hodnoty a třídy všech charakteristik. Způsob výrobních kontrol charakteristik a metod odebírání vzorků dílce nebo skupiny dílců, které se mají hodnotit (kontrolní zkušební plán), musí být podle ČSN EN 1090-1+A1, tabulka 2. Jestliže specifikace dílce obsahuje předepsanou kontrolu a zkušební plán vlastností dílce, pak tyto požadavky musí být plněny navíc k požadavkům uvedeným v tabulce 2.
Neshodné výrobky: Výrobce musí mít písemné postupy, které stanoví jak nakládat s neshodnými výrobky. Výskyt těchto výrobku se musí zaznamenat a tyto záznamy se musí uchovat po období stanovené v písemných postupech výrobce. Postupy musí být v souladu s ČSN EN 1090-2+A1 nebo ČSN EN 1090-3.
2.3. Stanovení třídy provádění ocelových konstrukcí
V jakém rozsahu musí výrobce ocelových dílců splňovat požadavky na provádění a který stupeň tavného svařování má zavést závisí na tom, které třídě provádění ocelových konstrukcí chce vyhovovat. Z výše uvedených důvodů je důležité znát jednotlivé třídy provádění ocelových konstrukcí a postup pro jejich stanovení. ČSN EN 1090-2+A1 rozděluje ocelové konstrukce do čtyř tříd provedení EXC1, EXC2, EXC3 a EXC4, přičemž nejnižší požadavky jsou vyžadovány u třídy provedení EXC1 a nejvyšší požadavky u třídy EXC4.
Návod na volbu tříd provedení je naznačen v ČSN EN 1090-2+A1, příloha B a vychází ze tří činitelů ovlivňujících celkovou spolehlivost zhotovené konstrukce. Lze jej popsat v následujících krocích:
- a) výběr třídy následků (CC1 až CC3) vyjádřený v předpokládaných následcích ztrát na lidských životech, ekonomických ztrátách nebo poškození životního prostředí, způsobených poruchou nebo zřícením konstrukce (viz ČSN EN 1990, příloha B, kap. B.3.1, tab. B.1);
Třída následků Popis Příklady pozemních nebo inženýrských staveb CC3 velké následky s ohledem na ztráty lidských životů nebo velmi významné následky ekonomické, sociální nebo pro prostředí stadióny, budovy určené pro veřejnost, kde jsou následky poruchy vysoké (např. koncertní sály) CC2 střední následky s ohledem na ztráty lidských životů nebo značné následky ekonomické, sociální nebo pro prostředí obytné a administrativní budovy a budovy určené pro veřejnost, kde jsou následky poruchy středně závažné (např. kancelářské budovy). CC1 malé následky s ohledem na ztráty lidských životů nebo malé/zanedbatelné následky ekonomické, sociální nebo pro prostředí zemědělské budovy, kam lidé běžně nevstupují (např. budovy pro skladovací účely, skleníky) - b) výběr činitele použitelnosti (SC1, SC2) vycházejícího z rizik spojených zejména s vyvolanými účinky zatížení, kterým je konstrukce nebo její část vystavena během montáže (viz ČSN EN 1090-2+A1, příloha B, kap. B.2.2.2., tab. B.1);
Kategorie Kritéria SC1 - Konstrukce a dílce navržené pouze na kvazistatické zatížení (příklad: pozemní stavby)
- Konstrukce a dílce s přípoji navržené pro seizmické zatížení v oblastech s nízkou seizmickou aktivitou a v DCL*
- Konstrukce a dílce navržené na únavové zatížení od jeřábů (třída S0)**
SC2 - Konstrukce a dílce navržené na únavu podle EN 1993 (příklady: Silniční a železniční mosty, jeřáby (třídy S1 až S9)**, konstrukce vystavené vibracím vyvolaným větrem, zatížené davem lidí nebo rotačním strojem)
- Konstrukce a dílce s přípoji navržené na seizmické zatížení v oblastech se střední nebo vysokou seizmickou aktivitou a v DCM* a DCH*
* DCL, DCM, DCH: třídy duktility podle EN 1998-1.
** Pro klasifikaci únavového zatížení od jeřábů viz EN 1991-3 a EN 13001-1. - c) výběr výrobního činitele (PC1, PC2) vycházejícího z rizik spojených zejména s účinky vyvolanými celkovým prováděním konstrukce a jejích dílců, např. použitím dílčích technik, postupů nebo řízení (viz ČSN EN 1090-2+A1, příloha B, kap. B.2.2.2., tab. B.2);
Kategorie Kritéria PC1 - Nesvařované dílce vyrobené z výrobků jakékoliv pevnostní třídy oceli
- Svařované dílce vyrobené z výrobků z oceli nižší pevnostní třídy než S355
PC2 - Svařované dílce vyrobené z výrobků z oceli S355 a vyšší pevnostní třídy
- Základní dílce pro celistvost konstrukce, které se svařují na staveništi
- Dílce tvářené za tepla nebo tepelně zpracované během výroby
- Dílce příhradových nosníků z kruhových dutých průřezů CHS vyžadující tvarově řezané konce
- d) stanovení třídy provedení (EXC1, EXC2, EXC3, EXC4) z výsledků předchozích operací a) až c) podle následující tabulky (viz ČSN EN 1090-2+A1, příloha B, kap. B.2.2.2., tab. B.3);
V konkrétních případech má stanovení třídy provedení konstrukce provést projektant ve spolupráci s budoucím uživatelem, přičemž musí být vzaty v úvahu zejména národní ustanovení Eurokódů. Při tomto postupu rozhodování mají manažer projektu a zhotovitel přiměřeně konzultovat všechna národní ustanovení pro konstrukci v místě jejího užívání.Třídy následků CC1 CC2 CC3 Kategorie použitelnosti SC1 SC2 SC1 SC2 SC1 SC2 Výrobní kategorie PC1 EXC1 EXC2 EXC2 EXC3 EXC3 a EXC3 a PC2 EXC2 EXC2 EXC2 EXC3 EXC3 a EXC4 a EXC4 se má použít na zvláštní konstrukce nebo konstrukce s extrémními následky při porušení, jak požadují národní ustanovení.
V okamžiku, kdy organizace stanovila, jaké třídě provádění ocelových konstrukcí chce vyhovovat, lze přistoupit k určení požadavků na:
- zajištění jednotlivých činností při provádění ocelových konstrukcí
- zavedení systému tavného svařování v požadovaném stupni
2.4. Systém řízení výroby (FPC) – zajištění požadavků ČSN EN 1090-2+A1
Požadavky na zajištění jednotlivých činností při provádění ocelových konstrukcí jsou v závislosti na třídě provádění uvedeny v následující tabulce (viz ČSN EN 1090-2+A1, příloha A, tabulka A.3).
| Články EN 1090-2+A1 | EXC1 | EXC2 | EXC3 | EXC4 |
|---|---|---|---|---|
| 4 – Specifikace a dokumentace | ||||
| 4.2 Dokumentace zhotovitele | ||||
| 4.2.1 Dokumentace jakosti | bez požadavku | ano, viz EN 1090-2+A1, kap. 4.2 | ano | |
| 5 – Základní výrobky | ||||
| 5.2 Identifikace, dokumenty kontroly a sledovatelnost | ||||
| Dokumenty kontroly | viz EN 1090-2+A1, tabulka 1 | |||
| Sledovatelnost | bez požadavku | ano – částečná | ano – plně | |
| Značení | bez požadavku | ano | ||
| 5.3 Konstrukční ocelové výrobky | ||||
| 5.3.2 Tolerance tloušťky | třída A dle EN 10029 | třída B dle EN 10029 | ||
| 5.3.3 Stav povrchu | široká ocel – tř. A2 dle EN 10163-2 dlouhé profily – tř. C1 dle EN 10163-3 | stejně jako EXC1, EXC2, přísnější stav povrchu se musí uvést | ||
| 5.3.4 Zvláštní vlastnosti | bez požadavku | vnitřní nespojitosti třída jakosti S1 dle EN 10160 pro křížové svar. spoje | ||
| 6 – Příprava a sestavení | ||||
| 6.2 Identifikace | identifikace kusu nebo svazku kusů | stejně jako EXC1, EXC2 + hotové dílce/ dokumenty kontroly jakosti materiálu | ||
| 6.4 Dělení | ||||
| 6.4.3 Tepelné řezání | EN ISO 9013 bez významných nepřesností | EN ISO 9013 u = toleranční pole 4 Rz5 = toler. pole 4 | EN ISO 9013 u = toleranční pole 3 Rz5 = toler. pole 3 | |
| je-li stanovena tvrdost podle EN 1090-2+A1, tab. 10 | ||||
| 6.5 Tváření | ||||
| 6.5.3 Rovnání plamenem | bez požadavku | dokumentovaný postup s údaji dle EN 1090-2+A1, kap. 6.5.3 a) až e) | ||
| 6.6 Provádění děr | ||||
| 6.6.3 Provádění děr | děrování bez vystružování | děrování + vystružení vhodnost procesu děrování se musí kontrolovat způsobem dle EN 1090-2+A1, kap. 6.6.3 | ||
| 6.7 Výřezy | bez požadavku | zaoblení s min. poloměrem 5 mm | zaoblení s min. poloměrem 10 mm ražení není dovoleno | |
| 6.9 Sestavení | prorážení: protažení děr kaleným trnem funkční tolerance třída 1 | prorážení: protažení děr kaleným trnem funkční tolerance třída 2 | ||
| 7 – Svařování | ||||
| 7.1 Všeobecně | systém tavného svařování min dle EN ISO 3834-4 | systém tavného svařování min dle EN ISO 3834-3 | systém tavného svařování min dle EN ISO 3834-2 | |
| 7.4 Kvalifikace postupů svařování a svářečského personálu | ||||
| 7.4.1 Kvalifikace postupů svařování (WPQR) | bez požadavku | viz EN 1090-2+A1, tabulka 12 a tabulka 13 | ||
| 7.4.2 Kvalifikace svářečů a svářečských operátorů | svářeči: EN 287-1 (nově EN ISO 9606-1) operátoři: EN 1418 (nově EN ISO 14732) | |||
| 7.4.3 Dozor nad svařováním | bez požadavku | technické znalosti podle EN 1090-2+A1, tabulky 14, nebo 15 | ||
| 7.5.1 Příprava spoje | bez požadavku | předvýrobní nátěr není dovolen pokud není součástí WPQR | ||
| 7.5.6 Dočasné přípoje | dočasná připojení v souladu s WPS | musí se stanovit jejich použití pálení nebo odlamování není dovoleno | ||
| 7.5.7 Stehové svary | bez požadavku | kvalifikovaný postup svařování – WPQR | ||
| 7.5.9 Tupé svary 7.5.9.1 Všeobecně 7.5.9.2 Jednostranné svary | bez požadavku | je-li stanoveno, pak náběhové/výběhové desky | musí být použity náběhové/výběhové desky spojité trvalé podložky | |
| 7.5.17 Provádění svařování | opatření pro zabránění rozstřiku | musí se odstranit rozstřik | ||
| 7.6 Kritéria přípustnosti vad svarů | EN ISO 5817 úroveň kvality D | EN ISO 5817 úroveň kvality C | EN ISO 5817 úroveň kvality B | EN ISO 5817 úroveň kvality B+ a EN 1090-2+A1, tab. 17 |
| 9 – Montáž | ||||
| 9.6 Montáž a práce na staveništi | ||||
| 9.6.3 Manipulace a skladování na staveništi | bez požadavku | dokumentované postupy oprav | ||
| 9.6.5.3 Přesnost a vyrovnání konstrukce | bez požadavku | zajištění vložek přivařením podle požadavků EN 1090-2+A1, kap. 7 | ||
| 12 – Kontrola, zkoušení a opravy | ||||
| 12.4.2 Kontrola po svaření | ||||
| 12.4.2.2 Rozsah kontrol 12.4.2.5 Oprava svarů | vizuální kontrola nepožaduje se WPQR | NDT: viz EN 1090-2+A1, tabulka 24 podle WPQR | ||
| 12.4.4 Výrobní zkoušky | bez požadavku | jsou-li stanoveny | ||
| 12.5.2 Kontrola spojů s předpjatými šrouby | bez požadavku | jak následuje | jak následuje | jak následuje |
| 12.5.2.2 Před utahováním | bez požadavku | kontrola postupu utahování | kontrola postupu utahování | kontrola postupu utahování |
| 12.5.2.3 Během a po utahování | bez požadavku | druhý krok utahování postupový typ A | první krok utahování druhý krok utahování postupový typ A | první krok utahování druhý krok utahování postupový typ B |
| 12.5.2.4 Metoda kroutícího momentu | bez požadavku | kontrola kalibr. moment. klíčem dle EN 1090-2+A1, tab. 25 | kontrola kalibr. moment. klíčem dle EN 1090-2+A1, tab. 25 | kontrola kalibr. moment. klíčem dle EN 1090-2+A1, tab. 25 |
| 12.5.2.5 Kombinovaná metoda | bez požadavku | kontrola značení druhý krok utahování | první krok utahování kontrola značení druhý krok utahování | první krok utahování kontrola značení druhý krok utahování |
| 12.5.3.1 Kontrola, zkoušení a oprava nýtů nýtovaných za tepla | bez požadavku | zkouška dostatečného kontaktu postupový typ A | zkouška dostatečného kontaktu postupový typ A | zkouška dostatečného kontaktu postupový typ B |
| 12.7.3.1 Prohlídka geometrického umístění spojovaných uzlů | bez požadavku | bez požadavku | protokol o prohlídce | protokol o prohlídce |
2.5. Systém řízení výroby (FPC) – zajištění systému tavného svařování
Minimální požadavky na zavedení systému tavného svařování dle ČSN EN ISO 3834 jsou v závislosti na třídě provádění ocelových konstrukcí uvedeny v ČSN EN 1090-2+A1, kap. 7.1 a jsou následující:
| EXC1: | ČSN EN ISO 3834-4 „Základní požadavky na jakost“ |
| EXC2: | ČSN EN ISO 3834-3 „Standardní požadavky na jakost“ |
| EXC3 a EXC4: | ČSN EN ISO 3834-2 „Vyšší požadavky na jakost“ |
Normy řady ČSN EN ISO 3834 jsou normami systémovými, které stanoví požadavky na jednotlivé postupy a činnosti uplatňované v rámci procesu tavného svařování, včetně způsobu kontroly. Z uvedeného důvodu jsou požadavky na zajištění FPC dle ČSN EN 1090-1+A1, kap. 6.3 do značné míry shodné s požadavky ČSN EN ISO 3834.
3. Doporučený postup při vytváření dokumentace FPC ocelových konstrukcí
V případě že organizace vyrábí ocelové konstrukce a využívá k této činnosti proces tavného svařování, doporučuje se při vytváření a zavádění dokumentace FPC vycházet z požadavků ČSN EN ISO 3834-2, 3 nebo 4 (v závislosti na třídě provádění) doplněných o požadavky ČSN EN 1090-1+A1, kap. 6.3, a požadavky jednotlivých činností pro danou třídu provádění dle ČSN EN 1090-2+A1.
V případě že organizace vyrábí ocelové konstrukce za pomocí šroubových nebo nýtových spojů (tj. bez procesu svařování), doporučuje se při vytváření a zavádění dokumentace FPC vycházet z požadavků ČSN EN 1090-1+A1, kap. 6.3 doplněných o požadavky jednotlivých činností pro danou třídu provádění dle ČSN EN 1090-2+A1.
Literatura
- [1] ČSN EN 1090-1+A1 „Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí. Část 1: Požadavky na posouzení shody konstrukčních dílců“
- [2] ČSN EN 1090-2+A1 „Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce“
- [3] ČSN EN 1090-3 „Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 3: Technické požadavky na hliníkové konstrukce“
- [4] ČSN EN ISO 3834-2 „Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů. Část 2: Vyšší požadavky na jakost“
- [5] ČSN EN ISO 3834-3 „Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů. Část 3: Standardní požadavky na jakost“
- [6] ČSN EN ISO 3834-4 „Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů. Část 3: Základní požadavky na jakost“
- [7] ČSN EN ISO 14554 „Požadavky na jakost při svařování – Odporové svařování kovových materiálů – Část 1: Vyšší požadavky na jakost“
- [8] ČSN EN 287-1 „Zkoušky svářečů - Tavné svařování – Část 1: Oceli“
- [9] ČSN EN ISO 9606-1 „Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 1: Oceli“
- [10] ČSN EN ISO 9606-2 „Zkoušky svářečů – Tavné svařování – Část 2: Hliník a jeho slitiny“
- [11] ČSN EN ISO 14732 „Svářečský personál – Zkoušky svářečských operátorů a seřizovačů pro mechanizované a automatizované svařování kovových materiálů“
- [12] ČSN EN ISO 14731 „Svářečský dozor – Úkoly a odpovědnosti“
- [13] ČSN EN ISO 9712 „Nedestruktivní zkoušení – Kvalifikace a certifikace pracovníků NDT – Všeobecné zásady“
- [14] ČSN EN 1011-1 „Svařování – Doporučení pro svařování kovových materiál – Část 1: Všeobecná směrnice pro obloukové svařování“
- [15] ČSN EN 1011-2 „Svařování – Doporučení pro svařování kovových materiálů – Část 2: Obloukové svařování feritických ocelí“
- [16] ČSN EN 1011-3 „Svařování – Doporučení pro svařování kovových materiálů – Část 3: Obloukové svařování korozivzdorných ocelí“
- [17] ČSN EN 10029 „Plechy ocelové válcované za tepla, tloušťky od 3 mm. Mezní úchylky rozměrů, tvaru a hmotnosti“
- [18] ČSN EN 10163-2 „Dodací podmínky pro jakost povrchu za tepla válcovaných ocelových plechů, široké oceli a tyčí tvarových – Část 2: Plechy a široká ocel“
- [19] ČSN EN 10163-3 „Dodací podmínky pro jakost povrchu za tepla válcovaných ocelových plechů, široké oceli a tyčí tvarových – Část 3: Tyče tvarové“
- [20] ČSN EN ISO 9013 „Tepelné dělení – Klasifikace tepelných řezů – Geometrické požadavky na výrobky a úchylky jakosti řezu“
- [21] ČSN EN ISO 5817 „Svařování – Svarové spoje oceli, niklu, titanu a jejich slitin zhotovené tavným svařováním (kromě elektronového a laserového svařování) – Určování stupňů kvality“
The papers introduces assessment and execution of steel and aluminium structural constructions. Requirements for factory production control of steel constructions according to EN 1090-1+A1 a methodology of classification of structural constructions – execution classes (EXC1–EXC4) are summarised. Requirements for extent of operations during execution of steel constructions according to execution class are shown.
