Problematika vlhkosti u dřevěných lidových staveb
Nadměrná vlhkost může u objektů dřevěných lidových staveb negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce, kterými jsou tyto objekty tvořeny. To proto, že pokud některý z dřevěných prvků vykazuje nadměrnou vlhkost, hrozí u něj riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně).
U dřevěných lidových staveb jsou z vlhkostního hlediska ohroženy následující konstrukce:
- Obvodové stěny - u roubených staveb v celém rozsahu, u hrázděných staveb dřevěné prvky, případně i zdivo.
- Stropní konstrukce - v ploše i v místech uložení na stěny.
- Dřevěné podlahy - situované na terénu i na stropních konstrukcích.
- Střešní konstrukce - dřevěné krovy a dřevěné prvky ve střešních pláštích.
1. Obvodové stěny
Lidové dřevěné stavby rozdělujeme podle konstrukce obvodových stěn na:
a) Roubené stavby.
b) Hrázděné stavby.
1. 1 Roubené stavby
Příčinou nadměrné vlhkosti u obvodových či vnitřních dřevěných stěn roubených staveb je ve většině případů chybějící, nebo nedostatečná vodorovná hydroizolace. U tohoto typu staveb bývá v důsledku působení nadměrné vlhkosti obvykle poškozen hnilobou spodní trám (tzv. práh). To proto, že na podezdívce (zpravidla kamenné, event. betonové) většinou vodorovná hydroizolace chybí, nebo je tato v důsledku stárnutí již nefunkční. Spodní trám (práh) je tak vystaven přímému působení vzlínající vody z podloží, resp. z podezdívky viz obr. 1.
Dále zde může negativně působit také zatékání srážkové vody do vodorovné spáry mezi povrchem podezdívky a dolní plochou spodního trámu (prahu). A to v důsledku nedostatečného spádu podezdívky směrem od objektu, nebo dokonce v důsledku jejího chybného spádování směrem k objektu. Negativní vliv může mít také odstřikující srážková voda, která se odráží od podezdívky a dopadá na boční povrch spodního trámu, případně také na některé další trámy.
I přesto, že spodní trám (práh) bývá běžně proveden z dubového dřeva, dochází k jeho napadení některým z biologických dřevokazných škůdců (zpravidla hnilobou). V takových případech je nutno provést odborné posouzení a následně buďto sanaci trámu, nebo jeho částečnou, eventuelně i celkovou výměnu (náhradu novým prvkem).
Výměna celého trámu se provede v případě velkého rozsahu poškození. Při malém rozsahu poškození postačí výměna pouze v rozsahu poškozené části.
1. 1. 1 Výměna spodního trámu (prahu) v celém rozsahu
Před výměnou spodního trámu (prahu) je nutné podepřít příslušnou stěnu a také stropní konstrukci, pokud je na stěně uložena.
Stěnu je možno podepřít pomocí vhodných typů hydraulických zvedáků, strop pak například dřevěnou podpůrnou konstrukcí.
Obecný postup při výměně spodního trámu (prahu) je následující:
- Podepřeme stěnu a případně také stropní konstrukci (pokud je na stěně uložena).
- Odstraníme poškozený spodní trám (práh).
- Vyspravíme kamennou podezdívku (uvolněné kameny vyjmeme, očistíme ložné a styčné spáry a kameny uložíme zpět do cementové malty). Případně postavíme podezdívku v celém rozsahu novou. Pokud je poškozen i základ, je nutno jej také opravit. Horní povrch podezdívky řádně vyspádujeme směrem od objektu. Tedy tak, aby dešťová voda nemohla nezatékat pod práh. Tento detail bývá u roubených i hrázděných staveb často velmi problematický.
- Povrch podezdívky v místě pod spodním trámem vyrovnáme cementovou maltou.
- Na cementovou maltu provedeme vhodný penetrační nátěr (např. Alp).
- Provedeme vodorovnou hydroizolaci proti zemní vlhkosti (1 x modifikovaný asfaltový pás typu S s nenasákavou vložkou).
- Vodorovnou spáru v místě kontaktu podezdívky, hydroizolace a spodního trámu (prahu) vyplníme vhodným typem tmelu (např. asfaltovým).
Způsob řešení návaznosti nové hydroizolace pod spodním trámem (prahem) na konstrukci podlahy bude záležet na skutečnosti, jestli bude současně prováděn zásah do stávající podlahy či nikoliv. V případě, že bude zároveň v interiéru realizována nová podlaha (do které je třeba navrhnout také hydroizolaci), provede se řádné napojení hydroizolace pod spodním trámem (prahem) na hydroizolaci podlahy viz obr. 2. O návrhu skladby podlahy je pojednáno v kap. 3. V opačném případě se hydroizolace v místě stěny ukončí například způsobem znázorněným na obr. 3.
1. 1. 2 Částečná výměna spodního trámu (prahu)
Pokud je poškozena pouze část prahu, provedeme její vyříznutí a nahradíme ji novým prvkem. Spoj původního a nového trámu provedeme přeplátováním. Nutnost podepření konstrukce stropu bude záviset na délce poškozené části prvku.
1. 1. 3 Řešení nároží při výměně spodního trámu
Je-li poškozena část prahu v místě rohu, nebo pokud je poškozen práh v celé délce, pak je třeba vyřešit spoje původních prvků a nového prvku v nárožích. Způsob napojení nových trámů se navrhne v závislosti na původních spojích. Principiálně zde přicházejí v úvahu dvě možnosti:
- V rohu je proveden typ spoje, který umožňuje nasunutí nového trámu (např. rovný plát).
- V rohu je proveden typ spoje, který neumožňuje nasunutí nového trámu (např. rybinový plát).
V prvním případě se provede spojení stejným typem spoje, ve druhém případě pak bude nutno zhlaví původního i nového trámu upravit tak, aby nový trám bylo možno osadit do stěny (např. rovný plát, tesařský zámek apod.).
1. 1. 4 Preventivní ochrana nových dřevěných prvků
Z důvodu preventivní ochrany dřeva proti napadení dřevokaznými biologickými škůdci je třeba nový prvek spodního trámu (prahu) ještě před osazením natřít vhodným chemickým přípravkem určeným do třídy ohrožení 3 (viz ČSN 49 0600-1 (5) ). Případně také, z důvodu jeho barevného sladění s ostatními trámy, provést nátěr v příslušném odstínu.
1. 2 Hrázděné stavby
U hrázděných staveb bývají nejčastěji poškozeny spodní trámy (prahy) a konce sloupků a vzpěr. Případně také konce paždíků.
Spodní trámy (prahy) bývají poškozeny:
- Odspodu, stejně jako u roubených staveb, působením vzlínající vody z podloží, resp. z podezdívky v důsledku chybějící, nebo nedostatečné vodorovné hydroizolace..
- Shora, v okolí dlabů v místech napojení sloupků a vzpěr (v důsledku zatékání srážkové vody).
Z důvodu zatékání srážkové vody bývají v místech dlabů poškozeny také sloupky, vzpěry a paždíky. Viz obr. 4.
1. 2. 1 Oprava spodních trámů (prahů)
Způsob opravy se navrhne v závislosti na skutečnosti, jakým způsobem je spodní trám (práh) poškozen a na rozsahu poškození.
a) Oprava v případě poškození prahu pouze v horní části v místě čepu
Poškozená horní část prahu se odřízne a nahradí se novou dřevěnou plombou, do které se provede dlab pro čep sloupku. Plomba se připevní ke zdravé části prahu pomocí vhodného lepidla a dlouhých vrutů se šestihrannou hlavou z nekorodujícího materiálu (např. mosazných). Viz obr. 5.
b) V případě poškození spodního trámu (prahu) po celé výšce průřezu
Pokud je práh poškozen po celé výšce průřezu, pak je nutno vyříznout celou poškozenou část. Ta se následně doplní novou dřevěnou plombou, která se ke zdravým koncům prahu připojí přeplátováním. Pláty se k původním částem prvku připevní pomocí vhodného lepidla a dlouhých vrutů se šestihrannou hlavou z nekorodujícího materiálu (např. mosazných). Viz obr. 6.
c) V případě, že je práh poškozen v rohu budovy
Pokud je práh poškozen v rohu budovy, tedy v místě, kde je do něj začepován nejen sloupek, ale také vzpěra, pak je nutno novou plombu řádně upevnit do podezdívky (např. pomocí šroubu, ocelových úhelníků apod.). To proto, že je třeba zachytit vodorovnou složku tlakové síly působící ve vzpěře. Na obr. 7 je znázorněn způsob upevnění nové části prahu do podezdívky pomocí šroubu, na obr. 8 pak způsob upevnění pomocí ocelových úhelníků.
Při osazování nových částí spodních trámů (prahů) je třeba ověřit existenci vodorovné hydroizolace a případně ji doplnit, resp. nahradit hydroizolací novou.
Všechny nové prvky dřevěné konstrukce je třeba. natřít vhodným chemickým přípravkem určeným do třídy ohrožení 3 (viz ČSN 49 0600-1 (5) ). Případně také, z důvodu jejich barevného sladění s ostatními trámy, provést nátěr v příslušném odstínu.
1. 2. 2 Oprava sloupků
V závislosti na rozsahu poškození přicházejí v úvahu dvě možnosti:
a) Oprava dolní části sloupku - v případě malého rozsahu poškození.
b) Výměna celého sloupku - v případě většího rozsahu poškození.
V obou případech je nutno před prováděním prací zajistit řádné podepření ližiny v místě poškozeného sloupku, resp. stropní konstrukce v místě přilehlé místnosti. Také se v potřebném rozsahu vybourá cihelná vyzdívka.
a) Oprava dolní části sloupku
Poškozenou dolní část sloupku odřízneme ve zdravé části v místě vzdáleném přibližně 300 mm od okraje poškození. Novou část sloupku spojíme s původní částí přeplátováním a pomocí ocelových svorníků. V dolní části se provede začepování do původního dlabu v prahu. Viz obr. 9.
b) Výměna celého sloupku
V případě výměny celého sloupku provedeme čep pouze na jedné straně (na horním nebo na dolním konci sloupku). Druhý konec sloupku ponecháme bez čepu proto, aby se sloupek osazený čepem v horní (resp. v dolní) mohl řádně osadit do svislé polohy. V místě volného konce připevníme sloup k příslušnému vodorovnému prvku (nahoře k ližině, resp. dole k prahu) pomocí ocelových úhelníků a vrutů stejným způsobem, jak je znázorněno na obr. 5.
Můžeme použít také nový sloupek bez čepů na jeho koncích.. K prahu i k ližině jej připevníme pomocí úhelníků a vrutů. (viz obr. 9).
Při osazování sloupu pak musíme zároveň také osazovat paždíky (postupným zasouváním jejich čepů do dlabů provedených v sloupu). Viz obr. 10.
1. 2. 3 Oprava vzpěr
Při opravě poškozené dolní části vzpěry můžeme postupovat obdobným způsobem jako v případě poškozené dolní části u sloupku. Rozdíl je pouze v tom, že namísto kolmého čepu zde provedeme čep šikmý. Dále pak připevnění vzpěry k prahu se uskuteční pomocí ocelových prvků z pásové oceli.
Pokud půjde o výměnu celé vzpěry, bude postup rovněž obdobný jako při výměně sloupku. Rozdíl bude taktéž v provedení šikmého čepu a v připevnění vzpěry v horní i dolní části pomocí ocelových prvků z pásové oceli.
1. 3 Oprava soklů
Působení srážkové vody v místě soklů, kde tato působí jak přímo, tak také jako voda odstřikující zapříčiňuje jejich zvýšené vlhkostní namáhání. To se ještě zvyšuje v jarním měsících v důsledku tání sněhu. Zde je rovněž nutný odborný návrh povrchové úpravy dřeva (resp. omítky či zdiva u hrázděných staveb) v místě soklu. Dále je třeba dodržet spádování přilehlého terénu nebo okapního chodníku směrem od objektu, aby dřevěné konstrukce (resp. soklové zdivo) nebylo namáháno působením srážkové vody stékající po povrchu terénu, resp. okapního chodníku.
Velmi nepříznivě působí na dřevo (resp. povrchové úpravy a zdivo v místech soklů) také pronikání solí z posypů přilehlých komunikací v zimním období.
Příčinou zvýšeného vzlínaná vody do stěn může být také vysoká úroveň terénu, jež přiléhá k soklu. A to zejména v období dešťových srážek. V takovém případě je třeba provést buďto odkopání přilehlého terénu na požadovanou úroveň pokud je to možné), nebo realizovat svislou hydroizolaci soklu pod úrovní terénu, která se navrhne v souladu s ČSN 73 0600 (6) a ČSN 73 0606 (7) na příslušné hydrofyzikální namáhání.
2. Stropní konstrukce
Na dřevěné stropní konstrukce může negativně působit především kondenzace vodní páry uvnitř stropní konstrukce. Dále pak také zatékání srážkové vody do konstrukce stropu v důsledku netěsnosti střešní krytiny, nebo zatékání vody při mytí podlahy.
Na dřevěné stropní konstrukce může negativně působit především kondenzace vodní páry uvnitř stropní konstrukce. Dále pak také zatékání srážkové vody do konstrukce stropu v důsledku netěsnosti střešní krytiny, nebo zatékání vody při mytí podlahy.
Riziko vnitřní kondenzace vodní páry zde mohou zvyšovat:
1. Některé nevhodné stavební úpravy . Například jestliže na podlaze, která je umístěna na stropní konstrukci, byla provedena nášlapná vrstva s vysokým difuzním odporem (např. PVC, linoleum, akrylátový nátěr apod.). Nebo provedení tepelné izolace na podlaze půdy z tepelné izolace z materiálu o vyšší hodnotě difuzního odporu (např. pěnový polystyren). Tato problematika je obdobného charakteru, jak je popsáno v kap. 3. Dále může být nevhodné vložení tepelné izolace (např. na bázi minerálních vláken) do stropní konstrukce mezi trámy dřevěného trámového stropu na celou jejich výšku, tedy po záklop z prken a bez parotěsné vrstvy.
U návrhů stavebních úprav týkajících se stropní konstrukce (dodatečné vložení tepelné izolace, návrh nové podlahy apod.) je nutno v projekční fázi provést řádné tepelnětechnické posouzení podle ČSN 73 0540-2 (3) .
2. Vysoká vlhkost vnitřního vzduchu. Například v důsledku umístění koupelny, nebo při nedostatečném větrání.
V obou uvedených případech se nemusí jednat ani o celoroční kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce. Ale i kondenzace po dobu dvou či tří měsíců v zimním období může být dostatečná z hlediska možnosti napadení dřeva některým z jeho škůdců.
Z vlhkostního hlediska bývají někdy problematická také zhlaví stropní trámů v místech jejich uložení (viz obr. 13).
2. 1 Návrh opravy a rekonstrukce stropu
Návrh opravy, rekonstrukce či dodatečného zateplení stropu nebo podlahy situované na stropní konstrukci musí být navržen a proveden odborným způsobem. Před vlastní návrhem je třeba provést řádný stavební a vlhkostní průzkum stropní konstrukce a to formou odborného posudku, který bude obsahovat:
1. Výsledek vizuální prohlídky - konstrukce podlahy, koutů v místech přilehlých svislých stěn, stropních trámů (pokud jsou viditelné) atd.
2. Měření teplot - na povrchu stropu a v koutech přilehlých svislých stěn, a to v návaznosti na příslušné okrajové podmínky (teplota a relativní vlhkost v interiéru a v exteriéru). Zde je vhodné využít také termovize.
3. Výsledek sondy do konstrukce podlahy a stropu. Následně se zjistí skladba podlahy, tloušťky jednotlivých vrstev, jejich stav z hlediska mechanického a jejich hmotnostní vlhkost. Dále pak velikost stropních trámů. Jejich vzdálenosti, způsob uložení a hmotnostní vlhkost. Zde je možno využít také endoskopie.
4. Výsledky měření vlhkosti:
- Nosných prvků stropu (stropních trámů, povalů apod.).
- Dřevěných prken podhledu.
- Dřevěných prken tvořících záklop stropu.
- Přilehlých svislých (roubených či hrázděných) stěn.
Určení příčiny nadměrné vlhkosti uvedených prvků (pokud byla zjištěna).
5. Tepelně technické posouzení. Provede se v souladu s ČSN 73 05040-2 (3) .
V případě zjištění napadení dřevěných prvků stropu některým z biologických dřevokazných škůdců bude třeba provést také mykologický průzkum.
3. Podlahy
Běžným typem podlah u dřevěných lidových staveb jsou dřevěné palubové podlahy. Příčiny destrukce dřevěných podlah v lidových stavbách působením nadměrné vlhkosti mohou být následující:
a) Absence vodorovné hydroizolace.
b) Zatékání vody do podkladních vrstev podlahy při mytí.
Při rekonstrukcích podlah pak:
a) Nadměrně vlhký podklad pod dřevěnými podlahovými konstrukcemi, které tvoří nášlapnou vrstvu podlahy.
b) Důsledek nevhodné stavební úpravy (například dodatečné položení nášlapné vrstvy podlahy s vysokým difuzním odporem).
V případě chybějící hydroizolace bude třeba poškozenou podlahu odstranit a provést podlahu novou, včetně hydroizolace a tepelné izolace. O návrhu skladby podlahy je pojednáno níže.
Pokud v rámci mytí podlahy častěji dochází k zatékání vody do jejich podkladních vrstev (např. v jednom místě v důsledku nadměrné šířky spáry mezi prkny), může dojít ke zvýšení vlhkosti prken či dřevěných polštářů ke kterým jsou prkna přibita. V důsledku nadměrné vlhkosti zmíněných dřevěných prvků pak může dojít k jejich napadení některým z biologických dřevokazných škůdců (např. hnilobou či některou z dřevokazných hub).
Pokud jde o nadměrně vlhký podklad pod dřevěnými podlahovými konstrukcemi, které tvoří nášlapnou vrstvu podlahy v ČSN 74 4505 (1) jsou uvedeny nejvyšší dovolené hodnoty hmotnostních vlhkostí podkladních vrstev na které se kladou nášlapné vrstvy podlah. Nejvyšší dovolená vlhkost cementového potěru, který tvoří podklad pro nášlapnou vrstvu na bázi dřeva je 2,5 %. Pro potěry na bázi síranu vápenatého pak pouze 0,5 %.
Typickým příkladem nevhodné stavební úpravy u dřevěných podlah v lidových stavbách může být dodatečné položení nášlapné vrstvy podlahy s vysokým difuzním odporem.
Pokud je v objektu na terénu provedena dřevěná podlaha (např. prkenná, fošnová apod.) a není pod ní provedena izolace proti zemní vlhkosti, může tato bez problémů fungovat i několik desítek let. Položíme-li však na dřevěnou podlahu podlahovou krytinu s vysokým difuzním odporem (např. PVC, akrylátový nátěr apod.), brání tato difuzi vodní páry do ovzduší. Voda se kumuluje v dřevěné konstrukci podlahy, čímž dochází ke zvyšování její vlhkosti. Výsledkem je pak její napadení dřevokaznými škůdci (hnilobou, plísněmi, dřevokaznými houbami nebo hmyzem). V důsledku kumulace vody v podlaze může dojít také ke k jejímu vzlínání do přilehlých stěn - viz obr. 14.
Totéž může nastat, pokud dodatečně provedeme vodorovnou izolaci podlahy bez ohledu na skutečnost, že tato v přilehlých svislých konstrukcích (stěnách, sloupech, pilířích či příčkách) chybí - viz obr. 14.
Pokud je třeba vybourat stávající podlahu (např. z důvodu jejího poškození v důsledku nadměrné vlhkosti) provede se návrh skladby podlahy s hydroizolací a také s tepelnou izolací.. A to tak, aby byl splněn požadavek ČSN 73 0540-2 (3) na hodnotu součinitele prostupu tepla U (pokud to bude možné).
Návrhem tepelné izolace do konstrukce nové podlahy dojde:
1. K výraznému snížení tepelných ztrát prostupem skrze konstrukci podlahy.
2. Ke zvýšení povrchových teplot ve vodorovných koutech v místě podlahy, čímž se sníží riziko kondenzace vodní páry.
Tepelnětechnické posouzení se provede v souladu s ČSN 73 0540-2 (3) . A to vhodným výpočetním programem (např. TEPLO 2009 4 ).
Pokud je to možné, je vhodné položit tepelnou izolaci ne způsobem doposud obvyklým (viz obr. 15), ale přímo na zeminu (viz obr. 16). Tepelná izolace v tomto případě musí být provedena z expandovaného pěnového polystyrénu (EPS) typu Perimetr, nebo z extrudovaného polystyrénu (XPS). Návrh takovéto skladby podlahy má dvě zásadní přednosti:
1. Oproti obvyklému způsobu (viz obr. 16) je skladba s tepelnou izolací uloženou přímo na zemině (viz obr. 16) výhodná z hlediska průběhů parciálních tlaků a tedy i kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce. To proto, že uvedená skladba respektuje oba základní stavebně fyzikální požadavky (resp. konstrukční zásady), které jsou v našich klimatických podmínkách obecně platné pro veškeré obvodové konstrukce. Jedná se o:
- Požadavek na průběh tepelných odporů R - tepelný odpor R obvodové konstrukce (podlahy, svislé obvodové konstrukce, střešního pláště) se musí ve směru od interiéru k exteriéru zvyšovat.
- Požadavek na průběh difuzních odporů Rd - difuzní odpor Rd, resp. ekvivalentní difuzní tloušťka rd obvodové konstrukce (podlahy, svislé obvodové konstrukce, střešního pláště) se musí ve směru od interiéru k exteriéru snižovat.
To je dáno tím, že asfaltový pás tvořící hydroizolaci a parozábranu zároveň blíže interiéru, tedy před tepelnou izolací, což má pozitivní vliv na průběh parciálních tlaků vodní páry v konstrukci podlahy, čímž je prakticky vyloučena možnost kondenzace vodní páry v tepelné izolaci.
2. Dochází zde k úspoře podkladní betonové vrstvy a jedné vrstvy hydroizolace.
Materiál nášlapné vrstvy musí odpovídat charakteru lidové stavby. Bude tedy zpravidla navržena dřevěná palubková podlaha z prken o tl. 25 mm.
Na obr. 17 je znázorněn příklad průběhu parciálních tlaků vodní páry u podlahy s tepelnou izolací z EPS typu Perimetr o tl. 80 mm položenou přímo na zemině.
4. Střechy
Poškození střešních konstrukcí u dřevěných lidových staveb mohou být zapříčiněna:
- V důsledku zatékání srážkové vody do střešního pláště.
- V důsledku povrchové kondenzace vodní páry.
- V důsledku překročení předpokládané životnosti střešní krytiny.
- V důsledku zanedbané údržby.
4. 1 Poškození střechy v důsledku zatékání srážkové vody
Zatékání srážkové vody do střešního pláště může být zapříčiněno zejména:
a) V důsledku porušení střešní krytiny.
b) Chybným provedením či závadou v místech úžlabí, nároží, okapů, komínů či jiných detailů.
c) V důsledku poruchy podokapních střešních žlabů nebo v důsledku absence jejich čištění.
a) Porušení střešní krytiny
Pokud je nosná konstrukce střechy tvořena dřevěným krovem, pak je zde v důsledku poruchy střešní krytiny zasaženo nejprve dřevěné bednění či laťování. Následně pak, u okrajů střech pozednice, vazné trámy v místech uložení na zdivu, námětky, krokve atd. v ploše střech pak rovněž krokve, vaznice, eventuelně další prvky.
b) Chybné řešení úžlabí, nároží, okapů či jiných detailů
Důsledky jsou stejné jako při porušení střešní krytiny v ploše.
c) Důsledek poruchy podokapních střešních žlabů důsledek absence jejich čištění
Na dřevěných lidových stavbách podokapní žlaby nebývají provedeny vůbec, nebo jsou zpravidla dřevěné. V případě jejich poruchy nebo při jejich zanesení nečistotami srážková voda může přetékat na střešní krytinu, případně také stéká na obvodové zdivo. Tím pak dochází k nadměrnému smáčení střešní krytiny (což může být problematické například u dřevěných šindelů) a obvodových zdí (roubených, resp. hrázděných).
4. 2 Poškození střechy v důsledku povrchové kondenzace vodní páry
Zde je třeba rozlišit:
a) Nedostatečnou výměnu vzduchu v půdním prostoru, jejíž důsledkem je kondenzace vodní páry na povrchu dřevěného bednění, případně dalších dřevěných prvků.
b) Kondenzaci vodní páry na dřevěných prvcích situovaných v rizikových místech.
4. 2. 1 Nedostatečná výměna vzduchu v půdním prostoru a následně kondenzace vodní páry na povrchu dřevěného bednění, případně dalších dřevěných prvků.
Nedostatečná výměna vzduchu v půdním prostoru může mít za následek zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků. Důsledkem toho pak může být výskyt plísní na povrchu dřevěných prvků a zdiva a pokud hmotnostní vlhkost dřevěných prvků zde situovaných překročí 18 %, pak hrozí riziko jejich napadení Dřevomorkou domácí. V případě hmotnostní vlhkosti 20 % a vyšší také napadení některou z ostatních druhů dřevokazných hub.
4. 2. 2 Kondenzace vodní páry na dřevěných prvcích situovaných v rizikových místech.
Pokud je dřevěný krov situován nad nevytápěným půdním prostorem, což je u dřevěných lidových staveb běžné, pak mohou být místa, kde jsou krokve uloženy na pozednice (viz obr. 26) rizikovými místy z hlediska povrchové kondenzace vodní páry s důsledky stejnými, jak je uvedeno v kap. 4. 2. 1.
Příčiny povrchové kondenzace vodní páry v rizikových místech
K povrchové kondenzaci vodní páry ve výše uvedených rizikových místech může dojít tehdy, jestliže:
1. výška obvodového půdního zdiva nad úrovní povrchu podlahy na půdě je velmi malá (nebo dokonce nulová). Tehdy zpravidla nedochází k řádnému proudění vzduchu v uvedeném místě. To má za následek zvýšení relativní vlhkosti vnitřního vzduchu v tomto místě. V důsledku toho pak, pokud se zvýší teplota rosného bodu vnitřního vzduchu nad povrchovou teplotu stavebních konstrukcí, dochází ke kondenzaci vodní páry na povrchu zde umístěných dřevěných prvků (tedy pozednic a konců krokví) a zdiva. Uvedený jev je znázorněn na obr. 27. V důsledku povrchové kondenzace vodní páry a také následkem sorpce vodní páry ze vzduchu dochází ke zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků.
Ke zvýšení vlhkosti vnitřního vzduchu v půdním prostoru může napomáhat také plechová střešní krytina, která má vysoký difuzní odpor.
2. výška obvodového půdního zdiva nad úrovní povrchu podlahy na půdě je třeba i dostatečná, ale v místě mezi pozednicí a dolním povrchem střešního pláště dochází k proudění venkovního vzduchu dovnitř. Zmíněné proudění venkovního vzduchu může sice na jednu stranu působit pozitivně z hlediska výměny vzduchu a tím i snižování jeho vlhkosti v daném místě. Na druhé straně však může působit negativně tím, že dřevěné prvky v daném místě mohou být výrazně ochlazovány. A to tak, že jejich povrchová teplota se sníží natolik, že bude nižší než je teplota rosného bodu odpovídající hodnotám teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu v půdním prostoru. Uvedený jev je znázorněn na obr. 28. Je známou skutečností, že ke vzniku plísní na povrchu dřevěných prvků či zdiva může docházet i při teplotách o málo vyšších než jsou teploty rosného bodu.
Míra ochlazování dřevěných prvků či zdiva v problematickém místě je dána intenzitou proudění venkovního vzduchu ve zmíněném místě a je v závislá na následujících parametrech:
- Na teplotě venkovního vzduchu a teplotě vnitřního vzduchu, resp. na jejich rozdílu.
- Na rychlosti proudění venkovního vzduchu.
- Na velikosti otvoru v problematickém místě: Tedy na jeho šířce, která je dána světlou vzdáleností mezi krokvemi a výšce, která je dána vzdáleností mezi horním povrchem pozednice a dolním povrchem střešního pláště.
- Na velikosti součinitele tření v daném místě (charakter povrchu jednotlivých konstrukčních prvků v daném místě).
- Na velikosti součinitele vřazeného odporu v daném místě. Ten je dán:
- přesahem krokví,
- sklonem střešního pláště,
- velikostí a polohou pozednice.
Řešení problému u rekonstrukcí střech lidových staveb
V rámci projekčního návrhu rekonstrukce střechy, pokud dochází k zásahu do její nosné konstrukce nebo k její celkové výměně je třeba respektovat následující konstrukční zásady:
1. Provést dostatečnou výšku půdních stěn v daném místě - min. 300 mm. Tedy tak, aby v uvedeném místě bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu. Zde však narážíme na zásadní problém - každá lidová stavba má svůj typický tvar střechy. Pokud zvětšíme výšku půdních obvodových stěn, zasahujeme tím do architektonického výrazu stavby. To může mít, v závislosti na výšce obvodových stěn, negativní dopad na venkovní vzhled lidové stavby.
2. Řádně vyřešit a provést detail v místě uložení krokve na pozednici. Tedy celkové řešení provést s tepelnou izolací tak, aby zde nebyl vytvořen tepelný most a aby byla vyloučena kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu obvodových konstrukcí. Provedeme posouzení teplotního faktoru vnitřního povrchu v kritických místech (viz kap. 1, body 1 až 5) podle ČSN 73 0540-2 (3), např. pomocí výpočetního programu AREA 2009 (2) . Musí být splněna podmínka:
fRsi ≥ fRsi,N (1)
kde:
fRsi - teplotní faktor vnitřního povrchu
fRsi,N - požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu
Zároveň je třeba zajistit vzduchotěsnost obvodového, resp. střešního pláště v daném místě tak, jak je požadováno v č. 7. 1. 3 ČSN 73 0540-2 (3) .
V případě nedostatečné výšky obvodového půdního zdiva nad úrovní povrchu podlahy je třeba, pokud je to možné, vhodným způsobem zajistit řádnou výměnu vzduchu v rizikových místech.
V případě nadměrného ochlazování dřevěných prvků v důsledku proudění venkovního vzduchu je třeba je třeba zamezit jeho proudění skrze obvodové konstrukce.
Návrh opatření pro sanaci nadměrné vlhkosti může být proveden pouze na základě řádného průzkumu objektu a zjištění příčiny. Teprve pak je možno korektním způsobem provést návrh vhodného sanačního zásahu.
4. 3 Poškození střechy v důsledku překročení předpokládané životnosti střešní krytiny
Životnost střechy je dána zpravidla trvanlivostí střešní krytiny. Po uplynutí trvanlivosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. Někdy také kompletní rekonstrukci celé konstrukce střechy, pokud degradací střešní krytiny došlo ke ztrátě její vodotěsnosti natolik, že dešťová voda zatekla na nosné prvky a následně zapříčinila jejich nadměrnou vlhkost, jejíž výsledkem je napadení dřevěných nosných prvků některým z biologických dřevokazných škůdců (např. hnilobou, některou z dřevokazných hub či dřevokazným hmyzem).
Trvanlivost střešní krytiny je také ovlivněna následujícími faktory:
- sklonem střešní plochy,
- kvalitou provedení na stavbě,
- pravidelnou kontrolou a údržbou.
4. 4 Poškození střechy v důsledku zanedbané údržby
Materiály střešních krytin, které jsou u lidových staveb provedeny ve většině případů ze dřeva (např. dřevěné šindele) vyžadují pravidelnou údržbu nátěry, případně výměnu poškozených prvků.
Zanedbání pravidelné údržby střechy způsobuje rychlejší degradaci střešní krytiny. Důsledkem je pak ztráta vodotěsnosti a zatékání.
Problémy mohou vznikat také z důvodu zanedbání čištění podokapních žlabů, které se mohou postupně zanášet nečistotami (např. listím). Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci v podokapních žlabech. Působí pak rychlejší stárnutí žlabů. V zimním období se v místech podokapních žlabů mohou tvořit ledové valy.
Místa s větším nánosem nečistot pak slouží jako živná půda pro růst nežádoucí vegetace (tzv. náletová zeleň).
5. Další možné příčiny nadměrné vlhkosti
Další příčiny nadměrné vlhkosti konstrukcí dřevěných lidových staveb mohou být: například
- Nevhodné užívání některých místností domu (vysoká vlhkost vnitřního vzduchu).
- Nedostatečné větrání (například u objektů pro rekreaci, jež jsou využívány pouze občasně).
- Provedení nevhodných stavebních úprav (např. položení nášlapné vrstvy podlahy s vysokým difuzním odporem PVC, linoleum apod. na stávající dřevěnou podlahu, uzavření dřevěných prvků mezi dvě vrstvy s vysokým difuzním odporem (např. obklad u vnitřních stěn), uzavření větracích otvorů ve střeše či v podlaze apod.).
- Neodborný návrh či realizace sanace stávající nadměrné vlhkosti v objektu.
Literatura
1 ČSN 74 4505 Podlahy Společná ustanovení (2008).
2 Svoboda, Z.: AREA 2009. Výpočtový program pro PC.
3 ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov Část 2: Požadavky (2007).
4 Svoboda, Z.: TEPLO 2010. Výpočtový program pro PC.
5 ČSN 49 0600-1 Ochrana dřeva-Základní ustanovení-Část 1: Chemická ochrana (1998).
6 ČSN 73 0600 Hydroizolace staveb Základní ustanovení.
7 ČSN 73 0606 Hydroizolace staveb Povlakové hydroizolace Základní ustanovení. (2000)
RECENZE
Problematika vlhkosti u dřevěných lidových staveb
Autor: doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D., VŠB - TU Ostrava, fakulta stavební
Uvedený článek se zabývá řešením problémů, vzniklých vlhkostí na dřevěných konstrukcích lidových domů. Těžiště článku je v technických opatřeních vlhkostí poškozovaných jednotlivých stavebních dílů. Téměř vždy se jedná o výměnu jejich částí. Výběr jednotlivých opatření a jejich projektové návrhy jsou řešeny přehledně a mohou být dobrým věcným návrhem nejenom pro profesionální firmy. V tomto smyslu je uvedený článek vysoce profesionální a vychází z osobních zkušeností autora (dokumentováno fotografiemi).
Příčiny poruch, tj. jednotlivé druhy vlhkosti, jsou v článku zmíněny, avšak autor, vzhledem k předmětu článku nijakým způsobem nenavrhuje jejich odstranění. V tomto smyslu se zdají být poněkud nelogické jednotlivé úpravy, které sice nahradí části konstrukcí, avšak vlastně počítají s tím, že příčiny - tj. vlhnutí bude dál pokračovat. Vkládání plošných izolací, tak jak jsou navrhovány, ochrání nové konstrukce, avšak může následně stěny pod izolací více zavlhčit. Tato připomínka článku neznamená jeho nedostatek, je však podnětem k jeho pokračování v dané oblasti. Zjednodušeně řečeno, celý proces obnovy konstrukcí porušovaných vlhkostí musí začít hledáním příčin a pokusem o jejich odstranění.
Článek bude jistě, po právu a zaslouženě, širokou technickou veřejnosti dobře hodnocen a doporučuji v dané problematice dále pokračovat.
Ing. Michael Balík
Excessive moisture may be the objects of wooden folk buildings have a negative effect on all the wooden structures, which are these objects formed. This is because if any of the wooden elements has excessive humidity, there is a risk of assault at his wood-destroying biological pests (wood-decaying fungi, wood-destroying insects, rot and mold).
