Inovační potenciál odpadů ve stavebnictví

Komplexní pojetí akce se podle slov pořadatelů z Českého ekologického manažerského centra (CEMC) vyplatilo. Necílilo pouze na odpady, ale také na recyklaci, ekologii a vedlejší využitelné produkty. Široké spektrum nabízela i samostatná sekce nazvaná Odpady ze a pro stavebnictví. Představovala stavební a demoliční odpady jako nevyčerpatelný zdroj druhotných surovin; zahrnovala kromě jiného i požadavky na kvalitu recyklátů či zdravotní a ekologickou nezávadnost výrobků z odpadů.

Aktuálnost zvoleného tématu

Aktivní je v současné době hlavně Ministerstvo životní prostředí ČR (MŽP ČR). Do konce roku předloží do mezirezortního připomínkového řízení novelu zákona o obalech. Plánuje rovněž nový systém zálohování, který by mohl začít fungovat v polovině roku 2025. Navržené úpravy by měly vést k efektivnější recyklaci, čisté přírodě a v neposlední řadě i k lepšímu rozpočtu obcí. „Zavedením zálohování splníme naše evropské závazky a ulevíme české přírodě. Je to jedna z výsečí cirkulárního hospodaření, která se stále vyvíjí a my musíme držet krok. Do budoucna budeme více a více materiálů separovat a recyklovat,“ vysvětlil záměr novely ministr životního prostředí Petr Hladík a připomněl též důležitost recyklace ve stavebnictví, konkrétně novou vyhlášku s účinností od 1. října letošního roku. Ta stanoví podmínky, kdy se znovuzískaná asfaltová směs a znovuzískaný penetrační makadam stávají vedlejšími produkty nebo přestávají být odpadem. Makadamem je v Česku nazýván pouze penetrační makadam, což je zpravidla konstrukce z hrubého kameniva prolitá silničním tekutým asfaltem. „Jedná se o vyhlášku, která nahradí vyhlášku č. 130/2019 Sb. vydanou podle starého zákona o odpadech. Vyhláška přináší některé změny vycházející ze zkušeností z praxe, vztahující se zejména ke vzorkování a zkoušení. Zásadní změnou je doplnění pravidel pro znovuzískaný penetrační makadam,“ upřesnil na konferenci zástupce MŽP ČR Mgr. et Mgr. Štěpán Jakl, podrobněji shrnul stávající pravidla pro zeminu jako vedlejší produkt a přechod na tzv. neodpad u recyklátů ze stavebních a demoličních odpadů a nastínil i další změny ve vyhláškách v souvislosti s odpadovou legislativou. Nutno dodat, že odpadová legislativa čítá zákon o odpadech, o vybraných výrobcích s ukončenou životností, zákon o obalech a tzv. změnový zákon. Od 1. ledna 2021 platí nový zákon o odpadech, který byl přijat v návaznosti na právní předpisy Evropské unie z tzv. balíčku oběhového hospodářství.

Foto: autor, Pexels

Problematické je takřka vše

K tomu, aby mohla být vytvořena funkční odpadová legislativa společně se souvisejícími vyhláškami, je třeba podle slov většiny přednášejících především sjednotit takzvanou odpadářskou terminologii s terminologií stavebních hmot a materiálů. Ve svém příspěvku o tom mluvil například docent František Kresta ze stavební fakulty VŠB-TU Ostrava. Zmínil, že se to týká především vedlejších energetických produktů (popílky, škvára, elektrárenská struska, fluidní popílky a ložový popel) a produktů ze spalování jiných materiálů (komunální odpad, biomasa, kaly z čistíren odpadních vod, papírenské kaly) a strusek (vysokopecní struska vodou chlazená, vzduchem chlazená, ocelářská struska, strusky neželezných kovů). „Materiály pro stavební praxi se dělí podle zdroje, z jakého odvětví pocházejí (viz např. CEN/TS 17438, prCEN/TR 16907-8). V případě katalogu odpadů se materiály dělí podle procesu, z jakého pocházejí. Proto například elektrárenská struska je dle katalogu odpadů řazena mezi odpady z termických procesů a je přiřazena mezi strusky z metalurgických procesů, třebaže prokazatelně vzniká při spalování uhlí. Elektrárenská struska je přitom velmi kvalitní a vysoce žádaný materiál pro stavební praxi nejen v ČR, ale v celé Evropě,“ podotýká docent Kresta. Problém vidí též u materiálů, které pocházejí z těžby a úpravy nerostných surovin. „Obvykle dle katalogu odpadů spadají do jedné kategorie odpadů (17 05 04 Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03), ale pro stavební praxi je nezbytné odlišovat rubaninu z tunelů, a tou která vznikla při ražbě klasickými metodami a která vznikla při ražbě tunelovacího stroje (TBM). A to nehovoříme o termínu kamení, který vůbec neodpovídá žádné definici v geotechnických normách nebo normách pro kamenivo…,“ dodává.

Foto: autor, Pexels

Jak nalézt společnou řeč

Zástupce organizátora akce CEMC Ing. Ondřej Procházka, CSc., uvedl, že výše jmenovaný příspěvek je pouze střípkem v celé řadě problémů, jež provázejí odpadovou legislativu. To byl, podle jeho slov, jeden z důvodů, proč byla akce třídenní a zahrnovala kromě symposia Odpadové fórum, také konferenci Odpady ze a pro stavebnictví a workshop nazvaný Životní cyklus obalů. Snahou bylo dostat na jedno místo specialisty z různých oborů. „Při přípravě programu jsme oslovili katedry/ústavy všech stavebních fakult v ČR i na Slovensku a seznámili je s naším záměrem. Oslovili jsme i organizace a firmy působící v oboru i zájmové svazy v naději. Všude jsme se setkali s pozitivním ohlasem a náměty přibývaly,“ uvedl Ondřej Procházka s tím, že výše zmíněný příspěvek zařadili záměrně na začátek celé akce, aby byl větší prostor pro diskusi. Zároveň nabídl jako jedinou možnou cestu, přesnou specifikaci daného materiálu a jeho zatřídění dle katalogu odpadů nebo příslušné stavební normy.

„Samozřejmě cílem každého producenta je vždy konkrétní materiál certifikovat jako výrobek a tímto způsobem se vyhnout řešení v odpadářské legislativě. Bohužel některé postupy, jež se snažily vyřešit problém odpadů vytvořením výrobku a snížit náklady na jejich ukládání, vedly z dnešního pohledu k velkým ekonomickým ztrátám. Typickým příkladem je příprava směsí popílků s energosádrovcem, případně vápnem, pod názvem popílkový stabilizát, aglomerát, deponát apod. Opět se zde našla česká cesta, jak využít bohulibého počinu, kdy se v předpise TP93 definovaly podmínky pro použití popílkových stabilizátů na stavbách pozemních komunikací. Takto jsme nenávratně ztratili mnoho kvalitních surovin, po kterých bude v nejbližší době vysoká poptávka, protože zpětný chod, tj. extrakce popílků a energosádrovce ze stabilizátu je téměř nemožná a pokud ano, pak extrémně drahá,“ dodal k danému tématu docent František Kresta.

Foto: autor, Pexels

Nejenom stavitelství, ale i voda a ovzduší

Důležitou součástí celé akce byly zdravotní a ekologické aspekty, včetně možných rizik při využívaní odpadů a recyklaci nejenom ve stavebnictví, v případě stavebních a demoličních odpadů, ale také v oblasti vody, ovzduší a oběhového hospodářství. Zastoupení Státního zdravotního ústavu (SZÚ) mezi přednášejícími bylo nezbytné. MUDr. Magdalena Zimová, CSc. a Ing. Ladislav Matějů zaměřili svojí pozornost na vedlejší energetické produkty (VEP) a představili návrh metodiky. „Doposud nebyla stanovena v Evropské unii závazná zdravotní a environmentální kritéria pro využívání vedlejších energetických produktů, ačkoliv některé státy Evropské unie jako například Dánsko, Německo či Nizozemsko samostatně vypracovaná kritéria pro využívání VEP již mají,“ upozornili ve svém příspěvku, odkázali na studie SZÚ a především na spolupráci na projektu nazvaném Pokročilé výrobní technologie pro strategické využití a skladování VEP. Cílem projektu je navrhnout soubor pokročilých úpravárenských technologií, které dokáží výstup tuhého materiálu z procesu spalování zpracovat na materiály klasifikovatelné podle harmonizovaných norem a legislativy týkajících se stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí. Výsledkem projektu bude podle slov zástupců SZÚ zpracování návrhu kritérií využívání stavebních výrobků z VEP z hlediska minimalizace negativních vlivů na zdraví a životní prostředí a to jako podklad pro vypracování návrhu Metodiky stanovení bezpečných postupů využívání stavebních výrobků z VEP z hlediska minimalizace negativních vlivů na zdraví a životní prostředí. Předpokládají, že metodika bude plně využita pro připravovanou legislativu v oblasti ukončení odpadového režimu vedlejších energetických produktů.

Foto: autor, Pexels

Multižánrové inovace a praktické aplikace

Zástupce organizátora Ondřej Procházka hodnotí obsah symposia Odpadové fórum 2023, konference Odpady ze a pro stavebnictví a workshopu nazvaného Životní cyklus obalů, jako velmi podnětný. Dle ohlasů návštěvníků je spojení akcí na téma odpadová legislativa více než žádoucí. Koresponduje to i s hlavní myšlenkou multižánrového Týdne vědy a inovací pro praxi a životní prostředí. V souvislosti s novými technologiemi se mění takřka všechny průmyslové obory a s nimi i oblast práva, zdraví, vzdělávání i dopravy. „Právě v tomto digitálním přelomovém období je zapotřebí stále více osobní kontakt pečlivě vybraných specialistů napříč obory. Chceme v tomto duchu pokračovat i nadále,“ uzavírá Ondřej Procházka a zve na příští ročník, který se více zaměří na odpady z potravinářského průmyslu a zemědělství, na odpady a vedlejší produkty biologické povahy.