Technické normy ve stavebnictví očima člena certifikační komise

Stavebnictví má oproti průmyslové výstavbě mnoho specifik a jedním z nich je i postavení a využívání technických norem v procesu výstavby. Normy tvoří základní komunikační platformu, jak pro přímé účastníky výstavby, tak výrobce nebo dodavatele stavebních výrobků a sestav, projektanty a zhotovitele staveb, ale i investory při definování požadavků na stavbu. Normy stanoví základní kvalitativní požadavky na stavební výrobky a stavby. V oblasti veřejných staveb, kde je vyšší zájem na kvalitě, a zejména životnosti stavebního díla, například pozemní komunikace, železniční dopravní cesty apod., tvoří základ pro tvorbu obchodních technických a kvalitativních podmínek pro stavební výrobky i specifické stavební procesy. Postavení technických norem dále umocňuje skutečnost, že stavba není průmyslový výrobek, ale i to, že stavební výrobky nejsou určeny pro koncového uživatele, spotřebitele, ale pro použití ve stavbě. Proto vývoj a inovace stavebních výrobků, tedy výrobků, které tvoří trvalou součást staveb, se z hlediska užitných vlastností neřídí požadavky spotřebitelů, ale technickými požadavky na stavby. Tyto skutečnosti mají podstatný vliv na tvorbu technických norem na národní i evropské úrovni i na vztah stavebních právních předpisů k technickým normám.

Technické požadavky na stavební výrobky

Technické požadavky na stavební výrobky stanoví původní ČSN, na které se nevztahuje příslušná ČSN EN, evropská norma (česká verze evropské normy). Normy výrobků, jak se obvykle tato skupina norem nazývá, stanoví obecné požadavky na výrobky a požadavky pro specifické použití výrobků při stavbě. Prakticky je to soubor zejména geometrických, mechanických, požárně technických, akustických, tepelně technických a vlhkostních vlastností souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při užívání. V původních národních normách, předtím, než se začaly vydávat evropské normy stavebních výrobků, přejímané povinně všemi státy EU do jejich národních soustav norem, byly požadavky na jednotlivé vlastnosti stanoveny obvykle číselnou hodnotou, intervalem nebo tolerancí hodnot. Požadavky na vlastnosti stavebních výrobků jsou odvozovány od požadavků na stavby, které mají přímou vazbu na klimatické podmínky, ale i národní a řemeslné zvyklosti apod. Musel tedy vzniknout v Evropě tzv. systém klasifikace vlastností, kdy k jedné vlastnosti výrobku, například pevnosti v tlaku, byla přiřazena řada tříd nebo úrovní s přiřazenými číselnými hodnotami vlastností nebo intervalů v takovém rozsahu, aby vyhověly požadavkům ve všech státech EU uvedených v původních národních normách výrobků. Vlastnosti stavebních výrobků nebo požadavky na ně se tedy vyjadřují kódovým označením. Kód se skládá obvykle ze zkratky názvu vlastnosti v angličtině, např. „T“ – thickness – a číselné hodnoty, která může, ale také nemusí odpovídat číselné hodnotě dané vlastnosti. Tím je umožněno, aby požadavky na jeden druh výrobku stanovila jedna evropská norma a výrobky vykazovaly v jednotlivých státech rozdílné číselné hodnoty vlastností označované klasifikačními třídami nebo úrovněmi odpovídajícími regionálním nebo státním požadavkům na stavby. Ve výjimečných případech evropská norma výrobků obsahuje požadavek na danou vlastnost vyjádřený mezní hodnotou, tedy jediným požadavkem platným v celé EU. Na jednotném evropském trhu se stavebními výrobky se tedy nalézají stavební výrobky se značně rozdílnými vlastnostmi a všechny přitom odpovídají požadavkům jedné evropské výrobkové normy.

Technické požadavky na použití stavebních výrobků ve stavbě

Je důležité si uvědomit, že když stavební výrobek vykazuje vlastnosti odpovídající jakékoliv klasifikační třídě nebo úrovni ze škály, kterou výrobci „nabízí“ daná evropská norma výrobku, tak odpovídá, je ve shodě s požadavky této evropské normy. Hovoříme-li o evropské normě, máme na mysli národní normy, které přebírají příslušnou evropskou normu a jsou vydávány například jako ČSN EN, nebo DIN EN (německá norma). Národní normy přejímající evropskou normu jsou identické, liší se pouze jazykovou mutací. Technické požadavky na stavební výrobky, a tím vlastnosti, které výrobek musí vykazovat pro stejné použití ve stavbě, se mohou značně lišit v jednotlivých státech EU. Například okno, tvořící ve stavbě vnější výplň otvoru, svými vlastnostmi vyhovujícími požadavkům evropské normy ČSN EN 14351+A2 Okna a dveře – Norma výrobku, funkční vlastnosti – Část 1: Okna a vnější dveře, může vyhovovat technickým požadavkům národních stavebních předpisů, např. na tepelnou ochranu ve státech na jihu EU, a u nás nebo v Německu tak tomu již nemusí být. Obdobně je tomu např. i u venkovní keramické dlažby, armatur pro kanalizaci apod. Stavební předpisy stanovující technické požadavky na stavby, jejich části a na stavební konstrukce u nás uvádí vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby v aktuálním znění, nebo vyhláška č. 398/2009 Sb. stanovující obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, popř. nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze. Tyto předpisy nestanoví požadavky na stavební výrobky. To je úkolem projektanta a, popřípadě, když není stanoveno, tak je odpovědností zhotovitele stavby použít takové stavební výrobky, aby technické požadavky na stavby a konstrukce byly splněny. Tento základní princip je zakotven v § 156 stavebního zákona, ale i v § 8 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

Kdo stanoví technické požadavky na stavební výrobky

Technické požadavky na stavební výrobky stanoví projektant, popřípadě zhotovitel stavby dle funkce daného výrobku ve stavbě. U stavebních výrobků, na které se vztahují evropské normy, to prakticky znamená, určit klasifikační třídy nebo úrovně jednotlivých vlastností stavebního výrobku, pro jeho konkrétní použití v navrhované stavební konstrukci předmětné stavby. Pro daný výrobek, například průmyslově vyráběnou tepelnou izolaci, budou třídy nebo úrovně vlastností jiné, budou-li výrobky použity do podlahové konstrukce, do střechy, na vnější zateplení budovy nebo jako výplňové tepelné izolace bez specifických požadavků na mechanické vlastnosti. Vzhledem k tomu, že vlastnosti stavebních výrobků a jejich správné použití má v mnoha případech zásadní vliv na vlastnosti stavebních konstrukcí, staveb nebo jejich částí, je ve veřejném zájmu cestou technických norem stanovit pro jednotlivá použití výrobků ve stavbě soubor vlastností výrobků potřebných pro návrh stavby a zároveň stanovit minimální třídy nebo úrovně těch vlastností stavebních výrobků, které mohou ovlivnit bezpečnost a vlastnosti staveb. Takové normy jsou normy pro použití výrobků ve stavebnictví, nebo se též nazývají aplikační normy. Zpočátku se požadované minimální třídy nebo úrovně vlastností a jejich rozsah uváděl v národních informativních přílohách ČSN EN výrobků. Takových norem je vydáno u nás 34, a postupně se tyto přílohy vydávají ve formě českých aplikačních norem. Vzhledem k tomu, že informativní přílohy technických norem nemají normativní charakter, panovaly ve stavební praxi nejednotné názory při hodnocení shody výrobku s požadavky normy, zda výrobek musí odpovídat i požadavkům uvedených v informativní příloze normy. Obdobně i v případě, kdy se výrobce smluvně zavázal dodat stavební výrobek odpovídající požadavkům příslušné normy, zda výrobek musí též odpovídat požadavkům uvedeným v informativní příloze, když nebyla explicitně zmíněna ve smlouvě. Bylo by pro stavební praxi žádoucí, aby aplikační normy byly vydávány současně s ČSN EN výrobků, využívajících pro stanovení požadavků na výrobky klasifikačních tříd nebo úrovní.

Technické normy stanovující požadavky na provádění staveb

Postavení norem při provádění staveb je nezastupitelné, protože § 160 odst. 2 stavebního zákona ukládá zhotoviteli stavby povinnost provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy, a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

Normy stanovující specifické požadavky na provádění staveb jsou pro zhotovitele prakticky závazné. Jedná se o normy zejména třídy 73 Navrhování a provádění staveb. Těchto norem je cca 115 a jedná se např. o tyto technické normy:

• ČSN EN ISO 12944-7 Nátěrové hmoty – Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí ochrannými nátěrovými systémy – Část 7: Provádění a dozor při zhotovování nátěrů, nebo o často citované normy
• ČSN EN 13670 Provádění betonových konstrukcí,
• ČSN EN 1090-2 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce, nebo národní normu
• ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelněizolačních kompozitních systémů (ETICS).

Provedení stavby dle technických norem stanovujících požadavky na provádění staveb zajistí obvykle požadovanou kvalitu stavby za předpokladu použití vhodných výrobků dle jejich funkce ve stavbě.

Závěr

Technické normy jsou dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky v aktuálním znění, obecně nezávazné. V oblasti navrhování staveb, kdy projektant dle stavebního zákona odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace, prakticky nepřipadá v úvahu, aby projektovou dokumentaci vypracoval v rozporu s technickými normami z pohledu plnění minimálních požadavků, které nomy stanoví. Při provádění staveb je používání technických norem prakticky závazné. Z uvedených pohledů mají technické normy nezastupitelné místo ve stavebnictví a v mnoha případech jsou těmi dokumenty, které, společně s právními předpisy, zajišťují ochranu oprávněných i veřejných zájmů.