Jaká je cesta ke zvýšení spotřeby dříví v ČR?
Závěry mezinárodního výzkumu Dřevařského ústavu pro Lesy ČR
Roční výzkumný úkol realizoval Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha s.p. (Dřevařský ústav) pro podnik Lesy ČR, který obhospodařuje 47 % lesů v zemi. Cílem komplexního průzkumu bylo zmapování situace v oblasti dřevozpracujícího průmyslu v České republice, Polsku, Slovensku, Německu, Rakousku mezi významnými státními i soukromými institucemi. Součástí práce byla analýza, zhodnocení stavu spotřeby dřeva v ČR a okolních státech, včetně zahrnutí hlavních faktorů ochrany trhu, veřejné podpory a vládní politiky. Ze získaných informací vznikly návrhy opatření ke zvýšení spotřeby surového dříví a jeho následného zpracování v České republice.
Technici a auditoři Dřevařského ústavu, nezávislé certifikační instituce, byli vybráni i z toho důvodu, že dlouhodobě provádí praktické dohledy a kontroly v místě produkce a zpracování dřeva, certifikaci, zkušebnictví a diagnostiku dřeva.
Analýza byla zaměřená na zdroje, těžbu, bilance spotřeby, účinnosti produkce, import a export dřeva dle jeho druhů, způsob zpracování a využití.
Podstatnou součástí analýzy bylo také posouzení environmentálních dopadů dřevěných produktů metodou LCA ve spolupráci s Fakultou technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha a jejich srovnání s alternativními materiály.
Zvýšení spotřeby tuzemského dřeva v ČR je možno dosáhnout mnoha různými cestami. Na základě výsledků výzkumu je možné doporučit zaměření na níže uvedené hlavní oblasti:
- orientace na odvětví s vyšší přidanou hodnotou,
- propagace dřeva mezi širokou veřejností, budování vztahu k regionální surovině,
- propagace dřeva coby materiálu vhodného pro stavby,
- program hospodářského rozvoje v budoucnosti, bioekonomika,
- odstraňování bariér a podpora zpracování dříví vytěženého v ČR.
O vybrané postřehy z analýz se autoři výzkumu podělí v dalších částech článku.
Bilance těžby a exportu dříví
Absolutně nejvyšší objem těžeb z porovnávaných zemí zaznamenává Německo, při srovnání poměru objemu těžeb k ploše lesa je však na prvním místě Česká republika s hodnotou 6 tis. (m3/ha). Německu přísluší údaj 4,7 tis. (m3/ha).
Využití dříví pro energetické účely nabývá v posledních letech na svém významu – v současných těžbách průměru celé Evropy dosahuje 55% těžeb průmyslově využitelné kulatiny.
Při porovnání výše exportu jehličnatého dříví ve vztahu k produkci jsou na prvních místech Slovensko a Česká republika s hodnotou cca 42%. Obě tyto země se vymykají průměru ostatních sledovaných států, které se nachází v okolí hodnoty cca 8%. Z toho vyplývá výrazný proexportní charakter České republiky, která i přes malou rozlohu (a také menší plochu lesa ve srovnání s Německem, Polskem a Rakouskem) představuje v absolutním vyjádření největšího exportéra jehličnaté kulatiny ze sledovaných států. V oblasti jehličnaté kulatiny vykazují Rakousko a Německo zápornou bilanci produkce a spotřeby (spotřebují více, než vyprodukují), bilance ostatních zemí včetně České republiky je kladná.
Tento trend lze označit za negativní zejména z pohledu transferu přidané hodnoty.
Vývoz základní suroviny je ze všech možností nejméně výhodný a je nutné prosazovat využití místního dřeva a vývoz výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
Hodnota exportu a importu dříví ve sledovaných zemích.
Zdroj: EUROSTAT - Zahraniční obchod
Způsob zpracování dřeva, druhy výrob a produkce
Procentuální a absolutní rozložení výroby jednotlivých produktů ze dřeva ve sledovaných státech.
Zdroj: UNECE/FAO Forestry and Timber Section
Při pohledu na produkovanou hodnotu jednotlivými státy vidíme, že v mnoha ohledech s ČR srovnatelné Rakousko dosahuje více než dvojnásobné vyprodukované hodnoty, a to např. i z řeziva. V absolutním vyjádření je celková objemová produkce České republiky velmi nízká. Tento fakt je jednoznačný při porovnání s Rakouskem – zemí s jen o málo vyšším objemem těžeb. Evidentně v ČR schází účinné dřevozpracující kapacity. Lze doporučit výraznější zaměření České republiky na dřevařskou produkci s vyšší přidanou hodnotou.
Potenciál využití dřeva ve stavebnictví a dalším průmyslu
Velký potenciál pro širší uplatnění dřeva leží v oblasti stavebnictví, výroby aglomerovaných materiálů a nábytkářském průmyslu. Z hlediska strategického rozvoje je možné uvažovat o podpoře znovuobnovení tradičních zpracovatelských technologií na moderním základě, především překližek, výroby dýh, různých forem lepeného dřeva, desek na bázi dřeva a dalších.
Vývoj a další inovační úsilí by mohlo směřovat do oblastí kompozitních materiálů, kombinací dřeva s dalšími materiály, modifikacím dřeva a materiálů na bázi dřeva ve smyslu úpravy mechanicko-fyzikálních vlastností. Takto vylepšené materiály najdou uplatnění i mimo tradiční dřevařské obory, například ve výrobě dopravních prostředků, výrobě obalů, logistice a dalších oblastech.
Značný potenciál je v oblasti dřevostaveb, které se vyznačují také pozitivním trendem růstu. Je však potřebné věnovat pozornost také souvisejícím oblastem, jako je legislativa, procesy rozvoje lokalit a regionů, vývoji konstrukčních systémů staveb či výstavbě vícepodlažních dřevěných budov a staveb občanské vybavenosti ze dřeva.
Program hospodářského rozvoje, energetické soběstačnosti a bioekonomiky
Stále větší podpora využití obnovitelných zdrojů energie se logicky zaměřuje také do oblasti biomasy a tedy i dřeva. Strategické cíle v rámci energetické soběstačnosti, surovin a rozvoje bioekonomie mají (nejen) sledované země na různé úrovni.
Německo dále posouvá technologický rozvoj směrem k zeleným technologiím. Například nizozemská strategie bioekonomiky se opírá o sektor chemického a energetického využití biomasy. Švédsko směřuje k naplnění závazků nulové emise CO2 do roku 2050 a podporuje bioekonomické cíle v oblasti energetiky a ekosystémových služeb. Nicméně Finsko je první zemí s komplexní národní strategií zaměřenou na implementaci bioekonomiky.
V tomto ohledu je ČR prozatím na začátku cesty, ovšem vzhledem k existenci osvědčených modelů v zahraničí je cesta směrem k rozvoji principů bioekonomiky otevřená.
Dřevo jako stavební materiál
Oblastí s velkým potenciálem a zároveň oblastí, v níž má ČR prozatím značné rezervy, je užití dřevěného konstrukčního systému pro budovy většího rozsahu – administrativní a bytové domy, nákupní centra, sportoviště a další. Mezi hlavní příčiny tohoto stavu lze zařadit zejména dva faktory: nedostatek zkušených realizačních firem a legislativní překážky.
Jedním z faktorů, který představuje neoddiskutovatelnou přednost dřeva ve srovnání s dalšími materiály, je množství zabudované energie ve dřevěných výrobcích a také celková spotřebovaná energie v rámci životního cyklu výrobku, jež je kvantifikována v rámci tzv. LCA (analýza životního cyklu).
Produkce dřeva působí pozitivně na problematiku globálního oteplování, což je způsobeno absorpcí CO2 stromy během fáze růstu. To je také velmi často používaným argumentem při propagaci dřeva v Německu a Rakousku.
Přestože doprava nemá zásadní vliv na celkové environmentální dopady daného dřevěného prvku, podílí se na něm až 20 % (dle vzdálenosti). Podporou užití regionálního dřeva je možno i tuto hodnotu značně redukovat.
Konstrukce obvodových stěn roubených, z CLT panelů, rámových difuzně otevřených a při využití vhodného izolantu i difuzně uzavřených skladeb jsou šetrné k životnímu prostředí s minimem dopadů v průběhu celého životního cyklu.
Normalizované výsledky indikátorů kategorií dopadu 1 m2 konstrukcí obvodových stěn hodnocených metodou LCA.
Zdroj – vlastní konstrukce autora (doc. Kočí).
Překážky rozvoje, podpora a směřování
V cestě masivnějších trendů rozvoje uplatnění dřevní hmoty stojí několik výrazných limitujících faktorů.
Faktory lze rozdělit do několika druhů podle jejich vlivu na celkový proces zpracování dřeva:
- znalostní báze, přehledy, statistiky, databáze a další podklady pro strategické plánování,
- legislativní rámec a okrajové podmínky podpory v porovnání s prostředím v okolních zemích,
- celkové nastavení spotřebitelského chování a vnímání významných ekologických, socioekonomických a racionálních impulsů v protikladu s tradičními pohledy,
- procedury tržních modelů obchodování se dřevem a biomasou, export suroviny a zpracovatelské kapacity prvostupňového zpracování dřeva se zahraniční účastí,
- proměnlivá a negarantovaná dostupnost jednotlivých sortimentů dřeva na trhu pro české zpracovatele.
Součástí zvyšování podílu dříví vyrobeného v ČR je také podpora na mikroekonomické úrovni, tj. poskytování dotací, nastavování vhodných podmínek, technická pomoc atp. podnikům v tomto odvětví.
Potřebná je také specifická podpora zpracování tuzemské suroviny tuzemskými zpracovateli, která dosud nefunguje. Tím se ČR odlišuje od okolních zemí, které vytvářejí národní modely podpory, v souladu s evropskou legislativou, které ovšem umožňují cílenou a mnohem efektivnější podporu tuzemského zpracování dříví.
