Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov
estav.tvnový videoportál
Téměř nulové budovy

Energetické standardy budov - Standardy s „nulou“

V případech energetických standardů obsahujících jakoukoliv formu slova nula, se totiž často objevuje představa, že se jedná o nulovou potřebu tepla na vytápění. Byť by to bylo zajisté krásné, takovou budovu prozatím postavit neumíme, minimálně ne s převažující návrhovou teplotou kolem 20 °C. Neregulovatelné tepelné zisky (solární, či vnitřní) totiž nikdy nemohou zcela nahradit teplo dodávané systémem vytápění (míněno v obytných budovách se běžným provozem). Pokud by tomu tak bylo, budova by následně nepotřebovala systém vytápění vůbec. Přísnější (úspornější) energetické standardy, nežli je standard pasivní, jsou dále již otázkou technologického vybavení, především zdrojů energie. V otázce kvality stavebního návrhu však stále zůstávají budovami pasivními.

Energetické standardy zmiňující slovo nula z pohledu energetických spotřeb jsou v českých normativních dokumentech uvedeny například v ČSN 730540 2, či v TNI 730329 a TNI 730330. Prvním z nich je termín energeticky nulová budova (pozn.: obdobu standardu energeticky nulového lze v zahraniční literatuře nalézt jako tzv. bilančně nulovou budovu (net zero energy building, nZEB), přičemž zkratka může být zaměněna s budovou s téměř nulovou spotřebou energie (nearly zero energy building). Ten je zde definován jako budova, jejíž součástí jsou zařízení na energetickou produkci, a u které roční bilance dodávané a vyprodukované energie je vyrovnaná (vyjádřeno hodnotě v primární energie), přičemž není důležité, zdali se vyprodukovaná energie využije přímo v budově, či je distribuována dále. Přihlédneme-li k definici primární energie, která říká, že se jde o energii, jež neprošla žádným procesem přeměny, je zřejmé, že se určitě nemusí jednat o budovu, která si zvládne vyrobit dostatečné množství energie pro svoji vlastní spotřebu. Vzhledem k tomu, že například pro dodávku elektřiny do budovy je třeba zajistit přibližně třikrát více primárních zdrojů, nežli při dodávce uhlí či zemního plynu, stačí, aby třeba na budově umístěná fotovoltaická elektrárna vyrobila třikrát méně elektřiny, nežli je dodávka plynu do budovy, a tato, vyjádřená v hodnotách primární energie bude vykompenzována. To samé však již neplatí u spotřeby energie, například té tzv. nakoupené, kde bilance vyrovnaná nebude a už vůbec to neznamená, že by budova měla nulové platby za spotřebu energií. Výše uvedená definice dále neznamená ani to, že bilance, byť vyjádřená v hodnotách primární energie, bude vyrovnaná v každém časovém období. Jedná se o bilanci roční, přičemž zpravidla systémy produkující energii budou mít v letním období výrazné přebytky. Ty se ročním součtu uplatní v období zimním, kdy naopak nedostatek výroby vykompenzují. Budova tedy bude ve většině případů napojena na energetické sítě, jak je mimo jiné přímo uvedeno i v ČSN 730540 2.

Mimo termínu energeticky nulová budova zmíněná norma uvádí standard blízký energeticky nulovému, který má ostatní kritéria definována obdobně, pouze bilanci v primárních energiích připouští nenulovou, tedy mírnější, přičemž mezní hodnota je definována ve dvou úrovních s ohledem na to, zdali do bilance bude či nebude započítána spotřeba elektřiny pro domácí spotřebiče.

Pokud bychom chtěli hovořit o budově, která si skutečně dokáže za pomoci vlastních zdrojů vyrobit dostatečné množství energie pro hrazení svých potřeb, a to v každém okamžiku, musíme použít další z energetických standardů, kterým je budova energeticky nezávislá neboli autonomní a často také nazývaná jako ostrovní. Tato budova pak nepotřebuje napojení na veřejné sítě a primárně se opět vychází z konceptu minimalizace potřeb na straně jedné s jejich následným hrazením produkcí obnovitelných zdrojů na straně druhé.

Více v článku Budovy s téměř nulovou spotřebou – porovnání energetických standardů

 
 
Reklama